10.kapitola/5

16. července 2008 v 20:24 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
...grrr...

"Dobrý den," zaskřehotal jakýsi stařík.
"Dobrý den," zamumlali oba a mžourali do šera, které je obklopovalo.
"Co si přejete."
"Nějaké híábity pro něj. Něco na ven, do společnosti a tak a jestli by bylo běco, na takové tajemné akcičky," mrkl na muže John. Stařec očividně pochopil, protože se uculil a pokynul Harryho, aby ho následoval do jakési chodby za závěsem.
"Tak mladý pán se chystá na nějaké akcičky?" ušklíbl se muž.
"No, znáte to," ušklíbl se Potter. "Rodiná tradice."
"Jak jinak."
"Takže, co nám můžete nábídnout?" vyptával se John.
"Jen to nejlepší," prohlásil muž. Před nimi se objevili dveře. Když vešli, objevili se v místosti, kde bylo plno neuvěřitelných látek, ale byli tam i hotové hábity, klobouky, šerpy...
"No teda," vydechl.
"Líbí?" usmíval se stařec, když se Harry díval na jakýsi komplet v černočervené barvě. Všechno bylo z pevné, přesto lehké látky. Červená páska na čelo, červený hábit, červené triko, jakýsi černý kyrys z dračí kůže, zdobený zlatými ornamenty. Dlouhé kožené kalhoty z černé dračí kůže a vysoké černé boty z téže látky.
"Úžasné," zamumlal chlapec.
"Vyzkoušejte si ho. Myslím, že vám to bude dokonale," prohlásil muž.
Chpaec se usmál. Mávl hůlkou a byl oblečen.
"Impozantní," pokýval uznale muž hlavou. John jen třeštil oči.
"Děje se něco?" otočil se na Johna Harry.
"Vypadáš," zamumlal. "Úžasně..." jenže to nebylo to, co Johna vyvedlo z rovnováhy. Ta aura moci, ty jantarové, krvelačné oči se spojili s těmi laskavými zelenými a vytvořili hnědou barvu očí. Jenže tyhle byli zvláštní. Smutné a přeci veselé. Moudré a rozjařené. Tajemné a přeci tak jasné.
John se v těch očích nevyznal.
"Tenhle komplet byl údajně vyroben pro Tomase Pottera," prohlásil muž. "Vašeho předka, pane Pottere."
Harry se na něj překvapeně podíval. "Jak jste mě poznal?"
"Takhle na nikoho tenhle komplet nereagoval. Všechny odmítl tak, že jim přinesl jen samou smůlu. Poslední ho oblékla Mariana z Visionu."
"Vision? O tom jsem neslyšel," zamumlal John.
"Ani nemohl. Marianina smůla dovedla celou tuhle oblast k zániku," povzdechl si muž. "Podle pověstí hábit vždy zčernal a ten co si ho oblékl, uviděl něco děsivého. Pak následovala jen smůla, která skončila jen vaší smrtí."
"Proč by tohle mělo být proklaté?" nechápal Harry.
"Protože váš předek byl zastánce rodu a prohlásil, že pouze jeho potomek může tohle obléci. Jeho syn pak tento úbor očaroval, aby ztrestal každého, kdo se opováží zmocnit se majetku jeho rodu."
Harry se ušklíbl. "To zní zajímavě. Každopádně si ho vezmu," usmál se.
"Divil bych se, kdyby jste mi ho tady nechal," usmál se muž.
"Děkuji," usmál se chlapec. "Každopádně tohle je moc hezké, ale moc nápadné," posteskl si. "Potřebuji něco méně nápadného," prohlásil.
"Jistě. Hned něco najdeme nebo ušijeme."
Harry se usmál a nechal se obletovat starým mužem.
"Tak co si o tom všem myslíš?" vyptával se Harry, když se díval na krásnou, zdobenou dýku.
"Budeš zajímavý," zasmál se John a ukazoval prodavači na jeden meč.
"K čemu mi bude meč? Mám hůlku," odtušil chlapec.
"Kouzelní tvorové se proti kouzlům umějí bránit a démoni dvojnásob," oznámil John.
"Aha," povzdechl si Harry a ukázal na luk se šípy.
"Budeš se toho muset hodně učit, štěně," usmál se.
Harry sebou trhl.
"Děje se něco?" zeptal se ustaraně John.
"Sirius se mění ve psa," povzechl si.
"Hele, když jsme u zvěromagie, co kdybychom tě to pak naučili?"
"To by bylo super," nadšeně mu zazářily oči.
"Tak fajn. Kolik to bude?" otočil se na prodavače.
"Třicet galeónů," zamumlal.
"Tady máte," hodil mu váček s penězi a mohli se vydat domů. Už taky bylo na čase.
"No to je dos... ááááá..." vyjekla Anna, když se podívala na Harryho. "Co se ti to stalo?" vydechla a dívala se na chlapce před sebou.
"No... byli jsme nakupovat," ušklíbl se Harry.
"Že mu to sluší?!?" zatvářil se nevině John.
"Jasně," přikývla.
"CO se to tady děje... eh," vykulil oči Uregen. "Kdes nechal vlasy?" vydechl.
"U jedné bezva ženský," odtušil.
"A?"
"A? Jaký A?"
"No jestli něco bylo," pokrčil rameny poloupír.
"Nebylo," odsekl.
"Tenhle tam pořád pobíhal," ukázal na svého strýce.
"No dovol," ohradil se.
"Pojď se hned všem ukázat..." popoháněla ho Anna.
"Koukejte, maškara jde," houkl Uregen.
John se tomu zasmál.
"Moc vtipné," zavrčel.
"No ty kráso," vydechla Dina, když se Harry objevil v obývacím pokoji.
"Že mu to sekne," houkl John.
"Už by to chtělo jen něco, co by odehnalo všechny holky v okolí," chechtal se Teodor. "Ale přijít o ty hony? Jé... já se budu smát, až se kolem domu bude plížit padesát holek."
"No to ani náhodou," zděsil se chlapec. "Jen to ne!"
"Jééé... bych mohla začít dávat kurzy," usmívala se Dina. "CHCETE SBALIT HARRYHO POTTERA? VE DVOU LEKCÍCH VÁS TO NAUČÍM," chechtala se.
"Hahaha," zavrčel.
"Dino... myslim, že bys vydělala spousty peněz," ušklíbl se Grindenwald.
"No to jo," přikývl Antony.
"Hele, co takhle se vrátit zpět k hřbitovu?" odsekl.
Všichni něco zamumlali.
"Je to nezbytné," zahuhlal Sebsatian.
"Ano, je," přikývla Sophie, ale ani jí se tam moc nechtělo.
"Tak se na to podíváme," začal neochotně Brousek. "Takže..."
"A jak se přes tu zeď jako dostaneme?" sykl Kormen.
"No... to je takový menší problém," poškrábal se na hlavě Brousek.
"Pane bože, kam sem se to dostal," zahuhlal Grindenwald. "Takže. Nejprve jde někdo zkontrolovat terén, zbytek jde hned za pomoci lana, který hodí, za ním," prohlásil.
"Bezva, a kdo půjde a jak?" zeptal se Harry.
Grindenwald se nepatrně podíval na Brouska a ten mu pohled opětoval.
Než se Harry nadál, ucítil, jak ho něco opadlo a vymrštilo ho to přes zeď. Naštěstí kolem něj někdo vyčaroval štít, takže se mu nic nestalo, i když sletěl přímo na hrombku nějakého boháče.
Nad ním stál obrovská socha, která měla v rukou jakousi kosu. Vypadala docela děsivě. Harry se jen ušklíbl. Škoda, že není opravdová.
Harry se pomalu vyškrábal na nohy a oprášil se. Rychle seskočil z hrobu, přeci jen nechtěl tenhle hrob zneuctít. Poohlédl se okolo, ale kromě toho, že byla tma, nebylo nikde nic. Všude byl jen les náhrobků. Šum stromů dodával tomuhle místo na tajemnosti. Harry se mírně zachvěl. Měl pocit, že ho něco sleduje, ale široko daleko nikdo nebyl...
Harry se otočil a nevšiml si fialového záblesku, který se objevil nedaleko.
"Já jim dám," zavrčel. Vyčaroval lano a nechal je prolézt a nevšímal si okolí. Což byla chyba, protože zábleků fialové barvy začínalo přibívat a co víc. Něco se blížilo. Něco, co způsobovalo to chvění, které chlapce ovládalo.
"Hodtě sebou," sykl Harry, který se neovladatelně klepal. Rychle se otočil a srnul. Všude kolem něj blískaly fialově oči. Doslova les očí a za nimi... co to pro boha je?
Harry bezděšně udělal krok vzad, když spatřil podivnou postavu zahalenou v plášti, jak svírá jakousi hůl. A támhle byla další postava a o kus dál další.
Chlapec začal počítat. Deset párů očí a pět postav.
Konečně za ním začali lést ostatní.
"No bezva," zamumlal Dina a dívala se kolem sebe. Zdálo se, že i ona se chvěje.
"Co je?" sykl John.
"Jsou tu," mzavrčela. "A přicházejí další."
"Honem," sykl John na ty dole. "Máme problém!"
Brousek za zdí popoháněl černokněžníky, kteří se chtěli zdekovat, ale nakonec uznali, že na to aby couvli, je už pozdě a i oni přeskočili přes zeď.
"Tak tohle bude zajímavý," zamumlal Gelert.
"To ano," zamračila se Sophie.
Harry se podivil. Ještě nikdy neviděl Sophii se mračit.
"Připraveni?" sykl Brousek na své lidi. "Hlavně buďte potichu," poradil jim.
Všichni přikývli i černokněžníci se rozhodli v tuhle chvíli Brouska poslechnout. Harry sáhl po hůlce a přemýšlel, co za kouzla bude potřebovat.
"Kouzla ohně a světla by měla zabrat," broukl Grindenwald.
"Jsi si jistý?" ujišťoval se Brousek.
"Ne!" prohlásil upřímně.
"Bezva!" zavrčela Sophie. "Tak palte a co zabere, to použijte."
"Jo jasně," zamumlal John, ale to už vyslal uspávací kletbu.
"Tohle asi nezabere," zavrčela Dina a vyslala něco z černé magie a nic.
"Sakra," zaklel Brousek, jehož kouzla se taky minula účinkem.
Harry se soustředil, mávl rukou a všude kolem nich se objevil plamenný kruh. Smrtoši zakňučeli a stáhli se. Zato smtonošky zakvíleli a byli pryč.
"Tohle bylo dobré," usmála se Dina.
"Nemyslím, že je zahnal ten oheň," zamumlal Harry.
"Proč myslíš?" zamumlal John.
"Áááá," vyjekla Anna a uskočila.
"Co děláš?" sykl Frederik.
"Něco mě chytilo za kotník," prohlásila.
"To se ti jen zdálo," zavrčel Brousek.
Harryho najednou něco srazilo k zemi. Prudký náraz do hlavy ho na chvíli omráčil. Když se však vzpamatoval, hleděl do prázdných očních důlku kostry.
Vytřeštil oči a vyjekl.
"Kostry!" sykl Sebastian.
Grindenwald přiskočil k Harrymu a trhnutím ho osvobodil od kostry, které škubnutí urvalo ruce.
"Odporné," zabrblal chlapec a nechal se osvobodit od rukou, které ho doposud drželi za loket.
"Asi se jí nelíbí, že přišla o ruce," zamumlala Dina, když se kostra vztyčili a výhružně na ně hleděla.
Harry se však mírně motal. Zdálo se, že má menší otřes mozku. Bezbraně ležel v náručí staršího muže a nezdálo se, že by nějak vnímal okolí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama