7.kapitola

8. července 2008 v 21:14 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
7. kapitola

"Dobrý den," zamumlal. "Rád bych mluvil s panem Rosem Voltarem," huhlal Harry převlečený za novináře.
"Jistě," ušklíbl se chlap jako hora. "A jméno?"
"Jones Raport," představil se. "Novinář z Bon-coury,"
"Bon-coury?" zamyslel se. Harry věděl, že tenhle chlap leze Voltarovi tam, kde slunce nesvítí. Byl neuvěřitelně pitomý a jediná jeho mozková buňka se soustřeďovala na svaly a výraz naprostého přesvědčení, že on je nej.
"Nové noviny a rádi bychom je začali s rozhovorem národního hrdiny Voltara, ale pokud má moc práce…"
"Ale klidně můžete," rozjel se hromotluk. "Šéfovi to vadit nebude," pokyvoval hlavou. Harry se usmál, ale v duchu se chechtal.
Chlapec se tedy vydal do kanceláře velitele. Když vešel, bylo to tam skromně vyzdobeno, ale pod tím vším skromným, bylo vidět, že je to rozhodně člověk, co se rád chlubí. Kolem bylo spousta fotografií, což nebylo nijak divné, ale většina z nich, byla zaplněna jeho podobou, jak uvězňuje nějakého černokněžníka a tak podobně. Na poličce byla vystavena spousta diplomů, ale ve spěchu by si jich člověk nevšiml.
"Dobrý den," zamračil se Voltar. "Co si přejete?"
"Dobrý den," předběhl Harry hromotluka. "Nerad vás ruším při práci, ale jsem novinář a rád bych s vámi udělal rozhovor. Jste přeci národní hrdina a bylo by mi ctí, kdybych se mohl na vás podívat. Pokud vám to nebude vadit, zeptal bych se na pár neškodných otázek z vaší popularity a poodhalit to tajemství, které se ukrývá za vaší genialitou a mocí."
Voltarovi se to očividně líbilo, proto souhlasil.
Když ta hora odešla, Harry se pokojně posadil. Měl o něco zdelšené vlasy a jizvu mu tím zakrývali. Tohle kouzlo na něj použila Sophie. Pak mu ještě maličko poupravila rysy a maličko ho zvětšila, to bylo vše.
"Na co byste se rád zeptal?" začal.
"Takže, mohl byste nám říci něco o svém mládí?" nadhodil chlapec.
"Ale jistě. Moje matka i otec jsou čistokrevní kouzelníci. Naprosto bez jakéhokoli přestupku," usmál se. "Studoval jsem v Krásnohůlkách. Profesoři mě měli velice rádi. Byl jsem nejchytřejší na škole a měl jsem jen ty nejlepší známky. Sám ministr kouzel mě požádal, abych se dal na bystrozora," prohlásil, ale Harry věděl, že to bylo trochu jinak. Válka s Voldemortem zasáhla i Francii a oni potřebovali lidi do boje. Tehdy brali i propadající.
"Jako bystrozor jsem se vypracoval až sem," mávl nadšeně rukou.
"Úžasné," zavrkal chlapec. "A mohl byste mi prozradit o svém nejúspěšnějším, nejtěžším a nejnebezpečnějším úkolu?"
Voltar se zasnil. "Takových případů bylo. Většina bystrozorů se bojí takových akcí, jsou to taky jen lidé, ale já se nikdy nebál. Vždycky jsem měl pro strach uděláno. Pamatuji se, že můj profesor na bystrozorské akademii mě označil za nejlepšího bystrozora školy. Měl jsem dveře otevřené, díky svému nadání."
Harry měl co dělat, aby ho něčím nevzal. Takhle byl označen John. Nejlepší bystrozor akademie, nadaný, nebojácný, ale Voltar? Nemehlo, srab a pitomec.
"Nikdy však jsem tomu nevěřil. Já přece nemohl být tak úžasný a tak jsem své místo přenechal Tornerovi, který je bohužel mrtvý, stejně jako profesor, který mě nominoval. Oba zabyli smrtijedi," posteskl si. "Ale zpět k akcím. Asi nejnebezpečnější byla akce, kdy smrtijedi obsadili důl. Tehdy jsme byli zahnaní daleko do štoly a smrtijedi postupovali stále dál a dál. Kolem umírali lidé. Jonathan Seproth se krčil před nepřáteli. Pomohl jsem mu ven a jen těsně jsme přežili. Odlákal jsem jejich pozornost, ale jak, to je tajemství," usmál se.
Harry myslel, že bude zvracet. John, jehož skutečné příjmení bylo Moody, byl jako jeho otec Alastor. Nikdy by se nekrčil před takovou havětí.
"No, nejúspěšnější bylo zatčení krále vlkodlaků." Harry se zakuckal. "Překvapen?" zazubil se. "Jmenoval se Dorem Nortvold," chlubil se. "Bojoval dlouho. Pokud se nemýlím, byla s ním i jakási Sophie, ale její příjmení je neznámé," posteskl si. "Tu jsme dodnes neobjevili."
Harry se rozhodl, že si o tom se Sophií promluví.
"Ale pak nám pomohla, takže jsme jí zprostili veškerého obvinění a nechali jí jít. Dodnes nám přispívá pár mincemi na nová vybavení, aby nám pomohla."
Chlapec měl mnoho otázek, ale mlčel.
"A pak je tu ještě jeden případ. Nejtěžší. Bylo to hodně složitý případ. Museli jsme najít pachatele v obrovském mrakodrapu plného mudlů. Ten šílenec chtěl vyhodit budovu do povětří. Bylo to k zbláznění. Trvalo to však jen chvíli. Nechal jsem jednoho z mých lidí, aby upoutal pozornost, a sám jsem vyběhl do patra, kde byl. Strhl se souboj a já nakonec vyhrál. Neměl šanci," usmál se.
Harry pokýval nadšeně hlavou. "Nedávno jsem slyšel, že jste povolal na pomoc Anglické bystrozory."
Voltar se zamyslel. "Ano, byl jsem k tomu donucen, ale vůbec to nepotřebujeme. Anglie však udělala chybu a teď se to pokouší napravit," prohlásil.
"A co se stalo? Pokud to není tajemství?"
Voltar se zamyslel. Harry si pomyslel, že na to šel moc rychle. "No," začal nakonec. "Jedná se o jeden projekt, který se jim vymknul z ruky, nic nebezpečné. Jedná se o Oblouk smrti, ale to je vše, co mohu říci," prohlásil.
"Jistě," přikývl. "No a koukám, že je tady mnoho diplomů a vyznamenání. Můžete mi říci, co všechno jste dokázal a za co jste je dostal?"
Harry byl mučen několikahodinovým popisem titulů. Když byl propuštěn, byl rád, že to přežil.
Rychle opustil ministerstvo a rozhodl se zjistit co nejvíce o odboru záhad a o oblouku smrti. Mohl by třeba zjistit, co se stalo se Siriusem. Možná je naděje na jeho záchranu. Harry dostal novou naději. Sice se už dokázal přes jeho smrt přenést, ale stále ještě doufal.
Rychle se rozmýšlel, co teď. Mohl jít ještě jednou na ministerstvo a pokusit se něco zjistit, ale to by nemělo smysl. Nikdo by mu nic neřekl. Byla tu tedy jediná naděje. Podívat se přímo na oblouk, ale tam mohl hlídkovat někdo z Řádu.
Nechtěl se dostat do maléru, ale pak si uvědomil, že držení bystrozorů v domě a vypuštění lva z klece, je už dost velký přestupek, i když se na něm nepodílel přímo.
Nakonec se rozhodl riskovat. Mohl sice narazit na někoho z Řádu, pak by musel vysvětlovat co se děje, ale musel to risknout. Když už ne kvůli sobě, tak aspoň kvůli Siriusovi.
Rychle se dopravil do domu Sophie a vyřídil, co zjistil.
"Tak, a teď co?" zamumlal Uregen, ale bylo mu to jasné z Harryho pohledu.
"Vydám se na naše ministerstvo a podívám se na oblouk z blízka," prohlásil rozhodně.
"Já půjdu s tebou," rozhodla Dina. "Oblouk tě k sobě může přivábit a vtáhnout do sebe a co pak? Sice John slíbil, že nám něco řekne, ale nemusí vědět všechno, takže…" mávla rukou.
Harry přikývl.
Nijak mu nevadilo, že půjde s ním. Bylo mu jasné, že sám by to nezvládl. Mohl by ho oblouk skutečně tak omámit, že by jím prošel? A co by se s ním stalo?
"Jak se tam dostaneme?" zajímal se.
"Asi letaxem a dál půjdeme opatrně," rozhodla se.
"Ale co když tam bude Moody," zamumlal.
"Tak máme jeden menší problém," zamumlala Dina.
"Fajn," zabrblal.
"No… tak vyrazíme ne?"
"Jo," přikývl Harry a přešel ke krbu. Sophie mu podala letax a jemně ho políbila na čelo.
"Buď opatrný maličký. A ty taky Dino," usmála se na svou dceru a něžně jí chytila za ruku.
Harry s Dinou přikývli a vydali se na ministerstvo.
"Dobrý den, vítejte na ministerstvu kouzel," roznášelo se atriem. Harry se zarazil. Všechno vypadalo tak jinak.
"Vítám vás mezi námi," pokračoval hlas. Harry se podíval po tom, co ten hlas vydávalo, a strnul.
"Máte nového ministra kouzel. Respektive ministryni," zamumlala Dina.
Harry se s naprostým odporem díval na obrovský plakát poukazující na Dolores Jane Umbredgiovou, novou ministryni kouzel.
"To je nechutné," vrčel Harry. "Jak jí mohli zvolit za… grr…"
"Uklidni se," nabádala ho Dina.
"Uklidnit se?" prskl. "Víš, co ta pitomá ženská dokáže? A víš, co udělala v Bradavicích?"
Dina se na něj podívala. "Slyšela jsem," prohlásila.
"Podívej se, co mi udělala," vyhrnul si levou ruku a ukázal jí svou jizvu.
Dina se s odporem podívala stranou. "Pěkné," zabručela. "Co jsi provedl?"
"Říkal jsem, že se Voldemort vrátil."
Žena přikývla a zarazila se. Byli kousek od odboru záhad. Nejistě se podívala za roh a hodnotila situaci. "Nikdo tu není, ale to si můžu jen myslet. Zkus telepatii," požádala svého synovce.
"Jasně," zazubil se a zamyslel se. Chvíli mlčel, jak jeho mysl zkoumala okolí. Netrvalo však dlouho a konečně se z transu probudil. "Na chodbě není nikdo, ale uvnitř je pár bystrozorů a ani oni nevědí, co se děje."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama