1.kapitola/2.půl (V)

4. srpna 2008 v 15:46 | zazo |  Všechno nebo nic (zazo)
Mozkomory zažene jedno kouzlo, baziliška zabil jedním máchnutím meče a Quirrella? Toho zabil Voldemort. Jenže tady. Smrtijedi se budou bránit a jedno kouzlo stačit nebude a meč? To je neúčinný, po chvíli by místo meče držel párátko. Navíc, kde by tady něco takového vzal?

Ještě však bylo otázkou: Kdy? Kdy bude ten správný čas to uskutečnit? Musí tu být málo smrtijedů a nejlépe, kdyby byl Voldemort pryč, ale takový den? Ten bude tak jednou za dlouhou dobu a jemu už docházeli síly, které využíval ke vzdorování. Dřív nebo později podlehne a bude stejná troska, jako ostatní.
Kroky. Pevné, nelítostné kroky se nesli chodbou. Ticho, ticho se rozneslo sklepením. Vězni mlčeli. Nechtěli na sebe upozornit, nechtěli, aby si jich Voldemort všiml, ale Harrymu to bylo jedno. Věděl, že stejně za ním přijde. Přijde a bude ho mučit tak, jako vždy. Tak, jako každý týden, každý měsíc.
Bylo mu to jedno. Teď už ano. Věděl, co ho čeká, bolest. Bolest, ale neměl strach, neměl obavy z budoucna, neměl… neměl nic. Měl jen svůj plán. Plán, který ho měl dostat na svobodu. Bylo to jeho světlo v temnotách. Jeho naděje na lepší dny, ne šťastné, po tom všem, už nikdy nebude jako dřív, to věděl, ale aspoň bude lépe. Nebudou jej mučit, a když jo, tak slovně. Nebudou mu způsobovat fyzickou bolest. Bude volný. Sice bude na útěku, v nebezpečí, ale bude mít naději. Tam venku určitě. Tam bude vše jinak, tady není naděje skoro žádná, tam už ano. Ale, kde je to tam? Kam ho osud zavede? Na svobodu nebo… za rodiči do světa mrtvých? Oboje bylo lákavé. Za oboje stálo, to zkusit. Jenže před smrtí bude… bolest… urputná, strašlivá… bolest.
"Rád tě zase vidím, Harry," prohlásil s úšklebkem Voldemort.
"Já tebe ne," odsekl.
"Crucio," zasyčel s napřaženou hůlkou, kterou mířil na chlapce před sebou.
Harrym projela ostrá bolest. Tisíce nožů do něj bodali, řezali, způsobovalo mu neskutečnou bolest. Nesnášel to slovo.
Pokoušel se nekřičet a dařilo se, zatím, ale stejně se vždycky rozkřičí. Každým dnem dřív a dřív. Voldemort to moc dobře ví. Cítí, že jej brzy zlomí. Po tak dlouhé době se mu to konečně povede, ale Harry měl vlastní úmysly.
"Nebuď zlobivý," napomenul ho Voldemort.
"Ne-jsi… mo-je… máma," vydechl zmoženě. Jeho hlas byl tak… vyčerpaný, ochraptělý, nejasný, nezvučný, téměř bez života a přesto plný nenávisti. "Jsi… jen… od-odpor-odporná… z-zrůda."
"Crucio," vykřikl Voldemort znova. Nechal chlapce se zmítat v bolestech necelých pět minut.
"Jak chceš, Harry, ty cítíš bolest, já ne," posmíval se Voldemort.
"Jsi… od-odpor-ný… a… slabí… slabí a zbabělí," vykřikl Harry a vyplivl z úst krev. Další bolestivá kletba začala sužovat jeho tělo. Nesnesitelná muka. Voldemort byl rozzuřený a to znamenalo i bolestivější kletbu.
"Mohl jsi mít už klid, hlupáku, ale ty chceš jenom bolest. Děláš jenom problémy jak sobě, tak i ostatním," prskal. "Nejsi nic, Harry Potter, jen hlupák, kterého lidé následují a netuší, že je to jen pouhý hlupák, bez moci, bez budoucnosti. Zemřeš, Harry Pottere a to velice brzy," zasyčel a odešel.
ODEŠEL? MĚL BYCH HO VYTÁČET ČASTĚJI. Pomyslel si a bolestivě svíral svůj bok. Byl vyčerpaný, zničený. Krev. Cítil krev ve svých ústech a bylo mu to jedno. Cítil jí už tolikrát, nevnímal to. Ne teď. Po tolika dnech, už mu to přišlo normální. Uchechtl se, ale hned toho litoval. Bolest, která pak následovala, byla opravdu nepříjemná.
V jeho očích se však žádná bolest nezračila. Bylo v ní něco docela jiného, co bolest zastřelo. Byla to nenávist. Čistá nefalšovaná nenávist k někomu, kdo ubližuje, ale ne jemu, ale lidem. Takováhle nenávist, byla nebezpečná tomu, komu patřila. Kdyby Voldemort věděl, zalekl by se, protože takovou nenávist v očích dítěte ještě nikdy neviděl. V těch smaragdových očích nikdy nic takového nikdy nebylo a nyní byly tohoto citu plné.
Byl rozhodnutý bojovat za vše. Za svůj život, ale i za životy ostatních. Buď vyhraje a získá vše, nebo ztratí a nebude mít nic. Život, přátele, blízké… bude jen zklamání ze strany lidí, kteří mu věřili, ale věří mu i nyní? Myslí si, že žije, nebo že je mrtev? Hledá ho vlastně ještě někdo? Po těch měsících? Těžko. Nikdo si už na něj jistě nepamatuje. Všichni zapomněli.
NE. NA TOHLE MYSLET NEBUDU. NEZAPOMĚLI. RON S HERMIONOU URČITĚ NE. SIRIUS BY TAKY NEZAPOMĚL. PROFESOR LUPIN A PROFESORKA MCGONAGALOVÁ S PROFESOREM BRUMBÁL… NE, STÁLE JE ZA KOHO BOJOVAT. A I KDYBY SI JIŽ NEPAMATOVALI A ZAPOMĚLI, NEHLEDALI BY… ŽIVOT V BOLESTI A UTRPENÍ? NE, NEDOVOLÍM TO. ZABIJU VOLDEMORTA AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ A K TOMU POTŘEBUJU JEDINÉ DVĚ VĚCI. HŮLKU A… SVOBODU. BUDU BOJOVAT. PŘÍSÁHÁM, PŘÍSAHÁM NA SMRT SVÝCH RODIČŮ, NA PŘÁTELSTVÍ A NA LÁSKU… PŘÍSAHÁM NA VŠE, CO JE MI DRAHÉ…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zbyňa Zbyňa | 29. listopadu 2009 v 23:46 | Reagovat

pěkné :-) ... akorát mě docela pobavilo "PŘÍSAHÁM NA SMRT SVÝCH RODIČŮ"... přísahá trochu pozdě :D

2 Mentha Mentha | 14. prosince 2009 v 17:11 | Reagovat

To jo ta hláška je dobrá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama