18.kapitola (B)

17. srpna 2008 v 23:01 | zazo |  bystrozor (zazo)
18. Kapitola

Bradavice byli jako na jehlách. Nikdo sice nebyl zasažen jeden, jen Harry schytal pár kapek, ale nechal si to pro sebe. Nijak mu to neublížilo, jen měl svědivou vyrážku.
Útočník se doposud nenašel, což Harryho nijak nepřekvapovalo. Bylo tu asi deset bystrozorů, co to vyšetřovalo. Jeho otec zde byl také a hlavně tu byl Brousek.
Ten se nijak do hledání nezapojil. Jednoduše se zeptal mladého Pottera a měl jasno.
"Pane?" ozval se Kyngsley Pastorek. "Nic jsme nenašli."
Brousek přikývl. "Nic jiného jsem ani nečekal," zamumlal. "Jsou blízko. Hodně blízko," prohlásil s obavou.
"Kdo pane?" zjišťoval zvědavě Kyngsley.
"To nechtěj ani vědět," prohlásil s povzdechem.
"Ale pane, pokud ty děti můžeme ochránit."
"Nemůžeme dělat nic víc, než už jsme udělali. Jakási ochrana tu je, ale ta si postavila hlavu," zabrblal si spíše pro sebe. "Jdeme zpátky. Nemá to cenu," prohlásil nakonec.
"Ale…"
"Ale nic, Pastorku… Jdeme!"
A tak bystrozorům nic jiného nezbylo, než uposlechnout svého velitele. Harry si poslechl dlouhý monolog na téma učení od otce a od Brouska zase důvody, proč je tady.
"Hlavně se pokus něco o nich zjistit. Snaž se je od těch dětí dostat co nejdál," nabádal ho.
"Snažím se, ale je jich moc… Nejsem denně v lese a nejsem tam celý den, abych věděl, co se děje. Pokud jsi chtěl ochranu, neměl jsi mě posílat sem, ale do lesa," prskl.
Brousek si povzdechl. "Jde o ty děti, chlapče, zkus to. Nechceš přeci, aby zemřeli. Ty-víš-kdo se o Bradavice hodně zajímá a není sám. Temní tvorové by jistě chtěli takovéhle útočiště, kam bychom na ně nemohli."
"A co s tou vesnicí, jak jsem ti o ní jednou psal?" nadhodil.
"To se ještě uvidí. Musíme počkat. Bystrozorové stále slyší hudbu a jak jsem zjistil, tak většina lidí z Řádu taky. Ať je to kdekoli, musí to mít spojitost."
"Myslím, že byli někde na nějakém bojišti, kde jste se střetli, jinak by to slyšeli všichni anebo ovládají nitrobranu."
"Ať je to jak chce, buď opatrný a postarej se o to, aby to všichni přežili," pousmál se smutně. "Měj se," mávl a odešel za svými lidmi.
Harry něco zavrčel. Podíval se do chodby, nikdo tam nebyl a tak se vydal do knihovny, chtěl se na něco podívat.
::::::::
Listopad pomalu přešel v prosinec. Harry se nijak ve škole nelepšil a nijak mu to nevadilo. Pořád se mu dařilo držet zvědavost Brumbála dál od sebe natolik, že ho to pomalu přestávalo bavit.
Sem tam někdo z profesorů upadl do transu z hudby, ale jinak se nic zajímavého nedělo. Ovšem tenhle klid se Harrymu vůbec nelíbil.
Každý den chodil cvičit do lesa a opět se z něj stal ten proslulý lovec, jako býval. Celkem si oblíbil tenhle stereotyp, i když by byl v lese častěji, než být v té škole.
Brzy měli nastat Vánoce a všichni se měli rozjet domů. Harry byl také pozvaný domů za otcem, ale chlapec váhal. Má jet domů anebo zůstat tady a hlídat les? Rozhodl se napsat pro radu Brouskovi, který ho poslal domů, aby nebyl James zklamaný.
"Bezva," zamumlal chlapec a podíval se na své věci, které se měli sbalit.
"Copak děláš?" ušklíbl se Malfoy.
"Balím," odtušil.
"Oh vážně? Goyle pomoz mu," prskl na svou gorilu.
Goyl popadl jeho věci a vyhodil je ze dveří, takže se rozletěli až do společenské místnosti, kde se ozval chechot a pak pár kouzel, které věci rozházeli ještě víc a všude je poschovávali.
"Co uděláš teď?" ušklíbl se aristokrat.
"Co? Balit!" přikázal a udělal jeden švih hůlkou. Než se kdokoli nadál, byli všechny věci v jeho vaku.
"Jednoduché," ušklíbl se.
Malfoy stál na místě a tvářil se nevýslovně překvapeně.
"Zavři pusu, ať ti tam nevletí moucha," sykl.
"Jak?"
"Jak co?" uchechtl se. "Jak se balí? Proč se nezeptáš mamky? Ta by to měla vědět," vyplázl na nej jazyk a odešel dřív, než ho stačil proklít.
Prošel překvapenou společenskou místností a vydal se do lesa. Naposledy.
Za hodinu se mělo jet domů. Má ještě dost času.
"Pane Pottere," ozvalo se.
Harry se otočil a díval se do očí Severuse Snapea.
"Ano?" nadhodil.
"Chce s vámi mluvit ředitel," prohlásil.
Harry povytáhl obočí, ale vydal se za ním.
Procházeli chodbami, které byly prázdné kvůli balení ostatních studentů.
Došli až před chrlič, kde Snape řekl heslo. Pokynul mu a odešel. Harry pokrčil rameny a vstoupil na točité schody, které ho vyvezly až před dveře ředitelny. Zaklepal a na vyzvání vstoupil.
"Dobrý den, pane profesore Brumbále," pozdravil s naprostým klidem.
"Ahoj Harry," usmál se ředitel.
"Potřeboval jste něco?" nadhodil.
"Ano i ne," prohlásil. "Koukám, že už máš sbaleno, pročpak jsi sebou vzal své zavazadlo? Jistě se vrátíš v čas," usmál se.
"Měl jsem někam namířeno," prohlásil bez jakékoli reakce.
"Aha," pousmál se. "A kam jsi mířil?"
"Za jednou známostí," řekl vyhýbavě a doufal, že mu na to ředitel skočí. Ve skutečnosti měl namířeno za jednou vlčicí, kterou nedávno našel zraněnou. Teď byla zdravá, ale chtěl se pouze ujistit.
"Tak se omlouvám, že jsem ti zkazil plány," prohlásil zvesela.
"Nevadí," mávl rukou. "Takže?" povytáhl obočí.
"Jde o tvého otce," povzdechl si.
"Ano?" popoháněl ho netrpělivě. Ředitel se totiž tvářil hodně a vážně a Harry začínal mít obavy.
"Tví sourozenci vědí o situaci, která nastává a tak jsem si myslel, že by bylo dobré, tě předem informovat," ošíval se. "Jde o to, že tvůj otec je v tuhle chvíli ve finanční tísni," povzdechl si. "Má nějaké spory se svou bývalou ženou a…"
"Omlouvám se, profesore, že vám do toho skáču, ale o tomhle již vím. Nemusíte si dělat starosti, nijak nehodlám svého otce přetěžovat. Nestojím o žádné dary. A to s tou jeho bývalou… myslím, že se s ní brzy setkám osobně," ušklíbl se a v očích se mu zablesklo. Bylo to dlouho, co nic neprovedl a to jen proto, aby uchlácholil profesory. Byl mazaný, co se takových věcí týče a každý, kdo ho znal, to moc dobře věděl.
"To jsem rád," pousmál se muž.
"Pokud je to vše," prohlásil klidně. "Rád bych jí ještě viděl, než se rozjedu na prázdniny," prohodil.
"Jistě," usmál se pobaveně ředitel a v očích mu jiskřilo. "Hodně štěstí," mrkl na něj a nechal ho jít.
Harry odběhl a vydal se neprodleně do lesa za vlčicí. Doufal, že na něj bude čekat na kraji tak, jak jí naznačil. Čekala. Bylo to chytré zvíře.
"Ahoj," usmál se mladík a pohladil jí po srsti. Nikdy se zvířaty nevycházel, ale tohle byla rozumná vlčice, která usoudila, že když jí zachránil, tak jí neublíží.
"Už je ti lépe?" nadhodil a doufal, že ho nikdo nevidí. "Budu muset odjet, tak se tu měj beze mě dobře a hodně štěstí," usmál se a naposledy jí pohladil, než se vydal zpět do hradu. Musel se ještě podívat do knihovny. Chtěl si tam vypůjčit jednu knihu, která ho velice lákala.
Madame Pinceová se na něj vesele usmál, když vešel.
"Dobrý den, madame," usmál se. "Mohl bych si vypůjčit jednu hodně lákavou knihu, která mě nenechá spát už nějaký ten pátek?" nadhodil.
"Ale jistě, mladíku, vezměte si jí a dobře se o ní starejte," nabádala ho.
Harry se usmál a zmizel mezi regály. Chvíli jí hledal, ale pak jí našel spolu s jednou knihou, která se mu stihla zalíbit.
"Nakonec mě okouzlila ještě jedna, doufám, že vám to nevadí," nadhodil.
"Ale vůbec ne, hezké prázdniny," usmála se.
"Vám také," pokýval na pozdrav a vydal se ke kočárům, kde se tlačil zbytek školy.
Povzdechl si. Nějak se na ty Vánoce netěšil. Nikdy mu nikdo nedával moc dárku. Vždycky to byl jeden, ale výjimečný. Jednou dostal dýku, jindy vzácnou knihu a jindy zase třeba nějaký ten detektor, který ještě nebyl ani na trhu, a který směli využívat jen bystrozorové. Lovci Vánoce neslavili. Proto od nich nikdy nic nedostal.
Teď však měl obavy. Že mu otec, i přes to, že nemá peníze, něco koupí a to on nechtěl. Sám nevěděl, co všem koupit, ale už před pár týdny se rozhodl, že napíše pár známým a o něco je požádá. Jednoho módního návrháře požádal o nějaké šaty pro ženy z Řádu a i pro jeho dvě sestry. Poslal mu fotky a požádal ho, ať něco vybere podle vkusu a módy. Rozhodl se, že něco koupí i Moodymu, jen tak z provokace. Poslal jednomu výrobci detektorů požadavky a slušnou částku peněz, za což se výrobce hodně snažil. Pro nejmladší sestru ještě koupil hodně věrohodnou panenku.
Nejvíc si však dělal starosti s otcem, Siriusem a dalšími. Co jim by se hodilo? Nakonec se spokojil s tím, že Lupinovi koupil Lunární kámen, který měl zlepšit průběh přeměny ve vlkodlaka. Byl to nový objev a byl drahý. Otci nechal vyrobit meč s bohatě zdobenou rukojetí a rodinným erbem. Měl však tvrdé požadavky a ještě musel sám meč dodělat v jedné kovárně, kterou objevil hluboko v Zapovězeném lese.
Siriusovi nakonec koupil malé štěně. "Ať si má s kým hrát," brblal si pro sebe tehdy a víc to raději nechtěl rozebírat. Pastorkovi koupil dýku, také vylepšenou a zdobenou. Ovšem jeho bratr mu dělal problémy. Nevěděl, co mu má dát.
Nějakou dobu ho pozoroval a přemýšlel, co by takový kluk mohl chtít a nakonec se rozhodl. V obchodě s košťaty mu koupil nejnovější model. Kulový blesk, který plně vybavil. Tohle všechno byla velice drahá záležitost, ale on si to mohl dovolit, protože stále dostával plat, i když nic nedělal.
"Jo, taková práce, je prima," hudral si spokojeně pro sebe. "Ale co s tím pak má člověk dělat?" ušklíbl se.
Brouskovi ze srandy koupil malou figurku cherubína, která mu neustále říkala… Já jsem ti to říkal… jestli něco Brousek nesnášel, bylo to tohle. Ale zase mu také koupil mapu, která poukazovala na výskyt Temných tvorů.
"Tak teď jsem na ty Vánoce opravdu zvědavý," šklebil se na Tabytu, která měla kolem krku růžovou mašličku a vypadala neskutečně roztomile. "Pamatuješ na naši dohodu?" okřikl ji mírně, když si chtěla ozdobu sundat. "Každé Vánoce máš mít mašli. Tak to vydrž," uchechtl se. Tuhle dohodu měli už dávno. Bylo to proto, že Harry nikdy moc neměl stromeček a tak zdobil aspoň Tabytu. Navíc byla Tabyta hezčí a vypadala lépe.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anabeth Anabeth | 15. března 2012 v 16:49 | Reagovat

Krásné. Tabyta místo stromečku? Super nápad.! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama