5.kapitola/2půl

8. července 2008 v 21:12 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
já se na to...

"Chtěl bych mluvit s velitelem bystrozorů," zavrčel Brousek.
"Jak si přejete," protáhl a vedl je chodbami ministerstva.
Brousek ho následoval a za ním se jako pávy nesli jeho podřízení. Netrvalo dlouho a stanuli před mužem středního věku. Měl přísnou, kamennou tvář, bystré, hnědé oči. Delší hnědé vlasy měl stažené do culíku. Měl svaly a několik jizev.
Pokynul jim, aby vešli k němu do kanceláře. Přivítala je skromně vybavená kancelář se dřevěnými židlemi a nábytkem. Stůl, židle, skříň, to bylo vše, co zde nacházelo, pokud pomineme velikou mapu světa, mapu Francie, do které bylo zabodáno nespočet různobarevných špendlíků a fotografie různých zločinců.
Brousek se pohrdavě rozhlédl. Vypadalo to tady jako u běžného, podřízeného bystrozora.
"Takže vás sem poslala Anglie, abyste tady pochytali ty démony?" začal velitel.
"Ano," pohodil hlavou Rufus. "Já jsem velitel Anglických bystrozorů, Rufus Brousek a tohle jsou mí lidé," prohlásil a všechny představil jménem a hodností.
"Jste si jistí, že na tohle budete stačit," pozvedl jedno obočí.
"O nás si nedělejte starosti," odtušil Rufus. "My jsme vycvičení do těch nejtěžších akcí," odsekl.
Francouz si o tom hodně pomyslel, ale mlčel. "To je dobře, no… přeji tedy hodně štěstí," prohlásil. "Naposled byli ti tvorové spatřeni nedaleko Londýna, tam byste měli začít…"
"Nemusíte nám nijak radit, jdeme," zavelel Brousek a spolu se svými lidmi vyšel ven. Francouzský velitel se díval pobaveně na dveře. "Idiot," ujelo mu.
"Pane?" vešel dovnitř obrovitý muž. "Co si o nich myslíte?" zazubil se.
"No… takový jeden střet by zvládnout mohli," uchechtl se. "Ale kromě vytahování a nadívání se, umí kulový," mávl rukou. "Možná by nebylo špatné požádat o pomoc Rusko," zamyslel se.
Harry ležel pod stromem, když mu na hlavě přistála šiška. Vzhlédl a dostal další do nosu. To už vyskočil a zamířil hůlkou do koruny, ale nikoho neviděl. Podezřívavě se rozhlížel kolem dokola. Byl rád, že tady mohl kouzlit dle libosti, přeci jen měl zabezpečenou hůlku.
Chvíli se rozhlížel kolem a hledal jakýkoli pohyb. Najednou si všiml větve, která byla zvláštně prohnutá. Vypálil tedy kouzlo a na zemi přistála Dina.
"Au," zaskuhrala.
"Dobře ti tak," odsekl Harry. "Nemáš dělat blbosti," ohradil se. Žena se zasmála.
"Jen se nedělej, vůbec by sis mě nevšiml a to by mohla být tvoje smrt," podotkla.
Harry něco zavrčel, protože věděl, že má pravdu. Bude muset být obezřetnější.
"Je vidět, že se ti vrací nálada, co?"usmála se. Harry si jí bedlivě prohlížel. Ze začátku si to neuvědomil, ale Dina byla hodně podobná Lily, až na vlasy a oči byli téměř stejné.
"Copak?" nechápala. "Mám na sobě něco?"
"Ne, jen… jsi podobná mámě," zamumlal a hleděl kamsi do dáli.
Dina se kousla do rtu. Nevěděla, co má dělat. Nakonec jej sevřela v náručí a pohladila ho po vlasech. "Nejsi sám, Harry," zašeptala. "Máš mě, a jestli chceš, budu se o tebe starat jako o vlastního," zavrněla nadšeně. "Navíc, jsi přeci jen můj synovec," dodala.
Harry se zarazil. Věděl to, ale až teprve teď si to uvědomil naplno. On má přeci tetu a to hned tři. Jednu mudlu, motáka a černokněžníka. 'Už by to chtělo jen bystrozora a bylo by,' pomyslel si.
"Nemám ještě nějakého příbuzného, o kterém nevím," zasmál se.
"Jo, máš strejdu… můj brácha… černá ovce rodiny," zavrčela. "Stal se bystrozorem, zrádce!"
Harry bouchl smíchy. 'Proč jsem měl ten pocit,' pomyslel si. 'Trochu jako Ted ve snu,' uvědomil si smutně. 'Jsem celkem zvědaví, co se stane.'
"Vy spolu nemluvíte?" zamumlal.
"Ne! On se mně pokouší dost do vězení, já jeho do márnice."
"Příjemná rodinka," uchechtl se. "Co plánujete se mnou?"
"To nechtěj vědět," prohlásila.
"Proč mi babička o tvém bratrovi neřekla?"
"Víš, neví, jak bys reagoval. Teď už znáš všechny z rodiny, co žijí," ubezpečila ho. "Ale hlavně je pro ni těžké o nás třech mluvit. Lily… byla z nás nejstarší. Asi o dva roky. To víš, Moody byl její první manžel, a když se pak rozešli, nesli to oba těžce. Pak se mamka znova zamilovala. Jmenoval se Roger Sorven. To byl můj a Jonathanův nevlastní otec, protože mamka zjistila, po tom co Moodyho opustila, že je opět těhotná. Já a Jonathan jsme dvojčata," ušklíbla se. "On je starší," posteskla si. "No a to víš, když nás máma rozdělila, bylo to těžké pro nás všechny. 'Otce' totiž zabili bystrozorové, když se přidal k smrtijedů. To je taky důvod, proč ho Sophie nemá ráda, nesnáší smrtijedy," dodala. "No a pak se doslechla o Moodym a jeho nové ženě. Nesla to špatně. Když se s ní rozešel a ona pak zemřela na nějakou nemoc, brala jejich dceru, jako vlastní. Proto bere Hermionu jako svou vnučku, i když jí není."
Harry přikývl. "A Jonathan je ten bystrozor?" ujišťoval se.
"Jo," přikývla.
"Bezva, jsem rád, že jsme si to ujasnili," usmál se.
"Tak fajn, hele, nechceš si zkusit plížená s Uregenem?" navrhla. "Učíš se velice rychle a on tvrdí, že pokud budeš takhle pokračovat, nebudeme tě mít brzy co učit, ale ono je pravda, že toho hodně umíš z toho snu," uvažovala nahlas.
"Budeme ten sen neustále rozebírat?" zavrčel smutně. Vcelku mu scházel Ted a nejen on.
"Ne, myslím, že ne," rozesmála se. "Hele, jdeme na tvé učení ne?"
Harry přikývl a nechal se odvést za Uregenem, který si ho hned vzal do parády. Nějakou dobu blbli v lese. Uregen se pak Harrymu ztratil a chlapec se musel sám dostat domů. Bloudil lesem a pokoušel se uplatnit vše, co se doposud naučil. Konečně se dostal na pěšinku. Vyrazil po ní domů, když uslyšel křik a bolestné sténání. Rychle se vydal za zvuky a před ním se objevila úděsná scenérie.
Něco podobné člověku s rohy a rudou kůži se napřahovalo obrovským kyjem a chystalo se rozdrtit nějakou ženu, která na sobě měla uniformu Anglického bystrozora.
Harry vytřeštil oči. Všiml si dalších dvou tvorů, ti však byli čistě modří.
Na nic nečekal. Vytáhl hůlku a pomocí levitačního kouzla ho odzbrojil a následně poslal do bezvědomí. Uvědomil si však, že tihle tvorové jsou chytřejší než trolové. Zbylí dva se podívali na útočníka a začali se k němu nebezpečně přibližovat. Chlapec se na ně podíval. Cítil se, jakoby se topil v moři a najednou pochopil. Ať je to, co je to, ovládá to vodu.
Ta divná stvoření napřáhla ruce a vyslala vodu, ale Harry vytvořil nejasný ohnivý štít a prameny vody nechal vypařit. Ti tvorové se očividně zalekli a zmizeli. Jenže Harry tušil, že je nevidí na posledy. Nyní měl štěstí, ale příště už nemusel. Došel k ženě, která byla v bezvědomí. Jak si později uvědomil, nebyla sama.
Rychle vzal zraněné bystrozory a co nejrychleji odešel. Kdo ví, za jak dlouho se ten červený probudí? Nechtěl nic riskovat.
Když se konečně vymotal z lesa, čekala ho Dina s Uregenem. Když uviděli, koho nese na nosítkách, rozeběhli se k němu.
"Co tu dělají?" zamumlala Dina nechápavě a Harry jim tedy řekl, co viděl. Žena se zamračeně podívala na Uregena. "Co to bylo?"
"Nemám potuchy, ale možná to budou vědět oni," zamumlal a ukázal na bystrozory.
"Harry, jdi za Sophií, my je zatím doneseme do pokojů, kde je vyšetříme," prohlásila. "Musíme vědět, co to bylo."
Chlapec přikývl a rozeběhl se do domu.
"Opravdu netušíš, co to je?" vyzvídala na upírovi.
"Ne," potřásl hlavou. "Ale nelíbí se mi to."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 22. září 2008 v 14:53 | Reagovat

Super povídka, zatím jsem se dostala enom sem, ale zatím se mi to líbí. Uvidím, až to dočtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama