2.kapitola

8. července 2008 v 21:01 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
2. kapitola

"Harry?" usmála se Sophie. "Posaď se," ukázala na pohodlné křeslo vedle sebe. Právě seděli v obývacím pokoji. Byl nádherný. Veliký bar zabíral půlku jedné stěny a bylo tam všechno, na co si kdo mohl vzpomenout. Naproti křeslům byl veliký krb a uprostřed byli samé křesla. V rohu pak byl hrací stůl a hned o kousek vedle byli šachy. Všechno se zdálo být tak přirozené, ale Harrymu něco nesedělo. Doposud se zdálo, že je tu Sophie sama, ale tohle rozhodně nebyl dům, pro jednoho člověka.
Harry začínal být mírně podezřívavý, ale nijak na sobě nedával nic znát.
"Určitě máš mnoho otázek," prohlásila. "Tak se ptej."
"Proč?" řekl jen a po očku sledoval okolí. Jeho šestý smysl ho nutil, aby se měl na pozoru. Něco tu nesedělo a podle toho, co si myslel, tak v místnosti nebyli sami.
Sophia pozorovala svého vnuka. Nezdálo se, že by pojal jakékoli podezření, ale přesto se jeho klidem nenechala uchlácholit. Už jen její manžel, Alastor Moody, byl sám o sobě výborný bystrozor. Kdoví, jaký je Harry.
"Proč jsem odešla?" ujistila se. Chlapec jen přikývl a přísahal by, že zaznamenal mírný pohyb na levé straně.
"To je dlouhý příběh. Všechno ti budu vyprávět…" prohlásila.
Další pohyb, tentokrát na pravé straně. Byli dva. To věděl, ale je tu ještě někdo?
Za Sophií bylo zrcadlo a tam také zaznamenal pohyb.
"Babi?"
"Ano, maličký?"
"Jak je to s kouzly?" vyzvídal nevinně. "Přeci mě nemůžeš jen tak učit."
"Nemusíš se bát, nikdo tady kouzla nezaznamená," ujistila ho spokojeně.
Harry se usmál. "To je úžasné," zaradoval se. "Mdloby na tebe," vykřikl a zamířil hůlkou za sebe hned, jak se vyhoupl z křesla. Tupý dopad mu prozradil, že se trefil. Rychle zamířil ještě dně zbylá dvě místa a i dva neznámé zasáhl, pak však uviděl červený paprsek, který mu přivedl bezvědomí. Čtvrtého si už nevšiml.
Pomalu se probouzel. Do očí ho uhodilo světlo, zapadajícího slunce.
"Už je vzhůru," houkl jemný ženský hlas.
Pokusil se pohnout, ale nemohl. A tak se místo toho podíval na přítomné. Byla tam mladá, krásná žena. Černé, dlouhé vlasy měla stažené do culíku, až na veliký krátký pramen vlasů, který měla na stočený na pravou stranu a zakrýval jí tak tuhle část tváře. Měl nádherné hnědé oči, dlouhé černé řasy a nádherné plné rty. Bronzovou pokožku měla pečlivě udržovanou a bylo vidět, že o sebe pečuje. Měla dlouhé černé šaty s velikým rozparkem, kterým jí koukala ven štíhlá noha. Měla na sobě ještě jakousi delší bundu s kožíškem na límci.
Vedle ní stál muž s tvrdým výrazem. Jeho hnědozelené oči mírně zářily. Měl delší hnědé vlasy. Delší kožený hábit hnědé barvy mu ladil s černými pevnými kalhotami. Vedle pak postával upír. Černé oči kontrastovaly s bílou pletí, ale musel být nějak chráněn před sluncem, které na něj odpadalo. Jeho jasně bílé tesáky mírně vykukovaly z úst. Dlouhý černý háv zakrýval jeho postavu.
Čtvrtý byl rovněž muž. Trochu mu připomínal Mundunguse. Neupravený, ale zase na druhou stranu se zdálo, že se umí tak trochu chovat. Jeho temně fialové oči napovídali o inteligenci, ale vzhled spíše o nuzáctví. Měl neoholenou tvář, neupravené pískové vlasy a hnědý hábit, na němž měl ledabyle nahozený černý plášť.
Do místnosti vešla Sophie. "Tak ses konečně vzbudil, maličký?" usmála se. "To jsem ráda, broučku," usmála se a políbila ho do vlasů. Mírně sebou cukl, ale to bylo tak všechno, co nyní mohl. "Jsi stejný, jako můj manžel. Taky vnímáš své okolí, škoda, že sis nevšiml tady Uregena," usmála se na upíra a pak zpátky na svého syna, který překvapeně hleděl na upíra. Ve snu s ním přeci uzavřel příměří a žádal ho o pomoc.
"Je poznat, kdo je v jeho rodu," ušklíbla se žena.
"Ale Dino," usmála se. "Není tam jen samí bystrozor. Nezapomínej na temné čaroděje," prohlásila a stočila zpět svůj pohled na spoutaného chlapce. "Teď mě dobře poslouchej, maličký, a to pořádně…" usmála se. Přešla k Harrymu a pohlédla mu do očí. "Copak se ti asi tak honí hlavou?" zamyslela se.
"Jak vás nesnáším?" nadhodil a probodl jí pohledem.
"Pes co vrčí, nekouše," zabručel muž, který se podobal Mundungusovi.
"Jo… nevím, kdo se skácel v tom obýváku," prskl.
"Kromě tebe," uchechtl se Uregen.
"A aspoň neutočím na záda, jak nějaký zbabělec," odsekl.
Uregen se rozesmál. "Tady nejsi mezi svatýma," odtušil.
"To by mě nenapadlo," zavrčel.
"No tak…" ozvala se měkce Sophie. "To už by stačilo, ne?" pohlédla na Uregena, který se chystal něco namítnout, a pak se otočila zpátky na svého vnuka.
"Harry," zašeptala. "Musíme si vážně promluvit o tom, co s tebou bude."
"Ono něco bude?" uchechtl se. "Tak akorát můj pohřeb nebo mučení? Je to vlastně jedno," uchechtl se.
"Ale broučku. Tvoje smrt by pro nás byla katastrofa," usmála se a pohladila ho po vlasech. "My nechceme tvojí krev, ale Voldemortovu. K tomu musíš ty žít, a abys mohl vyhrát, musíš něco umět," prohlásila. "Navíc, jsi můj vnuk, jsi z veleváženého čistokrevného rodu, kterého si lidé váží na obou stranách. Jak na straně dobra tak si zla."
Harry na ní koukal jak tele na nová vrata.
"Viděl jsi svůj rodokmen?" ozval se muž podobný Dungovi.
"Ne," zavrčel.
"Neměli bychom mu to ukazovat," prohlásila Dina. "Nevíme, co to s ním udělá."
"Jenže pokud to neuvidí, neuvěří," zabručel ten, který ještě nemluvil. "Navíc jeho moc se projeví rychleji a vše bude rychlejší."
"Ale můžeme ho tím ohrozit," prskla žena.
"Nechápu, o co vám jde," zavrčel Harry, který jich už měl plné zuby.
"Ale dítě," zašeptala Sophie. "odpočívej, ano? Nech je, ať se rozhodnou."
"Ukážeme mu to," rozhodl Uregen.
Dina se zatvářila pochybovačně, ale nakonec se odebrala pryč. Za chvíli se vrátila s knihou, kterou otevřela na nějaké stránce a podala jí Harrymu. "Čti!"
Chlapec se podíval na stránku a ztuhl
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dag Dag | 27. července 2014 v 10:04 | Reagovat

Ne,že by to bylo až tak důležité, ale jak se sakra Poter dostal k té Sofii, když na konci první kapitoly seděl v autě s Dursleovými? Přijde mi, jako by tu chyběla miniámálně půlka kapitoly ( ne-li celá). Jinak je pravda, že to má (zatím) celkem švung (jde to rychle).Jdu louskat dál, uvidím, co z toho vyleze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama