3.kapitola/2 část (Ř)

22. srpna 2008 v 22:42 | sabrine |  Řád dobra (Sabrine)
Celý den pak proseděli v knihovně a hledali v knihách různá kouzla.

"Tak, co se takhle podívat do kuchyně?" navrhl Ron, když už je knihovnice vyhazovala. Každý si nesl horu knih.
"Tak jo," usmála se Hermiona. Rychle vyběhli do svých společenských místností a uložili knihy. Pak se nebelvírští setkali s Lenkou před obrazem se zeleninou. Věděli kde kuchyně je, protože jim to prozradila dvojčata.
Harry se dotkl hrušky a vešli.
Kolem byla hora skřítků, kteří se jim hned začali věnovat.
"Dobrý den pánové, dámy," poklonili se skřítci.
Když jim děti oznámili, že mají hlad, hned jim ochotní pomocníci přinášeli kupy jídla.
"Děkujeme," usmála se Hermiona.
"Harry Potter," vypískl povědomí hlásek. Harry se otočil a spatřil Doobyho. "Pán se přišel na Doobyho podívat?" vypískl skřítek. "Dooby je tak rád, že pána vidí."
Harry se ani nestačil vzpamatovat a už byl v objetí drobných ručiček.
"Taky tě rád vidím, Dooby," usmál se na skřítka. Drobné stvoření mělo na sobě oblek a uši mu zakrývala čapka. Jeho oči zářily štěstím.
"Pane, potřebujete něco, Dooby rád pomůže," nabízel se skřítek.
"Nevím, jak bys nám nyní mohl pomoci, ale teď nám pověz, jak se máš."
Skřítek tedy začal vyprávět, co všechno se stalo a děti přitom jedly.
"A tak Dooby vzal sebou i Winky. Profesor Brumbál je tady zaměstnal a Dooby je tu šťastný," usmál se.
Harry mu úsměv oplatil.
Dooby jim ještě řekl, jak je na tom Winky. Bylo jim jí líto, když viděli, jak se trápí.
Nakonec se vydali do svých společenských místností. Nešli však spát. Posadili se do křesel a začali číst v knihách, ze kterých hned začali vypisovat potřebná kouzla.
"Měli bychom jít spát," zívla Hermiona. "Máme ještě učení s Dobrem."
"Hermiona má pravdu," zamumlal rozespale Harry.
Rozloučili se tedy a každý vešel po schodech do svých ložnicí.
"Dobrou noc," zamumlal Harry, když uschoval svou hromádku knih. Padl na postel a hned usnul.
"Vítej, Harry Potter," usmála se na něho nádherná žena, oděná v bílém hávu.
Harry před ní poklekl.
Usmála se. "Nekleč přede mnou," prohlásila pobaveně. Chlapec se tedy zvedl a rozhlédl se. Byl na louce. Za ním byl hustý les, který po stranách řídl. Na druhé straně byl prudký sráz. Nedaleko něho byla jakási studna a na druhé straně menší jezírko. V dálce byli hory se sopkou.
"Kde to jsem?" zamumlal.
"Jsi na místě, kde se budeš učit ovládat svou moc," prohlásila žena.
Chlapec přikývl. Pochopil, že se již nemá ptát. Pohlédl na sebe a zarazil se. Vydal se k jezírku a pohlédl na svůj odraz, podivil se. Nehleděl na něho již Harry Potter, ale někdo docela jiný. Jeho oči byli stále jasně zelené a jeho jizva se rovněž nezměnila. Vlasy však byli delší. Byli stupňovitě sestříhané a elegantně rozcuchané. Jeho tvář už nebyla dětská, změnila se. Tvrdé mužské rysy doplňoval tvrdý, ocelový pohled očí. Postava nebyla nijak ochablá a slabá, byla naopak svalnatá.
Byl oblečen v pevném oblečení. Vysoké koženě boty, svázané pevnými tkaničkami, které mu obepínali kotníky. Pevné pohodlné kalhoty hnědé barvy, byli perfektně sladěni s hnědým trikem, skrze které byli vidět jeho svaly. Plášť měl ledabyle svázaný kolem ramen a zakrýval mu tudíž pravou ruku. Na hlavě měl klobouk stejné barvy.
"Co se to se mnou stalo?" zašeptal.
"To je tvá nová podoba. Neboj se. Měnit se budeš postupně, ale za takový rok už budeš takovýhle," prohlásilo Dobro.
Chlapec na sebe ještě jednou pohlédl. Vyzařovala z něho moc, hrdost, vznešenost a nezlomnost. Nikdo by jej nezlomil, neovládl, ale hlavně nezkrotil.
Pohlédl na svou společnici. Ta se nad jeho pohledem pousmála. Byl přesně takový, jakého si představovala.
"Co po mě tedy chcete?" zeptal se pevně.
"Chci po tobě jednu maličkost," prohlásila a zálibně si ho prohlížela. "Ty i tví kamarádi, byste měli udržovat rovnováhu sil. Zatlačovat zlo a zabránit, aby tvorové z jiné dimenze nezničili tuhle harmonii."
"Maličkost?" Prohlásil. "Tomu říkáte maličkost?"
"Ne, maličkost je něco jiného, ale to není teď důležité," zašeptala a nespouštěla z něho oči.
"Pro mě ano," zamumlal.
"Dobrá. Musíš se oženit," prohlásila. "Tvá žena je už daná. Musíš jí najít. Bude ti oprou a pamatuj. Jiná pro tebe není. Je jen jedna žena a to je ona, která ti náleží. Máš právo flirtovat, máš právo si s jinou něco začít, ale nesmíš jinou milovat, a pokud budeš, nesmíš si jí vzít, je to jasné?"
Harrymu došel dech. "Já si nemohu vybrat svou ženu," zamumlal. "Ale…"
"Je to těžké, ale brzy pochopíš, že to bude tak nejlepší," prohlásila.
Chlapec na ní chvíli zaraženě koukal, ale pak opět nasadil tvrdý pohled a vyčkával, co se nyní bude dít.
"Všichni jste si všimli, že jste se změnili. Cítíte tu změnu a i jí slyšíte. Ostatním však vaše změna přijde nepatrná, protože oni jí budou slyšet a vnímat postupně. Vy se uslyšíte a uvidíte takoví, jací jste nyní, ale ostatní vás tak uvidí až mnohem později, aby nepojali podezření."
Harry přikývl.
"Nyní ti povím o vaší moci. Na světě je pět živlů. Každý z vás ovládá jeden. Ovšem země není jednotným živlem. Dělíme ji na magii tvorů a rostlin. Takže živlů je šest. Ty ovládáš oheň. Pamatuj. Všechna stvoření, která jsou s ohněm spjata, by ti měla být nápomocná a měla by ti pomoci, ale nemusí. Jediní tvorové, kteří tě budou poslouchat, jsou ti, kterým vládneš. Každý z vás je král či královna nějakého druhu tvorů. Tohle však neurčuje vaše magie, ale vaše duše. V jaké zvíře se měníte, pak těmto tvorům vládnete," prohlásila.
Harry na ní zálibně hleděl a přemýšlel, v co se on může měnit.
"Přejdi ke studni a napij se, ukáže se tvá zvířecí podoba. Chlapec přistoupil ke studni a napral do rukou průzračnou vodu. Opatrně upil z dlaní. Byla to lahodná voda.
Chlapec cítil, jak mu celým tělem proudí podivná síla. Oči se mu začínaly klížit a on upadl do spánku.
Letěl po obloze. Všude kolem byli draci a ti mu vzdávali za letu úctu. Rozhodl se, že přistane. Objevil se u jezera. Když pohlédl do vody, probudil se.
"Takže?" usmála se žena.
"Drak," zašeptal s bázní v hlase.
"Úžasné," zašeptala. "To je dobré znamení. Drak je z ohnivých stvoření nejsilnější. Fénix je mocný, ale umí pouze léčit, je nesmrtelný a dokáže se přemístit kamkoli, ale drak, do kterého se měníš, to umí také a ještě ke všemu umí něco navíc, ale na to už musíš přijít sám. Nyní ti vysvětlím podstatu tvé magie, vysvětlím ti, jak se budeš učit vše ovládat a pak už budeš na vše sám."
Harry vyslechl dlouhé kázání, co musí dělat. Když bylo vše u konce, zeptal se. "Jak poznám, která je ta pravá."
"Nepoznáš. Až se s ní setkáš, zjevím se ti ve snu v rudých šatech, do té doby, než se znova setkáme, hodně štěstí."
Harry si musel zakrýt oči, žena zmizela totiž s mohutným zábleskem bílé barvy.
"Vstávej," budil jej Ron. "Je ráno, ospalče."
Harry sebou škubl a probudil se.
"Takže?" vyzvídal zrzek.
"Pak vám všechno řeknu," zarazil se. Ron vypadal dočista jinak, stejně jako Nevill.
Ron měl rovněž mužské tvrdé rysy ve tváři o něco delší rezavé vlasy. V očích mu poskakovaly veselé jiskřičky a měl milý úsměv. Jeho postava byla štíhlá. Byla mírně vypracovaná, ale nebylo to tolik.
Nevill rovněž měl tvrdé rysy. V očích se mu zračila moudrost a zkušenost. Byl štíhlý a hbitý. Vlasy měl kratší, zato byli mírně vlnité.
"No to je něco," vydechl Harry.
"Jsem zvědavej, co to udělalo s holkami," zašklebil se Ron.
"Něco určitě ano," pokýval zamyšleně hlavou Nevil.
"Tak jdeme?" vybízel je nedočkavě Ron, který poskakoval přede dveřmi.
Naštěstí Seamus s Deanem odešli na snídani, jinak by měli co vysvětlovat.
"Vždyť už jdeme," zazubil se Harry.
Všichni tedy vyšli ven a sešli schody do společenské místnosti. Posadili se do křesel naproti holkám, které si je bedlivě prohlíželi.
"Vau," ujelo Ronovi, když sjížděl Hermionu od shora dolu.
Dívky se nyní podobaly mladým ženám. Byly štíhlé a vyvinuté, čehož si chlapci všimli hned.
"Hermiono?" zašeptal Ron. "Nemáš něco na programu?"
"Jo, vyhýbat se ti," odtušila.
Harry jim pohlédl do očí. Ginny se v očích leskla zvědavost a energie. Hermioně zase moudrost, ale lstivost.
"Půjdeme za Lenkou?" navrhla Ginny.
"Jistě," přikývl Harry. "Musíme se na něčem dohodnout," prohlásil.
Vyšli ven a procházeli hradem. Harry šel vepředu a vedl je. Netušil jak, ale věděl přesně, kde Lenka je.
"Ahoj," usmál se na mladou dívku. Její ženské rysy byly poznat na míle daleko. Přišla k nim s jakousi elegancí. Byla štíhlá a velice hezká. Oči jí plály jako kočce, která objevila svou kořist. Svůdně se na ně podívala a proradnost jí zajiskřila v modrých očích.
"Ahoj," usmála se.
"A-a-a-a-ahoj," vykoktal Nevil a pokoušel se neslintat.
"Lenko, páni, ty ses změnila," prohlásil Ron. "Ale já dávám přednost Hermioně," prohlásil a šibalsky na dívku mrkl.
"Proč já," povzdechla si a se smíchem utekla, před Ronem, který se rozhodl jí za tuhle poznámku vytrestat.
"Musíme se sejít v Chroptící chýši," prohlásil Harry. "Dnes ve tři," rozhodl.
"Jasně," usmála se Lenka.
"Fajn," ušklíbla se Ginny. "Jdeme na snídani? Máme ještě školu, nezapomeňte."
A tak se všichni doploužili do Velké síně na snídani.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama