10.kapitola/6

16. července 2008 v 20:27 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
...Vánoce...

"A sakra," zabručel Grindenwald.
"Hlídej ho!" prskla Sophie. "Něco se mu stane a kopej si tu hrob."
"Je mi to jasné," povzdechl si černokněžník a díval se, jak se kolem nich ze země zvedají kostry.
"Bombardo," vykřikl Brousek a kostra co se sápala na Uregena bouchla. Do okolí se rozletěly kosti. Všichni se ušklíbl a tak celý hřbitov prosvítilo několik výbuchů.
"A je klid," zabručel Sebastian.
"Jak je na tom," strachoval se John.
"Krvácí," zamumlal Grindenwald a opatrně položil Harryho na zem.
"Můžeme mu nějak pomoci?" vydechla Dina.
"Obávám se, že ne," povzdechl si Grindewald. "Je na tom dost špatně."
"Uhni," prskl Brousek. Přiklekl k Harrymu. Chvíli si ho prohlížel. Nakonec mu ke zranění přiložil hůlku, něco zamumlal a Harrymu se rána zahojila.
Chlapec zasténal. "Co..." zamrmlal, ale jeho hlas byl moc slabí.
"Vypij to!" nařídil Brousek a k jeho rtům přiložil menší flakónek, který měl v menší kapsičce u své uniformy.
Harry rozevřel rty a dovolil veliteli, aby mu odporný lektvar nalil do krku. Chlapec zaprskal, ale cítil, jak mu v žilách koluje nová síla. S námahou se postavil.
"Dobrý?" ptal se ustaraně bystrozor.
"Maličko se mi motá hlava," zamumlal. "Ale to brzo přejde," usmál se a bylo vidět, jak se mu do tváře hrne zdravá barva.
Gellert uznale pokýval hlavou.
"Kde je ta kniha?" zamručel Frederik.
"Někde uprostřed," povzdechla si Dina.
"Uch. Tam se takhle nedostaneme. Nevíme co se smrtonši a smrtonoškami," zamumlal Ted.
"Oheň?" zamumlal Antony.
"Možná. Ale spíš si myslím, že utekli před kostrami," zamumlal Sophie. "Ale zkusit to můžeme."
"Co nám zbývá," zamumlal Uregen. Toužebně se podíval na zeď.
"Jdeme?!?" vydechl Koren.
"Jo," přikývl John.
Harry se ještě stále opíral o Brouska. Nemohl nějak najít stabilitu.
"Zvládneš to?" vyzvídal velitel. Harry přikývl a pokusil se postavit. Jenže hned jak ztratil oporu, zamotal se.
"No... myslím, že tu s tebou chvíli zůstanu. Jděte! Pak vás doženeme," vybídl je Brousek.
Sophie se kousla do rtu, ale nakonec přikývla. Za nedlouho se jim ztratili z dohledu.
"Řekni mi, kdyby se ti přitížilo," prohlásil Brousek a opřel chlapce o náhrobek.
"Co když se jim něco stane?" zamumlal.
"Myslím, že mi jsme tady ve větším nebezpečí, než oni," zamumlal Brousek a pokoušel se nemyslet na fialové záblesky, které byly zatím daleko, ale Brousek věděl, že brzy se začnou přibližovat a snimi i zahalené postavy.
"Přijdou si pro nás," zamumlal. "Měl by jsi jít za nimi a pomoci jim."
"Zůstanu tu s tebou. TY jsi raněný. Nemohl by jsi se bránit."
"Ale ty toho taky moc nesvedeš," zabručel chlapec.
Rufus se ušklíbl. "Já vím, ale teď jsi v týmu a pravidlo zní. Jeden za všechny, všichni za jednoho a pokud je jeden mimo hru, musí s ním někdo zůstat, kdyby mu hrozilo nebezpečí. A tobě nebezpečí hrozí. Nehnu se od tebe," prohlásil pevně.
"Myslel jsem si, že nejsi takový," zamumlal Harry.
Brousek se ušklíbl. "To nikdo," prohlásil pobaveně. "Ale nikdy jsem nebyl postavený před něco takového. Většinou jsem se musel rozhodovat, jestli těm lidem pomoci nebo ne. Nikdy jsem neměl raněného muže v takovéhle situaci," prohlásil. "Takže nemůžeš vědět, jak budu reagovat, když jsem ještě něco takovéhleho neřešil."
Harry se pousmál a přikývl. Bolestivě zavřel oči.
"Bolí to?"
"Když se pohnu," zamumlal.
Brousek se mu podíval na zranění, které zacelil. "Menší boule. To nic není."
"Až na to motání mi je fajn."
"A tu bolest," prohlásil Rufus.
Chlapec se pousmál.
"Máme asi deset minut, než se sem přiřítí," zabručel rozladěně a díval se na siluety, které se pohybovali několik metrů od nich.
"Můžu se zeptat?" vydechl chlapec a lépe se usadil.
"Jasně," přikývl Brousek a neustále pozoroval okolí.
"Věřil jsi Popletalovi?" zeptal se.
Brousek se na něj podíval. "Ano. Věřil jsem, že jste si vymysleli návrat Ty-víš-koho," povzdechl si. "Víš. Uznat že se vrátil, by bylo velice těžké. Vždycky jsem si myslel, že je důležité poslouchat ty nahoře, ale..."
"Ale?" zbystřil Harry.
"Ale byla to chyba," povzdechl si. "Popletal nebyl špatný politik. Uměl lidi přinutit, aby mu věřili, ale taky je uměl ovlivnit a to je důležitá věc. Vezmi si, kdyby neuměl ovlivňovat lidi, kouzelníci by se dávno vzbouřili proti ministerstvu, začali by se otáčet k Brumbálovi, který o tohle nestojí a zapomněli by na bystrozory. Teď si vem, že by bystrozoři přišli o práci kvůli tomu, že jim nikdo nevěří a všichni by se otočili k Brumbálovi a jeho lidem."
Harry se zamyslel. "To by bylo hrozné..." zamumlal. "Brumbál by pak musel řešit věci, které nikdy nemusel a ještě by měl na krku Bradavice s Řádem."
Brousek přikývl. "No a teď si představ. Co by to znamenalo pro Ty-víš-koho. Brumbál by byl vytížený a jeho lidi taky. Museli by se začít chovat jako bystrozorové. Odešli by z prací, protože by neměli na výběr. Byli by tu bytrozorové, na které všichni naházeli špínu, a tudíž je nikde nechtějí ani vidět. Kdyby je Brumbál přijal, lidé by začali panikařit, protože by si mysleli, že Brumbál je na tom špatně, když přijímá ty nemehla," polkl. "No a když k tomu všemu vezmeš, že jeho lidé nemají žádný výcvik a že Brumbálovi už není dvacet..." rozhodil rukama.
"Chápu," zamumlal.
"A tohle všechno musel Popletal po válce vyřešit. Bystrozorové byli oslabeni a ti nejlepší byli mrtví, zranění tak, že nemohli bojovat nebo jich bylo málo. A pak tu bylo víc těch, co byli k ničemu. A tyhle nemehla bylo důležité nastavit v dobrém světle. Tohle se Popletalovi podařilo a takhle do světla postavil všechny, i když mu maličko pomáhal Brumbál, stále měl na tom hodně veliký podíl on. A to byl důvod, proč jsem mu věřil. Doufal jsem, že by nezveličoval něco, co by nás mohlo nějak později nastavit do něčeho takového," rozhodil bezmocně rukama. "Jenže teď je na ministerstvu chaos a mě mrzí, že nikdo z mých lidí proti Umbredgiové nic neudělal."
"Třeba nemohli," pokušel se ho trochu povzbudit chlapec.
"Pamatuj si jednu věc, Harry. Vždycky jde něco udělat. Vždycky je nějaké řešení, protože nic není tak dokonalého, aby neexistovala úniková cesta."
Harry přikývl, i když ho to maličko zabolelo.
"A tohle... čekal jsem, že aspoň Kyngsley Pastorek nebo Nymphadora Tonksová. Irena Norivolová, Samuel Friedel... aspoň oni mohli něco udělat a nic..." zhnuseně pochodoval kolem dokola.
"Brousku," vykřikl Harry. "Za tebou!"
Bystrozor se otočil právě v čas, aby uhnul obrovskému psu, který se na něj vrhnul.
Brousek mávl hůlkou a pes padl mrtví. "Ohnivý bič," vydechl. "Tak přeci jen je zahnal tvůj oheň, ale... aha... oheň zase probouzí kostry."
"Já si vezmu ty postvory, ty kostry," ušklíbl se Harry na Brouska a vstal. Sice to ještě nebylo ono, ale nebylo to nejhorší.
Rufus se ušklíbl a přikývl. Připravil se.
Harry nechával nepřítele se přiblížit a pak vystřelil ohnivou kouli, která smrtonoše nebo smrtonošku smetla.
Brousek zase likvidoval kostry, které oheň vábil.
Chlapec si počínal nesmírně neohrabaně, zatímco Rufus byl ve svém živlu a užíval si souboj se splozenci temnoty.
Když se zdálo, že je už klidněji, klesl chlapec zpět k náhrobku.
"Jak je ti?" staral se Brousek.
"Lépe," ušklíbl se, ale bílá barva se mu do obličeje vrátila.
"Vem si ještě tohle," podával mu lahvičku s jakýmsi lektvarem.
"Díky," ušklíbl se Harry a kopnul do sebe lektvar. Chvíli ještě seděl, ale pak se přeci jen zvednul a oklepal se.
"Jdeme?" zazubil se na Brouska.
Ten kývl a společně se vydal ve stopách svých přátel.
Občas se Harry mírně zakymácel.
"Drž se mě," nabídl mu rámě Brousek. "Přeci jen, moje lektvary a léčebná kouzla nejsou nijak dobrá. Mají léčit lehká zranění a únavu. Otřes mozku nezvládám."
Harry se uchechtl a zachytil se, když se mu opět zamotaly nohy.
Postupovali pomalu. Pokoušeli se držet stopy, kterou za sebou zanechávali ostatní, ale i tak to bylo velice nesnadné.
"Tady došlo k boji," zamumlal Brousek, když viděl, jak se kolem povalují kosti a všude je udusaná hlína. "Kudy teď?"
"Stále do středu," zamumlal Harry.
"Jenže, kudy je střed?" otočil se kolem. "Nevíme v jaké části jsme. Můžeme taky jít tudy a skončit u zdi a vyhneme se středu o několik metrů a ani si to neuvědomíme."
"Střed bude nějak prosycený magií," zamumlal chlapec "Taky budeme muset jít kolem jezírka a duchové budou vytvářet mlhu. Takže tam kde je to nejhorší, tam musíme jít."
"Bál jsem se, že to řekneš," zamumlal Brousek a pohled mu padl na levou stranu, kde byla bílá, hustá mlha. Sice byla daleko, ale i tak.
"Tenhel hřbitov je obrovský," zamumlal Harry.
"To ano," přikývl. "Prý je starý několik tisíc let. Prý jsou tu pohřbeni zakladatelé Bradavic."
"Proč tady a ne v Anglii?" vyzvídal chlapec.
"Tohle nevím, ale asi to má něco společného s posvátnými místy a tohle prý bylo velice významné místo."
"Aha," zamumlal. "Asi bych neměl spát v hodinách profesora Binse."
"Bins strašně uspává," zamumlal Brousek. "Zažil jsem velice málo lidí, kteří vydrželi být v jeho hodinách vždy v pozoru."
"To učí tak dlouho jako duch?" vykulil oči.
"Ne... to byl ještě živý," povzechl si Rufus.
Harry se začal hihňat.
"To není vtipné," zabručel Brousek, ale sám měl co dělat, aby se nezačal smát.
"Vážně?" zamumlal Harry, jak se pokoušel utlumit svůj smích rukou.
Nedlako uslyšeli bublání.
"Jezero," zamumlal chlapec a otřásl se.
"Ano a obávám se, že už nejdeme po stopách ostatních," povzdechl si.
"Šli rovně?"
"Asi a nebo se stočili naším směrem až později."
"Budeme na ně sami?" zašeptal. "Umíš se bránit duchům?"
"Upřímně?" povytáhl obočí.
Harry přikývl.
"Ne!" zamumlal. "Nikdy jsem s nimi nebojoval a nikdo nás to ani neučil. Tohle by mohl vědět Grindenwald, ale..."
Harry se otřásl. Bystrozor to ucítil.
"Dopadne to dobře," slíbil. "Doufám," zašeptal, ale Harry ho stejně slyšel.
"Kdyby jsme tu umřeli..." zamumlal Harry.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama