5.kapitola

8. července 2008 v 21:11 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
5. Kapitola

Harry Potter stál na zahradě a poslouchal dlouhý monolog svého učitele. Moren ho učil jak okrádat nic netušící lidi. Dina si z něj občas udělala legraci, že mu místo, aby se nechala okrást, vrazila pár facek a poslala na něj bystrozory. Chlapec se smál a užíval si tenhle pocit, že někam konečně patří.
Uregen si několikrát zahrál na bystrozora a Moren musel předvádět, jak se zbavuje ochránce dobra. Harry se smál, když Uregen skončil v jezírku. Pak mu Din a vyprávěla, jak ona poslala celou jednotku do škarpy a tam je málem přejela sekačka.
Mladík si to dovedl představit, když mu popisovala, jak odtamtud utíkali, jakoby jim za patami hořelo. Celkem se divil, mělo by mu jich být líto, ale on už vlastně bystrozorem moc být nechtěl.
"Hele, a takhle ho probodneš," mávl nožem Moren a přiložil čepel k Chadově hrudi. Ten ho chytil a saltem ho poslal k zemi. To si Moren nenechal líbit a tak se začali prát. Sophia to s pobavením pozorovala. Harry se chechtal, že měl až obavy, zda se vůbec udrží na nohou.
Dina s Uregenem na ně hleděli jak na blázny, ale mlčeli.
"Měli bychom pokračovat," podotkla žena znuděně.
"Jasně," zamumlal Chad a setřel si z koutka úst krev.
"Takže, mládě, co takhle vyzkoušet tvoje reflexi, co se krádeží týče?" nadhodil Uregen. "Není moc příjemné, když někoho okradeš a pak o to stejně přijdeš, díky své nepozornosti."
"Co mi zbývá?" posteskl si, ale nijak se tomu nevzpíral.
"Měníš se nám před očima," rozzářila se Sophie. "Jsme na tebe pyšná."
Harry mírně zrudl. Tohle mu ještě nikdo neřekl.
"Díky," zamumlal kamsi do země. Než stihl kdokoli cokoli udělat, Harry svou babičku objal. Ona mu objetí s láskou oplatila.
"Jsem ráda, že jsi tady se mnou, broučku," zašeptala mu do vlasů. "Mám tě moc ráda."
"Babi?" zamumlal. "Pořád ti nevěřím, co se spousty věcí týká, ale mám tě celkem rád," usmál se. Bylo poznat, že pokradmu pozoruje její hůlku s dýkou. Všichni se tomu usmáli.
V nedaleké zemi se skupina bystrozorů připravovala na cestu do Francie. Brousek se naposledy podíval na všechno, co bude potřebovat. Chtěl vyrazit, když se ve dveřích objevil Brumbál s Moodym. Přimhouřil oči. Tyhle dva rozhodně neviděl rád. Brumbála nenáviděl, protože se pořád pletl do věcí, do kterých mu nic nebylo, a jen ho okrádal o slávu, která mu měla po právu patřit. Moodyho nesnášel už doby, kdy nastoupil. Jediné co ten Pošuk dokázal, bylo komandovat.
Alastor Moody byl úžasný bystrozor a velice málo lidí skutečně vědělo, kdo je jeho bratr. Každopádně na něj spousty lidí žárlila a vadilo jim, že je někdo jako on tak spolehlivý. V době jeho největší slávy, byl postrachem všech smrtijedů. Jeho sláva byla na výši a ostatní se drželi jen v jeho stínu a to se jim rozhodně nelíbilo.
"Co tu chcete?" zavrčel podrážděně. "Mám zpoždění už takhle."
"Nezdržíme se nijak dlouho," odfrkl si Moody a rozhlédl se po luxusně vybavené kanceláře, která by se hodila k jakémukoli boháči, ale k bystrozorovi ne.
"Jen jsme se chtěli na něco zeptat a nabídnout vám pomoc," prohlásil konverzačně Brumbál.
"Ničí pomoc nepotřebuju a už vůbec ne od vás," prskl. "Všechno zvládnu sám."
Moody si jen odfrkl, ale mlčel.
Brousek ho probodl pohledem. Když nastoupil, bojoval s Moodym o lepší post, ale on ho vždycky porazil a sebral mu jakoukoli příležitost. Minulý velitel Moodyho vychvaloval a svěřoval mu ty nejlepší práce. Jenže pak Moody musel do důchodu a on konečně dostal po právu zasloužené místo.
"Na co?" zavrčel.
"Slyšel jsem, co jsou démoni zač od Charlese a Siriuse," prohlásil Brumbál. "Nelíbí se mi to… tohle by nemělo řešit jen pár bystrozorů… na tohle potřebujeme více lidí."
"A kde je mám vzít?" osočil se Brousek. "Brumbále, je tu i Vy-víte-kdo. Nemůžeme si dovolit nechat nehlídaného," prskl. "Vy to berete jako hru, ale moc lidí nemáme," poukázal na značný fakt.
"Nic jako hru neberu," zabrblal Brumbál. "Jen si myslím, že zbytečně riskujete."
"Nepotřebuji vaši radu," ohradil se. Vzal si své věci a vyšel z místnosti. Brumbál se podíval na svého bratra.
"Tohle bude ještě zajímavé," uchechtl se. "Jestli tohle půjde hladce, tak já jsem smrtijed. Albusi, tohle nedopadne dobře, ale je to jeho věc, plést se mu do toho nebudu a pokud jdou s ním ti bystrozoři dobrovolně, tak ať," mávl rukou.
Brousek se přemístil i se svým týmem do Francouzského ministerstva, kde na ně už čekalo několik lidí.
"Tak jste konečně tady," zabrblal jeden postarší muž, který vypadal jako hora. Mluvil s Francouzským příznakem takové síly, že mu stěží rozuměli.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dze Dze | 12. února 2010 v 13:24 | Reagovat

jako co to má bejt za blog..?? hrozný !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama