8.kapitola/3 půl

8. července 2008 v 21:19 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
dlouhá

Jaký by to bylo, kdyby mu zašíleli rodiče a on by musel být pak sám... třeba se Siriusem? Jaký by to byl pocit? Určitě horší, než pocit, že jeho rodiče jsou navždy mrtví.
Došel až k jezeru, kde se posadil na břeh. Vzal do ruky kámen a mrštil s ním do vody. Nenáviděl sám sebe. Ať mu Ron píše cokoli, on tomu nebude věřit. Je možné, že je Sirius zpět, ale on nedokázal... nešlo...
Už se smířil s jeho smrtí, aby si zase zvykal, že je zpět? Teď, když poznal, kde je štěstí, které ztratil, musí se vrátit? Najednou nevěděl... Sirius nebo oni? Kdo je pro něj důležitější? Koho má zkutečně radši? Jistě, neznal je moc dobře, ale oni... oni nemají tajemství tupu Řád.
"Trápí tě něco?" ozvala se za ním Dina. Harry se mírně lekl, ale nijak na sobě nic nedal znát.
"Nic," zamumlal.
"Ale... nedělej se. Povídej," vybídla ho.
"Když já... Teď... když je zpátky... já prostě nevím..."
"Kdo je důležitější a koho máš radši?" zazubila se.
Přikývl, na Dinu se však ani nepodíval.
"To všechno se časem urovná," uklidňovala ho.
Harry se nejistě usmál. "Myslíš?" zamumlal.
"Jistě. Sirius, pokud tě má rád a já věřím že jo, pochopí tě a dá ti nějaký čas... pokoj na to, abys to všechno strávil," zazubila se. "Teď už ale pojď, někdo tě někde čeká," ušklíbla se. "Jo... a je tu i tamten trotl," mávla rukou a protočila oči. Harry se tlumeně zasmál, protože mu to všechno došlo.
"Jonathan Moody?" ujišťoval se.
"Jo, přesně ten. Zmetek. Chytil Teodora a dělá ze sebe mistra světa," vrčela.
"Jak ho chytil?" vyzvídal.
"Ale," mávla rukou. "To ani nestojí za řeč," ušklíbla se. "Honili jsme ho ulicemi, když se tam objevil John a podrazil mu nohy," mávla rukou. "Může se z toho zbláznit," odfrkla si pohrdlivě Dina.
Harry se rozesmál jen nad tou představou.
"Nesměj je," zabrblala.
"Ale já musim," bránil se na oko uraženě. Přitom se však křenil, až nakonec bouchl smíchy a strhl i Dinu. Takže cesta k domu proběhla za huzrónského smíchu.
Konečně došli do hali... no... došli... spíše se za břicho popadající vplazili do hali. Všichni přítomní se na ně nechápavě podívali.
John povytáhl nechápavě obočí. Uregen protočil oči. Chad se usmál a Moren se nechápavě podrbal na hlavě. Sophie se na ně schovívavě dívala. Ovšem byl tu jeden mladý muž, který je doslova vraždil pohledem.
"Copak se stalo?" nechápal jediný bystrozor místnosti.
Harry se rozesmál ještě víc.
Dina ho následovala. Nezdálo se však, že by se jeden měl k odpovědi.
"Okamžitě mě vy odporní pitomci pusťte," syčel muž.
"Kdo to je," vydechl mezi smíchem Harry.
"To je Teodor Potter," prohlásil Chad.
"Lháři," prskl.
"Tak se do toho dám," povzdechl si a pokoušel se uklidnit. Když se mu to konečně podařilo, soustředil se na svého strýce.
"Držte ho," přikázal. John mu vyhověl.
Harry se mu upřeně díval do očí a plně se pokoušel soustředit. Nechával svou mysl proplouvat místností, než se zaměřil na Teodora. Proniknout mu do hlavy nebylo zrovna jednoduché. Musel se přidat na síle, aby prorazil přez paměťová a ochranná kouzla, ale nakonec se mu to přeci jen povedlo.
Teodor vyjekl, když se jeho mysl ocitla nechráněna.
Harry se nijak nezdržoval a plně se opřel do zkoumání jeho mysli. Bylo tam zpousty věcí, ale nemohl najít nic z jeho pravého dětství. Najednou se před ním z mlhy objevila jakási krabice. Ovšem tahle krabice byla hodně bytelná a zdála se pevná, jako zeď.
Chlapec tušil, co to může být a pokoušel se tu věc nějak otevřít, ale tohle bylo mnohem horší a těžší, než prolomit nějaká kouzla. Musel opatrně, aby nepoškosil Teodorův mozek a hlavně, aby nepoškodil jeho myšlenky, protože by z toho pak mohl zešílet a to on opradu nepotřeboval.
Konečně se stěna krabice začínala drolit. Opatrně tedy stupňoval kouzlo, které jeho mysl vysílala. Byla to jedna z výhod telepatie, kterou se naučil ve snu.
Když už cítil, že jeho magie není zapotřebí, mírně se stáhl. Krábice se pomalu sesypala a ven se vyvalili všechny vzpomínky na mládí, které si Teodor Potter do nedávna nepamatoval.
Harry opustil mysl svého strýce. Pozoroval chvíli vytřeštěný pohled Teodora. Netrvalo dlouho a muž se nejistě rozhlédl kolem.
"Já," zamumlal zahanbeně, ale Harry se jen zasmál.
"Chápu jak ti je," řekl smířlivě.
"Jamesi?" vydechl nechápavě.
Harry zavrtěl hlavou a zdál se být smutný. "Jsem Harry, Harry James Potter," předtsvil se. "Můj otec, James Potter, zemřel před mnoha lety."
"J-James?" vydechl. "A-al-ale j-j-j-jak?"
"To je dlouhá historie?" ozvala se Sophie. "Teď se pojď posadit. Dáme ti lekvar na uklidnění a pak si promluvíme," usmála se.
Teodor se nejistě došoural do obývacího pokoje a svalil se do pohodlného křesla. Tvář hned zabořil do dlaní. Harry si k němu přiklekl a jemně jej uchopil za ruku. Dina mu podávala lektavr, který Teodor po chvíli přijal.
"Děkuji," zamumlal
"Chceš nějaký alkohol?" houkl Chad.
Zakroutil jen hlavou.
Harry ukázal na whisku a naznačil, aby mu jí dal. Chad se vítězoslavně zazubil a nalil do skleničky menší množství medové kapaliny.
Teodor snad ani nevnímal, co pije, protože whisku vypil na ex a vůbec to s ním nehnulo.
Moren pokýval uznale hlavou, protože kouzelnická whiska byla o dost silnější, než normální.
"Jak je ti?" staral se John.
"Já..." zamumlal. "Já to nechápu. To musí být zlý sen..."
"Není," zakroutil hlavou Harry a nepouštěl svého strýce. "Je mi to moc líto, že ti nikdo nepomohl a tak..." zakňučel.
Muž se na chlapce podíval. Zahleděl se do těch jasných láskyplných smragdových očí. "Vypadáš přesně jako James," zamumlal
Harry se usmál. "Až na oči," zazubil se. "Ty mám po mamce."
"Kdo je tvoje matka?" vyptával se.
"Máma? Lily Evansová."
Teodor se rozesmál. "Lily?" chechtal se. "Lily... Ta, která od sebe Jamese odháněla jak nejlépe mohla se nakonec s ním dala dohromady?" smál se. "Tomu nemohu uvěřit."
"Ale je to tak, nekecá," hájila ho Dina.
"Tak to už je co říct," zašklebil se.
Harry si ho až teď mohl bedlivě prohlédnout. Jistě. Voldemort ho hodně změnil. Jemně sestříhnuté hnědo černé vlasy, jemné rysy, štíhlá postava, sem tam svaly. A oči... ty oči, které byly identické s očima Jamese Pottera. To snad bylo jediné, co mu z podoby jeho bratra zůstalo.
"To ano," usmál se Harry. "Prý ho měla hodně ráda."
"Ta? Chudák Lily. Já si myslel, že to spolu dohromady nedají. Pamatuji si, jak si Jamese dobýral Sirius," zarazil se. "Sirius s Remuse a Peterem... co je s nimi?"
Harry znejistěl. "Lupin je v pořádku, ale jako vlkodlak..."
"Vlkodlak?" vydechl.
"Je jím už od malička, ale moc o tom nemluví," podotkl mladý Potter. Ted přikývl. "No... takže je na tom špatně finančně, ale jinak je to v pohodě," zazubil se. "Zato Sirius. No... Ono je to hodně složité. Raději začneme od začátku..." A tak se Teodor dozvěděl vše o svém synovci a jeho životě. O tom, jak zemřel jeho bratr, jak Harry vyrůstal u svých příbuzných, jak se dozvěděl o Bradavicích a co všechno v kouzelnickém světě prožil. Nevynechal ani podivný sen a ani to, co se ho babička s ostatními pokoušeli naučit.
"Vy ho takhle kazíte?" vyjekl John. "Tak to ani omylem," houkl. "Zakazuje se!"
"Tak na to zapomeň," sykla Dina. "Co jsme začali, dokončíme."
Harry se podíval na Teda, který se už pomalu dostával z toho šoku.
"Tak se hádají pořád?" sykl.
"Většinou jo," zahuhalal Harry.
"Bezva," uchechtl se, ale jeho oči byly podivně prázdné. "Nebude nuda."
"To ne," přikývl chlapec.
"Je to jeho věc, co bude umět a..."
"Ale nemusí umět krást a oblbovat lidi," křičel John.
"Nejsi jeho matka. Má právo se svobodně rozhodnout," prskala.
John se nadechoval k dalším argumentům, ale Sophie ho zarazila.
"Bude to potřebovat," prohlásila přísně. "Nezapomínej, co je jeho úkolem. Pokud chce přežít, musí vědět, čeho jsou lidé schopní, jak dovedou podvádět... Navíc, učí se i bílou magii a jiné. Obávám se sice, že to nestihneme, ale snad najdeme nějaký způsob, jak ho to všechno doučit."
Jonathan s ní musel souhlasit, i když nechtěl. "Dobrá, ale chci se toho také účastnit. Nedovolím, aby jste z něj udělali zastánce černé magie."
"Jak chceš," sykla Dina a vražedně na něj hleděla. "Ale nebudeš do toho nijak zasahovat, Voltarův ocásku."
"Cos to řekla," zavrčel.
"Slyšels," odsekla.
"Tak dost!" spražila je Sophie. "Chovejte se jako dospělí."
John na ní zhnuseně pohlédl.
Ted se nepatrně zavrtěl na židli. Nevěděl, co má teď dělat. Ztratil půlku života hledání Voldmeorta a poslouchání nějakých smrtijedů. Bylo toho na něj moc, ale musel uznat, že to všechno zlé, bylo k něčemu dobré. Harry si to neuvědomoval anebo si to uvědomit nechtěl, ale kdyby jeho rodiče nezemřeli a on by neporazil Voldemorta, bylo by mnoho mrtvých a z Řádu by nejspíše nepřežil nikdo. Nemluvě ani o tom oblouku. Kdyby Sirius nepropadl, neporušil by tak bránu natolik, že se na to přišlo včas. Kdyby démoni zaútočili nečekaně, byla by to katastrofa.
Harry, jak se zdálo, si svého znovunalezeného strýce nevšímal a místo toho pozoroval všechny okolo.
"Jak jsou na tom ti nahoře," ozval se najednou Uregen.
"V pořádku," odtušil Chad. "Zítra budou moci vtsát všichni a pak by nebylo špatné si s nimi promluvit," ušklíbl se.
"Bezva!" zahučela Dina, která byla stále nakvašená a vraždila pohledem svého bratra.
"Co to bylo vlastně za knihu?" vzpomněl si Harry na knihu, kterou sebral z ministerstva, a kterou hned odevzdal své babičce, aby jí mohla prozkoumat.
"To je kniha se zápisky některých zakledatelů Bradavické školy, ale bohužel, nejsou všechny. Těch knih bylo původně dvacet, ale zůstaly pouze tři," posteskla si Sophie. "Jednu máme, dvě zbývají," prohlásila. "Pokud vím, je jedna v jednom muzeu a ta třetí je uložená na hřbitově," prohlásila a mírně se otřásla.
"A?" nechápal Harry.
"Kouzelnickém hřbitově, abychom byli přesní," odtušil Chad. "Zombí, oživlé kostry, duchové, diví psi ďábla," pokrčil rameny. "Je to hodně nebezpečné místo.... v noci... a ta kniha se dá odnést pouze v noci, když je nejvíce hlídaná."
"To je bezvadný," zabrblal.
"Ano... ale ty knihy nemůže číst každý. Pouze ty a pár dalších," usmála se Sophie.
"Já?" nechápal Harry.
"Hadí jazyk a krev jednoho ze zakladatelů," ušklíbl se Moren.
"A kdo ještě?" vyzvídal.
"Třeba já?" prohlásila pobaveně Sophie.
"Ty?" nechápal John.
"Ano..." přikývla. "Mým předkem byla Rovena Havraspárská, ale jak víme, ženy nepředávají svým dědicům svén schopnosti a tak Rovena vytvořila lektvar, který se dědí z generace na generaci. Ten, kdo se z lektvaru napije, dostane schopnosti Havraspáru."
"A proč jsme nedostali lektvar i my?" zamračila se Dina.
"Nebylo kdy," zasmála se Sophie. "Nemluvě o tom, že John by se nenapil jen tak a ty jsi mi také do nedávna nevěřila."
Dina s Johnem se zatvářili rozpačitě. Měli svou matku rádi, ale nemůžete chtít, aby hned všem věřili. Harry věřil jen díky telepatii, ale oni něco takového neměli.
Teodor nestále hleděl do země. Když se ho však Harry dotkl, málem vyletěl z kůže. Nejistě na svého synovce pohlédl a smutně se usmál.
"V pořádku?" ujišťoval se.
Jen přikývl, nemluvil. Mladý chlapec se mu nedivil. Chápal ho. Netušil, jak by se asi choval, kdyby se mu tohle stalo, ale nadšený by rozhodně nebyl.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama