4.kapitola

8. července 2008 v 21:09 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
4. kapitola

Rozlepil oči. Venku ještě ani nevyšlo slunce, ale musel vstávat. Čekal ho Uregen. Ranní rozcvička, byla snad ze všech nejhorší, ale to si jenom myslel. Byl to první den, který měl strávit výcvikem. Celkem se na to těšil, i když nechápal proč. Proč vlastně těmhle lidem věřil? A pak se nad tím zamyslel. Věřil jim, protože oni mluvili pravdu, nic netajili. Vždyť sami přiznali, že jsou tím, kým jsou a nijak se nesnažili to zapřít.
Oni nebyli jako Brumbál, který mlčí, aby "uchránil" jeho a ostatní a přitom… přitom umírají lidé. Posteskl si. Právě si vzpomněl na Siriuse. Tolik ho teď potřeboval. Jenže… opravdu by ho teď nyní chtěl mít tady? Opravdu by si to přál? Ne! Tady byli lidé, které jeho kmotr odsuzoval.
'Sirius odsuzoval každého, i Kráturu a přitom…? Skřítek přeci jen plní rozkazy pánů, nemá na výběr, jinak se musí potrestat a navíc, kdyby mi někdo řekl, že musím zabít Dursleyovi, co bych udělal? Potrestal se anebo bych jim skutečně něco udělal?' zamyslel se. 'Vždyť by bylo tak příjemné jim oplatit to, co mi celý život dělali. Navíc, když nad tím přemýšlím… co táta, Sirius a Snape? Opravdu Snape nenáviděl mého dědu anebo prostě chtěl, aby taťka trpěl jako on? Vždyť i já s Malfoyem do sebe ryjeme za tímhle důvodem. Hmm… nechám toho, musím teď jít,' povzdechl si.
"Dobré ráno," zamumlal Uregen, který už dávno stál na zahradě. Byl v dobré náladě. Oči mu jiskřily a vesele se zubil, což Harrymu mírně nahánělo strach.
"Dobré," ušklíbl se rozespale mladík. Raději by ležel na post li a přemýšlel o tom, co by opravdu chtěl a co ne.
"Tak si dáme dvě kolečka kolem dokola a pak si dáme posilovací cviky," zasmál se poloupír. "Jinak, doufám, že ses už rozhodl, co bude dál."
Harry na něj překvapeně pohlédl. Jak tohle ví? Jistě, babička… "Ne," potřásl hlavou. "Nijak mě už bystrozor neláká," pokrčil rameny. "Je to takové zvláštní… Nějak už to není to, co bych si přál. Ten sen mě tak změnil, nepoznávám sám sebe… jak mě tedy poznají ostatní?"
"Jsi jen zmatený," konejšil ho Uregen. "Všechno se brzy urovná, uvidíš," poklepal mu povzbudivě na rameno. "A teď se dáme do práce," pohodil hlavou a dal se do klusu. Harrymu nezbývalo než jej následovat. Bylo to docela dost namáhavé, jenže brzy nastane čas, kdy rychlost a výdrž zachrání mladíkovi nejednou život a možná nejen jemu. Kdo ví, co ho ještě čeká?
Voldemort přeci nebude čekat, až jeho nepřítel bude připravený k boji. On chce jedno, moc a to hodně rychle. Brumbál si to uvědomuje, ale sází na špatné vojáky. Řád je silný, ale bez pomoci dlouho nevydrží, Voldemort to ví. Ví o i jeden člověk, který je na vysokém postu.
Rufus Normen Brousek, velitel bystrozorů, seděl ve své kanceláři. Měl obavy, kdo by taky neměl, nebylo tomu ani deset hodin, co obloukem prošli dva lidé, které už nečekali. Sirius Black a Charles Potter, kteří propadli obloukem smrti, se vrátili zpět. Nikdo nevěděl jak, ani oni sami. Ovšem s nimi přišli i velice špatné zprávy.
Sirius Black se nijak nezměnil. Charles byl však o pár let starší, ovšem ne o moc. Jak se totiž pak ukázalo, tak oblouk slouží jako portál do různých světů. Nikdo neví, jak vznikl, ale jedno je jisté. Oblouk byl uzavřen a nikdo se nemohl tedy dostat na Zemi.
Sirius s Charlesem se ocitli v dimenzi démonů. V tomhle světě čas plynul mnohem pomaleji, než na zemi. Proto se ani jeden nijak nezměnil.
Jenže to co Rufuse trápilo, nebyl návrat těchto dvou padlých lidí, ale to, jak se vrátili. Démoni totiž nějak otevřeli portály do různých dimenzí a ty se rozhodli ovládnout. Neměli tedy nyní jen problémy s Voldemortem, ale ještě s podivnými tvory, kteří ovládali živly. Tahle stvoření byla obrovským nebezpečím, a co bylo horší, zdálo se, že démoni, kteří už přišli do jejich sféry, mířili do Francie. Anglie byla proto požádaná o pomoc, byli o přeci jen jejich démoni.
Brousek musel proto vyrazit do sousední země a porazit podivné nepřátele. Pro tuhle akci vybral pět bystrozorů. Kormena Gregoryho, Antonyho Vorsleye, Frederika Olsena, Annu Gery-Vordovou a Sebastiana Hughera. Nemohl si dovolit sebou vzít ty nejlepší. Přeci jen byl tu pořád Voldemort a ten se nesměl nechat jen tak bez dohledu. Navíc, co když bude nějaký útok? Ne, bude se musit spokojit s průměrnými bystrozory.
Vůbec se mu tohle nelíbilo. Přeci jen, Rufus Brousek byl nafoukaný a panovačný. Uznával jen ministra, protože mu šlo jen o to, udržet se na svém místě. Nebyl to člověk, který by byl extra pozorný. Byl surový a nebezpečný. Nebral si servítky s nikým a s ničím, co by mu mohlo stát v cestě. Většina bystrozorů ho následovala, ale by tací, které skutečně nemusel. Měli vlastní hlavu a konali to, co bylo 'správné'. Mezi nimi byli i Kyngsley Samuel Pastorek a Nymfadóra Andromeda Tonksová. Kdyby nebyli tak dobří, vyhodil by je.
Podíval se po své pracovně a hledal všechno, co by ještě mohl potřebovat. Přeci jen na jeho úkolu závisí mnoho životů, bylo nezbytné, aby všechno vyšlo tak, jak má. Jenže to ani netuší, jak se všechno zkomplikuje a kým vším bude muset spolupracovat, než se mu povede nad démony vyzrát. Nebezpečí, strach a nejistota bude to, co brzy bude prožívat každý den.
Zatímco se připravoval velitel, připravovali se i bystrozoři. Anna se vytahovala, jak je pro velitele důležitým článkem, protože přeci tahle práce není nic pro chudáky. "Hlavně nejsem tak nešikovná," smála se, když Tonksová převrhla šálek kafe, které stálo na stole. "Velitel si dozajista všiml mého talentu," nechala se slyšet. "Na rozdíl od tebe," uchechtla se žena a pozorovala Tonksovou s naprostým opovržením. "Ty totiž žádný talent nemáš, tedy až na to, že by tě poznal každý v okruhu desítek mílí."
Všichni se hned začali smát, dokud nepřišel Kyngsley. "Co se to tady děje?" ozval se svým uklidňujícím basem, který však prozrazoval jisté nebezpečí a varování.
"Jen poukazuji, že MI jedeme, zatímco vy dva NE… to znamená, že jste absolutně k ničemu," zasmál se Antony, který měl stejnou hodnost, jako Kyngsley. "Pokud se nepletu, Blacka jsi ani nechytil a ani Lupina jsi nedovedl přivést k výslechu. Pottera jsi taky o prázdninách nenašel a co téhle nešiky týče, byla prozrazena při pěti misích," prohlásil pobaveně.
"Ovšem ukázalo se, že Black byl celou dobu nevinný, takže bylo dobře, že jsem ho nenašel," odtušil klidně bystrozor, přesto si však zachoval jedovatý podtón. "Ty jsi zatím nenašel ani jediného smrtijeda."
"To je možné," ušklíbl se muž a chystal se na slovní přestřelku. "Jenže smrtijed je něco jiného, než nevinný hlupák, který se nějakým podivným způsobem dostal z Azkabanu. Pokud se však nepletu, ani ty jsi ještě nikoho nechytil. Já už jsem několika na stopě. Co se však týká tebe, ty nemáš ani to… a tahle husa taky ne. Nechápu, jak mohla udělat školu."
Kyngsley pozoroval Tonksovou, které se v očích zaleskly slzy, které hned zahnala rychlým zamrkáním. "Každý děláme chyby a není naše vina, že nemůžeme nikoho nejít," prskl Kyngsley. "Tonksová není hloupá. Je hodně chytrá a dobrá… jednou tě porazí a vás ostatní taky, ona na to totiž má."
Mladá žena se na něj s vděkem podívala. Kyngsley jí vzal a odvedl jí do své kanceláře. Když za sebou zavřeli, smích se roznesl celým patrem. Tonksová svého ochránce objala a rozplakala se mu na rameni. Tohle poslední dobou slýchávala denně. Bylo toho moc.
"Klid, Tonky," tišil jí muž. "Všechno bude v pořádku," šeptal. "Jsi opravdu moc dobrá čarodějka. Já ti věřím a Řád taky. Nesmíš se těmi hlupáky zabít. Však jim jednou vytřeš zrak," pohladil jí po růžových vlasech.
Žena se mírně uklidnila, přesto zůstávala v uklidňujícím objetí svého přítele.
"Jde ti to moc dobře," poplácal ho po rameni Chad. "Jsi dobrý," smál se, když Harry už po desáté sebral Dině peněženku z kapsy, aniž by si toho všimla.
"Je tohle skutečně nezbytné?" zamumlal chlapec. "K čemu mi to bude?"
"Když nějaký nepřítel bude mít hůlku a nebude sám. O jednoho nepřítele míň, to může být klíčové," poučovala ho Sophie. "Můžeš brát i důležité dokumenty, které se nesmí dostat do rukou nepřítele," prohlásila. "No… a pokud potřebuješ peníze."
Všichni se tomu zasmáli, kromě Harryho, který si pro sebe něco mumlal. "Tak… co zkusíme teď?" ozval se Uregen pobaveně.
"Já bych zkusila…" zamyslela se Dina a nebezpečně se jí zalesklo v očích. "Uvidíme, jak dokážeš holce zamotat hlavu," prohlásila se smíchem. "Musíš mě svést tak, abych ti kývla na všechno."
Harry zbledl. "Je to skutečně důležité umět?"
"Jistě. Ženy svádějí muže a dozvídají se mnohé věci, ty toho můžeš využít stejným způsobem."
A tak Harry s nechutí pohlédl na přítomné. Sophie se na něj nebezpečně podívala, přesto měla na rtech svůj uklidňující úsměv.
Chlapec tedy šel raději splnit to, co po něm chtěli, protože už slyšel o babiččiných donucovacích metodách.
Dvořil se Dině a vychvaloval její krásu až do nebes. Přesto si dával pozor, aby to neznělo přehnaně. Ve snu taky dovedl svádět ženy. Nyní se jeho získané schopnosti opět projevili. Zdálo se, jakoby ten jeden rok strávil v jiné sféře. Mnohé se tam naučil a mnohé pochopil. Kupříkladu, že člověk nesmí odsuzovat lidi jen kvůli něčemu, co udělali, protože už se nemusíte nikdy dát dohromady. Pochopil, že válka je krutá a že k vítězství nevede lehká cesta. Když se kácí strom, létají třísky… třísky = lidské oběti. Veliká oběť předchází míru.
Pochopil spousty věcí. Nyní si to všechno uvědomoval, zkoumal své nitro a své vědomosti. Nacházel v sobě rady a nové poznatky, které mu poskytl sen. Našel v sobě toho Harryho, který udělal tolik chyb. Odešel od přátel a od jediného člověka, kterého měl nadevše rád, aby našel jiné. Jenže zapomněl, že ubližuje ostatním, které měl a má rád.
'Ten sen, bylo to varování? Jasně, byla to past, ale… je to… je to tak těžké,' mumlal v duchu. Na nebi zářily hvězdy a měsíc byl zpočátku své poutě. Chlapec přemýšlel o tom všem, co se stalo. 'Mohl by se Sirius vrátit? Uvidím ho ještě někdy? Nebo mu už nikdy neřeknu, jak mi na něm tolik záleží? Chtěl bych ho jen na chvíli vidět a říci mu, jak moc ho mám rád.'
Posadil se do okna a podíval se na hvězdu, která byla pro jeho vzpomínky prokletím. Zamiloval si jí, protože to ona jej střežila tak, jako to dělal on. Hvězda Sirius byla jasná a zdálo se, jakoby hlídala veškeré dění na zemi pod sebou. Pro Harryho bylo krásné myslet si, že právě tahle hvězda je jeho kmotr. Věděl, že je to blbost, ale když někdo zemře, musíte mít něco, co jej nahradí.
"Kde pak asi jsi?" zašeptal Harry. "Copak tam asi děláš? Jsi s tátou a mámou, copak si povídáte? Už jsi jim asi všechno o mně řekl, viď?" zasmál se. "Zlobíš se, že jsem tady a učím se tomuhle všemu? Určitě ano a ani mamka s taťkou nejsou nijak nadšení. Já jim však věřím. Slyším jejich myšlenky a vím, že nelžou. Jsi na mé straně a já… mám je rád," prohlásil směrem na hvězdu. Připadal si jako blázen, když si povídal s kosmickým tělesem.
Cítil v sobě prázdnotu a beznaděj, kterou zase cosi naplňovalo a zase vyprazdňovalo. Stále a pořád dokola. Ztráta Siriuse moc bolela, ale nalezení své babičky, ať už je jakákoli, byla nádherná a potěšující.
Odhrnul si z očí pramen vlasů. "Cítím se tu mnohem lépe, než v Řádu, tady je skoro všechno dovoleno. Je tu svoboda a je tu, klid… nelžou mi, nic netají a já… jsem jim vděčný za to, co pro mě dělají. Riskují, ví to, ale přesto jdou se mnou po té cestě dál. Nikdy jim to však do očí neřeknu… vytahovali by se…"
"No dovol," ozvalo se za ním pobaveně. Harry se s trhnutím otočil. V místnosti byli nyní všichni. Dina se vesele usmála. "Tak ty nás máš rád," zamumlala dojatě. "To je hezké."
Harry zrudl. "Jen jsem…"
"…si povídal s hvězdou Sirius… Harry, broučku," zašeptala Sophie. "Neměl by ses trápit," prohlásila a poklepala na místo mezi nimi. Harry se posadil vedle babičky. Z druhé strany seděla Dina. Za ním byl Chad a před ním Uregen s Morenem. "Jsou věci, kterým se nedá zabránit," prohlásila.
"Jenže kdybych tam nešel, žil by a…"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama