10.kapitola/3 část (B)

4. srpna 2008 v 16:13 | zazo |  bystrozor (zazo)
"Hele… Harry…" začal Lupin. "Poslouchej. Je nám jasné, že jsi v novém prostředí, že tu nikoho neznáš a tak, ale… pochop. Je to změna nejen pro tebe. Co kdybychom to zkusili… znovu?"

Harry se ušklíbl. "A vy změníte názor?"
"No… to asi ne, ale… mohli bychom to zkusit. Aspoň… aspoň kvůli… kvůli Jamesovi."
Harry protočil oči. "Orise, kam jsem se to dostal," povzdechl si. "Nic proti otci, ale neznám ho… vůbec… neznám vás… neznám tu nic… můžu pro někoho něco udělat, ale musím ho ZNÁT. Je to stejné, jako bych řekl, mohl by, jste udělat něco pro nějakého člověka na druhé straně světa? Neuděláte to, i kdyby to byl váš kdoví co."
Lupin se kousl do rtu. "To asi ne, ale… mohl bys… to zkusit?" nadhodil nejistě.
"Kdybych to nechtěl zkusit, už bych tu nebyl," zavrčel.
Ale někdo nevnímal. Moody seděl a vzpomínal. Kde slyšel to jméno, které Harry řekl. Kde už slyšel o Orisovi?
Sirius přešlapoval z nohy na nohu. Tohle začalo dobře. I Remus si to myslel. Ten kluk byl rozhodně bystrý. Všiml si každého odstínu v hlase. Mohli říkat cokoli, ale bylo to zbytečné, pokud jste to nemysleli upřímně.
"No a... co by, jsi tedy chtěl dělat?" nadhodil Sirius po chvíli.
"Co by se tady dělat dalo?" povytáhl obočí.
"No... ven nemůžeš, je to tam nebezpečné, hlavně pro tebe," prohlásil a nevšímal si kyselého výrazu svého kmotřence. "Můžeš pomoci s úklidem nebo... eh... no... nebo..."
Harry na něj chvíli koukal. "Je mi to jasný," zavrčel. "Co se tu má uklidit?"
"Vlastně, všechno," povzdechla si Tonksová. "Ve třetím patře jsou běhnice, ve čtvrtém jsou zase plísně, které vypouští jedovaté páry..."
Harry si jí chvíli prohlížel. "Jedovaté páry? Není to plíseň z tropů? Jak jen se jmenuje?" zabrblal. "Domorodci jí říkají Nirgines... což v překladu je dýmová houba."
"Jo... dýmová houba," usmála se Tonksová. "A pak je tu ještě takový divný pavouk. Snape... tvůj profesor lektvarů, jí zkoumal... pak ho pavouk kousl a on tři dny zvracel a motal se."
"Ten pavouk nemá jed, je to pavoučí droga," povzdechl si a začínal prosit všechny svatý, aby jim dali trochu inteligence. "Ten pavouk je asi vdovička matoucí."
"Jo... vdovička... teda... ty toho znáš hodně, co?" zazubila se.
"Jo... znám..." sykl. Jistěže to znal. Pavouci a hadi se často objevovali u něj v posteli. Ať už mu to tam házeli bystrozorové na vysoký nebo lovci v rámci výcviku... neměl tohle rád. Nesnášel, když se probudil s pavoukem na obličeji a hadem na rameni. Nemluvě pak o nějakých houbách, které se mu objevovali v jídlech a o plísních v pokoji.
"No... a víš jak se toho zbavit?"
Většina si o tom myslela svoje, ale mlčeli.
"Co je těžkého na tom zbavit se vdovičky?" nechápal Harry. "Vezmete kořen asfodelu, ten smícháte se žlučí pásovce a trnem z bodložce, pak to rozemelete a zapálíte. Vzniká dým, který vdovička nemá ráda a buď umře nebo zdrhne, ale většinou zemře."
Moody povytáhl obočí. Že by ten spratek něco věděl?
"Páni," vypravila ze sebe Tonksová. "Ty toho víš hodně," prohlásila.
Harry si odfrkl. "Neřekl bych."
"Tak... pomůžeš nám?" zeptal se Remus. Všichni čekali, že se nějak vymluví.
"A přijít o tu zábavu? Ani náhodou," vytřeštil oči.
"Jo... a to se budeš dívat?" zeptal se kysele Kyngsley. Remus ho probodl pohledem.
"Ne... to budu PO-MÁ-HAT..." odsekl.
"Fajn, budu tě hlídat," ušklíbl se Moody.
"Klidně. Dlouho mi nikdo za zadkem při práci nestál," zavrčel.
"Ehm... tak... se do toho dáme?" ozvala se hned Tonksová, která nechtěla, aby se ti dva zase pohádali. Chtěla ho poznat a hlavně, chtěla splnit to, o co je Brumbál požádal. Věděla, jaké to je, když jste někde noví a nikdo vás moc nebere.
Harry přikývl.
"Takže... se rozdělíme?" navrhla žena. "Takže... já půjdu s Kyngsleyem, Remus půjde se Siriusem a..."
"Ať tě to ani nenapadne," prskl Moody.
"Pošuk s Harrym," usmála se.
Chlapec se zatvářil neutrálně. Byl zvyklí na nitrobranu a teď jí potřeboval opravdu hodně.
"Ti se tam pozabíjí," zašeptal Sirius Remusovi. Ten s ním musel souhlasit.
"Ale no tak, aspoň se poznáte," zazubila se žena.
Moody něco zavrčel.
"Takže. My si vezmeme vdovičky, je jich tam celé hejno. Reme, vy si vezmete pokoj v druhém patře a vy dva si vezmete pracovnu," otočila se na Harryho s Moodym.
"Jo... to bude legrace," ušklíbl se Harry.
"No... to teda bude," zavrčel Moody.
:::::::::::::
Harry se díval, jak Moody zahání obrovské vosy, které na ně zaútočily, když dávali stranou skříňku.
"A je to," zasmál se Moody, když se kolem něj válela jen mrtvá těla hmyzu.
Harry mu zatleskal a podíval se do skříňky. "Kdo by si pomyslel, že ty bestie budou mít hnízdo za skříňkou," zabrblal si pro sebe. Moody ho přesto slyšel, ale neodpověděl. Bylo mu jasné, že otázka mu nepatří.
"Bejt tebou, jsem opatrný," zavrčel.
"Vážně?" sykl a uskočil. Ze skříňky vyskočila šperkovnice a začala se sápat po všem živém.
PRÁSK. "A je po ní," uchechtl se chlapec, když byla šperkovnice na maděru.
"Mohla vám ukousnout nohu," ušklíbl se Moody.
"To mohla," přikývl a sundaval si z podrážky jemné střípky. "Hele, je to napuštěný jedem," zavrčel a díval se na střepy.
"Řízl jste se?" pozvedl obočí.
"Ne," zavrtěl hlavou. "Co je tu dál?" Zeptal se a ignoroval krvácející prst.
"Když jste se neřízl, proč krvácíte?" nadhodil Moody.
"Tak jsem se řízl, spokojený?"
"Naprosto. Doufám, že víte co je to za jed."
"Paralizující. Dvě hodiny se na vás budu dívat s přiblblým výrazem a pak budu hodinu zvracet," odtušil.
Moody povytáhl obočí. "Kolik toho víte o jedech?"
"Docela dost," odsekl. Nechtěl se o tomhle bavit. Moody protočil oči a vrátil se k práci.
Harry mu pomohl odsunout ještě jednu skříň a pak se začal motat.
"Sedni si!" zavrčel. "Ještě se tu o něco zabijete."
Harry po něm hodil naštvaný pohled, ale pak už se poroučel na koleno. "Sakra, to má sílu," zavrčel. "Co do toho jedu dali?"
Moody se na něj podíval a pak se otočil k pytli, kde byla šperkovnice. Rychle pytel rozevřel a vytáhl opatrně malý kousek s jedem. "Hmmm... je to paralizující, ale setsakra silný. Tohle s vámi šlehne a už se asi nepro..."
"Neříkejte to, radši to neříkejte," doporučil mu Harry. "Pokračujeme?" nadhodil a ignoroval slabost, která se mu nesla tělem.
Harry byl na jedy zvyklí. Jeho tělo si na mnohé udělalo protilátky a díky tomu byl odolnější. U lovců tohle bylo normální. Každý den vám do pití dávali nějaké jedy. Čím více jste pili určitý jed, tím více jste ho dostávali. Tělo si s ním dokázalo poradit v malých dávkách a tak se vytvářely protilátky, které zabraňovaly jedu zničit organismus. Harry byl imunní vůči dvaceti jedům. Kobří jed, který se považoval za jeden z nejnebezpečnějších, byl mezi nimi. Také paralizující by měl zvládnout, ale tenhle byl silnější.
Harry věděl, že z tohohle vyjde jen se zvracením a několika hodinovou slabostí, ale stejně z toho nebyl nadšený.
Moody si ho nejistě prohlížel. Nikomu nepřál to, co očividně čekalo toho kluka.
"Ani slovo!" prskl chlapec, když se bystrozor chystal něco říci.
Moody nic neřekl. Chápal jeho rozpoložení, kdo by byl nadšený z toho, že se blíží jeho poslední minuty, kdy je při vědomí? Ale to ještě netušil, co se všechno stane.
Harry se po deseti minutách začal motat.
"Jdeme dolu," prohlásil rázně. "HNED!" křikl, když se chlapec nadechoval k námitkám.
"Nic... nic.. to ne-n-ní..." vyblekotal. Ovšem Moody ho rázně umlčel a vytáhl ho ven. Harry se prudce zakymácel.
"Nedotýkej se zdí, je tam ta plíseň," okřikl ho Moody, když pochopil, o co se chce zapřít. Chlapec ho poslechl a upadl na jedno koleno. Jed postupoval rychle a i když měl Harry protilátky, bylo jeho tělo ostře zkoušeno.
Moody pochopil, že tudy cesty nevede. Podepřel Harryho a pohlédl dolu. "Sakra," zaklel, když si všiml, že se mu rána na noze maličko otevřela. "Pottere, tohle se ti otevřelo kdy?"
"Když jsem použil tu mast," sykl, jeho tělo začínalo být přecitlivělé a dopad na zraněnou nohu ho velice bolel.
"Proč jsi to, ty pitomče, neřekl?" běsnil.
"Protože," zasykl. "Předtím mi z rány vytékala jen kapka krve," zamumlal a jeho oči se začínaly zavírat. "A pak se rána opět rozevřela. Musela se otevřít po tom... jedu..." zahuhlal a pomalu usínal.
"Jestli usneš," vrčel. "Otevři ty oči!"
Harry rozevřel oči do kořán. Byl zvyklí přijímat rozkazy a věděl, kdy má poslechnout a kdy si může dovolit odmlouvat. Teď mu rozum velel poslechnout.
Zvykl si, že je pod vlivem nějakého jedu a s ním pak musí bojovat. Jenže na něco takového nebyl zvyklí. Jeho tělo bylo unaveno ze zranění, která utrpěl a navíc události posledních několika dní ho stál mnoho sil.
Harry ani nevnímal, že je o někoho opřený a že ho někdo někam pokládá. Soustředil se jen na jed ve svém těle. Vnímal každou část svého těla. Cítil žíly, kterým jed protékal a neúprosně se blížil k jeho srdci. Postupoval pomalu, protože obranné látky jeho těla s ní bojovaly.
Moody Harryho položil na židli v kuchyni. "BLACKU!" zařval na celý dům.
Za chvíli byli slyšet kroky.
"DĚLEJ!"
Sirius byl během vteřiny v kuchyni.
Harry se na židli klátil. Jeho pohled byl podivně vzdálený až téměř prázdný.
"Co se stalo?" vyjekl a přiskočil ke svému kmotřenci.
"Jed. Řízl se o střep. Paralizér... je strašně silný," vypravil ze sebe jedním dechem.
"K Mungovi, dones ho tam," s prosbou se podíval na Moodyho. Ten přikývl a popadl Harryho za rameno. S prásknutím zmizeli.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Narnenlos Narnenlos | Web | 4. srpna 2008 v 19:44 | Reagovat

hódně hustý, hle ale nějak moc to nenapínej a nezdržuj nás, co to rádi čtem a hodně rychle sem přihoď další kapitolu;-)

2 Ciaky Ciaky | 4. srpna 2008 v 19:50 | Reagovat

Výborná povítka i všechny kapitoly jeto velice zajímavé a napínavé jsem zvědav jak to bude pokračovat

3 KiVi KiVi | Web | 4. srpna 2008 v 21:41 | Reagovat

hustý! já čumim...docela vostrá povídka :) jsem zvědavá na to jak budou reagovat až se dozvěděj kdo je :)

4 Alia Alia | 4. srpna 2008 v 23:48 | Reagovat

to je bombastická poviedka, strašne sa teším na pokračovanie

5 Vruon Vruon | 5. srpna 2008 v 0:48 | Reagovat

Super :) doufám, že další kapitolka bude brzy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama