21. kapitola/2 část (B)

25. srpna 2008 v 17:32 | zazo |  bystrozor (zazo)
"Pojďte raději dovnitř," zamumlal Brumbál, který měl co dělat, aby nepadl.

Kyngsley přikývl. Na ten puch si už zvykl. Co mohl taky dělat jiného?
Pokoušel se nevnímat Moodyho, který vyčaroval vatu a narval si jí do nosu, protože to se jinak nedalo. Dokonce vyčaroval Harrymu s tím, že něco takové by nepřál ani nepříteli.
Nakonec si vzal vatu i Brumbál. Nejprve se však dvěma bystrozorům omluvil. Ti to celkem chápali, i když je to trochu mrzelo, ale když si uvědomili, jak musí smrdět, začali své okolí litovat.
Brumbál podal kousek lístku Harrymu a ten si ho přečetl. Byla tam adresa domu. Rychle si jí vybavil a vydal se s ostatními dovnitř.
"Kam báb jít?" zahuhlal.
"S nábi," odpověděl mu Moody. "Chcebe se tě na něco zeptat."
Harry přikývl.
"Počkáme tu na ostatní," nabídla se Tonksová.
Moody s Harry přikývli a vytratili se. Brumbál se rozhodl s nimi zůstat a pokusit se zbavit toho puchu.
Vešli do místnosti, kde už byla většina Řádu.
Všichni vzhlédli a dívali se na Moodyho s Harrym. Okamžitě se po místnosti přehnala vlna šepotu.
"Maria ti dovalila sem jít?" usmál se nejistě James a svíral Tabytu.
"Dík, že ses o Taby postaral a de… sem tu na požád. Plý pšináším sbůlu," pokrčil rameny Harry.
"Smůlu?" povytáhl obočí Lupin. "Proč mluvíš tak divně?"
Moody se na něj podíval. "Plotože bá zacpaný nos," zahuhlal Moody.
"A proč?" nechápal Sirius. Byl celkem zmatený.
"To ucítíš," prohlásil Moody a posadil se na židli, která byla u stolu.
Za chvíli dovnitř vešli i zbylí tři. Brumbál měl také ucpaný nos a všem hned došlo proč.
"Merline, Tonksová," vyjekl James a couvl. "Co jste to dělali?"
"Honili jsme kouzlem vylepšeného skunka," povzdechl si Kyngsley. Ať se Brumbál snažil, jak chtěl, nepovedlo se mu ten puch odstranit.
Všichni se stáhli na druhý konec místnosti a bojovali o každý kousek čerstvého vzduchu.
"Proč tu nejsou okna?" skuhrala Molly Weasleyová. Nebo si to Harry myslel, protože byla zrzavá, jako její děti.
Sirius zamával hůlkou a vzduch se na chvíli provoněl. "No to je síla," hudrali všichni.
"Kolikrát vás to trefilo," mhouřil oči James. Z očí mu začínali téct slzy, protože to bylo neskutečné.
"Sedmkrát," přiznala Tonksová.
"Ale Maria to schytala víckrát," prohlásil s jakýmsi uspokojením Kyngsley.
"A by chytlý, jsme to deschytali ani jednou," zahuhlal Moody a byl rád, že cítí úplné minimum.
Tonksová se na něj naštvaně podívala.
"Bo co… je to plavda," zahuhlal.
"Kdyby nebylo Brumbála, tak smrdíte taky," ohradil se Kyngsley.
Harry mlčel. Kdyby chtěl, nic by se mu nestalo. Na to znal moc kouzel.
::::::
Porada byla skutečně nudná. Povídali si tam o různých místech, které Harry neznal. Takže z toho nic neměl. Většinu času seděl a díval se do země.
Pak se zvedl Snape. Všichni zbystřili, jen Harry hleděl do země a nudil se.
"Temný pán…" začal a Harry vzhlédl. Temný pán, tak mu říkalo spousta lidí, ale lovci mu říkali Pán černé magie. "… se chystá napadnout jedno město na východě, neřekl nám, jak se jmenuje. Prý je tam hodně nadaných dětí."
"Oxford," zamumlal Harry.
"Co prosím?" zeptal se Brumbál.
"Oxfordská univerzita," ujasnil Harry. "Je to velice slavná univerzita," prohlásil.
Naštěstí si už mohli vyndat ucpávky z nosu, protože Brumbál kouzlem zpříjemnil vzduch. Jen Tonksová s Kyngsleyem seděli u dveří, co nejdál od ostatních.
Všichni na něj chvíli hleděli.
"Nikdy jste o ní neslyšeli?" povytáhl obočí.
"To jo, ale…" zamumlal James. "Jen…"
"Jo, mohlo by to být tohle," zabručel Moody. "Ale jistotu nemáme."
"Severusi, zkus se něco nového dozvědět," požádal ho Brumbál.
"Tak to bych nezkoušel," zabrblal Harry.
"Máte pravdu, Pottere, vy skutečně ne."
"Proč?" zeptal se Brumbál.
"Protože Pán černé magie to nikomu neřekne a pokut to řekne, tak jednomu člověku. Pokud tam budete, dojde mu, kdo je špeh," ušklíbl se.
Snape povytáhl obočí. "Pán černé magie?" zamumlal. "Hmmm… každopádně se o mě nestrachujte, já se o sebe postarám."
"Klidně," pokrčil rameny.
Brumbál si jen povzdechl. "Můžeme pokračovat?" nadhodil. Nikdo nic neřekl a tak se pokračovalo. Harry se dál nudil, dokud se Brumbál neotočil na něj.
"Poslyš, Harry, chceme se tě zeptat na cherubíny… určitě o nich něco víš. Taky by mě zajímala tvoje víra," prohlásil s úsměvem.
"A co o nich chcete vědět?" nechápal.
"Všechno, co víš," prohlásil ředitel.
Harry jim toho moc neřekl. Nechtěl na sebe upozornit a hlavně je nechtěl moc děsit.
Ovšem i to co řekl, na náladě nikomu nepřidalo.
"A o čem je tedy tahle víra?" ozvala se Tonksová.
"Je to víra, která věří v takovéhle tvory a dává si na ně pozor a tak, ale dnes už nežije skoro nikdo, kdo by mě jí mohl pořádně naučit, takže o ní nic moc neumim," pokrčil rameny. Respektive nežil už nikdo a on toho opravdu uměl hodně. Přesto měl ještě nějaké menší mezery.
"To je škoda," povzdechla si bystrozorka.
Harry jen pokrčil rameny.
"Kdo tě to naučil?" vyzvídal Moody.
"Jeden člověk, už je mrtví," povzdechl si. Ano… jeho první mistr. Nikdy na něj nezapomene. Ml ho celkem rád, ale nikdy nebyl dost silný, aby se ubránil velké skupince cherubínů.
Veliká škoda. Byl jeden z těch moudřejších. Sice ne silný, ale uměl naučit o jejich víře, zvycích a věděl toho hodně i o Temných tvorech.
Moody si jen povzdechl a něco zamručel. Harry si ho nevšímal. Ztratil se ve svých vzpomínkách. Přesto si udržoval jakousi bdělost a dával si pozor, co se kolem něj děje.
"Takže pro dnešek končíme. Udržujte ty pozice, na kterých jsme se domluvili a cokoli neobvyklého hlaste," rozloučil se Brumbál.
Harry zůstal v kuchyni a nikam se nevydal. Díval se na podlahu a přemýšlel o všem, co se kdy naučil. Před očima uviděl obraz Laiky. Znal jí do nejmenšího detailu. Vryla se mu do paměti. Ano… Laika.
Věděl něco, co nikdo jiný nevěděl. Věděl, jak se jí bránit, jak poznat její kouzla. Znal jí skrz naskrz. Věděl o ní všechno a ona věděla všechno o něm. Byli to nepřátelé na život a na smrt a přeci… věděli toho o sobě tolik. Znali se.
Byli podobného druhu. Byli něco jako vzdálení příbuzní nebo byli sestřenice a bratranec? Kdo ví… o tomhle vědci nemluvili. Neustále připomínali, že jsou to dva nezdařilé experimenty.
Harry jim na to řekl, že jsou blbí, že to vůbec zkoušeli, protože zahrávat si s přírodou, nikdy nepřináší nic dobrého a aby jim to dokázal, zničil jim laboratoř.
Nesnášel tyhle lidi. Nesnášel ministr a jejich poskoky. Nenáviděl většinu bystrozorů. Nesnášel většinu lidí, kteří si myslí, že pro ne ministerstvo dělá to nejlepší. Nenáviděl sám sebe.
Lidé o něm mluvili jako o spratkovi vychovávaném ministerstvem, ale on nebyl vychovaný ministerstvem. On vyrůstal sám. Musel se spousty věcí naučit bez cizí pomoci. Jistě, ministerstvo dbalo na spousty věcí, ale nikdy… nikdy nechtěli, aby začal uvažovat vlastní hlavou. Chtěli z něj udělat bezduchého vojáka, který je poslechne, když bude třeba.
Nikdy si nestěžoval, to ne. Spousty věcí skousl a šel dál. Přes spousty překážek se dostal a nesešel z cesty. Vždy se nějak dokázal probojovat dál a přeci… přeci věděl, že to nejtěžší ho teprve čeká.
U lovců poznal, co je smrt. Tam se naučil všechno, co potřeboval. Nebo spíše všechno, co si myslel, že je důležité. Naučil se nebát se smrti, ať už je jakákoli. Naučil se, že bolest není všechno.
Výcvik je totiž tvrdší, než všechno ostatní. Váš mistr vás mučí, škrtí i topí, abyste se naučili snášet bolest. Snášet smrt tak, aby vám nevadila. Lovci nechtěli dovolit, aby kdokoli od nich, prosil o život. Nechtěli dopustit, aby lovec umíral v křečích tak, aby sténal a skučel bolestí, jako nějaký chudák.
Ne, lovec má umírat s klidem, bez jakékoli známky bolesti. Hrdě, jako kdyby se chystal pouze na chvíli usnout.
Harry tohle prožil také. Pamatoval si, jak mu nakázali, aby se nadechl a pak… ležel na dně jezera. Jeho mistr byl s ním. Na rozdíl od něj, neměl Harry kolem úst a nosu bublinu. Z plic vypustil vzduch a začal se topit, přesto ho mistr nechal a Harry? Měl v očích strach. Bylo mu tehdy dvanáct.
Takhle to dělali tři dny. Harry se naučil vydržet pod vodou dlouho bez vzduchu, ale hlavně… naučil se umřít beze strachu z utopení.
Po tomhle dobře snášel i škrcení, ale mučení byl pro něj problém.
Trvalo skoro měsíc, než se naučil vzdorovat a pak ho postupně učili všemu ostatnímu. Byl z něj dobře vycvičený lovec, ale k čemu to vlastně bylo? K tomu, aby zemřel.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pegy Pegy | 25. srpna 2008 v 17:51 | Reagovat

Super. Honem další.

2 nika nika | 25. srpna 2008 v 17:53 | Reagovat

paráda

3 Trili Trili | 25. srpna 2008 v 17:58 | Reagovat

božííí :-)

a tu kapitolu prosím hned, i když bude kratší ;-)

4 lizí lizí | 25. srpna 2008 v 18:04 | Reagovat

nezapomeneme na prázdniny  2008 !!!!!

5 katy.kate katy.kate | 25. srpna 2008 v 18:10 | Reagovat

suprová kapča!!!!!!! prosím, honem dálší!!!!

a k prázdninám taky!! :-D

6 KiVi KiVi | Web | 25. srpna 2008 v 18:19 | Reagovat

huhuhu zase nejsou Vánoce! Kurva :D...ale teda moc dlouho u ní nebyl xD...chudák ženská :D...dobrá kapitola ;) ;)

7 Zuzana Zuzana | 25. srpna 2008 v 18:25 | Reagovat

Super kapitola. Len tak ďalej. A tu kapitolku k prázdninám hneď. Už to nevydržím. PROSSSSSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍMMMMMMM......:(((((

8 ciaky ciaky | 25. srpna 2008 v 18:29 | Reagovat

výborná kapča jsem zvědavý jak dlouho to bude ještě tajit

9 katie katie | 25. srpna 2008 v 18:29 | Reagovat

wow nádherná kapitola

10 maurietka maurietka | 25. srpna 2008 v 18:32 | Reagovat

Super, klidně sem hod i tu další kapitolku, nám to rozhodně vadit nebude,.

11 Martina Martina | E-mail | 25. srpna 2008 v 18:59 | Reagovat

dobrá povídka těším se na další:-)

12 Saskya Saskya | Web | 25. srpna 2008 v 20:05 | Reagovat

Veľmi pekné... len, dúfam, že aj keď to nebude ľahké, nezomrie... :( Nato som si ho až moc obľúbila... :))

13 Pěťulďas Pěťulďas | 25. srpna 2008 v 20:39 | Reagovat

tahle povídka se mi líbí čím dál víc a tak doufám, že brzo bude další kapitolka s dalším zajímavým pokračováním :-)

14 Síla Síla | 25. srpna 2008 v 21:04 | Reagovat

jupa

15 Narnenlos Narnenlos | Web | 25. srpna 2008 v 21:31 | Reagovat

přesně, rychle další kapitolu

16 leon leon | 25. srpna 2008 v 21:31 | Reagovat

super, těším se na další...

17 gwindor gwindor | 25. srpna 2008 v 22:06 | Reagovat

Zeby byli priste vanoce? :-) No snad uz jo. Skvela kapitola (ostatne jako [skoro] vzdycky {no dobre nemuzu si spomenout na kapitolu co se mi nelibyla ale pro jistotu jsem tam dal to skoro ;-) })

18 Vruon Vruon | 25. srpna 2008 v 22:40 | Reagovat

Super kapitolka tahle povídka mi přijde lepší než Prázdniny, ale budiž jen doufám, že k téhle přibyde ještě něco než skončí prázky fakt by to bylo super ;)

19 Libor Libor | 25. srpna 2008 v 23:26 | Reagovat

úžasná kapitolka... prosím rychle další... nějakou akcičku... :o)

20 Simple Simple | Web | 26. srpna 2008 v 8:23 | Reagovat

jéj. to bolo pekné. Možno príde onedlho nejaká akcia:)

21 Andul Andul | 26. srpna 2008 v 13:21 | Reagovat

užasná povídka už se těším až se dozvěděj že je lovec                      doufám že brzi bude další kapitola

22 Sue Sue | Web | 29. srpna 2008 v 17:07 | Reagovat

Ahojky,

úžasná povídka, kdy přibude další kapitola? Doufám, že brzy.

Měj se...

23 Malfoys Malfoys | 30. srpna 2008 v 13:21 | Reagovat

Pěkná kapitola a souhlas je to s tim příběhem čimdál tim lepší a lepší .)

24 ariadna ariadna | E-mail | 31. srpna 2008 v 11:01 | Reagovat

Každý den koukám kdy už bude pokračování.

Kdo je na tom stejně?

25 Shadow Shadow | 2. září 2008 v 14:47 | Reagovat

Nechci tě (vás) nijak rušit respektive nutit do psaní další kapitoly zazo ovšem bylo by od vás hezké kdyby jsi (jste) přidala/y nějakou kapitolu k čemukoliv hlavně co nejdříve nebo se ukouši k smrti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama