1. kapitola/2 část (Ř)

22. srpna 2008 v 22:38 | sabrine |  Řád dobra (Sabrine)
"Proč musí být všechno tak složité?" posteskl si.

"Ahoj Harry," sedla si vedle něho Ginny.
"Nazdar," usmál se na ní.
Dívka však nijak nezrudla a ani nic takového. Vypadala mírně přepadle.
"Co se děje?" zeptal se jí.
"Víš, viděla jsem jakýsi záblesk. Jakoby to byl záblesk tmy a světla v jednom a… tebe to stejně nebude zajímat," posteskla si.
"Já, Ron a Hermiona jsem viděli to samé," prohlásil.
"Vážně?" vydechla překvapeně. "Fred s Georgem nic neviděli," prohlásila. "Proč jsme to viděli jen my?"
"Netuším," zamumlal Harry. "Mám z toho však divný pocit. Něco se děje, Ginny. Ten znak, ti kouzelníci…"
"Smrtijedi," napověděla mu.
"Cože?" povytáhl obočí.
"Ti kouzelníci, říká se jim smrtijedi, byli to stoupenci Ty-víš-koho. Taťka nám o nich vyprávěl," prohlásila.
"Zajímavé," zamumlal chlapec. "Oni utekli, když se jeho znak objevil, že?" vydechl. Dívka přikývla. "Divné, moc divné."
Za pár hodin byli opět doma. Harry netušil jak pan Weasley našel přenášelo k nim domů a jak se mu to všechno povedlo zařídit, ale byl mu vděčný. Nějak tam nechtěl zůstávat ani minutu. Měl plnou hlavu starostí a bylo to na něm vidět, přesto se dotěrným otázkám vyhýbal.
Na prahu domu seděla paní Weasleyová, když je uviděla, celá se rozzářila a hned se s nimi začala vítat.
"Bože, měla jsem takový strach," šeptala a pevně k sobě tiskla Freda. "Je mi to tak moc líto," švitořila neustále.
Harry jí pod ruku padl hned třikrát. Ron se jí úspěšně vyhýbal.
Když se paní Weasleyová uklidnila, vstoupili konečně do domu. Percy hned zaplul k sobě do pokoje. Bill ztěžka dosedl na židli a Charlie se rozhodl jít vyspat. Pan Weasley zapadl k novinám a děti ke stolu s jídlem.
Paní Weasleyová chvíli řešila problémy se svým mužem, ale Harry, Ron, Hermiona a Ginny na sebe čas od času pohlédli a měřili se pohledem. Když byli propuštěni, zapadli všichni k Ronovi a Harrymu do pokoje.
"Co myslíte, že znamenalo to světlo nebo ten záblesk nebo co to bylo?" vydechla hned Hermiona.
"To kdybych věděl," pokrčil rameny Ron.
"Viděli jsme to jen my, nikdo jiný a všechno je najednou jinak," mumlal Harry.
"Jinak?" vypískla Ginny.
"Jo, chováme se jinak," prohlásil Harry.
"Na tom něco bude," zamumlala Hermiona. "Všimli jste si, jak se změnily naše hlasy? Ale nikdo jiný nic nezaznamenal. Možná tu změnu cítíme a slyšíme jen my."
"Možná máš pravdu," zamyslela se Ginny. "Viděli jste, jak nás někdo sledoval? Harry, ty jsi s ním mluvil?"
Harry se zasekl. Nesměl jim to říci, jen ostatním vyvoleným. Zarazil se, co když oni jsou vyvolení? Stejně jako on viděli záblesk, změnili se. Má to říci?
"Jo, mluvil," ozval se po chvíli.
"A?" popoháněla ho Hermiona.
Harry jim tedy vše řekl.
"Ostatní vyvolení," zopakovala Hermiona. "Možná to má něco společného s tím zábleskem. Ten Regulus Black určitě věděl víc a Sirius možná bude taky něco vědět. Bylo by dobrý se ho zeptat."
"Siriuse Blacka?" vydechla Ginny a hleděla na ně jak na blázny. Harry jí tedy vše řekl a ona se uklidnila.
"Pošlu Hedviku," rozhodl se Harry. "Ale neřekneme mu nic, co by nás nějak prozradilo, jasné? Jen jakousi narážku."
A tak si všichni sesedli a Harry začal psát za připomínek a návrhů ostatních.
Milý Siriusi,
Jak se máš? Tady se dějí divné věci kolem mistrovství, ale jinak nic zvláštního.
S Hermionou je to strašné, pořád se utápí v knihách a nemůžeme jí z nich dostat. Včera narazila na nějaké Vyvolené, nebo co a může se z toho zbláznit. Nevíš o tom něco? Abych jí nějak uklidnil. Ona fakticky šílí, když o nich nic nemůže najít, blázen co? Ale hlavně, že jí máme.
Jinak jak se máš ty a Klofan?
Prosím, buď opatrný a hlavně, měj se dobře, ať jsi kdekoli.
Harry.
"A co když o nich... nás... nic nikde není? A ví to jen příslušníci rodu Blacků?" strachovala se Hermiona.
"Pak to bude vědět i taťka a mamkou, nemyslíš?" nadhodil Ron.
"Teď to však nechejme být," mávl rukou Harry, když vázal dopis na nohu své sovy dopis. Když jí vypustil, díval se, jak se vzdaluje v dálce.
"Doufám, že z toho nebude nějaký malér," zamumlala Ginny.
"Ne, Sirius je v pohodě," usmál se Harry.
"Když myslíš," zasmála se Hermiona. "Aby se pak z něj nestalo zvědavé štěně."
Všichni se začali smát.
"I to se může stát," poplácal jí po zádech Ron.
"Hmm… mám ráda rozkošná štěňátka," prohlásila pobaveně Ginny.
"Že by měl Sirius nápadnici?" ušklíbl se Harry. "Hodláš ho balit?"
"Když se mi bude líbit," pokrčila rameny. Všichni se opět začali smát a tahle dobrá nálada jim vydržela do konce dne.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama