9.kapitola

8. července 2008 v 21:20 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
9.kapitola
MUSEUM, PLÁNY A GRINDENWALD


Londýn je hlavní město Británie... to snad ví každý... no.... dobře... skoro každý... Každopádně v tom městě je jisté náměstí s podivnou budouvou, ale ještě podivnějšími lidmi, kteří v tom domě bydlí.
Tihle lidé jsou kouzelníci a ne ledajací. Všichni mají společný cíl, zbavit zemi zla. Někdo je považuje za hrdiny, jiní za blázny a další zas za problém. Ať už je budete považovat za cokoli, pamatujte si, že tohle místro je postrachem Lorda Voldemorta.
Uhodli jste, kdo tady bydlí? Ne? Tak já vám to prozradím... tohle místo je sídlem Fénixova Řádu. Zde se scházejí nebojácní a vytrvalý kouzelníci, kteří bojují za lepší svět. Jenže temnota se nechce světlu vzdát a tak je boj nesnadný... obzvláště poslední dobou.
Za stolem sedí Artur Weasley a věší hlavu stejně, jako ostatní členové. Copak se to s nimi stalo? Nikdy takoví nebyli a to ani tehdy, když Voldemort byl v plné síle a zabíjel jednoho po druhém.
Tiše, nevyrušte je v jejich rozhovoru... jsou nedůvěřivý, mohli by vás považovat za smrtijeda a ublížit vám....

"Tak a co teď?" zamumlala Tonksová, která ztěžka dosedla na židli.
"Nevím," zakroutil hlavu rusovlasý muž. "Ale asi to řekneme Brumbálovi."
"Co mi chcete říct?" vystoupil z krbu Albus Brumbál.
Tonksová se kousla do rtu, ale Artur se rozhodl mu vše říci.
"Umbredgiová, jakožto ministrině, vyhodila všechny, kteří mají co dočinění s Řádem, ale také vyrazila ty, kteří byli oddaní vám," zahuhlal. "Vyhazuje i bystrozory a nahrazuje je svými lidmi."
Albus Brumbál se zatvářil nesmírně vážně. "Tohle je hodně zlé a co na to říkají bystrozoři?"
"Od té doby, co Brousek zemřel, jim je to všechno jedno. Zhoršila se morálka, nikdo se nediví, že je ministrině vyhazuje a nahrazuje lepšími lidmi. Oni sami prostě hodili flintu do žita, mám to tak říci," zamumlala.
Brumbál si povzdechl a najednou vypadal o dost starší. "Co je to za lidi?"
"Netuším," zakroutila hlavou Tonksová. "Ale nelíbějí se mi."

Zatímco se Řád trápí, jinde se koná zdlouhavá porada. O čem se asi tak může dohadovat taková prazvláštní skupinka lidí? Nedávný smrtijed, vylitel bystrozorů, zastánkyně Grindenwalda, černokněžníci a bystrozoři? A co tam dělá ten chlapec? A k čemu pak se schyluje? Pojďte, určitě si nás nevšimnou.

"Paralelní světy?" zamumlal Brousek. "To je zlé. Co když se tu objeví nějací další tvorové?" zabrblal. "To by nám tak scházelo."
"Souhlasím," přikývl Teodor. "Temný pán by toho mohl využít a to se nesmí stát."
"Jenže co můžeme asi tak dělat? Jedinej, kdo je tu element je Harry a ten nezvládne všechny," poukázal na holý fakt Jonathan.
"Ale uzavřít to musíme," nenechala se odradit Anna. "Dokážeme to. Jsme dost dobří aby..."
"Nejsme dobří v ničem," vyštěkl Brousek, který už těch chlubilů měl plný zuby. "Jste bystrozorové, ale ne dost dobří, tak si to laskavě pamatujte," spražil je. "A co se toho týče, má pravdu. Nemůžeme bránu nechat jen tak, ale problém je, že tady nepomůže ani Brumbál."
"Ten má své problémy," odtušila Dina. "Umbredgiová je nenechá jen tak a Voldmeort je jim v patách. Nepotřebujeme, abychom ho upozornili na démony. Ne... musíme se obejít bez Brumbála a jeho Řádu."
Harry to nerad přiznával, ale měla pravdu. "Jenže Brumbál je..."
"Jsi silnější," prohlásila Sophie. "Nezapomínej, jsi mocný kouzelník, ale teď musíme řešit jiné problémy. Jak uzavřeme bránu? A jak tam ty démony naženeme?"
Všichni se zamysleli.
"A co ty knihy?" ozval se najednou Harry. "Pokud se nepletu... žil Merlin v době, kdy lidé přijali kouzla démonů. Takže on, nebo jeho mistr museli být při tom, když lidé zabili démony. Mohlo by to býtr zaznamenáno aspoň Nebelvírem, když už nikým jiným."
"No jo, ale co když je to v nějaké ztracené knize?" posteskl si Moren.
"Za pokus nic nedáme," prohlásil Chad. "Získáme ty zbylé knihy a pokusíme se tam něco najít. Když nic nenajdeme, budeme muset něco vymyslet," odtušil.
"Ztratíme čas pro něco, když ani nevíme, zda to vyjde?" ujišťoval se Teodor.
"Nějakej jinej nápad?" otočila se na něj Dina.
"Ne," povzdechl si.
"Bezva. Takže, kde jsou ty knihy?" podíval se Harry na svou babičku.

Rozdělit se byla jediná možnost, jak urychlit získání knih. Harry, Brousek, Chad, Dina a Teodor, který se nehnul od svého synovce na krok, teď stáli před přísně hlídaným museem. Nebylo lehké se tam dostat. Množství kamer, laiserů a dalších vymožeností, která nedovolovala lidem se k exponátům dostat. Jenže museum nepočítalo s kouzelníky, kteří nebyli jen tak obyčejní.
Dina se ušklíbla, když se dívala na budovu. Byla obrovská a hlavně nedobytelná. Harry z ní měl respekt. Bylo vidět, že museum si své exponáty bedlivě střeží. Hlavně když viděl množství kamer jen u vchodu.
"Tohle bude oříšek," zabručel Brousek.
"Ani ne," uchechtla se Dina, ale Harrymu bylo jasné, že se mílý.
Brousek něco zabručel.
"Jak se zbavíme těch kamer?" ozvala se nesmělě Anna. Od té doby, co je Brousek seřval, byli neuvěřitelně nejistí. Nechtěli totiž udělat nějakou chybu a hlavně se chtěli svému veliteli nějak zavděčit.
"Dobrá otázka," zabrblal Brousek a pohlédl na Dinu.
"Jednoduše, dáme na ně matoucí kouzlo."
"Neměli bychom plýtvat energií, pokud to půjde jinak," zabrblal Teodor.
"Plýtvat energií?" zeptal se zmateně Harry.
"To ses ve snu neučil? Každé kouzlo spotřebuje určité množství energie, kterou máš v těle. Pokud vyčerpáš svou energii, máš ještě záložní, ale pokud se vyčerpáš i takhle, pak umřeš a nebo budeš nějak poznamenaný," poučoval ho Chad. "Takže bychom se měli pokusit najít nějaký jiný, rychlejší a lepší vchod, protože kdo ví, kolik tam toho uvnitř je a pokud by nám došla energie, bylo by to špatné."
"Jak poznám, kolik mám energie a kolik kouzel si mohu dovolit?" vyzvídal Harry.
"Víš, ono je to složitější, vyvstělíme ti to doma," usmála se Dina.
"Nechápu, proč se o tom neučí v Bradavicích," postěžoval si.
"Protože to moc kouzelníků neví a někteří to ani nepotřebují vědět, ale teď zpátky do práce," rozhodl Teodor.
Obešli několikrát budovu a Harrymu bylo jasné, že tahle budova je velice stará. Oprýskaná omítka byla nedávno natřena na jemně žluto oranžovou. Přesto však bylo na zadním dvorku vidět původní barva budovy. Také bylo poznat, že je mnohokrát opravena a už nepůsobí tak pradávně, jako tomu muselo být kdysi. Ale Harrymu bylo jasné, proč musela být budova tolikrát opravena. Jistě za to mohla první i druhá světová válka.
"Tihle Němci si nějak hlídají své věci," zabrblala Dina.
"O tom mi povídej," sykl Teodor, který se zdál být otrávený, protože nikoho nic nenapadlo a zdálo se, že střet s kamerami je nevyhnutelný.
"Co zkusit střechu?" ozval se Harry.
"A jak se tam jako chceš dostat?" povzdechla si podrážděně Anna.
"Po tom okapu?" odtušil.
"Jsme snad opice?" zavrčel Brousek.
"Já tam klidně vylezu. Pokud mi vyčarujete lano, pak by to mohlo být bez problému."
"A co když to uděláme, a nic tam nebude?" poukázal na fakt Ted. "Zbytečně vyplýtváme další část energie. Nemůžeme si to dovolit."
Přemýšleli. Pokud by tam byla možnost, jak se tam dostat, pak by to bylo výhodnější, ale pokud by tam nic nebylo...
Harry se na ně jen podíval a přistoupil k okapu. Velice pomalu začal šplhat nahoru. Stačila jediná chyba a byl by mrtvý. Bylo mu to taktrochu jedno. Jeden život lze riskovat pro záchranu ostatních, ale nelze riskovat všechny životy, pro jeden jediný. I když si to někteří lidé myslí.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama