3.kapitola (Č)

17. srpna 2008 v 23:03 | zazo |  SP: černokněžník (zazo a sabrine)
3. kapitola

V očích měl maličké jiskřičky, když se díval na ty pitomce, jak pobíhají po domě a hledají ho. On celou dobu stál ve stínu zamaskovaný kouzly a nijak se o dění kolem nezajímal.
Byli to hlupáci, kteří snadno naletěli na cokoli. Ani si nevšimli, že prsten je jen hloupá kopie a že originál, má pořád on.
"Našli jste ho?" prskl hlavní černokněžník.
"Ještě ne, pane," šípal jeden obtloustlí tupohlav.
"Tak sebou hoďte, nesmí se dostat ke svitku," prohlásil.
Harry se ušklíbl. Mohl teď konečně vyzkoušet prsten. Vydal se nenápadně za tím pitomcem a po nějaké době vyčaroval svého klona. To muže upozornilo a začal se k němu přibližovat.
"Tak tady jsi," prskl. "Jdeš se mnou!"
Moc inteligence nepobral, protože si ni nevšiml, že dotyčný neklade odpor a ještě ke všemu ho musí vláčet, protože není schopný udělat jediný krok.
"Tady je, pane," prohlásil tlusťoch.
"Výborně. Kdo tě poslal?" prskl.
"To tě nemusí zajímat," ozvalo se hned za ním.
Černokněžník se lekl a otočil se, ale díval se na konec hůlky.
"Jsi celkem ubohý," sykl chlapec.
"Po…" Harry mu zacpal pusu roubíkem. Ale to ten pitomec už vzbudil pozornost všech a nyní byla místnost plná.
"Jsi v pasti, mladej," uchechtl se jeden z mužů, co hlídali dveře.
"Možná a možná taky ne," pokrčil rameny. Vytáhl z kapsy jednu malou kuličku a hodil jí. Všichni na to hleděli dost překvapeně, ale to už vzal Potter nohy na ramena. Rozeběhl se proti oknu a proskočil sklem. Dopadl do měkké trávy. Sice si maličko pohmoždil kotník, ale to mu nevadilo. Ušklíbl se, když dům zazářil odpornou zelení.
Chlapec se s úšklebkem vydal do domu. Ovšem než vešel, vyčaroval si ochrannou bublinu na ústa.
Procházel chodbou, až se objevil s místnosti, kde ležel jen prach a pár kostí.
"Jaká škoda," zavrněl spokojeně. "Mohl jsem ušetřit jednu kuličku, kdyby mi ten svitek dali dobrovolně, ale… takhle mám prsten, svitek a ještě k tomu prima barák," zasmál se ledově.
Mávl hůlkou a zbytky po bývalých majitelích domu zmizeli. Teď však musel najít ten zatracený svitek.
Pomalu se vydal do chodeb a hledal to, co mu bylo nakázáno najít. Bedlivě zkoumal každou místnost. Vzal několik knih, nějaké cennosti, ale svitek pořád nemohl najít. Nakonec se rozhodl použít kouzlo na vyhledávání, které mu sice moc nešlo, ale co mohl dělat?
Musel kouzlo použít třikrát, než konečně našel to, co hledal.
"Tak tady je," usmál se spokojeně a díval se na svitek. Byla to obyčejná místnost. Jen čtyři stěny a uprostřed byl podstavec se svitkem.
Harry se na něj zálibně díval. Nevěděl, co v sobě ukrývá, ale muselo to být neskutečně cenné.
"Konečně bude můj," ušklíbl se spokojeně. Došel k podstavci a bedlivě si cennost prohlížel. Měl toho dost, aby na něj byl jeho opatrovník pyšný.
Nyní se díval lačně na svitek a přemýšlel, co bude moci s ním pak všechno udělat. Jistě na tom s Alafnesem hodně vydělají. Konečně udělají díru do světa a možná ho konečně Alafnes přestane brát jako malé dítě, které toho moc neumí.
Byl příliš zaujatý svitkem, že si nevšiml, že se za ním dveře uzamkly.
::::::::
"Pane?" vydechl obtloustlý muž a díval se na Alafnese de Bringse s jakýmsi strachem v očích.
"Co je?" prskl.
"Máme problém," prohlásil.
"Jaký?" zavrčel naštvaně.
"Moody chce vyslýchat naše lidi veritasérem, aby věděl, kdo po něm tak jde," prohlásil.
"Sakra," zaklel. "Musíme se jich zbavit. Pošlete tam ty nejlepší a zabijte ty pitomce," prskl. "Nesmí se ten dědek nic dozvědět, protože jestli se tak stane, jsme v háji," prohlásil zděšeně.
"Je mi to jasné, pane. Ale nebylo by lepší, kdybychom zkusili je dostat ven?" nadhodil.
"To nejde," prskl. "Musíme se jich zbavit za každou cenu," prohlásil vážně.
"Jak poroučíte."
"A už víte něco o mém nevlastním synovi?" nadhodil.
"Nic pane," prohlásil.
"Nevadí," zabrblal.
"Někdo s vámi chtěl mluvit," vzpomněl si.
"Kdo?"
"Lucius Malfoy," prohlásil.
"Kdy?"
"Přijde za hodinu, pane," prohlásil.
Alafnes se zamyslel. Mohl by okrást i jeho? Smrtijedské eso? Ale… nebude to nebezpečné?
Tyhle myšlenky hned zahnal. Ne… on je přeci nejlepší ze všech. Na něj si jistě ten snob netroufne. Ujišťoval se.
O jak krásné by to bylo. Okrást někoho jako je on.
"Dobrá, dejte mi vědět, až dorazí a udělejte něco s těmi neuměteli," zabrblal.
"Ano," přikývl a zmizel.
"Už bych si vážně měl pořídit domácího skřítka," zamumlal.
Seděl hodinu nad papíry, když se objevil jeho sluha. "Je tu pan Malfoy," prohlásil a zmizel. Alafnes vstal a vydal se do salónku. Byl luxusně zařízen ovšem, jemná barva tomu dodávala poklidnost a skromnost.
Lustr byl z kvalitního křišťálu. Nábytek z drahého dřeva a z drahé látky. Kolem bylo několik vitrín s různými drahocennými poklady, které však nebyli na prodej.
Také tam byl měkký koberec. Vskutku hezký, malebný pokojíček.
Ovšem, ten tu byl jen na okrasu lidem. Byli tu přeci mnohem hezčí, ale tam už hosté nesměli.
Alafnes překročil medvědí kožešinu a pohlédl na blonďatého muže, který v ruce svíral vycházkovou hůl.
Něco málo o ní věděl, prý v ní ukrýval svou zbraň. Velice mocnou hůlku s blánou z dračího srdce.
Tahle hůlka zabila již mnoho lidí.
Ať už si Malfoy říkal, co chtěl, všichni věděli, co je zač a nic na tom nezmění.
Pokud Alafnes věděl, byl Malfoy na seznamu elity.
V duchu si přál, aby ho Moody dostal a pak umřel na mrtvici.
"Dobrý den," usmál se.
"Dobrý den, pane de Bringsi," usmál se vysoký blondýn ledově. Vedle něj stál mladý chlapec. Byl mu velice podobný.
Alafnes zauvažoval, zda je jeho synem anebo zda je synem Malfoyovi manželky. Mohl to být nějaký levoboček
Skryl úšklebek tak, že si promnul rty a doufal, že si toho nikdy nevšimne.
"Těší mě, pane Malfoyi a kdopak je tento mladý muž?"
"To je můj syn Draco.
"Převelice mě těší vás oba poznat," prohlásil a potřásl si s nimi ruce. "Je mi líto, že tu zde není můj nevlastní syn, ale poslal jsem ho na jednu akci, je jeho první, tak je trochu pomalejší, ale každý nějak začínal, že?" nadhodil zvesela.
"To ano," prohlásil Lucius Malfoy a pohlédl na svého syna. "Jistě jste na něj hrdý."
"Hrdý budu, až se vrátí s plnýma rukama," ušklíbl se. "Ale pro tohle tu nejsme, že? Doufám, že se nebudeš nudit Draco. Mého syna vždy řeči o obchodech unavovali. On raději jedná… je ještě nezkušený, ale je mazaný."
"Vskutku? To se daleko nedostane," prohlásl Malfoy. "Ne vše jde násilím."
"To jsem mu říkal taky, dokud nezískal poklad upírů. Čelenku temnoty, kterou jsem pak mohl," usmál se.
"Jak jí získal?" vyzvídal hned zvědavě Draco.
"Vyspal se s jejich vůdkyní," pokrčil rameny. "Ženy jsou lehkomyslné, když víte jak na ně," mrkl na ně.
"To jistě," usmál se muž. "Jistě by se od něj mohl leckdo učit," prohlásil Lucius Malfoy a úkosem pohlédl na syna.
"Uvidíme, má trochu horkou hlavu. Potřebuji se zbavit Moodyho a on se hned nabídl. Je sice mazaný, ale tohle mu tady stačit nebude," prohodil jen tak.
"To ne," posteskl si muž. "Toho muže bychom se rádi zbavili všichni," zavrčel. "Draco, běž se podívat do města. Nemáte někoho, kdo by mu to tady ukázal?"
::::::::
Harry se díval na svitek. Byl záhadný a tak lákavý, ale bylo to moc snadné. Všechno kolem volalo o to, aby byl na pozoru, ale on toho nedbal.
Sáhl na svitek a ten hned zmizel. Chladný smích se naplnil místností.
"Myslel sis, že jsi mě dostal? Tak to jsi na omylu," chechtal se muž. "Ten svitek, který hledáš, je deset stop nad tebou, ale ten už nikdy nezískáš."
Harry se podíval na stěny, které se začali k němu pohybovat, ale spíše než pohybující se stěny, ho děsily ty ostny, co z nich vyjely.
"Svitek je můj a ty ho zloději nikdy nedostaneš. Pokud se chceš zachránit, řekni, pro koho pracuješ."
"A sakra," zahuhlal Harry. Díval se, jak se jeho život každým okamžikem krátí. Centimetr po centimetru.
"Tak co?" ušklíbl se.
"Sklapni, přemýšlím," prskl.
Smích, jenom smích.
"Jen se směj, ale až se dostanu ven, tak tě roztrhám na milion kousíčků," ušklíbl se.
"To se ti nepodaří," poškleboval se hlas. "Jsi jen hlupák, který prohrál."
"A ty jsi co?"
"Pán tohohle místa," prskl.
"Tak to jo," přikývl a najednou mu to došlo. Podíval se na strop. Byla tam veliká mezera, mezi pohybujícími se stěnami s tropem.
Vzpomněl si na svou noc s vůdkyní klanu upírů. Byla to příjemná noc, ale hlavně… nechal se úmyslně pokousat tak, aby dostal požadované schopnosti. Odolnost proti Slunci, antigravitaci a mrštnost.
"Copak uděláš, zlodějíčku? Nijak se odsud se nedostaneš, pokud nebudeš mluvit."
Harry se ušklíbl a prudce se odrazil. Upíři dovedou chvíli létat a díky tomu se udržel ve vzduchu tak, že si mohl lehnout na vršek pohybující se zdi. Podíval se přes sklo do očí muže, který se ho pokusil zabít.
"Tak a co uděláš teď?" nadhodil a přemýšlel, kdo z koho.
::::::::::
"Takže?" napřímil se Alafnes. Lucius Malfoy byl velice mazaný hráč a muselo se na něj pomalu. Teď litoval, že tu s ním není Harry, jistě by si s ním poradil lépe, než on.
"Uděláme dohodu, já vás budu informovat o všech bystrozorech a vy mě zase o všech zajímavých obchodech," navrhl.
"Dobrá. Co vás přesně z obchodů zajímá?" zajímal se muž.
"Vše, co souvisí s drahými a vzácnými artefakty," řekl pevně.
"Hmmm… dobrá tedy. Obchod je myslím uzavřen," řekl s klidem.
"Dobrá. Ovšem pokud mě podvedete, budete toho nesmírně litovat," prohlásil vážně.
"O tom nepochybuji," řekl poklidně Alafnes a díval se za mizejícím mužem. Ve dveřích již stál jeho syn Draco.
"Ještě se uvidíme, pane de Bringsi a doufejte, že to bude v dobrém. Jistě byste se nerad střetl s Fenrirem Šedohřbetem nebo s někým jemu podobnému, že?"
"To jistě ne," polkl nasucho.
"Jsem rád, že si rozumíme, sbohem," ušklíbl se a odešel.
Alafnes se uchechtl. "Hlupák jeden namyšlený. Je možná dobrý obchodník, ale je stejně blbí jako jeho syn Draco. Jeho snadno dostanu."
"Jeho možná ano, pane, ale co Temný pán?" nadhodil sluha. "Tvrdí se, že se chce vrátit. Co když máte být prostředník pro jeho obchody?"
Alafnes zbledl. "Myslíš, že by mohl…"
"Obávám se, že ano a pokud se tomu tak stane, doufejme, že váš syn je dostatečně chytrý, aby nám z tohohle pomohl."
"Nemohu už couvnout," zamumlal sklesle. "Tenhle obchod se mi nepovedl, ale snad mi můj syn pomůže."
"Snad ano… pane… mám o něj starost, ještě se nevrátil."
Alafnes začal pochodovat sem a tam. Jeho syn se nevrátil a právě uzavřel obchod, který ho může stát víc, než jen život.
"Spojte se s Birsem a Jelikovskym, musíme se poradit. Pokud se Temný pán vrátí, může to být opravdu nebezpečné."
"Pane, nebylo by dobré, aby se mladý pán začal někde učit? Přeci jen, pokud se vrátí, bylo by dobré, kdyby věděl…"
"Uvidíme, nechci ho do toho moc zatahovat… i když není můj pravý syn, jako by byl," prohlásil. "Přesto… je to černokněžník," řekl pyšně. "Musí se všemu naučit… a… neříkej mu, že ho mám rád… musí se postavit na své vlastní nohy a ne se mě držet," mrkl na něj a odešel. To bylo naposledy, co kdy dal najevo emoce před sluhou.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama