21. kapitola (B)

25. srpna 2008 v 17:32 | zazo |  bystrozor (zazo)
Tak jo... kapitola k prázdninám je trochu problém, protože trvá dlouho jí napsat a navíc nevim, jak se dostat k tomu, co chci... :-D... njn... menší zádrhel :-D... každopádně tu zítra asi nebudu :-(... ale to je jedno... kažodpádně mám prázdniny rozepsaný a je to celkem krátká kapitola, oproti těm ostatními, ale záleží na vás... chcete jí teď, nebo až potom (což nevim kdy bude...)?

21. kapitola
Celý dům se otřásal strašlivým křikem.
Harry byl ve svém pokoji, v Mariině domě, a ležel na posteli. Obličej měl zabořený v polštáři, aby zadusil přívaly smíchu, které otřásali jeho tělem.
"POMÓC!" ječela Maria a pobíhala z pokoje do pokoje, jak se pokoušela uniknout skunku.
Harry měl co dělat, aby ho chytil, ale výsledek stál za to, hlavně, když se Maria navoněla voňavkou, ve které byl přimíchán lektvar, který tyhle tvory přitahoval.
Marii řekl, že bude spát a vezme si lektvar na spánek, takže ho neprobudí ani deset obrů, kteří by mu řvali do ucha. Teoreticky to byla pravda, ale to by si ten lektvar musel vzít. Počkal, že ho žena zkontroluje a pak se přemístil. Najít skunka nebylo tak těžké, ale přenést ho… to už byl problém.
"JDI PRYČ… OBLUDO!" ječela žena.
"Hmmm… obluda," zamyslel se Harry. Jeden z oborů Temné magie, byla i démonologie. "Mohl bych něco vyzkoušet," mumlal si pro sebe a přemýšlel, koho by tak mohl vyvolat. Ušklíbl se. "Proč mám chuť přivolat strašidlo, jako je protiva?"
Démonologie nepřivolávala jen démony, ale i duchy, strašidla, kostry… ovšem mohlo se to i vymknout z rukou. Hodně nebezpečný byl démon, ten vás mohl zabít. Duch vám neudělal nic. Jen strašidlo vám nemohlo tolik ublížit, jen vám dělalo drobné naschvály. Třeba vám zničilo půlku domu, ale nemohlo vás zabít.
"Jak jen byla ta formule," zamyslel se.
:::::::::
Brousek odpočíval za svým stolem. Dneska měl výjimečně volno. Bystrozorové měli také vesměs klidný den. Sem tam někdo sepisoval hlášení, ale jinak byl klid. Nikdo nic tak hrozné neprovedl a tak neměli co dělat.
Brzy mělo být pět hodin. Doba, kdy se všichni měli rozejít domů. Zítra byli Vánoce a to pracovali všichni, ale byli doma. Pokud by se něco dělo, měli jim dát přes krb.
"Tohle bych mohl mít pořád," liboval si spokojeně.
Dveře je kanceláře se rozletěli. "Pane, máme nahlášenou démonologii. Nevíme, jestli je to člověk s povolením, mohl byste to zkontrolovat, pro případ, že by tam byli démoni?" zeptal se udýchaný úředníček.
Brousek se nadechl, ale pak nasadil naštvaný výraz. "Jo… podívám se," zavrčel. Právě odbila pátá hodina a on si bude muset vzít přes čas a proč? Protože nějaký parchant použil démonologii.
"Já tě zabiju, Harry Pottere. To mi věř," brblal si, zatímco sahal po svém cestovním plášti.
::::::::
Harry se díval na strašidlo, které vyvolal.
"Dělej si, co chceš," prohlásil.
Strašidlo se začalo smát a rozletělo se do domu. Mohl procházet snadno zdí, jako duch.
"Hmmm… chtělo by to klokany a nějaké netopýry," zamyslel se. S tichým prásknutím zmizel.
Maria zatím nevěděla, co má dělat. Odhánět strašidlo koštětem, nebo koštětem odhánět skunka.
Ovšem jak se zdálo, strašidlo vyřešilo její problém. Místo, aby koště bylo v držení ženy, bylo v držení vyvolaného strašidla.
Maria si chránila hlavu, aby jí koště způsobilo co nejmenší rány.
"Skřítci!" ječela. S pufnutím se u ní objevilo pět malých tvorů.
"Vyžeňte to!" ječela.
"Ano madame," prohlásili všichni a začali se starat. O skunka se postarali rychle, i když maličko páchli. Jenže strašidlo byl problém.
"Jsem Popleta a jsem novým obyvatelem domu," křičel a házel po majitelce kuličky z papíru. Papír bral z knih, které našel v knihovně.
Skřítci se museli spokojit s tím, že kouzly bránili svou paní před kuličkami, ale když začalo létat i nádobí, měli už honičku.
Harry byl zatím v Austrálii a pozoroval pět klokanů. Ušklíbl se. Zamířil hůlkou a pronesl zaklínadlo. Klokani zmizeli.
Pak se rychle přenesl do jedné jeskyně a tak se usmíval asi na padesát netopýrů.
::::::::::
Brousek se objevil jednu míli od domu Marie Versilové. Nebyl však sám. Vzal si sebou Kyngsleye a Tonksovou. Vedle nich se objevil i Brumbál s Moodym.
"Co tady děláte?" zeptal se zmateně.
"Můj detektor mi oznámil," začal Moody. "Že se tu objevila Temná magie," prohlásil. "Tak jsme tady."
"Není to nezákonné," prohlásil s klidem Brousek. "Tenhle má povolení pro démonologii a Temnou magii."
"Tak proč jsme tady?" zeptala se Tonksová.
"Jste tu proto, abyste mě drželi, až ho budu škrtit. Nechci ho zabít, ale na ošetřovně skončí, v tom mi nezabráníte," prohlásil vážně a v očích měl vražedný lesk.
"No, ale když má povolení," začal Kyngsley.
"Věř mi, Pastorku, tohle bude jeden z nejhorších průšvihů," běsnil. Rychle se vydal k domu Marie. Za ním běželi ostatní. Měli co dělat, aby mu stačili.
"Počkejte, pane," skučela Tonksová, která za nimi musela klusat. Brousek jí ale neslyšel. Viděl doslova rudě.
Přišli k domu a všichni ztuhli šokem.
"Merline," vydechl Moody a díval se na Klokany, kteří se pásli na zahradě Marie Versilové.
Tonksová se začala hihňat, když ven vyletěla pocuchaná čarodějka a oháněla se před koštětem nějakého strašidla. Ani ne za chvíli vyletěl z domu Harry. Za ním se hnalo hejno netopýrů.
Moody se na Brouska podíval vše říkajícím pohledem. Bystrozor si povzdechl a podíval se na scénu před sebou. Harry se zdál poplašený a zmatený. Takže zmátl všechny. Sice měl velitel veliké pochybnosti, že by v tom kluk neměl prsty, ale stejně.
"Asi bychom měli najít toho, kdo tohle způsobil," ozval se Brumbál.
"Nepůjdeme jim pomoct?" ozval se po chvíli Kyngsley.
Moody si však všiml, že na Harryho ti tvorové moc nešli. Kromě pár netopýrů ho nic netížilo. Všechno se zaměřilo na Marii. Podíval se na Brumbála a i ten mu kývnutím dal najevo, že si toho všiml.
Byli přátelé už dlouho a rozuměli si i beze slov.
"Ale jak se vyhání takové strašidlo?" zamyslel se Kyngsley po chvíli.
Brumbál se jen usmál a mávl hůlkou. Paprsek zasáhl strašidlo a to zmizelo. "Ale nevím, jak přenést ty klokany a ten zbytek," prohlásil vážně. "Požádám profesora Kratiknota.
Maria Versilová byla v šoku.
"Jste v pořádku?" strachoval se Harry, ale v očích mu svítilo.
"Nic… nic…" koktala. Byla neuvěřitelně pocuchaná a měla maličko potrhané oblečení.
"Co se stalo?" zeptala se Tonksová.
"Já jsem spal," prohlásil Harry. "Když jsem se probudil, byly kolem mě netopýři," pokrčil rameny. "Pak jsem ze zdola slyšel křik, tak jsem se tam vydal a všude byli klokani a byl tam i skunk a nějací domácí skřítci a hlavně to strašidlo."
Brousek si ho podezřívavě prohlížel.
Brumbál chápavě přikývl. "Ať to udělal kdokoli," prohlásil. "Nejdeme ho a zjistíme, proč to udělal."
Harry se na něj vděčně podíval a přikývl. "Děkuji."
Maria vstala. "Ten kluk," ječela hystericky. "Přináší smůlu. Vemte si ho…" ječela napůl v šoku. "Já ho nechci," ječela.
Harry se jí ani nedivil. Cestou do domu se jí stala řada 'náhod'. Maria několikrát zakopla a spadla buď do bláta, nebo do něčeho jiného… hnědého :-D. Nemluvě o tom, že jí někdo okradl.
V domě chytnul ubrus, když zapálila krb a na chvíli se otočila. Harry tvrdil, že přeskočila jiskra. Myslela si, že to byl on, než zjistila, že nemá hůlku. Pak vychrstl skřítkům guláš z hrnce, takže celá kuchyň byla na vymalování. Nemluvě pak o tom, že jídlo bylo neuvěřitelně skromné, protože nebylo ani co servírovat.
Skřítci pak sice udělali spousty chlebíčků, ale nějak se jim do toho dostal vosk z lustru, když seděli v obývacím pokoji.
Brumbál se na ní zmateně podíval, ale pak se usmál. "Dobrá. Odvedu ho k Jamesovi." Všichni se na chlapce podívali. A ten… vůbec poprvé, nepoužil nitrobranu.
Na tváři měl posměšný úšklebek, hodně podobný tomu, který používal Snape. Oči se mu leskly, jako málo komu. Vypadal najednou prohnaně, mazaně a vychytrale.
Brumbálovi pochybnosti vzrostli. I Moody začal pochybovat o tom, co si o něm původně myslel. Mohl to být on, kdo vyvolal to strašidlo?
::::::::
Harry následoval Brumbála a zdál se spokojený.
"Tak… jak se ti u Marie líbilo?" nadhodil Moody. Zdál se neskutečně zvědaví.
"Dlouho jsem tam nebyl," pokrčil rameny. Jeho výraz byl opět poklidný.
"Tři hodiny," přikývl Brumbál.
"To nevadí. I ty tři hodiny," pousmál se Moody.
"No…" protáhl Potter. "Nebylo to nic moc. Jen… poprvé jsem viděl takhle zblízka netopýry," prohlásil pobaveně.
"To já taky. A taky ti klokani," vzpomínal nadšeně Moody.
Brumbál se na ně chvíli díval. "Vy se nebudete hádat?" nadhodil.
Oba se na sebe podívali.
Harry pokrčil rameny. "Jo… klokani byli pěkní, ale ten skunk," hihňal se. Než ho profesor Kratiknot chytil, smrděli skoro všichni. Až na Harryho, Moodyho a Brumbála, který kolem nich stihl vyčarovat štít.
"Jo… ten měl grády," chechtal se Moody.
Brumbál si povzdechl. Zbytek se pokoušel toho pachu zbavit, ale nějak to nešlo.
Konečně se objevili před domem Jamese Pottera.
"Jamesi?" křikl Brumbál, ale nikdo nebyl doma. "Bude asi v Řádu," prohlásil. "Máme dneska poradu."
Harry přikývl. "Takže?" povytáhl obočí.
"Pojď s námi," pousmál se Brumbál.
Když se přenesli, objevili sena náměstí, Tam už stáli Kyngsley s Tonksovou.
"Merline," vyjekl Moody, když k nim přišli. "To je smrad," zacpával si nos.
I Harry si musel zacpat nos, protože tohle bylo na jeho čichové buňky moc. Skunk je osmradil totiž víckrát než jednou… nevýhoda s kouzlem podpořenými zvířaty.
Brumbál zkřivil obličej, ale pokoušel se nezacpávat si nos. Nechtěl je urazit.
"Příště si ty potvory chytáte sami," prskl Kyngsley.
"To je dobdý," zahuhlal Harry se zacpaným nosem. "Šlo vám to dobže."
Tonksová po něm hodila naštvaný pohled. "To bylo uznání nebo urážka?"
"Uznáí."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 avlako avlako | 25. srpna 2008 v 18:14 | Reagovat

kapitolu k prázdninám dej co nejdřív prosím

2 leon leon | 25. srpna 2008 v 22:47 | Reagovat

až potom, zatím nás můžeš předávkovat zbytkem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama