9.kapitola/4 půl

8. července 2008 v 21:22 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
... to mít...

Brousek s bystrozory byl zásadně proti, ale nikdy se ani slovem nezmínili. Černokněžníci taky nebyli moc nadšení. Viděli v Grindenwaldovi soupeře. Jediný, kdo byl na něj zvědaví byl Harry. Setkal se už s mnoha černokněžníky i smrtijedy a Grindenwald ho svým způsobem fascinoval. Už jen představa, že tenhle muž bojoval proti jeho dědovi.
"Tak co si o tom myslíš?" usmívala se Sophie. Věděla, co se s jejím vnukem děje. Viděla mu až do morku kostí. Byl tajemný a záhadný, ale byli dny, kdy jste v něm mohli číst, jak v otevřené knize.
"Jsem na něj zvědaví," pokrčil rameny. "Hlavně jsem zvědaví, jestli se k nám přidá."
"Já si myslím, že ano," prohlásila žena. "Svědomí je něco, co tě zastihne nepřekvapeného a jemu se to stalo. Svědomí je mocná věc, Harry. To si pamatuj. Donutí nás dělat neuvěřitelné věci, které bychom si nedovedli představit v tom nejdivočejším snu."
"Například?" zašeptal.
"Vidíš Brouska? Trápí ho svědomí za to, že nemohl ochránit svou zemi, proto přijal ten návrh s Grindenwaldem celkem bez protestů a to samí i ostatní. I já jsem změnila nečekaně strany."
"A Snape," zamumlal Harry. Potřeboval tohle vědět. Potřeboval vědět proč mu Brumbál tak věří.
Sophie mlčela. "Víš... nemám ho ráda... ale... něco jsem se dozvěděla. Včera... v Anglii..."
"A?" nechápal.
"Víš... když jsem slyšela věštbu, nevěděla jsem, o kom mluví. Až když zemřeli, tak mi to došlo, ale... bylo tu něco, co mi o mé dceři uniklo. Vždycky, když byla možnost, jsem jí pozorovala. Když jí bylo jedenáct, setkala se s jistým podivným chlapcem. Nedávala jsem si souvislosti dohromady. V Bradavicích jsem ji hlídat nemohla a tak mě nenapadlo, že by ten chlapec mohl být taky kouzelník. Často se pak o prázdninách scházeli a já měla pocit, že ten kluk..."
"Snape?" ujišťoval se.
"Ano," přikývla. "Potvrdila mi to jeho adresa, když jsme se hrabali v dokumentech."
"Takže... on... miloval..."
"Přesně tak," přikývla.
Harry ztěžka dosedl na židli. "Mohl být mým otcem..." zamumlal. Zabořil hlavu do dlaní. "Jak jsem mohl být tak hloupí. Vždyť je to jasné. Celou dobu mě nenáviděl protože jsem synem James a LILY. Mělo mi to dojít, vždyť je to tak logické. Nenáviděli se s otcem nejen kvůli smti mého dědy, ale proto, že usilovali o stejnou dívku. Když mu James zachránil život nenáviděl ho, protože udělal jistě dojem na Lily a pak... no ovšem..."
"Přesně tak to bylo," pokývala hlavou Sophie.
"Přidal se k smrtijedům, proč? Kvůli mým rodičům?" vzhlédl.
"Asi," pokrčila rameny. "Ale pamatuj si jedno. Tohle není tvoje vina. To on si zvolil."
Harry přikývl. "Ví to ostatní?" zeptal se.
"Ano," přikývla.
"A?"
"Nemohou ho nenávidět."
Přikývl.

Stáli před velikou budouvou. Byla to jako menší pevnost bez hradeb, bez věží, bez nádvoří. Jen budova z pevného kamene.
"Kde to jsme?" vyzvídal Harry.
"To je tajemství," zasmál se Brousek. "Každopádně tohle je věznice, kterou postavil Grindenwald a která se nakonec stala jeho vlastní vězením. Zde je zavřen on."
"To je trochu jako taková ironie, ne?" ušklíbl se John. "Postaví si věznici aby byl v ní pak zavřený?"
"Tahle věznice měla sloužit pro mudli," prohlásila Sophie. "Je neskutečně dobrá. Nikdo se nedostane dovnitř a nikdo ven," zasmála se. "Snad jen Voldmeort by mohl... ale i tak. Je to staré a nová kouzla by mohla stavbu poškodit, nikoli ji přemoci," ušklíbla se a zdála se nadšená. "Pomáhala jsem to stavět," dodala.
Harry se zašklebil na Teodora. Ten se ušklíbl.
"Výborně. Jsme rádi, že to víme," zabrblala Anna a vydala se neochotně do budovy.
"To je zajímavá brána," zamumlala Dina.
"To jo," přikývl Harry a díval se na znak anděla, který byl celý v černém.
"Cherubín?" nadhodil Sebastian.
"Očividně," pokrčil rameny Antony.
"A co je tady tohle?" vyzvídal Moren a ukázal na Obrovskou horu.
"To bude hora, kde se souboj mezi anděli odehrál," uvažoval Teodor. "A tohle bude západ Slunce."
Sophie se začala smát. "Velice dobře," zazubila se.
"Pochvala, jo... je to dávno, co jsem jí slyšel," povzdechl si Brousek.
Bystrozoři za ním začali horlivě přikyvovat, ale když se velitel otočil, nechali toho. Ostatní se začali smát.
"Přirozeně," zazubil se John.
"Tak, nepůjdeme dovnitř?" zamumlala nejistě Anna. Nechtělo se jí tam. Vůbec se s Grindenwaldem bavit nechtěla, ale co mohla dělat? Teď si nemohli vybírat s kým budou a s kým ne.
Brousek se zapřel do dveří a ty pochvíli povolili.
"Co jsi říkala? Že se tam nikdo nedostane?" uchechtl se John.
Áááááá... Brouseka něco odmrštilo asi pět metrů zpátky.
"Přesně tak," zasmála se Sophie. "Omlouvám se. Nějak jsem na tohle zapomněla."
"Zapomněla?" kníkl Brousek. "Ženská stará sklerotická," nadával.
Sophie se ještě jednou zasmála a prošla dveřmi.
"A ona jako nic," prskl velitel.
"Ne. První efekt a pak konec," ušklíbla se Sophie.
"To udělala schválně," stěžoval si šeptem.
"Tak už pojďte," popoháněla je žena.
Všichni se rychle nahrnuli dovnitř. Sophie je vedla uličkami. Sem tam jen mávla hůlkou a něco pronesla, ale jinak šli plynule a bez přestávky.
"Jde to hladce," prohlásila Dina.
"To si jen myšlíš, drahá," prohlásila Sophie. "Vím, co je tu za kouzla a jak se jim bránit," prohodila. "Vy by jste měli jistě mnoho potíží."
Všichni se na sebe podívali trochu pochybovačně, ale mlčeli.
"A jsme tady," prohlásila Sophie a ukázala na kovové dveře. Všichni utichli a jen hleděli na tu práci. Skutečně... tohle by byl oříšek.
"Jak se tam dostaneme?" vydechl Harry. Z těch dveří šla úcta a respekt. Hlavně se zdáli nedobytné.
"Jednoduše," pokrčila rameny a zmáčkla jakousi páčku za jedním posuvným kamenem. Dveře se rozevřeli a za nimi byli další, tentokrát dřevěné. I ty se otevírali za pomocí páčky. Nyní bylo vidět do celi, ovšem skrze mříže.
"Ale, ale..." ozval se chraplavý hlas, který dříve musel být tvrdý a možná trchu chladný. Dnes však byl mírnější a pokornější. "Jestli pak tohle není Sophie Moody?"
"Gellerte," vydechla žena a pohlédla na svého dřívějšího mistra skrze mříže. "Dlouho jsem tě neviděla," prohlásila nadšeně. Jakoby se dívala na svého přítele ze školy.
"Ano... dlouho," vydechl muž.
Harry ho pořádně neviděl. V cele bylo totiž šero.
"A tohle bude tvůj vnuk, že? Harry, pokud se nemýlím," prohlásil a chlapec zahlédl v cele nepatrný pohyb. "Hodně se podobá tvůmu muži a jistě že i Charlesi Potterovi. Jistě bych našel i podobnost s tebou a Melisou. Ovšem... vidím v něj i něco cizího. V jaké jsi koleji, chlapče?"
Harryho překvapilo, že se ho na tohle muž ptá. "Nebelvír," odtušil.
"Nebelvír?" vydechl hlas překvapeně. "Já myslel zmijozel," prohlásil. "Podle tvého postoje i pohledu v očích bych řekl, že se tam hodíš. Ale do srdce nevidím, proto nemohu soudit."
"Ano. Ve zmijozelu jsem měl být, kdybych to klobouku nerozmluvil," podotkl chlapec.
Muž se začal smát. "Rozmluvil?" smál se. "Musíš být hodně mocný. Moudrý klobouk se prý nedá oklamat. Zřejmě se lidé mýlili. Při Merlinovi. Kdyby tak někdo mohl cestovat v čase a říci Godriku Nebelvírovi, že jeho vynález přemluví jedenáctileté dítě, jistě by se šel někal potichu zabít. A pak by byl klid od všech dědiců nebelvíra," prohlásil s mírným nadšením. "To by nebyl špatný nápad."
"Gellerte," okřikla ho Sophie. "Teď není čas na fórky."
Grindenwald se začal smát. "Ale Sophie. Je tu strašlivá nuda. Dopřej starému člověku trochu humoru."
"Trochu vadnej, ne?" sykla Anna.
"Maličko," přikývl Antony.
"Možná vadnej, ale ne hluchej," prskl černokněžník.
"Merline... starej, vadnej a se sluchem," posteskl si Bousek. "Komu jsme co udělali?"
"Tssss..." sykl uraženě Grindenwald. "Já se pokouším být milý..." prohlásil.
"On takhle ještě někdo mluví?" vykulil oči Sebastian.
"Co vlastně chcete?" zabrblal Gellert Grindenwald.
"Vaši pomoc," usmál se Harry.
Gellert bouchl smíchy a zdálo se, že skončil nazemi. "Mou pomoc?" smál se. "A to... hahahahaha... myslíš... hahahaha... vážně?"
"Ano," pokývala Sophie hlavou. "Skutečně myslí. Je to vážné Gellerte."
"Proč si neřeknete dokonalému a všemi uznávanému Albusi Brumbálovi?" vyzvídal pobaveně.
"Nemůžeme. Je to trochu složitější. Všechno ti to vysvětlíme jen nám prosím pomoz. Je to strašně špatné. Ani my jsme takovou hrozbu nepředstavovali a jak se zdá, tihle nepřátelé nejdou jen po mudlech, ale po všech kouzelnících, kteří jsou nečisté krve nebo ti, co se k nim nechtějí přidat."
"Co prosím?" vydechl ohromeně. "To ti šílenci chtějí vyvraždit půlku světa?"
Harry se nechápavě podíval na Brouska.
"Grindenwald chtěl jen mudli pokořit, aby se kouzelníci nemuseli pořád skrývat. Nechtěl je vyhladit, jen je srazit. V mnoha ohledech s ním souhlasili všichni. Nikoho nebaví se držet od mudlů dál. Ale způsob, jakým toho chtěl dosáhnout lidi děsil. Proto se proti němu postavili, jinak by měl volou ruku," pošeptal mu velitel. "Ty-víš-kdo je skutečný maniak a opravdová hrozba, protože nemá soudnost."
Chlapec přikývl.
"A to není všechno," naléhala dál stará žena. "Je tu jiná hrozba, která se objevila."
"A to?" vyptával se Grindenwald.
"Démoni."
Tiché zalapání po dechu jim prozradilo, že i tento muž ví, co jsou tihle tvorové zač...

Seděli kolem stolu a hleděli jeden na druhého. Brousek vraždil pohledem Grindenwalda. Ten mu pohled bohatě oplácel. Harry seděl jako vždy vedle Teodora a vedle Diny. John se uvalebil mezi bystrozory, kteří seděli co nejdál od zbylých černokněžníků.
"Nemáte hlad?" přerušila napjaté ticho Sophie.
"Ne!" zavrčeli všichni bystrozoři s černokněžníky a nadále se vraždili pohledem.
"Já bych si něco dal," usmál se Harry, kterého se tahle fraška netýkala.
"Dáš si čaj se sušenkami?" usmála se mile Sophie.
"Moc rád," prohlásil nadšeně.
"Takže..." zavrčel Brousek. "CO budeme teď dělat?"
"Velitel bystrozorů si neví rady?" poškleboval se Grindenwald. Pobyt ve vězení se na něm moc nepodepsal. Vypadal celkem normálně. Měl delší pískové vlasy protkané stříbrem, pronikavé měděné oči. Ve tváři měl nespočet vrásek, ale jak se zdálo nebyl na tom špatně.
Harry si vzpomněl na Siriuse. Na něm se vězení skutečně podepsalo.
"Tady máš," podala Sophie Harrymu podnos s jídlem. Chlapec slušně poděkoval a pustil se do jídla.
"Tím chceš říct co?" zavrčel Brousek.
"Tím chci říct, že jako velitel máš vědět, co máš dělat," rýpl si Gellert.
"A nevim snad?" zavrčel nebezpečně."
"Když se ptáš," sykl černokněžník a budil dojem chlapa co se chystá na bytku. "Tak asi ne."
"Prosim?!?" prskl Brousek a začal vstávat.
"Slyšel jsi ne?" dorážel na něj Grindenwald.
Brousek vytáhl hůlku a vypálil kouzlo. Uregen se musel sehnout, jinak by ho kletba zasáhla. I on tasil zbraň a...

Harry dál pojídal sušenky a přitom se vyhýbal množství kouzel. "Hmmm... tohle je lepší, než divadlo," ušklíbl se a díval se jak bystrozoři bojují s černokněžníky.
K jeho překvapení se do boje pustila i Sophie s Teodorem.
"Dneska je krásný den," ušklíbl se Harry. "Asi se půjdu projít." Sebral svůj šálek čaje a vyklidil pole z tohohle válečného prostředí.
Procházel se po rozlehlé zahradě až se nakonec usídlil na stromě kde dál poklidně dopíjel čaj. Poslouchal přitom hluk z domu, kde se dál rozpoutával souboj.
"Že je to ještě pořád baví," potřásl hlavou.
"Á DÓST!" rozeznělo se po celém domě.
"Že by se domácí skřítek naštval?" zasmál se Harry nad pisklavým hláskem, který právě vydal tento rozkaz. Hlasy utichli, dopadaly poslední kouzla a byl klid.
Harry seskočil ze stromu a vydal se zpět do domu.
Všedu byl rozbitý nábytek a díry ve stěnách se také nedali přehlédnout.
"No tedy..." zasmál se Harry. "Vypadá to tady dobře."
Brousek se vražedně zahleděl na Grindenwalda.
"Tak už se můžeme vrátit zpět k pláování?" ušklíbl se chlapec.
"Pokud pan VELITEL bude vědět, co má dělat," pokrčil rameny Grindenwald, který celý souboj vedl.
"Tak už toho nechte," okřikl je už i Harry, když se Brousek chystal něco odseknout. "Jednou to stačilo a podívejte se na ten nepořádek."
"Sem se paní moc omlouvá," skučel opodál skřítek. "Sem nechtěl, ale Sem se bál, že zničí dům. Sem se omlouvá."
Sophie se ho pokoušela ujistit, že je vše v pořádku, ale skřítek si dál vedl svou.
O hodinu později, když se opět všichni stihli uklidnit natolik, že mohli sedět u jednoho stolu, tak začali plánovat akci na hřitově.
Všichni věděli, že to žádná legrace nebude, ale zase na druhou stranu... nebudou se nudit a možná se sblíží víc, než si sami doposud myslí.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama