10.kapitola/3

16. července 2008 v 20:22 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
Než to sem dám...

"Jak to?" podmračil se Harry.
"Sophie," zasmál se. "Matka nechtěla, aby nás dostal a tak předstírala smrt všech dětí, které se jí povedlo skrýt. Jen Lily tam není uvadena jako Moodyová. Voldemort nikdy nezjistil, že Lily je Moodyva dcera a taky nikdy nezjistil, že Teodor, kterého si ochočil jeden smrtijed a zmenil ho, je ve skutečnosti Potter.
"Myslel jsem, že ho unesl sám Voldemort," pohlédl chlapec na svého strýce.
John potřásl pobaveně hlavou. "Tohle je pod jeho důstojnost. John se nikdy nijak moc nepodobal svému brarovi. Byl více ke tvé babičce. Proto smrtijed netušil, že unesl toho, koho unést měl. Místo toho Voldemortovi řekl, že Teodor zemřel, když se vila Potterů zřítila a aby mu odpustil dal mu na vychování dítě. Teodor není slabý čaroděj, proto ho Voldemort přijal."
"Myslím, že tady není ani jeden slabý čaroděj," zasmál se Harry.
"Ne, to asi ne. Nezdá se, ale ti bystrozorové mají taky nějakou moc," zazubil se.
"Nějak nechápu, co se to tenkrát..." zarazil se. Rozhodl se začít znova. "Nedokážu pochopit, jaký je rozdíl mezi Grindenwaldem a Voldemortem. Já nechápu, jak se mohli oba dostat k moci a být nebezpeční, když je tolik dobrých bystrozorů, nebo spíše bylo."
John se zamyslel. "Tohle je složité. Víš. Kouzelníci žijí utiskovaní mudlama. Možná se ti to zdá směšné, ale dávat si pořád pozor, co kde uděláš a kontrolovat jestli někde není mudla, je strašně nepříjemné. Hlavně když víš, že kouzelníci nejsou ti, kdo by se měli bát."
"Jak to myslíš? Mudlové mají hodně silné zbraně. Mohli by kouzelníky snadno zničit," prohlásil.
John se zasmál. "To je jen dojem, Harry. Pravda je jiná. Vem si sebe. Co by jsi udělal s kulkami, kdyby se tě pokusil někdo zastřelit?"
Harry na něj chvíli nechápavě hleděl, ale pak se mu oči rozžířily pochopením. "Telekineze," zamumlal.
John se usmál. "Přesně tak. Ty to máš vrozené, ale to neznamená, že mi ostatní nemůžeme používat kouzla, která telekinezi napodobí. Sice nás to oslabí, ale mudlové by něměli šanci, protože my můžeme kůlky ovládat, oni musí pořádně mířit. A tak je to se vším. Výbuch bomby se dá snadno přežít pomocí štítu a to i jakékoli bomby. Nezapomínej, kouzlo je energie vyvolaná kouzelníkem. Bomba způsobuje výbuch, což je energie taky, ale maličko slabší..."
"Slabší?" zamračil se Harry.
"Jistě. Bomba svou energii vyprskne do okolí, mámli to tak říci, ale kouzlo usměrní svou energii do hůlky, tam se nahromadí a pak se změní v kouzlo nebo paprsek. A podle síly kouzla je vidět i paprsek. Jeho barva prozrazuje jeho sílu a energii, kterou spotřebovává."
"Jak může barva ukazovat, jakou má paprsek energii?" nechápal.
"To prohlásil Albert Einstein, ale nejsem vědec, tohle ti nevysvětlím, jen jsem to zaslechl," pokrčil rameny. "Ale to jsme odbočili. Takže... kouzelníci nevidí rádi, že se musí skrývat před něčím, co pro ně není téměř žádná hrozba. Gellert Grindenwald tvrdil, že není správné, aby mudlové žili na výši, zatímco my musíme být schovaní jak nějaké krysy," zavrčel s nechutí. "A v tomhle s ním souhlasím taky," zabrblal. "Promiň, Harry, ale sám musíš uznat, že není fér, aby se jedna komunita skrývala před druhou."
Harry se usmál. "Já to chápu," prohlásil.
John se zazubil, zdálo se, že je rád, že se na něj Harry nezlobí. "Souhlasilo s ním mnoho lidí. Vlastně... našli se snad jen dva nebo tři, kteří si troufli pochybovat. Jenže Grindenwald měl moc chytrý plán. Přesvědčit vládu, aby přestala zasahovat do kouzelnického světa."
"Zasahovat? Vždyť nikdy..."
John ho chytil za ruku. "Ale ano," prohlásil. "A ani nevíš jak. Bystrozorové mají rozkazy vyslýchat každého veritasérem, než ho pošlou do Azkabanu, jenže vláda mudlů prohlásila, že je to zbytečné a že je to zdlouhavé. Kouzelníci se podřídili a tak mnoho lidí skončilo v Azkabanu bez důvodu jen proto, že vláda mudlů chtěla vidět ty lidi za mřížemi a bylo jim jedno, zda jsou dobří nebo špatní. Chtěli výsledek a ten teď měli."
Harry šokovaně hleděl ven z okna. "Sirius by nemusel... kdyby..."
John ho pohladil po vlasech. Počkal, než to chlapec stráví. Přeci jen, tohle nebylo snadné.
"Všichni..." v očích mu zaleskly slzy. "A smrtijedi? Oni unikli..."
"To je složistější, k tomu později, ano?" zasáhl John. "Víš. Dříve jsme byli s mudli celkem za dobře. Báli se nás a upalovali nás," ušklíbl se. "Ale ještě před tím, za dob rytířů, kouzelníků a mocných králů, jsme byli pospolu v míru. Čaroděj pomáhal léčit lidi a bojoval se zlými čaroději, rytíři zas ochraňovali lid a králové moudře panovali. Draci se volně mohli prolétnout a kentauři chodili po zemi. Sbírali moudra a učili pak své děti nebo děti lidí, pokud byli pro svět významní. Vlkodlaci pokojně pobíhali v lese a na lidi útočili velice málo, měli vlastní potravu v lesích. Upírům bylo dovoleno žít v tmnavých koutech světa, kde jim bylo dobře. Vše mělo harmonii a řád. Pak mudlové začali naslouchat chamtivcům, kteří se báli naší moci a chtěli nás zničit. Zfanatizovali všechny kolem a my se museli ukrývat," prohlásil s jakousi hořkostí. "Pak rytíři začali útočit na draky. Mnoho jich zabili. Vyhladili čtyři nádherné druhy a několik jich přivedli na pokraj vyhynutí. Čarodějové se ukryli do Ameriky. Tam byl ještě stále mír a klid. Čarodějové se museli schovat, nebo museli utéci přes moře. V osmnáctém století se vytvořilo ministerstvo kouzel. Do té doby žili kouzelníci celkem nezávisle. Ministerstvo kouzel se začalo zabívat úkrytem kouzelníků před mudly. Kouzelníci už tehdy mohli mudlům vzdorovat. Znali hodně kouzel a magie byla hodně rozvinutá, ale ministerstvo nechtělo mudlům ublížit. Vezmi si... Harry. Víš proč jsou zakladatelé tak mocní?"
"Ne," zamumlal Harry.
"Protože ovládali kouzla, opravdu mocná, ale v dnešní době, by je snadno zabilo první kouzlo," oznámil prostě.
"Cože?" vydechl.
"Je to tak. Měli obrovskou hladinu magie. Mohli dělat jakékoli rituály a to samé Merlin, ale oni ty rituály neznali. Uměli jen pár kouzel s přírodou. Pár živlových kouzel. Uměli věštit, bojovat s mečem a tak, ale dneska je kouzel mnohem, mnohem více. Tehdy Bradavice vyučovali své žáky poznáváním přírody. Jak lovit, jak stopovat a tak... ale dnes se vyučuje pravá magie. Máme přes deset, možná dvacet oborů magie. Oni měli tehdy dvě. Světlo a tmu," pousmál se.
Harry chvíli uvažoval. "Tak proto. Pořád jsem Rovenu v zápisníku nechápal, ale teď už ano. Pořád mluvila o magii světla a tmy. Nechápal jsem jaké jsou to obory, ale asi to jsou předchůdci bílé a černé magie," zamyslel se. "Navíc... nešlo mi do hlavy, že se zmiňuje jen o těchto dvou oborech. Pořád jsem hledal přeměňování a tak..." zamyslel se.
John přikývl. "Oni tohle znali jen velice málo. Dokázali sem tam něco přeměnit, ale kouzla byla na samém začátku. Každopádně v té době, bylo pro ně výhodnější bojovat meči, proto byli taky zranitelní, co se mudlů týče. Tehdy to byli mudlové, kdo vedli, ale dnes? Kouzelníci chtějí, aby mudlové prožili to, co jsme v minulosti prožili i my. Chtějí, aby se oni báli. Chtějí, aby se stáhli do ústraní a naslouchali naším požadavkům."
Harry svěsil hlavu. "Mě nevadí, že žijeme izolovaně," poznamenal. "Ale proč nám musí diktovat co a jak?"
John se ušklíbl. "Protože si neuvědomují naši sílu. Draci se nesmějí ukazovat, protože jinak by je mudlové zabili. Takový vydala mudlovská vláda rozkaz a tak to platí u všech tvorů."
"Asi se postavím proti Brumbálovi," ušklíbl se chlapec.
"Taky mám tu chuť, ale víš, Voldemort zachází moc daleko."
"Ten jo," pikývl. "A Gellert?"
"A... jistě..." ušklíbl se. "Grindenwald tedy předstoupil před vládu mudlů. Přednesl své požadavky. Varoval je, že kouzelníci se mohou vzbouřit, ale oni se mu vysmáli," povzdechl si. "To bylo naposledy, co něco řešil po dobrém."
"Ale copak ani jedna vláda..." zamumlal.
"Ale jistě. Některé vlády to tolerují a pomáhají kouzelníkům. Třeba Brazílie poskytla kouzelníkům Amazonii, Rusko nám dalo celou Sibiř. Máme mnoho vlastních ostrovů a hodně pouští. Jenže stále to nestačí. Hlavně vlkodlaci nemají kde být, upíři taky ne a o kentaurech se skřety nemluvě."
"A to všechno jen kvůli mudlům?" vykulil oči Harry.
"To ani ne," zavrtěl hlavou. "Oni to začali. Pak to šlo tak, jak to šlo. Mudlové se začali dostávat i mezi kouzelníky a rozsévat mezi námi pochybnosti. Dopadlo to takhle," rozpřáhl ruce.
"Takže. Grindenwald nakonec nebyl tak zlý. Jen zbrklý," zhodnotil to.
John se tomu musel zasmát. "Svým vlastním způsobem ano," ušklíbl se. "Ale pak mu trochu ruplo v bedně, ale teď je už celkem v klidu," mávl rukou.
"Celkem," uchechtl se. "Co tvoje zranění?" ušklíbl se.
"Dobrý," povzdechl si. "Trocha kouzla a je to," usmál se a roztřepal mu vlasy. "Ostříhej se!"
"Fajn. Jdeme dneska do města?"
"Já s tebou klidně půjdu," mrkl na něj.
"Bezva!" zazubil se. "Aspoň poznám město jinak."
"Možná," zazubil se.
"No a kde jsi se vlastně dozvěděl to všechno o minulosti?" vyzvídal Harry, když se procházeli po Paříži. Harry usrkával ledovou tříšť z kelímku a John si pochutnával na zmrzlině.
"Vloupal jsem se do archivu," ušklíbl se.
Harry se zasmál.
"Ale neodhalili mě," rýpul si.
"No jo," uchechtl se. "Ale musíš uznat, že je celkem zábavné se dívat na tu ceduli, HLEDÁ SE."
"To jo," přikývl a rozesmál se. "Holka. No to mě podrž."
"No... lepší než být nějaký smrtijed," uchechtl se a narážel tak na podobu Brouska.
"To zase jo," připustil. "Hodláš něco kupovat?"
"Asi by něco bylo dobré. Nicmoc toho nemám," prohlásil.
"Co všechno máš?" vyzvídal.
"Nějaké mudlovské oblečení po bratranci, nějaké školní hábity," zamyslel se. "To je tak nějak všechno. Jo a jeden starý společenský hábit."
John se na něj chvíli zamyšleně podíval. "Jdeme nakupovat," prohlásil pobaveně. "Zrovna tohle nemám rád, ale překvapíme ostatní," zazubil se.
"Tak jo," ušklíbl se. "Jen si budu muset jít do banky..."
"V pohodě. Peníze mám," mávl rukou.
"Ale..."
"Mamka mezi mnou a Dinou rozdělila kus majetku. Sophie je hodně bohatá i bez toho, co nám dala. A málo to rozhodně není. Takže si s tím nedělej hlavu."
"No... jak myslíš, ale stejně," zamumlal Harry.
"Hele... jsi můj synovec. Byr to jako dárek ke všem narozeninám, co jsi měl," usmál se.
"Tak fajn," pohlédl do jeho očí a zase si připadal jako kořist. "Máš zvláštní oči," prohlásil pak.
"Většina lidí to tvrdí," přikývl.
"Takové... dravčí," zasmál se.
"Proto mi říkají Dravec," ušklíbl se. "Tedy, černokněžníci mi tak říkají."
"Bojí se tě?" vyzvídal.
Zavrtěl hlavou. "Ne," usmál se. "Chytám jen maniaky. Těch je hodně. Ty poklidnější nechávám jít. Víš, většina černokněžníků je pro nás důležitá. Obchody a všechno tohle, tak většina je jen díky nekalostem. Po válce s Grindenwaldem bylo hodně věcí zničeno, ale kouzelníci na tom byli docela dobře. Jenže Voldemort zničil komplet všechno. Ten, kdo nekradl nebo neobchodoval s podstvětím, tak neměl dostatek peněz na to, aby se mohli rozjet obchody. Bytsrozorové měli peněz dost, ale to jsou vojáci, ne obchodníci."
"Takže spoustu věcí museli vybudovat bohatí černokněžníci?" ujišťoval se.
"Ano... proč myslíš, že se někteří smrtijedi vyhnuli kriminálu a jetě zbohatli? Malfoy investoval do nemocnice, pokud si dobře vzpomínám a Macnair podpořil Odbor pro likvidaci kouzelných tvorů a sám se stal katem."
Harry se zamyslel. "O tomhle jsem nevěděl."
"Lidé vědí, že tihle lidé financovali některé projekty, odbory a nějaké organizace, ale něvědí, že si tak koupili svobodu, bohatsví a život v přepychu," zavrčel. "Bystrozorům je to utajeno. Pro ně jsou to prostě propuštění nevinní."
"To je hnus," zavrčel. "Ale ne všichni si to myslí."
"Jistě, ale ti si myslí, že se z toho vylhali. Nikdo neví, že probhl obchod mezi nimi a ministrem."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama