10.kapitola/2

16. července 2008 v 20:21 | zazo/sabrine |  bezva prázdniny... heh (zazo)
To bude legrace...

"Aha, takže použiju kouzlo a zjistim svojí hladinu? Zajímavé... není tu někde napsané, jak to to kouzlo udělá?" zamumlal Harry a začal knihou listovat.
"Tady je to," prohlásil potěšeně.
Mero Megikal je prastaré kouzlo na zjištění hladiny. Je nesmírně důležité pro mise bystrozorů a pro černokněžníky, ovšem v dnešní době se na tohle kouzlo zapomíná a používá se stále méně.
Jde o to, že kouzelník uvidí v rohu svého oka číslo. Podle toho, jak bude jeho hladina klesat, bude klesat i číslo. Pokud bude hladina, která je průměrně 300, nyžší než 60, bude mít kouzelník trvalé následky. Pokud bude hladina kolem 20, kouzelník je na pokraji smrti a méně než 10 je již smrt.
"To je dobrý," prohlásil pobaveně. "Takže uvidím všechno kolem sebe a s tím i číslo hladiny? To je užitečné," ušklíbl se. "Ale jen doufám, že mě to nijak nebude omezovat," zamyslel se. "Nepoužívá. Proč? Zapomnělo se na to? Musim se pak zeptat Brouska, jestli o tom něco neví," zbručel Harry a vrátil se zpátky.
Čím je kouzlo silnější a čím déle se drží, tím více se hladina sníží.
"Takže nedržet dlouho nějaký hodně složitý štít, pokud ho není potřeba a nepoužívat dlouho trvající matoucí kouzla," zasmál se.
Únava se dá poznat podle kouzla. Pokud kouzelník vytvoří kouzlo o mnoho déle, než byla řečena formule, je téměř na dně.
"No, že by to bylo nějak inteligentně vysvětlený, to se říci nedá," prohlásil Harry. "Ale zase nadruhou stranu, lepší něco, než nic."
"Okamžitě to sem dej!" prkal někdo.
"Ne!" vyštěkl jiný a pak už jen se rvali.
"Achjo," povzdechl si Harry. Vydal se tedy do knihovny, aby vrátil knihu a něco si půjčil.
"Hmmm... zvěromág snadno a rychle," ušklíbl se. "To vypadá dobře," prohlásil. "Co je tohle?" vydechl a díval se na tlustou knihu.
"Dějiny černokněžníků a bystrozorů? To zní zajímavě," zamumlal a odkráčel s knihami do ložnice. Taky co mu zbývalo, když ostatní se zatím prali na zahradě.
"Pusť to, ty bystrozorskej všudy vleze," prskala Dina a pokoušela se Johnovi vytrhnout z ruky malý amulet, který nesutále nosila na krku, do doby, než jí byl stržen.
"Ani za nic," prskl a mával jí šperkem před očima. "Vezmi si ho!"
"Jak chceš," a kopla ho podpadkem do míst, kde slunce nesvítí. John šel s podivným výkřikem do kolen.
"Já tě varovala," ušklíbla se Dina a vzala si amulet, který si dala hned na krk a skučícího Johna si nevšímala.
O kus dál se hádala Anna s Morenem a brzy se k nim přidal Sebastian. Brzy spolu bojovali tyčema. Avšak jak se zdálo, tak i ostatní sáhli po tyčích.
Byly čtyři odpoledne. Harry seděl v obývacím pokoji a díval se na své společníky. Sophie přinášela sáčky s ledem. Všichni si chladili bolavá místa, kde byli raněni. Nejlegračnější byl asi John.
"To víš hochu, nikdy neštvi ženskou s podpadkem," zamumlal Grindenwald a chladil si čelo, na které měl bouli. Schytal to o zeď, když Brousek sáhl po hůlce.
"Ženský jsou mrchy," zabrblal Brousek, který to schytal holí do zad od Diny.
"Proto nás máte tak rádi," ušklíbla se Dina a pokoušela se schladit si bolavý kotník, který jí poškodil Ted, když se skácel pod prudkým úderem hole, přímo na ní.
"Na tom asi něco bude," zahuhlal Ted, který měl sáček za krkem, kam schytal poslední úder, než skolaboval.
"Nechápu, proč jsme tak blbý," zahuhlal Sebastian, který si chladil bok. "Možná, že chlap s chlapem je nejbezpečnější partie."
"To je zajímavá myšlenka," zamumlal Moren a připlácl si sáček na hlavu. "Nepusť to z hlavy."
"Jenže to by jste přišli o to dobrodružství i o tu krásu," zamumlala Anna a třela si rameno.
"A taky o ty facky a taky by jsme nepocítili podpadky a taky, když dostaneš pánvičkou," hudral Antony.
"A žádné hádky o to, kde jsi byl?!? a taky by jsme nemuseli utrácet tolik peněz za šaty," ozval se Frederik a mnul si ruku.
"Chodili by jsme vklidu do hospody nebo do baru," pokračoval Kormen a položil se na břicho, když mu Sophie na jeho rozbolavělá záda pokládala led.
"To by bylo," přikývl Uregen a chladil si nos.
"Vy jste snílci," zamumlal Chad a chladil si ucho. "Každý ví, že ženský si nás stejně omotají kolem prstu."
"Přesně tak," zasmála se Dina s Annou. Sophie se usmála.
"To víte pánové. Bez nás by byla na světě nuda," prohlásila žena.
"No právě," povzdechl si Harry.
Do pokoje vešla skřítka Lucy, kterou poznal Harry první den. "Lucy přinesla led. Chce někdo?"
Přihlásili se téměř všichni, kromě Harryho a Sophie.
"Lucy přinese více ledu,"prohlásila pak.
"No já jsem zvědavá na ten hřbitov," ozvala se Sophie. Několikanásobné zasténání jí prozradilo, že jsou všichni nadšení. Harry se tvářil vážně.
"Nic neříkej!" obořili se na chlapce všichni. Ten si jen naštvaně povzdechl a zabořil se do křesla. Na prsou překřížil ruce a vražedně hleděl na všechny přítomné.
"Jestli nikdy nebudu moct mít děti, tak si tě podám," prskl John na svou sestru.
"Ale, ty jsi taky padavka," houkla.
"Co?" prskl.
"Vždyť slyšíš."
"A dóóóóóóoooost!" zařval už Harry. Měl už toho právě tak dost. Celý den se díval, jak tam do sebe jedou a teď už pohár trpělivosti přetekl.
Zase mu svítili jantarově oči. Jeho hlas dostával vrčivý a hlubší podtón. Nyní z něj šla opravdu hrůza. Jeho oči, které ukazovaly na jeho mírnost, teď spíše prozrazovali divokost a touhu po krvi.
"Jestli ještě něco uslyším do konce tohoto dne, tak si vás podám všechny a je mi jedno, kdo je kdo," prohlásil tak vražedným hlasem, že se všichni otřásli. "Musíme nějak zvládnout ten hřbitov a já vám zaručuji, že pokud to někdo zkazí kvůli svému zranění nebo kvůli vašim nesmyslným hádkám, tak to bude naposledy, co spatří hvězdy. Slunce, už totiž vycházet neuvidí."
Všichni na sebe s hrůzou pohlédli. Netušili, že tohle Harry dokáže. Vždycky byl mírný, ale teď byl víc krvelačný, než normální vlkodlak. Měl to vepsáno v očích.
"Hups," sykl Sebastian, který seděl vedle Uregena. "Jak moc je vlkodlak silný?" zeptal se upíra.
"No... říká se, že zrdavý vlkodlak v plné síle dokáže vzdorovat nížinnému trollovi. Je to sice nejslabší troll, ale zase člověka by rozplácl jak mouchu," prohlásil poloupír.
"Au," zamumlal bystrozor. "Takže..."
"Radši ho nebudeme provokovat," prohlásil smrtelně vážně muž.
"Jasně," přikývl Sebastian.
Všichni ostatní seděli tiše a hleděli na krále vlkodlaků. Grindenwald si ho bedlivě prohlížel. Brousek na něj třeštil oči. Dina se schoulila do křesla. John se pokoušel co nejvíce zmenšit, Ted se ani nehnul, i když podle očí by se dalo poznat, že mu Harry strach rozhodně nahnal.
Ostatní také nezůstali chladnými.
"TY bláho," vydechl po chvíli Moren. "Jestli tohle vlkodlaky nedostane do kolen, tak už nic."
Harry po něm hodil naštvaný pohled a vypochodoval z místnosti.
Mladý Potter se usadil na židli, která stála hned vedle jeho pracovního stolu. Pohladil kvalitní dřevo stolu a přemýšlel o všem, co zatím prožil a to nejen ve skutečném světě.
Nevnímal. Jen seděl a přemýšlel. Nevšiml si, že jeho prst začali jakoby něco mačkat. Ve snu totiž vždy přemýšlel, když hrál na příčnou flétnu. Jeho mysl si to pamatovala a podle toho řídila i jeho prsty.
Zamračil se, proč cítí pod prsty tvrdost dřeva? Pak si uvědomil, co dělá. Rychle stáhl ruku, jakoby se popálil.
Co to s ním zase je? Jistě, ten sen. Hrál na flétnu. Oči, jindy tak zářivé, se zakalily. Hleděl z okna a přeci nehleděl. Nevšiml si, že se dveře otevřeli a někdo vešel. Teprve, když mu někdo zamával před očima, začal vnímat. Prudce sebou škubl a pohlédl na Jonathana Moodyho. Byl poslední z těch čtyř, se kterým ještě pořádně nemluvil. Vlastně ho ani pořádně neznal.
"Copak děláš?"
"Přemýšlím," zamumlal.
"Proto se pokoušíš rozdrtit prsty ten stůl?" ušklíbl se.
"Ne... jen... když přemýšlím, tak vždycky hraji na flétnu... tedy aspoň jsem to tak vždycky dělal v tom snu," zamumlal.
John se na něj chápavě usmál a jeho oči zjemněli. Posadil se na stůl a bedlivě si ho prohlížel.
"Sophie říkala, co jsi viděl ve snu," prohlásila. "Dost nás to všechny překvapilo."
"VY, že jste spolu chvíli mluvili? Všichni? Bez rvaní?" vykulil oči Harry.
"No... chvíli... vydrželo nám to asi hodinu," ušklíbl se. "Teodor a černokněžníci už věděli, o co se jedná, ale mi ostatní jsme toho moc nevěděli."
Harry přikývl. "Proč jsi se stal bystrozorem? Dina neměla na vybranou a babička... no... Zmijozel a tak," zasmál se.
"No," zamyslel se. "Vždycky jsem chtěl chránit slabší, ale... už několik let vím, že to byla chyba. Být bystrozor je bezva, jenže..." povzdechl si. "Je tu problém. Pokud jsi dobrý, hodně dobrý... jsi v míru k ničemu a když je válka, tak tam teprve najdeš to, co jsi hledal. Jenže teď je mír a já... nechci se chlubit, že bych byl dobrý, ale podprůměr nejsem, navíc jsem moc čestný,"uchechtl se. "Není tu pro mě místo, zatím. Až nastane válka, pak teprve bych se uplatnil a se mnou mnoho dalších, jenže... vytěžit slávu z války? Když na mě doteď házeli špínu?" potřásl hlavou.
"Mluvil jsem s Voltarem. Jako novinář," ozvalo se. John vzhlédl a pohlédl do očí svému synovci. "Prohlásil, že jsi zbabělec, tedy ne přímo, ale prostě to z toho všeho vyplývalo, navíc... přivlastnil si tvoje zásluhy."
Přikývl. "To je mi jasné. On žádné zásluhy nemá. Víš, Harry, vy máte, nebo jste měli, v Anglii štěstí. Měli jste dobré bystrozory, i když maličko nafoukané, ale i tak. Brousek není špatný, jen moc táhne s ministrem, ale brzy pozná, jaká je zprávná cesta, ale... za první války zemřelo mnoho dobrý bystrozorů a to ve všech zemích. Smrtijedi se rozrůstali a lidé se báli. Ti nejvěrnější byli v Anglii u zdroje, ale ostatní byli všude a hledali spojence. Voldemort nemohl napadnout ministerstvo s hrstkou maniaků, k tomu potřeboval hodně lidí. Jenže byli tu bystrozorové a ti hned stavy smrtijedů snižovali. A tak Voldemort sestavil seznam," ušklíbl se. "Učí se to na vysoký," prohlásil. "Říká se mu seznam nejlepších. Většina jmen, co tam byla, byli lidé z Řádu a lidé z řad bystrozorů. Většina zemřela. Největší paradox je, že je tam jméno i několika dětí."
"Vážně?" vydechl.
Přikývl.
"Ale proč i děti?"
"Nevíš?" zasmál se John. "Tak třeba... Dina Moodyová, Teodor Potter, moje maličkost, tvoje maličkost, Kaitlin Moodyová."
Harry zalapal po dechu. "Náš rod," zamumlal.
"Přesně," usmál se John. "Víš, jsme bojový rod a Voldemort neměl jistotu, že se přidáme k němu. Raději by nás všechny vyvraždil, než aby se k nám přidal. Na tom seznamu je škrtnuté jméno všech, kromě tebe."
"Ale proč?" zamumlal.
"On neví, že žijeme," usmál se.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama