3.kapitola

8. července 2008 v 21:03 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
3. kapitola

Harry stěží dokázal otevřít oči. Byl strašlivě unavený a navíc ho všechno bolelo.
"Tak už jsi vzhůru?" ozval se přívětivý hlas jeho babičky Sophie.
"Jo," zamumlal. Hluboké kruhy pod očima a mírné chvění prozrazovalo, že mu je hodně špatně. Hlava mu drnčela, ale pochopil, že dostal další lektvar na utlumení telepatie. Sem tam jím ještě projela křeč, ale už to bylo o mnoho lepší.
"Uregen tě musel uspat, aby se ti nic nestalo a aby tě to tolik nebolelo," prohlásila a posadila se na pokraj postele. Chlapec byl doposud upevněn na posteli a nemohl se hýbat. "Vypadáš hrozně. Tady máš lektvar," podávala mu pohár s odpornou tekutinou. Harry uhnul hlavou.
"Pomůže ti to," prohlásila. "Za chvíli se ti to zhorší," varovala ho.
Chlapec mlčel a měl stále odvrácenou hlavu. Sophie mu však vzala hlavu a prudce jí přetočila k sobě. Pomocí kouzla ho donutila otevřít ústa. Harry byl donucen lektvar vypít.
Chlapci do krku stekla hořká tekutina. Nebylo mu nejlépe, ale po chvíli se mu udělalo dobře a on si spokojeně přivřel oči. Byl to příjemný, hřejivý pocit.
Sophie se usmála a pohladila ho po vlasech. "Budeš teď muset odpočívat a pak se tě pokusíme naučit to ovládat," prohlásila.
Chlapec jí chtěl něco odseknout, ale neměl na to dost síly. Vlastně se sebou válčil. Nevěděl, zda jí má věřit. Něco mu totiž říkalo, že mu Sophie neublíží, ale pořád tady bylo to její chování. Jednou taková, pak jiná.
"Lehni si a spi," poradila mu. Chlapci se do hrudi vpil paprsek a on upadl do bezvědomí.
Druhý den ráno byl probuzen Uregenem. "Začíná tvůj výcvik," odtušil pobaveně. Harry něco zavrčel a obrátil se na druhou stranu. Uregen si s ním však nijak nehodlal hrát. Popadl ho za límec pyžama a vytáhl ho z měkké postele ven.
Chlapec byl donucen se obléknout a vypochodovat na zahradu. Chlapec s hrůzou zjistil, že venku je doposud jakési šero. "Kolik je?" zívl.
"Pět," prohlásil klidně upír. Slunce mu nijak nevadilo. Přeci jen nebyl upírem doslova. "Máme však práci a musíme to stihnout hodně rychle," odtušil. "Tvoje schopnosti ti mohou ublížit a to hodně moc," zavrčel. "Nejdříve se podíváme na telepatii a pak na telekinezi."
Harry neochotně přikývl. Uregen měl pravdu, pokud chce přežít, musí se naučit ovládat svou moc. Rozhodl se však, že při nejbližší příležitosti si se Sophií promluví jak o jeho výcviku, tak i on tom snu, nebo co to vlastně bylo.
"Takže, základem je nitrobranu a pak síla vůle. Musíš se naučit vnímat myšlenky jen těch, kterých chceš. Nezapomínej. Slyšíš jen to, na co myslí anebo co v tu dobu slyší," upozornil ho Uregen. "Funguje to i přes zamčené a jinak zabezpečené dveře. Nelze se proti telepatii nijak bránit. To dokážou jen sami telepanti, jasné?"
Harry zamračeně přikývl. Něco podobného už zažil. Bylo to ve snu s Neil. Bylo to zvláštní, ale když začali cvičit, šlo mu to samo. Jakoby to dělal už tolikrát. Poloupír se tomu dost divil, ale nedával na sobě nic znát. Přeci jen byl teď Harryho učitelem.
"Vyzkoušíme tedy telekinezi? Telepatie ti jde, nemá cenu se jí dál zabývat," prohlásil, ale bylo vidět, že to nějak nechápe.
Telekineze dělala mladíkovi problémy. Přeci jen ani ve snu mu to moc nešlo. Pořád přivolával víc věcí, než chtěl. Několikrát ho něco uhodilo, nebo srazilo. Uregen měl o zábavu postaráno. Nejlegračnější bylo, když Harry utíkal před činkami. Po hodině cvičení se kolem Uregena a Harryho nashromáždil zbytek a kochali se pohledem na mladíka, kterého věčně něco pronásledovalo.
"Hej, maldej, přivolej sem něco k pití," křikl Chad a kochal se pohledem na totálně promáčeného Harryho, který na jeho prosbu zareagoval.
Mladému Potterovi chvíli trvalo, než pochopil, co má jak dělat. Bylo už devět hodin, když mohl jít do sprchy.
"Dobré ráno," zazubili se na něj všichni v jídelně.
"Dobré?" zavrčel Potter. "Co je na něm dobrého?" zavrčel. "Nejdříve mě probudíte v pět ráno, ještě ke všemu vás ani neznám a ještě ke všemu jsem absolutně mimo. Může mi někdo říct, co se to tady děje," probodl je pohledem.
"Jistě, maličký," usmála se Sophie. "Teď se však posaď a nasnídej se. Všechno se hned dozvíš," konejšila ho. Chlapec tedy uposlechl a posadil se. Před ním se objevila snídaně. Míchaná vajíčka, toasty, smažená slanina, marmeláda a horká čokoláda.
Všichni se do jídla pustili s chutí. Harry se nejistě díval na talíř. Moc jim nevěřil a nechtěl riskovat, že ho přinutí pod veritasérem mluvit. Mohl tam být taky jed nebo droga.
Všichni se na něho podívali s pobavením. Bylo jim jasné, na co mladím myslí.
"Není v tom nic špatného, klidně to sním," zasmála se Dina.
Harry se na ní kysele podíval a nejistě šťouchl do toastu lžičkou. Chvíli si to prohlížel, zkoušel barvu, vůni. Po chvíli rozhodl, že to nepozná a tak si kousek uždíbl a snědl. Nic se nedělo. Po menších soustech se najedl připraven kdykoli přestat, kdyby se s ním něco dělo.
Na přítomných bylo znát, že je jim k smíchu, ale jemu to bylo jedno. Měl přeci několika hodinový proslov od Moodyho na téma bezpečnost. Nyní věděl, co má asi tak dělat, i když neměl u sebe své vlastní jídlo a pití.
"Jsi obezřetný," zasmál se Chad. "No, mnohokrát ti to bude k užitku."
Harry ho neposlouchal. Přemýšlel, co má teď asi tak dělat? Kdyby chtěl utéct, tak se mu to nepozorovaně nepovede. Už několikráte uspali pomocí kouzel. Navíc jich je pět a on je jeden. Nezná tady v okolí nic. Ztratil by se během chvíle a oni by ho snadno pak našli. Ne, na útěk bylo pozdě. Musel vymyslet něco jiného.
"Takže, měli bychom si promluvit," ozvala se Sophie. "Pojďme do obývacího pokoje."
Harry se nepřítomně vydal za nimi. Když se usadili, začal vnímat.
"Takže. Jak jsem už řekla, jsem tvoje babička. Můj manžel, Alastor Moody, je tvým dědou. Jistě ti to neřekl z důvodu tvé bezpečnosti, ale teď mě prosím nepřerušuj. Poslouchej, jak to všechno začalo a jakou v tom hraješ roli," začala žena. "Všechno to začalo ve škole. Přijali mě do zmijozelu. Moje matka byla z váženého rodu. Znáš to, něco jako Blackové, ale nižší. Se mnou nastoupili do ročníku ještě Monika McGorbenová, Ariven a Nortel Nootovi spolu s Ignáciem Blackem. V Nebelvíru studoval posledním rokem Arbertofort Brumbál. Jeho bratr Albus začal učit dva roky potom, co odešel. Každopádně do Nebelvíru nastoupil ještě někdo. Charles Potter a Alastor Brumbál Moody, druhý bratr Albuse Brumbála. Byl však o dost mladší než zbylý dva. Měli stejnou matku, ale jiného otce. Každopádně, Moody byl vždy tvrdý a málokdo ho dokázal pokořit. Byl chytrý, mazaný a vynalézavý. Albus Brumbál té doby dělal bystrozora a Alastor chtěl jít v jeho stopách. Arbertofort si však se svými dvěma sourozenci moc nerozuměl, byl trochu podivín a nebyl nijak talentovaný, jako ti dva, takže zapadl do ústraní, žárlil. No, ale to není to hlavní," posteskl si.
"Já, Monika a Ignácius jsme byli dobrá parta, však to znáš. Černá magie, obrana a chystání plánu do budoucna. Naše plány byli jednoduché. Pokořit mudly, zbohatnout a žít si jako králové. Byli jsme v sedmém ročníku a já měla plnou hlavu Alastora Moodyho. Byl pohledný, chytrý, mazaný a hlavně byl statečný. Bál se máločeho a několikrát pomohl svému bratrovi, který nastupoval do školy jako učitel. Bylo jasné, kam se jeho směr uchýlí. Nebylo divu, že se přihlásil na bystrozorskou akademii. Albertofort se začal věnovat obchodu a odešel do Prasinek, každopádně, z Moodyho se stal bystrozor a co se dělo s námi? My jsme chtěli uskutečnit naše pláni. Ignácius se měl brzy ženit, Monika začínala pochybovat a já? Já jsem taky měla jisté pochybnosti, ale pak se objevil Grindelwald. My, jako zastánci černé magie, jsme se k němu přidali. Tím to všechno začalo," povzdechla si.
"Alastor Moody, Albus a Arbertofort Brumbál byli nadějí kouzelníků, stejně, jako Charles Potter, ale o něm později. Albus byl z bratrů nejsilnější, Alastor uměl strategii a byl mazaný no a Arbertofort? Ten neměl nic, jen žárlivost. Grindelwald se ho tedy pokusil stáhnout na svou stranu, ale on odmítl a odešel pryč. Albuse, zrada bratra bolela, ale brzy se s tím vyrovnal a začal spolu s Moodym pracovat na bitvě. Dařilo se jim. Bystrozoři tehdy nebyli takoví břídilové a ministryně byla rozumná. A tak jsme prohrávali. Při mnoha bitvách jsem se s Alastorem střetla a my se do sebe zamilovali. Jenže naše láska neměla budoucnost. Já byla vražedkyně, on poctivý bystrozor. Přesto jsme se vzali. Albus tenkrát brblal něco o bláznivém bratrovi, ale bylo nám to jedno. Narodila se nám dcera, Lily. Ovšem v té době byl můj vůdce poražen. Lovili nás jako divou zvěř a já musela zmizet ze země. Lily jsme svěřili do péče Evansovým, což byla rodina mudlů. Nikdo nesměl vědět, že jsem se provdala za svého nepřítele. Byli bychom pak vyvrheli jak na straně dobra tak i zla a to by naší dceři neprospělo. Proto musela vyrůstat mimo toho všeho a to platilo i pro tebe. Prozatím jsi nesměl vědět, že s Moodym jsi nějak spojený."
"O pár let později jsem se doslechla, že si Moody našel nějakou přítelkyni, ale ta se s ním pak rozešla, i když s ním měla dceru Katlin. Ta se pak provdala za nějakého Grengera. Ovšem bylo zajímavé, že Lily, měla obrovský magický potenciál. Byla hodně silná, zato její sestra neměla magie ani trochu. Proto tvoje matka nastoupila do školy, ale Katlin nikoli. Očividně v ní však něco zůstalo, protože její dcera Hermiona na škole je."
"Ano," usmála se Harry. "Moje nejlepší kamarádka. Je hodně chytrá," usmál se.
"To bude po mě," nechala se slyšet Sophia. "Každopádně, pak se objevil Voldemort. Začali problém jak mě tak i ostatním. Ignácius byl tlačený k tomu, aby vydal své dva syny do jeho služeb. Jeden se prý vzepřel a druhý se k němu pak přidal. Charlesův syn, James, se začal o mou dceru zajímat a později s ní začal chodit. O tom se hodně mluvilo, protože Charles byl nejlepší bystrozor, hned po Moodym, ale byl zabit tak, že propadl obloukem smrti na ministerstvu," prohlásila opatrně a pohlédla na svého vnuka, který sebou trhl.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama