12.kapitola (P)

25. srpna 2008 v 18:22 | zazo |  bezva prázdniny... heh (zazo)
12. kapitola

Vlkodlaci a oblouk
"Sakra," brblal Brousek a ždímal si své vlastní oblečení.
Měli štěstí, že Gelert stihl včas vyčarovat štít, který sice po chvíli polevil, ale nic se jim naštěstí nestalo.
Harry vyprskl trochu vody, která se mu dostala do úst. "Zatracený kachny."
"Ale byly roztomilé," ušklíbla se Dina.
"Děsně krásné," zavrčel John a pokoušel se vyškrábat ze křoví, kam ho hodila vlna.
"Jak dlouho ta smůla bude trvat?" zamumlala Anna a dál ležela v blátě neschopná pohybu.
"Už dlouho ne," potřásl Grindenwald hlavou. "Jinak bych nevyčaroval kouzlo napodruhé," zazubil se.
Přikývli a děkovali všem svatým, že žijí.
"Kam se asi poděli ti vlkodlaci, smrtonoši a smrtonošky?" zabrblal Ted.
"Asi je to postihlo taky," ušklíbl se Antony. To všechny rozesmálo.
"Hele, proč jsi vlkodlakům něco neřekl?" ozval se najednou Frederik a podíval se na Harryho.
"Proč?" nechápal.
"No hádej," protočila oči Dina.
"Je… já zapomněl," zrudl. "Ale stejně by mi nerozuměli. Byli přeměněný," poukázal na holý fakt.
"No dobře, zajdeme dneska do vlkodlačí vesnice a pak už dokončíme přípravy na cestu do oblouku," zvolal Uregen. "Už je podle mého na čase."
"To ano," přikývla Sophie. "Ty Kachničky rozhodně nejsou pozemští tvorové, takže musí pocházet z oblouku. Jen by mě zajímalo, jak se dostali do Francie?" zamyslela se.
"Přiletěli," pokrčil rameny Moren.
"A sakra," zaklel Sebastian.
"Co je?" nechápali ostatní, ale když se podívali, co přitáhlo jeho pozornost, ztuhli.
"Utíkejte!" křikl Brousek a než se kdokoli nadál, byli všichni ve vodě a plavali zpátky k domu. Za nimi naskákali do vody obyčejné kachničky a vesele se, za doprovodu rodičů, začali cachtat.
::::::::::::::
Harry nervózně šel za Grindenwaldem, Dinou a Uregenem. Měl celkem obavy. Musel se setkat s vlkodlaky, to věděl, ale nečekal, že to bude tak brzy.
"Musím tam jít?" zajíkl se.
"Ano!" přikývl Uregen.
Harry se kousl do rtu. Procházeli lesem na území středověkých zemí a mířili do hlavního města vlkodlaků. Měli se tam sejít s pěti knížaty rozlehlé země a také se dvěma vůdci dvou klanů, které se nacházeli na území Anglie a Francie.
Tenhle sněm dohodla potají Sophie, aby se chlapec nenervoval. Jenže teď byl úplně mimo. Nejraději by se otočil a rozeběhl by se pryč.
"Jak dlouho?" zamumlal.
"Jsme tu," ušklíbl se na něj Gelert a poodhrnul křoví s větvemi. Harry strnul. Díval se na menší vyvýšeninu, na které stál majestátní hrad. Byl sice menší než Bradavice, ale rozhodně byl úžasný.
Pomalu se k němu rozešli a bylo vidět, jak tohle na všechny působí. Ale nejvíc asi na Harryho.
S rozzářenýma očima se díval na tu stavbu, která zde stojí již mnoho let.
Procházeli bránou a Harry se nestačil divit. Všude kolem něj stálo mnoho žen a mužů. Všichni se dívali jen a jen na něj. Díval se jim do tváří. Byli špinavý, jejich oblečení bylo potrhané a záplatované. Všechno bylo jakoby v chudobě a strádání.
"Král," vypískla malá, zlatovlasá holčička. Měla jasně modré oči a hleděla na Harryho s neskrývavým obdivem.
Harry se na ní usmál. "Jak se jmenuješ?" zeptal se vlídně. Dívka se chytila ruky ženy, která stála za ní.
"Ali," zašeptala. "Vy jste náš král? Umíte kouzlit?"
"Ano," usmál se. "A zase ano," zazubil se.
"Umíte vyčarovat motýly?" zeptala se s dychtivostí.
"Ali," napomenula jí její matka. "Omlouvám se, pane," zamumlala. "Je ještě moc mladá a…"
"Motýly?" zamyslel se Harry a ženu nevnímal. "Hmmm…"
Pak mávl hůlkou a kolem se to hemžilo světle fialkovými motýly, kteří se třpytili jako křišťály.
"Jééé…" ozvalo se několik dětských hlásku a vlkodlaci se pousmáli. Pověsti o laskavosti Harryho Pottera nelhali. :-D
"Musíme jít," ozval se Grindenwald.
"Kde je Uregen?" zamumlal Harry, když ho nikde neviděl.
"Jsou tu vlkodlaci," zašeptala Dina. "Nemají upíry a ani poloupíry v lásce," prohlásila.
"Aha," zamumlal Harry.
"Králi?" usmála se na ně mladá žena, která stála na schodech, před nádherně vyřezávanou bránou. "Jste očekáván," prohlásila a ukázala na bránu, která se otevřela.
"Já a očekáván," usmál se Harry. "Tohle bude moje smrt," zamumlal si pro sebe a naposledy se podíval na lidi za sebou. Vešel.
Obrovská hala byla plná. Bylo tam všechno služebnictvo. Všichni měli uniformy, ale Harry poznal, že to rozhodně není nic přepychového. Je to jen obyčejná, hrubá látka, která se nosila strašlivě dávno.
Jenže i tahle látka byla záplatovaná.
Prošli do jedněch dveří. Tam byl obrovský stůl ve tvaru oválu. Když Harry vešel, všichni povstali.
"Počkáme venku," ušklíbl se Gelert a odešel.
"Králi," poklonil se jeden z mužů. Vlkodlaků bylo vskutku málo. Sedm vůdců. Pět knížat a dva velitelé kmenů.
Harry je pozdravil kývnutím hlavy. Vůbec nevěděl, co má dělat.
"Dobrý den," vylezlo z něj po chvíli.
Jeden z mužů mu ukázal na židli, která stála v čele. Harry se pousmál a usadil se.
"Jsem Ar," představil se muž z leva od Harryho. "Jsem kníže Bringské země, ta je hned vedle této říše. Je tedy uprostřed," prohlásil.
"Jsem Ritel," sklonil hlavu muž vedle Ara. "Kníže Jižní země."
"Jsem Kel," ozval se další. "Jsem kníže Severní země."
"Jsem Saril," pokračoval další. "Kníže Východní země říše."
"Jsem Nakril," ozval se další. "Kníže Západní země."
"Jsem Tesák," zvolal další. "Jsem vůdce Anglických vlkodlaků, kteří sídlí na jihovýchodě země."
"Jsem Dark," ozval se poslední. "Jsem vůdce kmenu Francouzských vlkodlaků. Náš kmen kočuje po lesích."
Harry mírně sklonil hlavu, když všichni domluvili. "Rád vás poznávám. Jsem Harry Potter, říkají mi Liška," ušklíbl se. "Podle krve, mám být váš král, ale… mám staršího strýce, proč jste zvolil mě?"
"Byl jste zvolen hned po poražení Temného pána," ozval se Ar. Byl z nich asi nejstarší. Měl delší bílé vlasy a jeho pohled byl plný strádání, bolesti, ale také moudrosti. "Vaše síla je známá. Až sem jsme slyšeli o vašich skutcích."
Harry přikývl. Nemělo cenu se s nimi dohadovat. "Dobrá. Nevím, jak vám jako král mohu pomoci, ale slibuji, že vás nenechám na holičkách. Ještě se neorientuji v této zemi a mezi vlkodlaky jsem nejistý. Nebojím se, ale…" rozmáchl rukama. "Nedávno nás jedna smečka napadla."
"Pane, je nám to líto, ale ne všichni vlkodlaci vás budou poslouchat. Jste král ne stvořitel, který když nařídí, všichni se zastaví a dělají, co chcete," ozval se posměšně Tesák.
"Tohle jsem neměl na mysli," povzdechl si chlapec. "Jsem mladý, nezkušený. Vlkodlaci jsou pro mě ještě stále veliká záhada. Jste můj lid a jediné co o vás vím je, že se měníte při úplňku a nemáte rádi stříbro. To je žalostně málo, ale chápejte… navíc… ta nejistota je pro mě v tuhle chvíli, kvůli mé nevědomosti, veliká."
"Chápeme," přikývl Ar a střelil varovný pohled po Tesákovi.
Tesák byl z nich nejmladší, energický. Měl zlaté vlasy, které ztrácely svůj lesk.
"Nevidíte mě tu rádi, že?" podíval se na Tesáka.
"Jsme nezávislí," zavrčel muž. "Nechceme, aby nás svazoval někdo, koho nezajímáme," odtušil.
Harry se opřel o opěrku židle. "A na to jste přišel jak?"
"Nikoho z nás neznáte," odsekl.
"Opravdu?" povytáhl obočí. "O Středověkých zemích jsem nikdy neslyšel, až teď. Můj přítel, Remus Lupin je vlkodlak a nijak ho za to nesoudím…"
"Lupin?" vyjekli všichni a střelili po sobě podivné pohledy.
"Jistě, proč?" nechápal.
"Říká se o něm, tady v zemích, legenda," ozval se Ar.
"Legenda?" povytáhl obočí. "Jaká," nechápal.
"Je synem Grindenwalda," zašeptal tiše Ar. "Tvrdí se, že v den jeho narození se na obloze objevila hvězda. Je to hvězda temné síly. Prý mu tahle síla byla dána z nějakého nepochopitelného důvodu. Každopádně, když ho pokousal ten vlkodlak, když se napil jeho krve, zemřel ve strašlivých mukách. Někdo tvrdí, že je to jeho temnou silou. Jiní tvrdí, že to jeho krev je jed," pokrčil rameny. "Jedno je jisté. Ten vlkodlak zemřel strašlivou smrtí a to není všechno. Jeho první přeměna se konala přesně o půlnoci ani o minutu dřív nebo míň. Jeho vytí pak bylo slyšet kilometry daleko. Buďte opatrný, pane… tenhle člověk může být nebezpečný…"
Harry na něj jen zíral. "Dobrá… beru to na vědomí," zamumlal zamyšleně. "No… ehm… jak to v zemích vypadá a jak jsme na to s Vol…"
"Neříkejte to!" křikli všichni vystrašeně.
Harry se pokřiveně usmál a přikývl. "Takže, jak to vypadá," řekl nakonec.
::::::::::::::
"Ty máš syna?" zeptal se hned Gelerta.
"To jsi zjistil jak?" ošíval se.
"Řekli mi to," prohlásil.
"Aha… jo… eh… znáš ho…"
"Remus Lupin, že jo?" ušklíbl se.
"Ano," přikývl nakonec.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katy.kate katy.kate | 25. srpna 2008 v 18:29 | Reagovat

wow........super!!!! Tak Remík je mladej Grindenwald!!!! bezvááá!!

2 maurietka maurietka | 25. srpna 2008 v 18:49 | Reagovat

TÝÝÝÝJJO) , tak v téhle povídce se v rodnných vztazích vážně nevyznám,  ale je to naprosto ůžasný, to v žádné jiné povídce není, prostě super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama