12.kapitola/ 2 část (P)

25. srpna 2008 v 18:24 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
"Je dítě temnoty. Prý při jeho narození zářila nějaká hvězda."

Grindenwald přikývl. "Ale s tímhle nemám nic společného. Nechtěl jsem ovládnout svět a nechtěl jsem proto nástupce. Když se ta hvězda objevila, bylo mi hrozně. Když jsem pak byl ve vězení, chodili mě tam kontrolovat. Ptal jsem se na něj. Neřekl jsem jim nikdy proč… Každopádně, když jsem se dozvěděl, že je v nebelvíru, doufal jsem, že ta hvězda neukazovala na něj, ale…" zamumlal.
"Ale?"
"To jak je vlkodlak a ta jeho přeměna," zamumlal.
"Jak ses o tomhle dozvěděl?" nechápal.
"Od Moniky," zamumlal. "Navštívila mě. Dvakrát."
"Monika?" povytáhl obočí. "Ona je tvoje žena?"
Přikývl.
"Hele, musíme jít," zvolala Dina. "Máme ještě práci. Zabalit a vyrazit."
"Pane!" ozval se Ar.
Harry se otočil.
"Něco vám musíme dát," prohlásil.
Povytáhl obočí.
Ar vytáhl meč. "Tohle bylo vyrobeno po tom, co jsme se rozhodli vás jmenovat za našeho krále. Je to symbol koruny," prohlásil s mírnou poklonou.
"Děkuji," zamumlal omámeně Harry. Něco takového nikdy neviděl. Byla to perfektní práce. Nemohl si pomoci, aby neobdivoval toho, kdo tohle vyrobil.
"Děkuji," zamumlal.
"Děkujeme, ale už musíme jít, čas nás tlačí," zvolala Dina a táhla svého synovce pryč.
Harry se po chvíli vzpamatoval. "Gelerte, proč není Remus s Monikou?"
Grindenwald se uchechtl. "Jak si myslíš, že by na něj reagovali lidé? Syn černokněžníků. Nenáviděli by ho a zničili by mu život," povzdechl si. "Chtěli jsme ho toho ušetřit a dali ho pryč. Lupinovi byli Moničini vzdálení příbuzní a tak si ho vzali. Byl jim celkem podobný, takže se nikdo nedivil. Navíc… Remus se nikdy nedozvěděl pravdu," zahuhlal.
"Kdo mu dal tohle jméno?" zeptal se zvědavě.
"Kdo? Já," pokrčil rameny. "Měli jsme s Monikou dohodu. Já vyberu pro chlapce ona pro holku," zazubil se.
"Aha," povzdechl si. "Nemyslíš, že by bylo dobré, aby se to dozvěděl?"
Grindenwald pokrčil rameny. "Raději ne."
Harry se nadechoval, že něco řekne, ale to už stáli na nádvoří a mířili k bráně. Harry se rozhlížel kolem sebe. Všude unavené obličeje plné beznaděje a bolesti.
"Doufám, že někdy někdo objeví lék proti vlkodlačímu kousnutí," zamumlal.
::::::::
"Máme všechno?" přemýšlel Gelert a pochodoval sem a tam.
"Ne," ušklíbl se Brousek a díval se na hromádku, kde bylo všechno, co sebou chtěli vzít.
"Co ještě chybí?" zeptal se překvapeně Gelert.
"Tvůj mozek," odtušil.
"Co?" vraždil ho pohledem.
"A chybí ti uši," rejpal dál.
Gelert vytáhl hůlku a…
"Ach jo," povzdechl si Harry.
"No jo no," pokrčila rameny Sophie. "Lepší už to nebude," prohlásila a usmála se.
"To asi ne," přikývl Harry a zazubil se, ale jeho oči byly smutné.
"Děje se něco?" zeptala se.
"Nic," potřásl hlavou a znovu se usmál.
"Harry, poznám, kdy se něco děje," prohlásila.
"Já…" zamumlal, ale pak si povzdechl. "Něco mi nesedí na tom dopise od Rona. Poslal jinou sovu, to bych chápal, ale… Moody vždycky kontroloval poštu a pokoušel se zabránit všem, aby posílali nějaké informace a…"
"Myslíš, že to nepsal Ron?" nadhodila s úsměvem.
Harry se na ní podíval a nakonec přikývl.
Sophie se posadila na pohovku a podívala se na svého vnuka. "Víš, dlouho jsem nad tím přemýšlela. Proč můj manžel byl nyní tak neopatrný. Jsou dvě možnosti. Buď nechce, abys trpěl a úmyslně to přehlédl nebo to nepsal tvůj kamaráda, což se mi zdá pravděpodobnější."
Harry si povzdechl a zabořil obličej do dlaní.
Sophie si posteskla. "Promiň…" zamumlala, když jí došlo, co řekla.
"To nic," zamumlal. "Já jen… Můj vlastní děda by mě nechal v nevědomosti a nechal by mě trpět," povzdechl si a zrychleně zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu draly do očí.
Sophie dělala, že to přehlédla a podívala se z okna. "Má o tebe starost," prohlásila najednou. "Kdyby neměl, jistě by s tebou byl," usmála se. "Ovšem teď musí volit mezi tebou a bezpečím Siriuse. Pokud o jeho návratu ví jen pár lidí, bylo by nebezpečné, kdyby se o něm dozvěděl i Temný pán," prohlásila vážně. "Takhle je tvůj kmotr v bezpečí a je i něco jako trumf v rukávu."
"Tohle by se Siriusovi líbilo," ušklíbl se.
"Jednou, až budeš mít dítě, tak pochopíš, proč jsi vyrůstal stranou. Možná, že i tvoje dítě nebude s tebou, protože to bude nebezpečné," prohodila.
Harry se podmračil. "Ne, to bych neudělal," řekl rázně.
"Jsi si jistý?" povytáhla obočí. "A co když se o něj nebo jí bude zajímat širý svět. Je to tvoje dítě, ale problém bude v tom, že se o to dítě nebude zajímat jen dobro, ale i zlo. Co uděláš pak? A co když to dítě nebudeš mít se ženou, kterou by všichni chtěli, abys měl? Odsoudí tebe, ale i to dítě… co uděláš pak?" zkoumavě na něj pohlédla.
Harry se zarazil. "Já…" zakoktal.
"Ano?" povytáhla s úšklebkem obočí.
"Dobrá, vyhrála jsi," zamumlal sklesle. Jen ta představa ho trápila.
"Mě i Alastora bolelo, když jsme se vzdávaly Lily. A velice mě rmoutilo, když jsem viděla Johna s Dinou, kteří vyrůstali sami, ale… takový je už život, Harry. Musíš volit mezi zlým a horším. Pokud se vzdáš dítěte, můžeš mu ublížit, ale můžeš mu tím zachránit i život," usmála se.
Harry se smutně ušklíbl. "U mě je pravděpodobné, že se to stane, že ano?" zamumlal.
"Obávám se, že ano," přikývla. "Jsi slavný, máš mnoho nepřátel… možná nastane doba, kdy nebudeš své děti muset skrývat, ale… pokud bys měl teď dítě," zašeptala. "Musel bys to udělat."
Chlapec smutně přikývl a podíval se na stůl před sebou. "Nechci nic takového nikdy udělat, ale…"
"Nemysli na to, ano?" usmála se Sophie.
"Dobře, au…" sykl, když mu na hlavě, přistál hřeben. "Už toho nechte!" prskl na Brouska s Grindenwaldem. "Máme balit a ne blbnout!"
Ti dva neochotně a snad i smutně sklopily hůlky.
"Co ještě chybí?" nadhodila Sophie.
"Nic," zamumlali oba.
"Já myslím, že něco ano," ušklíbl se Harry.
"Co?" zeptali se všichni.
"No přece my," zazubil se a odešel z pokoje.
::::::::::::::
Dina ležela na trávě a vychutnávala si slunce. Najednou se nad ní objevil stín.
"Co je?" zeptala se svého bratra nevraživě.
"Jen jsme si chtěli promluvit, nic víc," prohlásil John. Za ním stál Ted a zvědavě je pozoroval.
"A o čem?" nadhodila zvědavě.
"O Harrym," prohlásil Ted.
"Fajn, takže?"
"Nevíme, co se všechno ještě bude dít," prohlásil Ted. "Sirius je na živu stejně, jako otec."
"Charles že je živý?" vydechl John. "Kdo ti to řekl?"
"Rufus, před dvěma dny," prohlásil.
"Ví to Harry?" zeptala se Dina.
"Nevím," pokrčil rameny Ted. "Ale to není hlavní. Mám obavy o jeho přátele."
"Tak to bych si starosti nedělal," potřásl hlavou John. "Umí se o sebe postarat."
"Takhle jsem to nemyslel," odhradil se. "Jde o něco jiného," prohlásil. "Jde o to, zda ho přijmou. Změnil se, hodně. Je jedním z nás. Je něco mezi černokněžníkem a bystrozorem. Problém je v tom, že oni uznávají JEN bystrozory. Hlavně Moody."
Dina se posadila a vážně na něj pohlédla. "Myslíš, že ho odsoudí anebo se ho zřeknou?"
"Obávám se, že oboje," prohlásil Ted. "Nevíš, jak budou reagovat na skutečnost, že Harry už není tak svatý, jako býval."
John se zamyslel. "Ledaže… ledaže by to skrýval. Je špión. Nemůže jim říci, co dělá… tak jim nemusí říkat ani ten zbytek," prohlásil.
"Jenže něco jiného je držet nějaké tajemství před párem blbých černokněžníků nebo smrtijedů, než před Brumbálem."
"Brumbál nikdy neví všechno. Jen odhaduje. Vždycky odhaduje. Je chytrý a vnímavý… ovládá nitrozpyt na takové úrovni, že díky tomu ví všechno, ale proti telepatii," ušklíbl se Ted.
"Jak to víš, že všechno ví pomocí nitrozpytu," nadhodila Dina.
"Brumbál je můj kmotr. Vím o něm pár věcí," usmál se.
"Tvůj kmotr?" vyjekli oba.
"Jo… Alastor byl kmotr Jamese," zazubil se.
Všichni se rozesmáli.
"Ale to není všechno, co jsme chtěli probrat," zazubil se John. "Co Harryho narozeniny? Až se vrátíme, bude mu šestnáct," usmál se. "Bude je vlastně slavit v oblouku."
"Hmmm… to by chtělo něco vymyslet, co?" nadhodila nevinně Dina, což značilo, že se něco stane.
"Jo, přesně tak," zasmál se Ted.
"No, pokud se toho dožijeme, mohli bychom to pořádně oslavit takovým stylem, že na to hned tak nezapomene," ušklíbl se John.
"A bude na to vzpomínat v dobrém, nebo ve zlém?" nadhodila Dina.
Všichni se na sebe pobaveně ušklíbli.
::::::::::::
Harry zamyšleně kráčel vedle Brouska. Všichni měli na hlavách kápi a obezřetně se dívali kolem sebe.
"Kdo je tam?" křikl mužský hlas. Osobě nebylo vidět do obličeje, protože stála ve stínu.
Brousek mávl rukou, aby všechny zastavil.
"Koho to zajímá?" zavrčel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ciaky ciaky | 25. srpna 2008 v 18:43 | Reagovat

dobrá kapča

2 Shelis Shelis | 18. září 2008 v 12:33 | Reagovat

Pěkná povídka, ale už bych chtěla aby se Harry setkal s někým s Fénixova řádu. Bude to hodně zajimavý :D Těším se na další kapču. Mocinky díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama