2.kapitola (Ř)

22. srpna 2008 v 22:39 | sabrine |  Řád dobra (Sabrine)
2. kapitola

Zbytek prázdnin utekl jako voda a užili si při tom hromadu legrace. Charlie a Bill byli dobří společníci, ale Percy se stával nafoukanějším a otravnějším. Každý den se vracel pozdě večer, spolu se svým otcem, protože na ministerstvu se všechno doposud projednávalo. Nikdo nepřišel na to, kdo vyčaroval znamení zla, i když tomu všemu nasvědčovalo, že to udělala Winky, byli tu lidé, kteří tomu nevěřili. Také se stále hledali ti smrtijedi.
Lidé si stěžovali a Anglii na nějaký čas zachvátila panika, vždyť znamení zla a smrtijedi se neobjevili už několik let a teď najednou?
Harry cítil, že se něco stane a to nemluvě o tom snu, co měl u Dursleyových.
"Harry, co si tom myslíš?" zeptala se ho jednoho dne Ginny.
"Myslím, že se něco stane. Voldemort sílí a dozajista zase něco plánuje," zamumlal.
"Taky mám ten dojem," zamumlala Hermiona. "Cítím takový divný pocit. Víš, jako by se něco mělo udát, něco špatného, ale my s tím nemůžeme nic udělat a ještě k tomu ta věc s tou dýkou. Harry, tohle nejsou náhody. To má nějakou souvislost."
"No právě," zabrblal Ron. "Nerad to říkám, ale je na čase se začít připravovat. Víte, cvičit se do boje a tak. Pokud se vrátí, budeme to muset umět a hlavně, pokud něco chystá, bude lepší, když budeme připraveni."
"Ron má pravdu," prohlásil zamyšleně Harry. "Budeme se letos učit a chystat se na nastávající problémy. Něco se s námi stalo a já si myslím, že to má něco společného s válkou, která se dozajista blíží. Víte, už několikrát se pokusil získat tělo, nevyšlo mu to, ale jednou se to povede a něco mi říká, že to bude už velmi brzo."
"Budeme se učit, jako ještě nikdy," usmála se Ginny. "Stanou se z nás šprti," zasmála se. "Ale aspoň budeme připravení. Budeme při sobě držet ve všem. Jak v dobrém, tak i ve zlém?" S tím natáhla ruku před sebe.
"Jo, v dobrém i ve zlém," usmál se Ron a položil svou ruku na Ginniinu.
"Jasně. Nikdo nás nerozdělí," prohlásila Hermiona a přidala svou ruku.
"Je to zajímavé a rozhodně jdu do toho s vámi," přidal se jako poslední Harry. "Navždy spolu. Jak v dobrém, tak i ve zlém."
"No tak, rychle, nebo to nestihneme," popoháněla je paní Weasleyová, která nervózně hleděla na hodiny. Brzy měl vlak do Bradavic odjíždět a oni probíhali nádražím, jak nejrychleji mohli.
Fred s Georgem rychle proběhli přepážkou. Za nimi hned vběhli manželé Weasleyovi, pak už jen Hermiona s Ginny a Harry s Ronem. Děti se rychle rozloučily s manželi Weasleyovými a vběhly do vlaku, odkud jim ještě stihly zamávat a pak už se jen vydaly hledat nějaké prázdné kupé. Ovšem všude bylo plno. Na chodbě potkali Nevila, který rovněž neměl kam jít. Fred s Georgem už dávno seděli s Lee Jordanem.
"Všude je plno," postěžoval si chlapec.
"Co meleš?" vydechla Ginny a ukázala na kupé, kde seděla jediná dívka. Měla dlouhé blonďaté vlasy a veliké modré oči.
"Ahoj Lenko," usmála se Ginny a hned jim vše představila svou kamarádku z Havraspáru, Lenku Láskorádovou.
Vesele si povídali, až narazili na téma mistrovství světa ve famfrpálu a tak si začali povídat o znamení a smrtijedech.
"Je to všechno divné," zamumlal Nevil. "Tu noc, jsem viděl takový divný záblesk. Nikdo kromě mě ho neviděl, divný co?"
"Hele, já ho viděla taky," vložila se do rozhovoru Lenka. Čtyřka na sebe překvapeně pohlédla. "My taky," vydechl Harry a hned jim začal vše vyprávět. Dva jeho přátelé bedlivě naslouchali.
"Máte pravdu, tohle náhoda není," pokývala hlavou Lenka. "A rozhodně se budeme učit s vámi. Přeci, viděli jsme to samé. Musí to něco znamenat."
"To dozajista jo," prohlásil Harry. "Ale co? Znamení, smrtijedi, záblesk, dýka, vyvolení. Vypadá to, že se fakticky něco chystá. Třeba… třeba nastává čas, kdy se má zase vrátit."
"Možná," pokrčil rameny Nevil. "Ale dozajista něco chystá a my budeme připraveni, takže, bych měl jen oči na stopkách a až se něco bude dít, jednal bych. Nemá cenu přemýšlet nad budoucností, když nevíme vůbec nic, ale jedno je jisté, Harry, budeš mít veliké problémy, už jen kvůli té dýce."
"To jo," povzdechl si Harry a pevně v ruce stiskl rukojeť zbraně.
"Budeme s tebou. Pomůžeme ti," usmála se na něho Hermiona. "Dokážeme to, uvidíš."
Hermiona seděla za stolem a hleděla kamsi do dáli.
"Co se děje?" vydechl Ron.
"Já jen, myslel jsem na Winky," zamumlala.
"Jo, to jak se k ní choval," zamumlal Harry. "Vůbec se mi to nelíbí. Jako by to byl nějaký otrok. Něco podobného byl i Dobby, jen otrocká práce a za nesplnění, výprask. Musel si ubližovat a to jen proto, že mě šel varovat. Winky se jen bála. Za strach by se nemělo odsuzovat. Každý se něčeho bojí a něco ho naopak posiluje. Já se bojím mozkomorů a trestá mě za to někdo?"
"Pokud nepočítáš zmijozel," zamumlal Ron.
"Ti jsou sami o sobě odporní," vložila se do rozhovoru Ginny. "Ale víte co? Skřítci jsou také živá stvoření. Měli bychom se k nim taky tak chovat."
"Souhlasím," přikyvoval Nevil.
Najednou se před nimi objevil skorobezhlavý Nick. "Nazdar mládeži," zašveholil zvesela. "Jak se máte?"
"Dobře," usmál se Harry. "A jak sis užil prázdniny ty Nicku?"
"Nic moc. Protiva zase dělal problémy. Skřítci z něho v kuchyni šílí. To je už poněkolikáté, co tam udělal binec."
"Skřítci?" vyjekla Hermiona. "Nemyslíte Domácí skřítky, že ne?" zeptala se šokovaně.
"Jistě," prohlásil klidně Nick a nevšiml si zděšených pohledů dětí před sebou.
"Klid prosím," rozezněl se halou hlas profesorky McGonagalové. Všichni žáci utichli. Dovnitř vešla skupinka prvňáčků, kteří čekali na zařazení. Všichni se rozestavili kolem Moudrého klobouku. Všichni starší žáci na něj hleděli a čekali, co jim bude letos zpívat.
Godrik Nebelvír, jež procestoval svět,
Pak kouzelná Rowena, krásná jako květ.
Helga pak laskavostí kypěla,
Ve Zmijozelovi moc vždy převládala.
Tak tihle čtyři přátelé,
Jejich role již byli zadané,
Postavili zde školu kouzel,
Jež vyhledávalo mnoho lidí z nouze.
Každý chtěl umět to co oni,
Vždyť ti čtyři byli vždy tak svorní.
Jednoho dne však zrada přišla,
A velká hádka z toho vzešla.
A tak jsem byl ušit já,
Abych prozkoumal, jaká je duše tvá.
Teď nasaď si mě, ať vím, kdo jsi,
Ať víš, jaký znak Bradavic se v tvé povaze nosí.
Celá velká síň propukla v jásot, nad novou písní moudrého klobouku. Ten se jen několikrát poklonil a opět znehybněl jako předtím. Nyní byla řada na profesorce, aby volala jména žáků, kteří budou zařazeni do kolejí.
Harry jen hleděl do hloučku nových tváří a uvažoval. Proč se tolik změnili? A co se to s nimi stalo? Regulus Black něco věděl, ale nic jim neřekl. Harryho ta změna znervózňovala. Vůbec netušil, co od ostatních očekávat. Znal je a přeci neznal.
Byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml, že zařazování pomalu končí, ale nebyl sám, kdo nevnímal. Jeho přátelé také mysleli na věci, které se nedávno přihodily. Byli tak zaneprázdněni sami sebou, že si nevšimli modrých párů očí, které je zvědavě pozorují.
Brumbál si lámal hlavu, co se zase stalo, že toho pověstná trojice má zase plnou hlavu. Usoudil, že to má něco společného s mistrovstvím, ale otázka zněla, proč je do toho vtažena Ginny s Nevillem? Pak ještě mu pohled padl na Lenku a byl dokonale zmatený.
S povzdechem, že se to nyní nedozví, stočil svou pozornost na nováčky.
Pohlédl na prázdné místo vedle sebe. Jen se usmál a dál hleděl na všechny okolo.
"Kde je Moody" otázal se Kratiknot.
"Má zpoždění, jako vždy," usmál se Brumbál. Tohle bývalí bystrozor dělal vždycky. Většinu lidí tím přiváděl k šílenství a to je důvod, proč to také dělal.
Brumbál se však nejvíce těšil na to, až všem řekne, že se bude konat Turnaj tří kouzelnických škol. Tušil, jak budou reagovat a zvláště pak na to nové pravidlo o plnoletosti, ale stejně měl jakési obavy. To co se stalo na mistrovství a navíc pohled na ty tři mu napovídal, že znamení a smrtijedi, jsou to nejmenší, ale co se stalo takového, aby měli takové starosti?
Dveře síně se otevřely. Všichni ztichli a pohlédli na nově příchozího. Dívky si zakryly rukama ústa, chlapci zběleli. Někteří dokonce vykřikli, jen naše šestice zůstávala chladná.
"Kdo to je?" zeptal se Harry, který bedlivě hleděl na podivného muže, který těžce napadal na dřevěnou nohu.
"Alastor Pošuk Moody," zašeptal Ron. "Je to bývalý bystrozor. Azkaban je naplněný díky němu. Prý mu z toho začalo šplouchat na maják, ale dříve byl postrachem všech černokněžníků. Říká se, že na něho nikdo neměl, tedy s těmi, s kterými bojoval. Nikdo ho v boji neporazil, ale utrpěl nesčetná zranění."
"Všimli jsme si," zabručel Nevil, když se na ně otočil. Muži chyběl kus nosu a měl jedno oko dřevěné. To se mu v očním důlku točilo jak káča na kolotoči. Světle modré obrovské oko, vyrobené ze dřeva, spočinulo na Harrym. Ten však neuhnul tak, jako každý.
Nevil hleděl na jeho jizvy a zbytek nosu.
"Zažil toho hodně," zabručel.
"Ano," zašeptala Ginny. "Hrozně moc."
"Elita," zašeptal Harry. "Bude nesmírně dobrý a pohotový. Nemělo by mu nic uniknout, pokud je to všechno pravda," zamumlal. "To by nemuselo být pro nás dobré."
"Něco mi na něm vadí," zamumlala Hermiona.
"Nápodobně," zabručel Ron.
Bystrozor se přivítal s ředitelem a posadil se po jeho boku. Vytáhl svou placatku a napil se z ní. Hned nato vytáhl konzervu s párky a pustil se do jídla.
"Je tohle normální?" zašeptala překvapená Ginny.
"U něho rozhodně," zamumlal Harry. "Pokud má strach z napadení, nenapije se ničeho jiného, než svého prověřeného pití, pokud budeme mít hlad, sní jen to, o čem ví, že je nezávadné."
"Stejně mi na něm něco vadí," zavrčel Nevil.
"Jo, jenže co?" posteskl si Harry.
Když je Brumbál konečně propustil, mluvili všichni o turnaji. Naší šestici to bylo úplně jedno. Měli jinačí starosti a zájmy. Je nějaký turnaj absolutně nezajímal.
Harry si nemohl pomoci, ale něco ho děsně lákalo na Zapovězeném lese.
"Proč mám chuť jít do lesa?" vydechla Hermiona.
"Ty taky?" vydechla Ginny.
"Podle mě, to cítíme všichni," zamumlal Harry. "Půjdeme tam?"
"Já bych šel, možná to má nějaký důvod," zamumlal Nevil a dal znamení Lence, aby k nim přišla. Vše jí řekli a ona se rozhodla s nimi hned jít a tak se dohodli na jedné hodině večerní, že se sejdou před branou.
Jak se dohodli, tak také udělali.
Pětice dětí z nebelvíru se kradla chodbami, ale nikdo na nich nebyl a ani nehlídkoval. Profesoři přepokládali, že všichni budou z cesty unavení a nikdo se nikde nebude potulovat. Oni by také raději leželi v posteli a spali, ale jejich chtíč, jít do lesa, jim tohle neumožnil.
"Lenko?" zašeptal do noci Nevil.
"Tady jsem," usmála se na ně dívka z havraspáru.
"Tak můžeme jít?" otázal se Harry.
"Jasně," opověděli mu všichni sborem.
A tak se vydali do černého lesa, který za noci vypadal ještě o mnoho hůře, než za dne.
Bloudili lesem, ale pak se před nimi objevilo zářivě třpytivé světlo.
"Co je to?" vydechla Ginny.
"Nevím, ale rozhodně tam půjdeme," usmála se Hermiona.
Kluci s Lenkou a Ginny nic nenamítali a tak šli stále za podivnou září. Světlo se stále zvětšovalo a bylo ostřejší a ostřejší. Dostali se až na louku. Tam stála jakási žena, ze které záře vycházela.
"Vítám vás, vyvolení," usmála se na ně.
"Dobrý den," pozdravila Lenka. "Mohu se zeptat, kdo jste?"
"Jsem dobro," usmála se. "Jsem tu od toho, abych se svou sestrou, zlo, udržovala rovnováhu. Jenže zla je mnohem víc a dobro kolísá, a proto jste tu vy. Temný pán sílí a s ním i touha po moci. Je tu nebezpečí, že otevře brány jednoho z mnoha světů. V tom světě žije jakási skupina lidí, kteří ovládají velice mocná kouzla a bojová umění. Proto jste byli vy vybráni, abyste se s nimi utkali a pokusili se je zadržet. Pokud by se vám to nepodařilo, rovnováha by byla narušena."
"Jsme jen děti," ohradila se Ginny. "Je nemožné, abychom bojovali proti něčemu takovému."
"Nebojte, vše se brzy naučíte, ale teď, běžte. Jste unavení. Zítra se setkáme ve snu a tam vám řeknu vše, co potřebujete a začneme s výcvikem," usmála se na ně dobro.
Čtveřice se otočila a se zýváním se vydali zpět do pokojů. Dorazili tam bez problémů a hned jak padli do postelí, tak usnuli jako zabití.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama