20.kapitola (B)

23. srpna 2008 v 22:50 | zazo |  bystrozor (zazo)
20. kapitola

Slunce vyšlo nad obzor a svými paprsky prolomilo klid v jednom z domů v Godrikově dole. Jemné sluneční paprsky přistály na tváři tmavovlasého mladíka, který spal ve své posteli a nebesy.
Jeho otec, James Potter, byl už hodinu vzhůru a chystal se jako každé ráno do práce. Bystrozorové měli dnes kontrolu a museli se na ní pečlivě připravit.
Tohle však chlapci bylo jedno. On měl stále ještě noc.
"Harry!" houkl James.
Chlapec rozespale otevřel jedno oko. "Co je?" sykl ospale.
"Musím jít do práce, mohl bys trochu poklidit?" nadhodil. "A mohl by ses pak postarat o Brumbála s Moodym? Trochu je přivítat a tak? Nevím, kdy se vrátím a Maria by tu měla být až odpoledne," povzdechl si.
Harry se podíval na dveře, za kterými stál jeho otec. "Jo… přivítat Brumbála, Moodyho otrávit a Versilovou zabít," zahuhlal.
"Harry!" vyštěkl James. "Moodyho přivítáš taky a Mariu… dělej, co uznáš za vhodné."
Harry mohl vidět ten úšklebek na otcově tváři.
"Jasně," zabrblal.
"Tak se uvidíme později," houkl James a odešel.
Harry se posadil. Bylo mu divně. Hlava ho bolela a trochu se mu i motala. Jenže největší bolest cítil v zádech.
"Au," sykl. "Co to se mnou zase je?" postěžoval si. Vstal. Teď, kdyby ho někdo viděl, jistě by se podivil. Harry často nosil volné hábity, proto nebyla vidět jeho vypracovaná postava s pár jizvami. Pevné nohy byly vystavovány zátěži v lese dennodenně.
Podíval se na sebe. "Co jsem to včera zase dělal?" hudral. Kromě rychlé motlitby nedělal nic. Udělal krok, ale málem sletěl. "Sakra," zaklel.
Rozhodl se, že se zkusí protáhnout. Dříve to pomáhalo, může to pomoci i teď.
Jenže jeho tak strašně bolela záda a hlavně, cítil, jakoby ho tam něco tížilo.
Začal nejprve hlavou, pak trupem a křídli… KŘÍDLI?
Harry zděšeně pohlédl do zrcadla.
"No to snad… ne," vydechl. "Jak… co… co mám s tímhle sakra dělat?" prskl. Těžko se odhadnout, zda byl zděšený nebo naštvaný. "Tohle není NORMÁLNÍ!" vyjekl.
Díval se na svá bílo černá křídla. "Copak já ještě pořád, po těch dlouhých letech, mutuju?"
Pohnul jedním křídlem a pak druhým. "Asi jo," odpověděl si po chvíli.
"Ale, jak… jak to mám schovat?" děsil se. Jen co pomyslel na zmizení, křídla se stáhla zpět do kůže.
"AU!" vyjekl. "Do háje," klel naštvaně. Byl na bolest zvyklí, ale tohle bylo hrozné.
"Zabiju toho, kdo měl tenhle pitomej nápad," zavrčel a raději se vydal do koupelny, aby se omyl. Možná že ta bolest přejde.
K jeho štěstí přeci jen přešla a křídla se už nezjevila.
"Možná tam byla celou dobu a já o nich ani nevěděl," mumlal si pro sebe, když si sedal na své oblíbené místo - okno. "Co jsem to měl udělat," zamyslel se po chvíli. "Uklidit a někoho přivítat."
Znuděně slezl z okenního parapetu a mávl hůlkou. Všechno se začalo uklízet. Vyluxoval koberce, utřel prach a zbavil se veškerého odpadu. Vše za pomoci kouzel.
"Tak to by bylo," usmál se pro sebe a díval se na perfektně uklizený dům. "A mám ještě moře času," ušklíbl se a vydal se zpět do svého pokoje.
Sedl si na okno a otevřel si knihu o mýtech. Začetl se a přestal vnímat čas.
Za necelou hodinu se v krbu domu zazelenaly plameny. Z nich vystoupil Moody, Brumbál a Snape.
"Kde je?" vyzvídal Snape znechuceně.
"V pokoji a čte," zabrblal Moody.
"Čte a nic neumí," zabrblal si pod vousy Snape.
Brumbál se zamyslel, ale mlčel.
"Půjdeme za ním anebo tu počkáme?" zeptal se Moody.
"Jdeme za ním, třeba se nám z něj něco povede dostat," prohlásil Brumbál.
"Dobrý den," ozvalo se ode dveří.
"Ahoj, Harry," usmál se Brumbál. Jeho dva společníci jen něco zavrčeli a pokoušeli se tváři co nejméně znechuceně, což se jim celkem dařilo, jelikož měli ve tvářích jen otrávený výraz.
"Nedáte si něco k pití?" zeptal se zdvořile chlapec, když je dovedl do obývacího pokoje a raději se nedíval na Snapea s Moodym.
"Jistě, neměl bys kávu?" usmál se Brumbál.
Harry se mírně poklonil hlavou a vydal se do kuchyně. Tam připravil to samé, co udělal Marii, ale kávu udělal třikrát. Sobě dal do skleničky průzračnou vodu.
"Tady," položil před muže tác s hrnky kávy a tácem sušenek.
Moody povytáhl obočí a podíval se na Snapea, který byl překvapen, ale pokoušel se to na sobě nedat znát. Brumbál se naopak s chutí natáhl pro hrnek.
"Harry, pověz nám něco o sobě," nadhodil Brumbál. "Moc toho o tobě nevíme. Celkem by mě zajímalo, co máš rád a jakou magii ovládáš. Ve škole ti to moc nejde… proto mě to zajímá," prohlásil.
Chlapec se pousmál. O co se zajímal? O černou a temnou magii. A kterou ovládal? Bílou a světlou magii. Lidé byli hodně hloupí, když tvrdili, že černá a bílá magie jsou rozdílní v tom, že jedna je špatná druhá dobrá. Nijak moc se od sebe nelišili.
Zajímal se také o zbraně, to beze sporu a také ho bavili bojové sporty, ale jinak toho moc nebylo.
"Hmmm…" zamyslel se. "Celkem se zajímám o zákony," prohlásil s klidem a nevšímal si Moodyho odfrknutí. "A magie? No… jsem celkem dobrý, ve svých vlastních možnostech," ušklíbl se. "V runách," pokrčil rameny.
"Ale ty nestuduješ," ozval se zmateně ředitel. "Proč?"
"Protože nechci," pokrčil rameny. "Umím je na nejvyšší úroveň, jaké jsem schopný jich dosáhnout. Výš už rozhodně nepůjdu," ušklíbl se.
"A na jaké jsi úrovni?" vyzvídal Brumbál dál.
"Na druhé," pokrčil rameny.
Snape nakrčil nos. Druhý stupeň v runách byl primitivní, a pokud s tím měl problémy, tak to už je případ.
Moody měl co dělat, aby se nezačal smát a Brumbál se tvářil dost zaraženě.
"Aha," zamumlal ředitel.
Harry pokrčil rameny, ale měl co dělat, aby se nezačal smát.
"A co nějaké koníčky, nemáš?" nadhodil ředitel.
Harry se opět zamyslel. "No… celkem mě baví lukostřelba a šerm, ale nic moc…" mávl rukou a pokoušel se nemyslet na boje s temnými tvory v lesích.
"Vážně?" usmál se ředitel. "A jak ti jde tohle?"
"Sem mírně pokročilí," usmál se a nejraději by si nafackoval za takovou lež.
Snape si musel dát ruku před ústa a Moody se kousal do rtu.
Lukostřelba a šerm byly pro čistokrevné kouzelníky běžnou záležitostí. Většinou jí ovládali na úrovni pokročilý nebo expert.
Brumbál se zhluboka nadechl. "No a…" zamyslel se. "Jak se jmenoval tvůj učitel?" nadhodil.
"Měl jsem jich hodně. Než bych je vyjmenoval, byly bychom tu dlouho," usmál se.
"Zřejmě to s vámi nemohli vydržet," neudržel se už Moody. "Takoví poleno by asi učit nikdo nechtěl."
"Musím s Moodym souhlasit," sykl ledově Snape. "Ještě nikdy jsem nezažil tak netalentovaného pitomce, jako jste vy."
"Vždycky je jednou poprvé," prohlásil poklidně Harry, ale v duchu se smál.
"Dobrý den," vešel dovnitř James.
"Ahoj Jamesi," usmál se Brumbál.
"Pottere," zavrčel Snape.
"Jamesi," pozdravil kývnutím hlavy Moody. "Zrovna jsme mluvili o tvé synovi," začal.
"Vážně?" zeptal se zvědavě.
"Jistě, většího pitomce na kouzla svět nepoznal," ozval se Snape.
James se zarazil a překvapeně zamrkal.
"Potom ti to řekneme," ujistil ho Moody.
James se nejistě podíval na svého syna, ten však hleděl ven z okna, takže nemohl zjistit, na co myslí, protože byl k němu otečený zády.
"Kdy přijde Maria?" nadhodil.
"Za chvíli," zabručel Moody.
James mírně pobledl a raději se posadil do křesla vedle Brumbála a Moodyho.
"Máš strach?" zeptal se Brumbál a nespouštěl Jamese z očí. Ten míně přikývl.
Harry je však nevnímal. Pozoroval cestu, která vedla k oknu a byla odsud dobře vidět. Než se Harry nadál, přemístilo se na cestu několik osob.
"Jsou tady," upozornil ostatní. Ti se přestali bavit a podívali se z okna. Za necelou minutu se ozvalo zaklepání. Harry se zvedl a otevřel.
"Dobrý den," pozdravil s úsměvem.
"Ahoj Harry," pozdravil ho Rufus Brousek a s ním i ostatní.
"Jsou v obývacím pokoji," prohlásil. "Tudy," ukázal na jedny dveře.
Brzy byli v pokoji všichni. Brousek stál s Harrym u dveří, Popletal seděl vedle Marii a jejího advokáta, zatímco James seděl se svými známými.
"Pane ministře, jistě chápete, že moje svěřenkyně chce svou jedinou dceru k sobě," prohlásil Mariin advokát, jakýsi Ar Müler.
"Pane Mülere, myslím si, že James Potter má na Annu stejné právo," prohlásil Brumbál.
Harry se díval na to, jak se advokát nadechuje k odpovědi.
"Kdo myslíš, že vyhraje?" zašeptal mu do ucha Brousek.
"Müler je dobrý advokát, ale v Německu. Anglické zákony moc nezná," odpovídal mu hodně potichu Harry. "V tomhle bych sázel na Brumbála, pokud Müler nenajde nějakou hodně závažnou věc, která by mohla otci hodně uškodit."
Brousek přikývl.
"… je neschopný," ozvala se Maria. "Jako bystrozor je k ničemu," stěžovala si. "Jak někdo, jako on, může živit čtyři děti?" prskla.
Harry se podmračil.
Moody jí vraždil pohledem. "James je jeden z nejlépe vycvičených…" začal.
"To je mu ale málo platné, když jeho úkoly jsou plněné na mizerné úrovni," prohlásil Ar.
Harry se podíval na Brouska. Ten jen pokrčil rameny.
"Co má za mise?" nadhodil tiše.
"Složitost tři," prohlásil.
Každá mise měla určitý počet bodů složitosti. Od 0 až do 5. Pětka byla nejtěžší. Ovšem od 0 do tří se ještě počítaly poloviční body, pak byli celé. (Mise tedy mohla mít složitost 2,5, ale nemohlo být 3,5 nebo 4,5).
"To je hodně dobrá úroveň," zamumlal. "Nevedou se mu?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama