14.kapitola (B)

8. srpna 2008 v 9:54 | zazo |  bystrozor (zazo)
Se Sabrine se uvidíme v pondělí, tak ať to víte :-D

14. kapitola
"My nebudeme v hodinách používat kouzla?" vyjekla překvapená hnědovláska, která předtím stála u Rona a mluvila s ním.
"Ale jistě," zamrkala spokojeně profesorka. "Co jste si myslela, že se v mé hodině bude vraždit? Nebo si snad budeme navzájem schválně ubližovat?"
"Ne, ale…" začala.
"Ale co? Jste snad profesorka nebo snad náměstkyně?" ušklíbla se žena. "Mlčte, Grengerová!"
Harry se na ženu ušklíbl. V očích mu opět jiskřilo. Kdokoli ho znal, věděl, že když se ušklíbne a zajiskří mu v očích, znamená to veliké nebezpečí. Harry vytáhl knihu, kterou měli přečíst. Otevřel jí na první stránce a lehnul si na ní.
"Pane Pottere," vyjekla hned žena. "Co to děláte?"
"Relaxuji, madame. Tu knihu znám nazpaměť. Učil jsem se z ní ve svých osmi letech," prohlásil klidně a pak dál ležel.
"A, jistě… pan ministr vám jistě zařídil prestižní výuku, že?" nadhodila.
Harry vzhlédl. "To ano," zabručel. Tuhle knihu nesnášel. Toho autora jednou potkal a za nějakých záhadných podmínek, si zlomil nohu, když zakopl o vlastní nohy. Ovšem paradoxem bylo, že si nějakou dobu vůbec neuvědomoval, co se děje.
Harry se té vzpomínce usmál. Jo…bylo to dobré kouzlo.
"Dobrá, máte volno. Můžete opustit hodinu," usmála se sladce. Harry se zazubil a vyběhl ven. Tam se zastavil a vydal se do jedné chodby. "Kde jsou tady krysy," zamyslel se.
Rozeběhl se chodbou a zamířil do sklepení. Vytáhl hůlku a zamával s ní. Tohle kouzlo vytvořil sám. Sloužilo na vyhledávání krys. Velice užitečné, pokud je chcete na někoho použít a nemáte po ruce nějaký obchod.
Hůlka se stočila doleva.
"Tak přeci," usmál se pobaveně.
Po deseti minutách se dostal do velice zapadlé chodby a v jedné místnosti…
:::::::::::
"Áááááááááááááááááááááááá," ozval se křik, který se nesl celými Bradavicemi.
Harry vzhlédl od knihy, kterou četl v knihovně a zatvářil se nechápavě. Knihovnice se podívala do stropu.
Chlapec nebyl tak hloupí, aby se do něčeho pouštěl, aniž by měl nějaké alibi.
Vzal krysy do klece, tu udělal neviditelnou a přišel do knihovny. Půjčil si knihy a začetl se. Když se Pinceová nedívala, poslal Harry krysy kouzlem do učebny.
"Krysyyyyy," rozječel se další hlas.
"Vy tu máte krysy?" zeptal se chlapec nevinně knihovnice.
:::::::::::::
"Prosíme, aby se přihlásil ten, který dal během hodiny do třídy, kde probíhala obrana proti černé magii, aby se přihlásil. Slibuji, že z toho nevyvodíme žádné následky," začal Brumbál po týdnu vyšetřování kdo to udělal. Samozřejmě, že byl vyšetřován i Harry, ale ten byl v knihovně a pod dohledem.
Jenže jak se zdálo, musel to udělat někdo z duchů, jelikož byli VŠICHNI ve třídách, když se to stalo.
Nic se nedalo přemisťovat a teleportační kouzlo by krysy zabilo. (Ovšem na Harryho vymyšlená kouzla nikdo nepřišel :-D).
Profesorský sbor si nevěděl s tím vtipálkem rady. Nakonec to vypadalo tak, že to udělal Protiva.
Harry se podíval na svůj rozvrh. Teď měl kouzelné tvory. Jenže on to nevnímal. Měl náladu něco opět provést té ropuše. Za tu dobu jí nesnášel úplně neskutečně. Přemýšlel, jestli by nebylo dobré teleportační kouzlo na dikobraza, psouny, potkany nebo něco podobného, aby se ta mrcha nenudila.
Jen si vezměte. Třikrát zpražila kohokoli, když se zeptal na praxi. Několikrát měla narážky na ty hlupáky lovce, kteří se nechali zabít. Párkrát se svezla po Brumbálovi a po Moodym. Ne, že by je nějak měl Harry rád, ale Brumbál se ho snažil zlepšit, snažil se mu pozvednout náladu a Moody byl bývalý špičkový bystrozor. Harry, jehož výchova pocházela od lidí, jako byl Moody sám, to považoval za osobní urážku.
Brumbál najednou musel řešit podivné události, které se děli jeho profesorce obrany proti černé magii. Zajímavé bylo, že nikdy se nenašel nikdo, kdo by to mohl udělat. Většina se přikláněla k Harrymu, ale když viděla, jaké má výsledky, začali pátrat dál.
Harry totiž komolil úmyslně kouzla. Uměl teorii, ale praxi kazil ve všech směrech. Jednou zkazil i expeliarmus. Náhodou se mu to hodilo, aspoň ho nikdo nepodezíral.
A tak profesoři neměli viníka. Všichni se tomu však smáli a neustále si povídali o kobylkách, o lustru plný blech, o hábitu se svědivým práškem, o projímadlu, ale o tom hlavním se měli teprve dozvědět.
Harry s opřenou hlavou hleděl do jídla a dloubal vidličkou do jídla. Dneska měl mít poslední den trestu se Snapeem. Musel u něj do půlnoci krájet přísady do lektvaru. Tuhle činnost moc nemusel, ale znal horší tresty, než byl tenhle.
Zvedl se a vydal se do hodiny. Opět byla třída nebelvír a zmijozel. Zastavil se u hájenky a díval se na Hagrida.
"Dobrý den," pozdravil.
"Ahoj, Harry," usmál se obr. "Heleď, nechceš přijít pak na čaj?" nadhodil.
"Proč ne?!?" pokrčil.
"Neboj se, nikdo tu nebude," mrkl na něj.
"Jasně," prohlásil a bleskově se usmál. Přesto to obra zahřálo. Věděl, že Harry zrovna nezačal dobře a nikdo s ním nic nesvedl. Vlastně… nikdo ho ještě nepřijal. No a tak se zkrátka Harry moc nesmál… vlastně se usmál jen dvakrát, co věděl. Když ho Umbredgiová nechala jít z učebny a když byl drzí na Snapea.
"Tak třído, dneska proberem tudle potvůrku," ukázal na podivného motýla, který byl v kleci. "Kdo ví, co to je?"
"Že by to byl motýl?" nadhodil Malfoy posměšně.
"Není to motýl," ušklíbl se Harry. "Je to brouk. Jen je maskovaný jako motýl. Je to Měnivka. Umí měnit tvar do jakékoli podoby své velikosti, ale nikdy si jí neosvojí natolik, aby mohl třeba létat."
"Výborně," usmál se Hagrid. "Deset bodů pro zmijozel."
"A proč se nezmění?" ozvala se Pansi.
"Protože tu není dobré podnebí," ozval se opět Harry. "Měnivka se může měnit, kdy chce, ale musí být ve velice horkém prostředí. Tady je na ní chladno a tak se může měnit jednou za den. Buď to nějakého zvířete, nebo do své pravé podoby."
"Báječně," zatleskal obr. "Deset bodů pro zmijozel. A kdo mi řekne, proč musí být v kleci?"
Hermiona, jak se hnědovláska doprovázející Rona, jmenovala, se nadechla, ale nestihla odpovědět.
"Protože je tento tvor velice rychlí," odtušil Harry pohotově.
"Bezva," přikývl obr a oči mu zářili. "Dalších deset bodů pro zmijozel. Takže teďko dostanete do dvojice jednoho tvora."
Všichni se rozdělili a Harry se musel přidat k nějakému nebelvírovi. Byl to docela obtloustlý mladík, ale měl laskavou tvář.
"Neville, Harry," podával jim klec Hagrid.
"Děkuji," usmál se Nevill a přijal klec, která mu hned vypadla, a tvor byl na svobodě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama