9.kapitola/3 půl

8. července 2008 v 21:21 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
... a budu...

Jonathan Moody stál na náměstí v Německu a díval se na jednu z velikých elektronických tabulí.
"Moc hezký," kýval uznale hlavou.
Dina, Harry, Teodor, Brousek a Anna se zašklebili.
"Vůbec to nejsme my," ohradila se dotčeně Anna.
"Máte štěstí, že ta kamera byla poškozená tím vaším vpádem," prohlásil John, když se díval na nejasné fotografie zločinců, kteří se minulou noc vloupali do musea. Ovšem bylo to tak nepřesné, že se ani Harry nedokázal pořádně poznat. Nejlepší však bylo, že si mudlové udělali domnělou představu zlodějů.
"No, kdybych nevěděl, že jsem to já, řekl bych, že je to Šedohřbet," zahuhlal naštvaně Brousek.
"Já vypadám jak nějaká stařena," zahuhlala Anna.
"Ze mě udělali upírku," brblala Dina, když se dívala na dlouhé vlasy sahající někam po zadek a zapadlé oči.
"No... já jsem taky impozantní," zašklebil se Teodor na výjev před sebou.
"Ovšem jedno se vám musí uznat. Sto euro za dopadení, to se někomu nepodaří jen tak každý den," uchechtl se John.
"Jen se směj, bych chtěla vidět tebe," prohlásila Dina. "Však se zítra uvidí. Jde se na ten hřbitov," zahuhlala.
"No, jestli to dopadne stejně jako dopadlo tohle," ukázal na obrovskou ceduli HLEDÁ SE. "Tak to se máme opravdu na co těšit."
"Časem se tomu zasmějeme," zahuhlala Dina.
"Jo, až mě přestanou bolet záda," zaskuhral Teodor a prohnul se.
"No, aspoň, že nás nikdo nepozná," zatahal se za pramen vlasů Harry.
"A už se dej ostříhat, vypadáš blbě," houkla Dina.
"Tak jo," pokrčil rameny.
"Vážně mě dostává, že si tě spletli s holkou," ušklíbla se Anna.
"No jo no. Co se dá dělat," posteskl si chlapec a otočil se ke své 'podobizně' zády. Byl to obrázek mladé dívky s černými vlasy sahajícími po ramena. "Myslíte, že by takhle mohla vypadat moje sestra?"
"S velkou pravděpodobností," pokrčila rameny Dina a za velkého smíchu se vydali domu.

Večer se plánoval výlet na hřbitov. Toho se měli účastnit všichni.
"Takže?" vyzvídala Dina.
"Hřbitov je na severu Skotska, ale to neznamená, že tam budeme moci udělat takový bordel, jako jste udělali v tom museu," napomínala je Sophie, ale nezdálo se, že moc zlobí. Spíš vypadala neuvěřitelně pobaveně.
Účastníci té katastrofy se zašklebili.
"Nehody se stávají," zahuhlala Dina.
Jenže na dohadování teď nebyl čas, což si všichni uvědomovali. Raději se tedy zaměřili na velikou mapu, kterou Sophie rozložila na stole. Byl tam přesný popis hřbitova, kam měli namířeno.
"Co všechno tam bude?" vyptával se Teodor.
"Kostry, smrtonoši, smrtonošky, hadi, duchové, zombí," vyjmenovával Chad. "Tohle je dobře hlídané. Myslím si, že tam bude kniha Salazara Zmijozela."
"Aha, a potřebujeme tu knihu?" vyptávala se Dina.
"Ano," prohlásil Harry. "Voldemort o ní jistě ví, kdyby se rozhodl si jí vzít, mohlo by to mít ošklivé následky."
Brousek přikývl a nepatrně se ošil. Neměl moc tyhle černokněžníky rád. Jeho úkolem bylo je chytat a ne se s nimi spolčovat. Jenže teď měli společný cíl a jedině, jak toho mohli dosáhnout bylo, spojit se...
Moren se bedlivě zahleděl do mapy. "Tady by mohl být mrtvoly," prohlásil a ukázal na podivné jezero.
"V jezeře?" zapochyboval chlapec.
"Jistě," přikývl Uregen. "Mrtvoly potřebují něco, co je udrží v celku. Kdyby začali hnít a rozkládat se, moc by jim to nepomohlo. Nemají žádný mozek, jsou blbější než trolové, ale zato jsou to nebezpeční tvorové, protože nerozeznají nepřítele od přítele," ušklíbl se poloupír. "Proto využívají mělkého bahna močálů a tohle rozhodně nebude okrasní jezírko."
Harry přikývl. "A smrtonoši?" vydechl. Před očima se mu objevil obrázek z titulní strany knihy, kterou viděl hned potom, co zahlédl Siriuse.
"Ti budou někde poblíž zdí," prohlásil Brousek. "S nimi se setkáme hned a hned tak se jich nezbavíme."
"Počítáte doufám s tim, že potrvá ještě několik dní, než se smrtonošů a smrtonošek zbavíme?" houkla Sophie.
Všichni se otřásli a mítrně pobledli, ale přikývli. Věděli, že pokud chtějí zemi zbavit démonů, budou muset podstoupit tenhle horor.
"Nesnáším mrtvoly," zahuhlala Dina.
"Jenže větší obavy mám z toho, co s nimi zamýšlí Voldemort," ozval se Moren.
"Co?" nechápal Harry.
"Chlapče, mrtvoly Temný pán dokáže stvořit sám, smrtonoši jsou jeho přátelé a smrtonošky oddané služebnice. Smrtonostní duchové ho neposlouchají, ale co není může být," prohlásil nejistě Teodor a zdálo se, že se mu do hlasu dere strach. I Harry se otřásl a zdálo se, že nebyl sám.
"Troufám si tvrdit, že je snadno stáhne na svou stranu," zahuhlala Anna. "Brzy nebudeme bojovat jen se smrtijedy, ale i s těmihle tvory. Upíři i vlkodlaci po nás půjdou taky a někteří obři nebudou dlouho čekat a rozhodnou se."
"Já a... doufám, že i Harry," otočil se Uregen na chlapce. "Se pokusíme nějaké vlkodlaky s upíry přenést na naši stranu," usmál se. "Ale nebudou to všichni a bude to spíše menšina."
"S tím se počítá," prohlásil Sebastian. "Ale je to lepší něco, než nic."
"Bylo by dobré, kdybychom měli aspoň nějaké spojence," povzdechl si Kormen.
"Měli bychom je, kdyby nebyli tak pitomé zákony," ohradil se Harry. "Skřeti se snadno dají zmanipulovat, když jim Voldemort nabídne svobodu."
"Na tom něco bude," zamyslel se Antony. "Ale s tímhle nic nenaděláš."
"Možná že ano," ozvala se Dina. "Proč bychom nemohli svrhnout Umbredgiovou a ovládnout ministerstvo?"
"Ty říkáš, jakoby to byla úplná hračka," naježil se Frederik. "Ale není. Dali jsme tam ty nejlepší kouzla."
"Každé kouzlo má slabinu," zabručel Brousek. "Ale jednoduché to rozhodně není."
"Dobrá, byl to jen nápad," rezignovala Dina.
"Jenže Umbredgiové se budeme muset zbavit tak či onak," zvolala Sophie. "Zatímco vy jste šaškovali v museu, vydali jsme se do Anglie. Bystrozorové jsou komplet vyměněni a s nimi letí i někteří další lidé. Hlavně co se týče Řádu. Na ministerstvu není jediný zastánce Brumbála. U svatého Munga je to to samé. Všude kde se jen šustne něco o Brumbálovi, je zle."
"Vyměněni?" zamračil se Brousek. "Byli tam dobří bystrozorové," prohlásil. "Tak proč by je měli měnit?"
Sophie mu podala kartu. "Tohle jsou noví bystrozorové."
Brousek otevřel seznam a vytřeštil oči.
"Vysten," vydechl jedno ze jmen. "Toho zatýkali v Itálii. Zavraždil patnáct mudlů a deset kouzelníků. Severs byl masový vrah Ruska. Trvalo půl roku než se s ním vypořádali," mumlal dál. "Terebal, zavraždil ministra kouzel v Americe a při zatýkání vyvraždil půlku bystrozorské sboru, když vyhodil do povětří cisternu s plynem."
"Nikdy jsem o nich neslyšel," potřásl hlavou Antony.
"Ani nemohl," prohlásil Brousek šokovaně. "Ministertsva to ututlala před lidmi. Bylo by to příliš nebezpečné pro bystrozory. Musíme si udržet vážnost a tady by lidé o nás začali pochybovat, protože tohle byli dost těžké operace a dělalo se při nich hodně chyb. Velitelé si mezi sebou tyhle informace předávají, ale neříkají je svým podřízeným," prohlásil vážně.
"A teď jsou na našich místech?" kníkla Anna. "Copak se všichni zbláznili?"
"Moment," vydechl Teodor. "Když seděli, tak co dělají..."
"Voldemort," vykřikl John "Musel zaútočit na věznice a pustit ven ty, kteří se k němu rozhodli přidat."
"Dobrá, ale proč to nikde nenahládili?" nechápal Harry.
"Protože to nikdo neví," zamumlala Dina. "Podplatit dozorce není těžké. Jsou to ztroskotanci společnosti. Ministerstva tyhle lidi používají, protože si moc nestěžují a dělají to, co se jim řekne, ale pak, pokud dostanou lepší nabídku, se otočí k tobě zády. A to se teď stalo. Smrtijedi se nemuseli namáhat. Jen je podplatili, vešli, našli své spojence a odešli. Možná tam nechali nějaká matoucí kouzla."
"Jednoduché," zavrčel Brousek.
"A to není všechno," houkl John. "U Munga se děje to samé."
"Temný pán se dostává Anglii na kloub. Brzy nebude na ministerstvu nikdo, kdo by ho neuznával a pokud se někdo takový najde, zmizí..."zavrčel Teodor.
"Zdá se, že válka se rozběhla naplno," zabrblal Moren. "A my se musíme vypořádat ještě s démony."
"Lepší čas na to být nemohl," prskla Dina.
"Jestli nezýskáme nějaké spojence, jestli neuzavřeme ten portál a jestli se nezbavíme Umbredgiové, pak jsme mrtví," zahuhlala Anna.
"Existuje jediná naděje," ozvala se zamyšleně Sophie. "Spojit bystrzory s černokněžníky."
"Ale," zamumlal Sebastian. "No..." povzdechl si, když se na něj Sophie přísně podívala. "Asi máte pravdu."
"Ale tohle spojenectví nebude moc fungovat," prohlásil Harry.
"Bude muset," zavrčel John. "Nemůžeme si teď vybírat."
"Navíc. Je tu někdo, kdo by nám mohl pomoci s portálem."
"A to kdo?" povytáhli obočí všichni.
"Gellert Grindenwald."
Venku se slunce stočilo k západu. Vytvořilo nádhernou scenéryi, jak se rozhodlo jít spát za hory.
"Tohle je riziko nezměrné velikosti," skuhral neustále Brousek, ale doposud ani jednou nenapadl Sophiino prohlášení. Všichni, ať už s velikou nelibostí či nadšeností, souhlasili. Museli. Pokud se ministerstvo Anglie stáčí k Voldemortovi, oni se budou muset připravit a sehnat spojence.
Měli jasné cíle. Zavřít portál a v něm uvěznit všechny démony, uzavřít dohodu s černokněžníky a bystrozory, přetáhnout na svou stanu nějaké vlkodlaky a upíry a s nimi i další tvory. Dokonce se rozhodli zajít i za obry, i když naděje byla v tomhle velice malá.
Pochybovali, že se k nim Grindenwald jen tak přidá. Proč by to proboha dělal?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama