10.kapitola/8

16. července 2008 v 20:34 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
Ha... mno... už je jen jednu :-D...

"Nějak... něco zkus."
"Já dědic Godrika Nebelvíra prosím, přijď nám na pomoc..." křikl Teodor. "No a nic se... áááá..."
Všude kolem se rozhořely ohně. Černokněžníci se stáhli a bystrozorové se připravili na boj. Harry jen otevřel oči. Byli jasně karmínově červené. Otevřel ústa a začal odříkávat nějakou podivnou formuly, ale nebyl to jeho hlas.
"Co...?" vyjekl Grindenwald.
"Myslím..." zamumlala Dina. "Že se ti to povedlo," otočila se na Teda. Ten jen třeštil oči na svého synovce.
"Asi ano," zamumlal
"Hele, co myslíte, že udělá?" zamyslela se Dina.
"To nevím, ale ať to udělá rychle," zamumlala Sophie, když viděla, jak se k nim blíží další kostry.
Najednou zaříkávání ustalo. Kolem nich vybuchla energie a všichni tvorové se s jekotem stáhli. Když to skončilo, uprostřed ležel chlapec a stěží dýchal.
"Harry," vyjekla Sophie a poklekla u svého vnuka. Vzala ho do náruče a objala.
"Babi? Dusíš mě," zamumlal.
Sophie ho hned pustila. "Broučku," vydechla a jak se zdálo, tak se ulevilo všem. "Jak je ti?"
"Mnohem lépe," usmál se chlapec. "Nebelvír říkal, že je mu líto, že mě použil, aby vám pomohl a tak mi vrátil mé ztracené síly a uzdravil mě," zazubil se.
"Ty jsi mě ale vyděsil," šeptala Sophie.
"Kudy máme jít?" vydechl Uregen. "Nemáme už moc času," prohlásil. "A Harry si potřebuje odpočinout."
"Nemělo by to být daleko," zavrčel Brousek, který toho měl už dost.
"Harry, jsi schopný jít dál?" vyzvídala Dina.
Chlapec přikývl. "Jsem v pořádku, aspoň pro tuhle chvíli. Ale opravdu bych si potřeboval lehnout."
"Za chvíli budeme doma," slíbil Uregen.
Vydali se dál. Všude se zdál být klid.
"Poslouchejte," zamumlal Moren.
Zase ten podivný zvuk.
"Výbuchy," vydechl Harry.
"Brumbál," zavrčel Grindenwald.
"Proč je neslyšíme lépe?" vyptával se Harry.
"Duchové. Bojují s duchy," vydechl Chad.
"Přesně tak," zamumlala Sophie. "Rychle, než se zaměří i na nás."
Harry zbledl a pohlédl směrem, odkud vycházely zvuky.
"Pojď!" popoháněl ho John a také on stočil pohled k místu, kde probíhal boj.
"Jsme tady," zamumlal Grindenwald o chvíli později a zastavil se.
Harry se zarazil. To množství magie ho ochromilo.
"To je..." zamumlal
"Hrozné," dořekl Ted. "Tady těch kouzel je," povzdechl si.
"Ano. Ale nic nám nebrání, abychom šli dál, zatím," zamumlal Gelert.
"To ne," přikývl Frederik.
"Jdeme?" zeptal se Brousek, ale nějak se mu nechtělo.
Harry se zaposlouchal. "Stále bojují," zašeptal nešťastně a vyděšeně zároveň.
Ted ho chytil zarameno. "Soustřeď se na knihu!" požádal ho Ted. "Soustřeď se na telepatii a na oheň. Teď tě bude potřeba."
Chlapec na něj smutně pohlédl a přikývl.
Sophie se nadechla a vykročila. Harry jí hned následoval a se zatajeným dechem se rozhlížel kolem dokola. Všude byli obyčejné náhrobky, až se dostali do úplného středu. Bylo tam příšerné množství magie a Harry zjistil proč.
"Godrik Nebelvír," vydechl, když se podíval na jeden ze čtyř nádherných nádhrobků, který obklopoval sochu obrovského anděla. "A tady... Rovena z Havraspáru a hele, Helga z Mrzimoru." ocházel kruh sestavený ze čtyř hrobek Harry. "Salazar Zmijozel," zalapal po dechu, když obkroužil celý strážní kruh.
Tohle nebyli však obyčejné hrobky. Nádherně zdobené. Runy zdobili obrovské dómy, které se blýskaly i v té tmě. Vše z nádherného bílého mramoru.
"Podívejte se na toho lva," usmál se Ted na malého lva, který ležel na střeše hrobky a třežil odpočinek mrtvého.
"A ten havran s jezevcem," zasnila se Dina.
"A ten had," vydechl Harry a nemohl spustit ze znaku zmijozela oči.
"Kdo ruší můj klid," vyjekl ženský hrubí hlas.
Všichni se začali otáčet a čekali nějakého nepřátelského ducha.
"Kdo jsi?" prskl Harry nebojácným hlasem.
"Já jsem strážce pokladu, mladý čaroději," ozval se přísný chladný hlas.
Harry nadskočil a otočil se. Přímo před ním se vznášela žena s nádhernými bělostnými křídli. Neuniklo mu, že anděl, který původně stál ve středu kruhu je jaksi pryč.
"Kdo jsi a co tu pohledáváš?"
Potter nebyl chvíli schopný se pohnout, natož mluvit a ostatní taky jaksi nebyli schopni ničeho.
"Jsem Harry Potter," vymáčkl nakonec ze sebe.
"Potter?" sykla žena. "Dědic Nebelvíra?"
"Ano," prohlásil a hrdě zvedl hlavu. Nevěděl proč, ale nějak se toho anděla nebo té ženy, nebo co to vlastně bylo, přestával bát.
"Co tu pohledáváš na tomhle nebezpečném místě, mladý Pottere? Nechceš snad knihu?"
"Ano. Potřebuji tu knihu," prohlásil. "Je to důležité..."
"Nestáčí ti tvá moc, kterou jsi dostal od svého předka?" hrozila žena. "To jsi natolik chamtivý, že ti nestačí to, co už máš?"
Harry sebou škubl. "Nechci moc," ohradil se. "Potřebuji něco vědět. Potřebuji odpověď."
"Odpověď, na co?" vyzvídala teď už zvědavá žena/anděl.
"Jsme ve válce s nepřítelem," prohlásil.
"Války mezi lidmi mě nezajímají," naježila se. "Pokud chceš svého nepřítele zničit, snaž se sám."
"Není to válka mezi lidmi. Ani válka mezi pozemskými rasami. Jde o něco nebezpečnějšího. Jde o démony," naštval se už i Harry. "Potřebujeme pomoc, sakra," prskal naštvaně. "Nechápete to? Střež te si třeba celej světadíl, ale tu knihu sem dejte, protože já potřebuju vědět, jak se těch potvor zbavit naždy, aby nezabíjeli a aby táhli zpátky do té své pitomé dimenze," vrčel a jeho hlas byl chladný jako led.
Anděl třeštil oči na chlapce před sebou.
"Je mi jedno, jestli s vámi budu bojovat, klidně si vás podám holýma rukama. Je mi fuk, že jste nehmotná... rozmetám vás klidně koštětem takovým stylem, že než se nadějete, budete mít ksicht na Alijašce a zadek na Sahaře a jestli za tu dobu co mě tady serete, umře jeden jediný nevinný člověk, tak se sem vrátím, ogriluju si ty vaše psiska, který hodim smrtonoškám, aby se konečně nažrali, mrtvolám vysušim jezero a vám zmaluju ciferník duch neduch."
Harry si vůbec nevšímal dalších čtyř duchů, kteří se objevili a se zájmem si tohle divadlo prohlíželi.
"Vy si myslíte jaká to není sranda, ale celý večer jsem nespal, kvůli jediný blbý otázce tady nasazuju krk a zatímco tady se s vámi bavim o jediným stupidní knize, kterou nikdo nečetl ani nepamatuju, protože ani nemůže, tak támhle o kus dál bojují mí kamarádi a maj namále. Takže sem navalte tu knihu, nebo se neznám!!!"
Chlapec měl úplně žluté oči, vlasy měl rozježené do všech stran a kolem něj se stáhla temnota. Všichni živý se klepali jak osiky a doufali, že se Harry nevrhne ještě na ně.
Anděl byl očividně zaskočený náhlou změnou nálady toho dítěte a duchové se zatím usmívali nad tou podívanou.
"Nesmím ti vydat knihu..."
"A to zase jako proč? Protože nejsem plnoletý?"
"Musíš odpovědět na otázku a..."
"Tak jí sem dejte, chci jít pomoc někam jinam a vy mě tady notně zdržujete, aby jste věděla."
"Jedna věc, však mocná jest, zlata hory, život máš... lákává věc převelice, jistě ji už znáš."
"Kámen mudrců a naval knihu," prskl bez přemýšlení Harry. Všichni ostatní zalapali po dechu.
Všude kolem se ozýval smích od čtyř osob.
Harry se zarazil a pohlédl na čtyři duchy. "A vy jste jako zase co? Další výbor, který jen plýtvá mým časem?"
"Harry, tihle postavili Bradavice," sykla Dina.
"A mě je fuk, kdo postavil nějaké Bra... cože?" vyjekl.
Všichni se rozesmáli ještě víc.
"Zajímavé?" ušklíbl se jeden z nich. "Chodíš do Bradavic?"
"Ano," zabručel chlapec.
"A v jaké jsi koleji," zeptala se jedna žena.
"Nebelvír," povzdechl si.
Opostavy se začaly smát.
"Opravdu?" vydechl muž. "Taková drzost, moc a prudkost, že je v mé koleji?"
"Jen se nenaparuj Godriku. Cítím zněj i něco, co by se hodilo do mé koleje," prohlásil druhý muž pobaveně.
"I já bych ho jistě mohla přijmout do koleje," neodpustila si žena.
"Nápodobně, Helgo," usmála se poslední z nich. "Jistě si knihu zaslouží, nemyslíš, Salazare?"
Zmijozel se vážně na Harryho podíval. Chlapec na něj nasupeně hleděl.
"Zdá se, že by nás asi roztrhal, kdybychom mu jí nedali," ušklíbl se. "Angel, dej mu knihu. Otázku zodpověděl a věřím, že je dost silný, aby mohl ovládnout kouzla, která v ní jsou," prohlásil pobaveně. "Ale pamatuj, dědici tady toho," mávl na Godrika. "Nemysli si, že všechno co zde najdeš, je krásné a bezpečné. Navíc... možná že pochopíš víc, než jen odpověď na svou otázku."
S tím se čtyři postavy rozplynuly. Andělská žena podávala chlapci knihu s jakousi bázní, pak se proměnila opět v sochu, ale nyní se socha zdála uvolněna.
"No to mě..." zamumlal Anrony.
"On vyděsí i ducha," zamumlal Uregen. "Tak to sem ještě..."
"Heh... já jsem zvědavá na ty vlkodlaky," sykla Dina.
Harry se však zaposlochal a ignoroval své společníky. "Stále bojují," vydechl.
"Stále bojují," pitvořil se Grindenwald. "Tak je nech bojo... no jo," povzdechl si, když zachytil jeho pohled. "Pomůžu jim, ale nemysli si, že to dělám z dobré vůle."
Všichni se tedy vydali směrem, odkud slyšeli výbuchy.
"No... to je dobrý," ušklíbl se Grindenwald. "Na tohle bych se mohl dívat celý den," uchechtl se. "Bohužel, nemůžu," zavrčel a vypadal jak dítě, kterému někdo sebral lízátko.
Harry se vystrašeně díval an svého kmotra který ležel na zemi a nad ním se skláněla kostra, která měla v ruce sekeru.
"Tohle jsem jinačí kostry," zamumlala Anna. Tyhle kostry byli oblečené v rouchách a měli sekery.
"To jo... to budou kostry válečníků," ušklíbl se Teodor.
Grindenwald začal odříkávat kouzlo.
"Tohle bude ošklivé," povzdechla si Sophie a dívala se na svého mistra. "Gelerte, jsi si jistý, že tohle kouzlo zvládneš?"
Grindenwald jen přikývli a dál odříkával.
"Proč?" nechápal chlapec.
"Tohle kouzlo je strašlivě mocné a obávám se, že se nám tu sesype."
"Bezva. Další lazar. Nestačí tady tohle mrně," rýpl si Brousek, ale vesele se zazubil.
Harry se zatvářil uraženě, ale i jemu na rtech vysel úsměv.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama