19.kapitola (B)

17. srpna 2008 v 23:02 | zazo |  bystrozor (zazo)
19. kapitola

Harry seděl na okně a díval se do náměstí. Přemýšlel o Vánocích. Měli být už pozítří, ale on se na ně nějak netěšil.
"Dobrý den," ozval se mladý hlas.
Harry se podíval ke dveřím a zarazil se.
"Ano?" povytáhl obočí a díval se na mladou ženu. Byla o něco málo mladší než James Potter.
"Ty jsi Harry, že?" usmála se jemně.
Ostatní byli v Řádu, jen Harry požádal tátu, aby mohl být s ním doma, aby si zvykl na nový domov a na tátu. James souhlasil a byl šťastný, že s ním chce jeho syn být. Ovšem Moody tvrdil, že spíš nechce být s nikým, a že James je tomu nejblíže.
"Ano," přikývl. "A vy jste?" nadhodil.
"Maria Versilová," usmála se. "Jsem matka Anny."
"Aha," zamumlal a bedlivě si jí prohlédl. Byla to jistě bohatá a snobská žena. Měla pečlivě učesané, plavé vlasy do jemných loken. Její oříškové oči byli jemné, ale bohužel chladné. Neměla jedinou vrásku, zato však měla na sobě vrstvu líčidel.
Byla to štíhlá žena, která jistě přitahovala pozornost a Harry se ani otci nedivil, že si s ní něco začal.
"Ehm… nedáte si třeba kávu nebo nějaký zákusek?" nadhodil ve snaze udělat dojem a něco o ní zjistit.
"Proč ne," usmála se.
"Jakou máte ráda kávu?" nadhodil a vydal se do kuchyně. "Otec je v práci. Vrátí se až za dvě hodiny," dodal po chvíli.
"Jistě, nevadí, počkám. A dala bych si něco slabšího. Pokud možno světlou kávu," prohlásila.
Harry přikývl a podíval se na to, co měli. Měli tam jen obyčejnou kávu, nic extra.
"Jak se ti tady líbí?" nadhodila Maria.
"Ale jo, celkem to jde," odtušil a začal připravovat kávu.
"A co škola?"
"Je jiná, než jsem byl zvyklí," pokrčil rameny.
"Jistě, soukromí učitelé jsou lepší," mrkla na něho. "Můžeš si sám zvolit, co se potřebuješ pro život neučit. Co ses naučil ty?"
"Já? Já si zvolil runy a věštění z čísel," prohlásil.
"Ale to přeci v Bradavicích nestuduješ, ne?" nadhodila zmateně.
"Proč? Nepotřebuji se to učit," mávl rukou. "Dáte si šlehačku?"
"Proč ne?" zazubila se. "Copak jsi tatínkovi koupil k Vánocům?"
"Takovou hloupost," mávl rukou. "Moc ho neznám," pokrčil rameny.
"Jistě, chápu," pokývala hlavou.
"A co jinak?" nadhodila. "Co kamarádi nebo snad nějaká holka?"
Harry se maličko zarazil.
"Jistě, promiň. Nic mi do toho není. Jen jsem zvyklá. To víš. Byla jsem manželkou tvého otce a… no… to je jedno," mávla rukou.
"Proč jste se rozešli?" nadhodil najednou. Potřeboval, aby se rozhovor stočil jinam.
"Ale… znáš to… nějak nám to neklapalo. James žije prací. Já jsem to nemohla vydržet. Nechali mu Annu, protože už mu tě vzali a Brumbál mu tehdy hodně pomohl, ale znáš to," mávla rukou a zatvářila se smutně. "Chtěla bych jí k sobě."
Harry se otočil, aby skryl úšklebek. "Pochopitelně. Slyšel jsem o vašem bratranci," stočil rozhovor opět někam jinam.
"Vážně?" vydechla překvapeně.
"Ale jistě," zasmál se jemně. A v duchu přemýšlel, za jak dlouho asi bude zvracet. "Vyprávěl o něm Rufus Brousek."
"A jistě, je to milý člověk, že?"
"Ano, to ano," přikývl a postavil před ní šálek kávy se šlehačkou a strouhanou čokoládou. Ještě se mu povedlo vylovit oplatku. Pak vytáhl nějaké sušenky a posadil se ke své kávě.
"Páni, to vypadá moc dobře," usmála se.
"Děkuji," usmál se a raději se napil, aby skryl úsměšek, který se mu dral do tváře.
Chvíli mlčky seděli a upíjeli kávu.
"Doufám, že se k tobě chovají hezky. Slyšela jsem, že jsi ve zmijozelu," usmála se.
"Ano, jsou milý. Hlavně Moody," usmál se a vyznělo to naprosto upřímně.
"Vážně?" podivila se žena.
"Ale jistě," přikývl a tvářil se jako svátost sama.
"To jsi mu musel hodně padnout do oka." Harry si o tom cosi pomyslel, ale nijak se tím nezabýval.
"A co vy. Máte nějaké potíže?" nadhodil.
"Ale to ne," mávla rukou. "Krom tvého otce je vše v pořádku," usmála se.
"To jsem rád," prohlásil, ale kdyby tam byl Brousek, věděl by, že větší neupřímnost snad už ani od něj slyšet nelze.
"Co si myslíš o škole a Brumbálovi?" nadhodila.
"Je maličko naivní," odtušil, ale nespouštěl z ní oči. Měl pocit, že tuhle ženu jen tak nedostane. "A škola… no znáte to," mávl rukou.
Maria se zasmála.
"A co vy? Jaká byla vaše škola?"
"Já měla soukromého učitele," prohlásila. "Jako ty," mrkla na něj.
"Dobrá volba," přikývl. "A co jste si vybrala vy?" usmál se
"Já? Hmmm… černou magii," zazubila se. "A obranu proti ní. Chtěla jsem to porovnat."
"Lépe se porovnává bílá a černou," usmál se a doufal, že jí tím konečně dostane. "Co si o černé magii myslíte?"
"Je to dobrá magie. Je silná. Silnější než obrana. Musím uznat, že se mi líbí její tajemnost. Jakoby neměla konce," usmála se. "Ale tebe tohle nezajímá, co?"
"Ale jo," přikývl. "Můj učitel měl černou magii rád. Stejně jako bílou. Často jsme to probírali. Zajímá mě váš názor," prohlásil.
"Když myslíš," usmála se vesele. "Takže… černá magie je podle mě zajímá v tom, že je to magie nebezpečných tvorů. Zato obranu se zase učí bystrozorové."
"To ano. Je to celkem paradox. Bystrozorové by měli umět jak bojovat tak se i bránit. Oni umí jen obranu a ani pořádně neví, proti čemu bojují," povzdechl si.
"Ano… to je podle mě chyba," prohlásila. "Ale co… také se mi zdá, že je černá magie mocnější než bílá."
"V některých ohledech je," připustil chlapec. "Ale bílá magie je hlavně o soustředění a o pocitech. Černá je o chápání a síly pocitu, který do toho dáte."
"Hezky řečeno. Jsi chytrý," pousmála se.
"Ale nešikovný," pokrčil rameny.
"Každý jsme nějaký," mávla rukou. "Možná by z tebe byl dobrý ministr nebo velvyslanec."
"To je pocta," usmál se chlapec, ale kdyby mohl, zabil by jí za takový blbí názor. Ještě že se umí tak přetvařovat.
"Jaká je vaše úroveň v černé magii? Jsou prý čtyři," zahuhlala a bedlivě se zamyslel.
"Kdepak, je jich šest, já jsem na páté úrovni a chtěla bych šestou, ale to nejde," povzdechla si.
Harry se pousmál. "To chápu a musím uznat, že jste dobrá."
"Děkuji," usmála se. Měl jí v pasti.
"A co vaše zkoušky na pátou úroveň, jaké byli?" nadhodil.
"O… bylo to velice složité. Normální běžný… jako pro každého. Chtěla jsem šestou úroveň, ale nepodařilo se mi jedno kouzlo."
"To je škoda," povzdechl si. "To můj mistr měl jen třetí úroveň a o dalších nic nevěděl," pokrčil rameny. "Myslel jsem, že jedna úroveň je zakázaná, ale spletl jsem se," usmál se. "No nic. Takže jste dělala zkoušky na šestou úroveň?"
"Ano," přikývla bezmyšlenkovitě a lokla si kávy. "A co ty a tvoje runy? Došel jsi ke kouzlům?"
"Ale jo… jsem teď na druhé úrovni," usmál se.
"Tak to jsi dobrý," lichotila mu žena. "Třeba jednou dosáhneš i čtvrté."
"Kéž by," zasmál se.
"No nic, musím jít," povzdechla si. "Vyřiď otci, že přijdu zítra i se svým advokátem, a že dořešíme poslední problémy. A také, že přijde ministr s Rufusem. Měj se hezky, Harry a užij si Vánoce. Možná se zítra odpoledne uvidíme."
Harry ji vyprovodil až ke dveřím a vřele se s ní rozloučil. Pak s ještě větší radostí zavřel.
Poklidil v kuchyni a vydal se do svého pokoje. Tam se opět usadil na okno a pozoroval denní kolem.
Netrvalo dlouho a dveře klaply. Podle hluku, poznal, že otec není sám. Slezl dolu a vydal se do obývacího pokoje. Tam už seděl James, Moody a Brumbál.
"Ahoj… Dobrý den," pozdravil. "Mám ti oznámit, od té krávy, nevim-jak-se-jmenuje, že přijde se svým advokátem zítra a bude tu i ministr s Rufem…budu ve svém pokoji," houkl a chtěl zmizet.
"Počkej," vykřikl James. "Jaká kráva, jaký Ruf?" nechápal.
"Nějaká Versilová a Ruf je Rufus Brousek…" mávl rukou.
"Ona tu byla?" vyjekl zděšeně.
"Jo celkem se napráskala. Chudák, jestli mě naštve, letí do Azkabanu," uchechtl se.
Moody povytáhl obočí.
"Pokoušela se o šestý stupeň černé magie."
"Ale to je nezákonné," vydechl James.
"To vím taky," ohradil se.
James skousl ret. "Díky," zamumlal.
"Za co?"
"Za to, že jsi tohle zjistil," pousmál se.
"Hele, tati. I kdybych to nezjistil, je to jedno. Pokud přijdeš o majetek, je m to jedno. Klidně sáhnu do svého trezoru, můžu vést rodinu mnoho let a ani to nepocítím. Věř mi, nemáš se čeho bát, až na ztrátu Anny a věř mi, to se nestane," ušklíbl se.
"Nerad vám to vychloubání o vašem majetku kazím, ale kde byste ho asi vzal," ozval se Moody.
"Zdědil," zasmál se. "Jak jinak. A neutratil jsem vše, co mi ministerstvo dalo, takže," mávl rukou.
Moody si ho bedlivě prohlížel. "Je to zákonné?"
"Alastore," vykřikl Brumbál.
"Je, Brousek mi to kontroloval třikrát a s ním i Toran, vedoucí odboru majetků," prohlásil. "Nemusíte se bát. Do Azkabanu nepůjdu… nebo jste si chtěl zvýšit kredit?" rýpl si.
Moody ho sjel pohledem. "Jak se těšíte na Vánoce?" nadhodil s úšklebkem.
"O náramně, jak blecha nad odblešovač," ušklíbl se. "Neslavím Vánoce," odtušil. "Budu rád, až tenhle čas skončí."
"Takže se nemusím namáhat s dárkem pro vás?"
"Ne!" potřásl hlavou.
"Proč neslavíš Vánoce?" zeptal se James.
"Za prvé… nevěřím v tenhle svátek. Jsem jinačí výry, která Vánoce nemá, ale neuráží mě to. Takže pokud budu muset, přetrpím to, jinak to dobrovolně nedělám. A za druhé… nikdy jsem je neslavil, ani jako malý parchant," usmál se na Moodyho. "Takže sem zvyklí jen ten den prosedět na okně a číst si nějakou knihu."
"A jaké jsi výry?" zajímal se James.
"Jedné prastaré, neznáš," mávl rukou. "Oslavuji pouze jaro a zimu. To už jsem oslavil, takže zase až na jaře příští rok," ušklíbl se. "Modlím se, když je nov a za noci mumlám jen prastará slovíčka," usmál se pobaveně. "Je to celkem blbost, ale mám to rád," mávl rukou.
"Opravdu tě nebude urážet ani, když ti dám dárek pod stromeček?" nadhodil starostlivě.
Harry se zatvářil, jakoby snědl citrón. "Ani ne," řekl, ale bylo vidět, jak je mu to proti srsti.
"Zajímavá výra," odtušil Moody. "Proč uctívá nov?"
"Protože je to doba hluboké tmy. Modlím se, aby se vše zlé drželo dál. Říkám, je to prastará výra," povzdechl si. "Výra o cherubínech a tak," usmál se.
Brumbál zpozorněl. "O cherubínech?" zamyslel se. "Co o nich říká?"
"Jen legendy," řekl vyhýbavě. "Nic zajímavého. Popis postavy a něco o tom, co kdy udělali, ale jinak tam nic není," mávl rukou. "Nechám vás tu samotné. Jistě si chcete něco říct a já si chci dočíst jednu hodně lákavou knihu."
Než někdo stačil cokoli říci, byl pryč.
"Znáte někdo něco takového?" nadhodil Moody.
"Ne," potřásl hlavou Brumbál. "Ale ti cherubíni mě zajímají. Pokud se objevil stálý vlkodlak, co když je i on? Myslím, že Popletal měl vážný důvod, proč nechtěl Harryho vydat."
"Myslíš, že něco ví?" zeptal se James ustaraně.
"Možná víc, než si uvědomuje," zamyslel se Brumbál. "Všimli jste si, že Brousek nic nevěděl a pak najednou přišel s tím, co je to za zpěv a jak se mu bránit? Z ničeho nic… tohle nevymyslel on, někdo mu to řekl."
"Mohl to být ten lovec," nadhodil Moody.
"Možná, ale já myslím, že to byl Harry. Když byla Minerva v transu, pozoroval jí. Pak si všiml i mě, když jsem chtěl hudbu slyšet a všiml si i Severuse. Není to žádný hlupák. Něco tají. Určitě je silnější, než se dělá."
"A co když není a ty se pleteš?" nadhodil Moody.
"Pak musíme najít toho lovce, kterému jde jisto jistě o život víc, než nám všem dohromady."
Moody se zamyslel. "Black ho viděl a i já jsem ho viděl. Byl celkem chladný a přísný. Přesto se zdál upřímný. Celkem se ve své práci vyznal."
"Co když je Harry klíčem k něčemu," ozval se po chvíli James. "Co když… co když je v nebezpečí i on?"
Moody se na něj podíval. "To je velmi pravděpodobné a mnohé by to vysvětlilo. Jak jeho složku, tak i jeho chování."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 victor victor | 17. srpna 2008 v 23:28 | Reagovat

Moc mě tolik kapitolek potěšílo, navíc je to čím dál tím víc zajímavější...

2 Sarex Sarex | Web | 17. srpna 2008 v 23:29 | Reagovat

Zajímavé, čekám co se z toho vyvrbí a teda, ta Jamesovo bejvalka mě dost zklamala. taková kráva ukecaná. Tý bych nesvěřil nic... Chudák Harry, já zase nemám rád narozeniny, takže ho docela chápu :-)

3 Vruon Vruon | 18. srpna 2008 v 3:16 | Reagovat

Tuhle povídku miluju :D Harryho styl jak alegantně všechny přechcává je prostě brilantní ;)

4 Ciaky Ciaky | 18. srpna 2008 v 8:12 | Reagovat

Výborné kapitoly i celý děj prostě super

5 Simple Simple | Web | 18. srpna 2008 v 8:23 | Reagovat

pekné kapitoly

6 Peťulďas Peťulďas | 18. srpna 2008 v 8:44 | Reagovat

je to krásná povídka ... a doufám, že brzo bude další povídka

7 Saskya Saskya | Web | 18. srpna 2008 v 10:40 | Reagovat

Super kapitola!

Som zvedavá na ich reakcie na darčeky od Harryho xD

8 Nadarja Nadarja | 18. srpna 2008 v 10:57 | Reagovat

Jediná otázka: Kde Harry zatraceně sehnal ty výry? Mám neotřesitelnou víru v brzké pokračování, doufám, že ji nezklameš.

9 nika nika | 18. srpna 2008 v 11:09 | Reagovat

paráda, dúfam že pokračovanie bude skoro

10 Mia Mia | E-mail | Web | 18. srpna 2008 v 12:35 | Reagovat

supr.. kdy bude další ???

11 Viky Viky | 18. srpna 2008 v 14:40 | Reagovat

nádhera, hlavně se těšim na ty vánoce až najdou ty dárky od harryho, doufám že pokračování bude co nejdřív =)

12 reny reny | 18. srpna 2008 v 16:01 | Reagovat

krásná kapitolka, snad bude brzo další...

13 Libor Libor | 18. srpna 2008 v 16:43 | Reagovat

Úžasný... tolik kapitolek... prostě super... už se nemůžu dočkat až bude další... hlavně co budou ostatní říkat na dárky... :o) přijde mi, že každou chvilkou na Harryho všechno praskne... :o)

14 leon leon | 18. srpna 2008 v 22:03 | Reagovat

nic, nic a pak nám na hlavu hodíš mraky kaitolek....

15 KiVi KiVi | Web | 19. srpna 2008 v 0:50 | Reagovat

Souhlasim s Vruonem...taky se mi líbí jak všechny přechcává a i všemocný Brumbál ví houby :D. No a těšim se na to jak se budou tvářit ty lidi co dostali dárky :D. Bude sranda :). A doufám, že pak bude konec, kde všechny šokuje...prostě pokec s Lajkou, kde vykecaj, že on je lovec a poloviční temnej tvor ;) Takový šokující konce (pro ostatní postavy) mám nejradši ;)

16 Martina Martina | E-mail | 22. srpna 2008 v 20:02 | Reagovat

velice dobrá kapitolka těším se na další:-)

17 Samantha Lupin Evensová Samantha Lupin Evensová | 23. srpna 2008 v 22:16 | Reagovat

Jéé!!:-D Už se těšim, až si všichni rozbalí ty dárky od Harryho. A ty jejich reakce..:-D Nejlepší je, jak Harry ví vždycky o hodně víc než ostatní a i samotnej Brumbál ví prd:-D Přesně jak řekli Vruon a KiVi. Teda, hlavně nás moc dlouho nanapínej!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama