10.kapitola

16. července 2008 v 20:20 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
Kašlu na barvy...

  1. kapitola
Minulost a hřbitov
"Chceš tohle narvat do krku?" prskal kdosi v domě. Harry se ušklíbl a otočil list knihy, kterou zrovna četl.
"Pojď a zkus si to!" sykl kdosi.
"A je to tady zase," posteskla si Sophie, která seděla nedaleko svého vnuka.
"Ano, zase," uchechtl se chlapec. Včerejší následky odstraňovali půl hodiny a od té doby se prát téměř nepřestali. Jen o půlnoci už všichni spali. Ovšem ráno všechno začalo nanovo. To se totiž rozhodli jeden druhého zesměšnit. Takže měl Grindenwald rudé vlasy, Brousek se nemohl zbavit baletní sukénky a tak dále, a tak dále.
Harry si natočil na prst své modro-zelené vlasy a zamyslel se nad jedním kouzlem. Právě se pokoušel pochopit tu podivnou knihu, kterou přinesl z ministerstva.
"Mám toho už dost!" ječel kdosi.
"Opravdu?" uchechtl se jiný.
"Jo... ještě jednou a...!"
"A? CO uděláš?"
"Pošlu tě tam, kam patříš..."
"Zkus to!"
"Začíná mě bolet hlava," postěžoval si Harry.
"Mě taky," přikývla Sophie. "Ale co naděláš? Nemůžeš takové seskupení udržet pohromadě," pokrčila rameny.
"Myslíš, že někdy přestanou?" vyzvídal chlapec.
"No..." začala, ale když kolem nich proletěla Dina, povzdechla si:"Ne..."
"Aha," posteskl si a pohlédl na svou tetu, jak se sbírá ze země a vysílá svá vlastní kouzla na svého bratra.
"Kdy konečně vyrostou?" vydechla Sophie. Zavřela knihu a vydala se do domu.
"Nikdy," zahuhlal chlapec a ponořil se zpět do knihy.
"Co to čteš?" zeptal se Teodor svého synovce asi o půl hodiny později.
"Tu knihu," mávl rukou chlapec a zklapl jí. "Už mě to nebaví. Jsou tam spousty užitečných kouzel, ale Rovena to všechno píše tak složitě," posteskl si.
"No to víš..." ušklíbl se muž. "Havraspár."
"Kdo s kým ještě bojuje?" vyzvídal.
"Nikdo s nikým," ušklíbl se. "Celkem se dost zřídili a teď spí. Musí se šetřit na večer," poplácal ho po zádech.
"Copak se nikdy neuklidní?" zašeptal smutně Harry.
"Ale jo," usmál se Ted. "Jen to chce čas."
"Myslíš?" zeptal se nedůvěřivě.
"Jo, ale no... tolik času nemáme. To by se musel stát zázrak."
"Mělo mě napadnout, že v tom bude nějaké ale."
"Takový už je život. Vždycky je nějaké ale," zasmál se Ted, ale po chvíli zvážněl. "Neber si to osobně, Harry. Oni spolu budou spolupracovat. Jen jim musíš dát nějaký čas a nějaký důvod, který, jak si myslím, přijde brzy. Stačí, aby se něo na hřbitově nepovedlo a oni si k sobě najdou cestu," ušklíbl se.
"No... že to říkáš zrovna ty. Ty taky nijak moc..."
"Co?" vypálil a přimhouřil oči.
"Co? Nic," zaculil se a pohlédl na opačnou stranu.
"Co? CO?!? Dokonči větu..."
"Jakou?" dělal blbého.
"Ty taky nijak moc..."
"Co?" vypálil Harry.
"Jak co? Ptám se tu já, ne ty," zabrblal
"A na co?" ušklíbl se.
"Na tu větu," zavrčel.
"Jakou větu?" vykulil nevinně oči.
"Tu větu, co jsem řekl."
"A co jsi řekl?"
"To, co jsi řekl ty," usmál se podivným úsměvem, který předvídal nebezpečí.
"Eeee... noooo..." začal a pokusil se dostat z jeho dosahu, protože ten pohled se mu opravdu nelíbil.
Teodor byl však rychlejší. Popadl ho do náruče a začal ho lechtat.
"Néééé..." skučel chlapec a svíjel se v náruči svého strýce.
Všichni seděli u stolu a jedli oběd. Bylo tu napjaté ticho, jak si jeden druhého měřili svým vražedným pohledem. Brousek se vpíjel očima do těch Grindenwaldových.
"Podal by mi někdo, prosím, sůl," ozval se Harry.
"Tady máš," usmála se Dina, ale po očku pozorovala Johna.
"Díky," povzdechl si. Mohl použít svou moc, ale pořád nevěděl o té hladině magii, jak mu o ní povídali než se vloupali do musea.
"Tak..." začal Harry, ale zdálo se, že ho nikdo nevnímá. Tak si jen povzdechl a vrátil se k jídlu.
"No tak," houkla už i Sophie, "Zkusme se aspoň na chvíli chovat normálně. Jsme přeci spojenci, ne nepřátelé."
Všichni, tedy kromě Harryho, na ní zhnuseně pohlédli.
Žena si povzdechla. "Takhle se nikam nedostaneme."
Harry s ní souhlasil.
"Až on uzná, že jako velitel stojí za zlámaný svrček," zavrčel Grindenwald.
Brousek chtěl něco zavrčet, ale to Harry praštil do stolu. V jantarových očích mu plál obrovský oheň... počkat... v jantarových?
"Už toho nechte," zavrčel tak hlubokým hlasem, až všichni nadskočili. "Jestli se nezačnete chovat normálně, tak vás všechny prokleju," prskal. "Máme stát teď při sobě a ne se rozdělovat!"
Všichni začali hned přikyvovat. Vůbec poprvé si uvědomili, že Harry je král vlkodlaků.
"Výborně," usmál se a jeho oči byli opět smaragdově zelené. "Tak a teď mi někdo může vysvětlit hladinu magie," prohlásil.
"No..." začal Grindenwald. "To je trochu složitá věc," prohlásil vážně.
"Ale říct mu to musíme," odsekl Brousek.
"To zase jo," přpustil muž.
"Jenže ty o tom nic nevíš, co?" rýpl si.
"To tedy vim," odsekl.
"To určitě," ušklíbl se Brousek.
Harry s jakýmsi smířením si povzdechl. Ale když kolem něj proletěla vařená brombora začal se zajímat o to, co se kolem něj děje. Zdálo se, že dospělí přestoupili na další stupeň své války. Teď už nemetaly kouzla. Teď to bylo zase jídlo. (Karbanátek s brambory a uprostřed byli menší dortíčky.)
Chlapec si rychle popadl nějaké to jídlo, aby se vůbec najedl.
Rychle do sebe něco naházel. Najednou ho trefila brambora. Harry se naštval. "A dóst!" vykřikl.
"To si začal on!" vykřikli všichni a už jich nebylo.
Harry se díval na prázdný pokoj. Všude byli brambory, dortíčky a karbanátky.
Do místnosti se přemístil domácí skřítek. Podíval se na tu spoušť a omdlel.
Chlapec se podíval přes stůl na skřítka. "Jo, v pohodě. Dejchá..." a pokračoval v jídle.
Seděl ve svém pokoji a díval se z okna na bitku mladšího osazenstva. Starší se tam zase hádali slovně.
"By mě zajímalo," začal do vzduchu. "Jak je to s tou magií," povzdechl si. "Ale ti magoři tam dole jsou zaměstnaní touhou zabít jeden druhého. Jen se jednou o něčem zmíním a už jsou vsobě," zakňučel. "Třeba by něco bylo v knihovně."
Sebral se a zapadl do knihovny. Když však viděl množství knih, povzdechl si.
"Potřebuje pán něco?" zeptal se Sem, který se už vzpamatoval ze šoku v jídelně.
"Hledám knihu, která by mi pomohla pochopit shladinu magie," prohlásil.
"Sem vám pomůže," prohlásil skřítek. "Sem vám hned knihu podá."
Skřítek mávl rukou a před Harrym se zjevila kniha.
"Děkuji," usmál se na skřítka a vydal se do pokoje.
Pohodlně se uvelebil na posteli a začal hledat něco o té hladině magie.
"Tady je to," usmál se a hleděl na odstavec, který pojednával o tomto tématu.
Hladina magie závidí na síle kouzelníka, na jeho krvi a na síle jeho víry. Nejideálnější a nejmocnější kouzelník je velice silný, pochází z čistokrevné, mocné rodiny a věří v magii i v její legendy.
Tohle všechno spolu úzce souvisí. Síla kouzelníka se promítá do jeho života. Pokud je sebou jistý a věří v sebe samu, pak je silný. Pokud si v ničem nevěří, je velice slabí.
Čistá krev je rovněž důležitá a to proto, že je v ní více DNA kouzelníků (Kouzelnická DNA se totiž maličko liší od DNA mudlů. Kouzelníci z rodin mudlů, jsou vlastně jakousi náhodou. Proběhne u nich jakási vada DNA a tím se z nich stávají kouzelníci.)
Harry vydechl překvapením. Vždycky se divil, jak se z dětí mudlů můžou stát kouzelníci a teď to bylo jasné. Lidé totiž nežili v ideálních podmínkách a stále častěji se rodili děti s jakýmisi vadami. Takže kouzelníci byli normální, když byli z čisté krve, ale od mudlovských rodin...
"To je něco," ušklíbl se. "Tak proto se mudlovským dětem říká mudlovský šmejd."
Kouzelnická DNA v sobě obsahuje látku, která je schopná vázat jakousi energii, kterou získává z použitého kouzla vyslaného kouzelníkem nebo z těla, které si energii vytvoří. K tomu potřebuje malý orgán u srdce.
Mudlové nemají dostatečně vyvinutý tento orgán a tak vytváří sám o sobě malé množství energie.
Dále pak záleží na víře. Čím víc člověk věří, tím víc se vytvoří v orgánu energie (A to platí i u mudlů). Protože víra v magii je to, co nás popohání kupředu. Kdybychom nevěřili, zapírali bychom sami sebe a svět kolem sebe.
Harry rychle otočil stránku, ale hned se nezačetl. Musel přemýšlet nad tím, proč to tak všechno je. Takže on má u srdce malý orgán, který vytváří energii? To je teda něco.
"No jasně! U motáka se tedy třeba tenhle orgán špatně vyvine a oni nemějí na kouzlo enegii," vyjekl hned.
Energie je důležitá k vytvoření kouzla, ale každý kouzelník je omezen jakousi hladinou. Hladina je právě spouštěcí signál pro kouzlo. Neodborně se jí říká energie kouzelníka.
Tahle hladina je závislá na našich smyslech a na energii, která posiluje naše tělo. Takže vyčerpáním hladiny můžeme poškodit naše smysly nebo zemřít na vyčerpání.
Hladinu lze doplnit spánkem nebo energií, která se uvolní od použitého kouzla. Ovšem ne každé kouzlo nám může hladinu doplnit. Kouzla, která se nerozptýlí do okolí, nevytváří energii, kterou by tělo mohlo přijímat. Jedná se o kouzla nějaké změny, omámení, vytvoření a kouzla smyslová. Vyjímku tvoří kouzla ovládnutí. Ty totiž nijak hladinu ani energii neubírají. Záleží pouze na vůli kouzelníka a její oběti.
"Tak takhle to je. Takže když s někým bojuju, tak se o hladinu nemusím bát, ale když chci někoho zmást tak musím být opatrný," vydechl překvapeně.
Hladina kouzelníka se dá zjistit pomocí kouzla MERO MEGIKAL.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama