3.kapitola (Ř)

22. srpna 2008 v 22:42 | sabrine |  Řád dobra (Sabrine)
3. kapitola¨

Následující ráno se Harry, Ron a Nevill sotva vzbudili, natož aby byli schopni vstát a jít na hodiny.
"Já nemůžu," zabědoval Ron. "Chci tu zůstat a spát," zabrblal. Jejich dva společníci už dávno odešli.
"Mně se taky nechce, ale musíme," zívl Harry a překulil se z postele. Dopadl na podlahu a pokoušel se postavit.
"Dobrý nápad," zasmál se Ron a udělal to samé po vzoru svého kamaráda. Tenhle trik zopakoval ještě Nevill. Pak už se jen rychle oblékali a sešli do společenské místnosti, kde na ně čekali obě dívky.
"Takže," zívla Hermiona. "Co budeme dělat?"
"Učit se," utrousil Harry. "Nebudeme jen spoléhat na nějaký sen, budeme cvičit."
"Rozkaz šéfe," zazubil se Ron. "Ale kde?" povzdechl si.
"To se ještě uvidí, něco určitě najdeme," zamumlal Harry.
"Co třeba Chroptící chýše?" vzpomněla si Hermiona.
"Možná," zasmál se Harry. "Pokud nebude nic jiného," mrkl na ně spiklenecky.
Všichni vběhli do Velké síně a pohlédli na nového profesora obrany proti černé magii Alastora Moodyho.
Bystrozor jejich pohled vycítil a vzhlédl. Děti však neuhnuli pohledem. Naopak.
Harry si ho podezřívavě měřil. Něco na něm bylo špatně, jenže co?
Nakonec byly děti donuceny pohlédnout na profesorku McGonagallovou, která jim rozdávala rozvrhy.
PO
OPČM
OPČM
KF
KF
PŘEM
PŘEM
JASN
ÚT
LEK
LEK
KT
KT
DĚJ
OPČM
OPČM
ST
PŘEM
PŘEM
DĚJ
KF
KF
KF
ČT
JASN
LEK
LEK
OPČM
PŘEM
PŘEM
OPČM
OPČM
OPČM
KF
KF
KF
Dvakrát týdně astronomie - v úterý a čtvrtek po setmění.
"Bezva. První hodina s Moodym. Jaký asi bude?" zamumlal Harry.
"Kdo ví," usmála se na ně Lenka, která si k nim přisedla. "Hele, taky je vám na něm něco divného?"
"Jo," zabrblala Hermiona. "Ale nějak nevíme co."
"Taky netuším, ale je nějaký divný," posteskla si.
"Hele, napsal ti už Sirius?" zašeptal Ron.
"Ještě ne," zamumlal Harry. "Říkejme mu přezdívkou jo?"
"Fajn, a kdy začneme s učením?" vyzvídala Hermiona.
"Hned po škole," povzdechl si Harry. "Čím dříve, tím lépe. Najdeme užitečné knihy, nějaké si zakoupíme v Příčné přes sovu, a ty si pučíme. Opíšeme kouzla a pak se někam zašijeme a budeme se učit," plánoval Harry, který se netvářil nijak nadšeně.
"Bezva zábava," utrousil Ron.
"No a co jiného?" zasmála se Ginny. "Samo se ti to do hlavy nedostane a navíc se musíš naučit bojovat, pokus chceš porazit Voldemorta."
"Zvláštní," zamumlala Hermiona. "Dřív jsme se toho jména báli a teď už ne."
"Jak my?" vykřikl Harry. "Snad vy, ne?"
"No jo pořád," zasmála se Ginny.
"Tak fajn, hodně štěstí, uvidíme se později," rozloučili se Ron, Hermiona a Harry s Nevillem s dívkami, které šli na jiné hodiny, než oni.
Pomalu se došourali k určené třídě. Tam už stáli všichni jejich spolužáci, včetně zmijozelu.
"Ale, to už potřebuješ i za poskoka Longbottoma, Pottere? To už jsi takovej chudák?" smál se Malfoy.
Harry se na něj jen znuděně podíval. "Je to můj kamarád a ne poskok, jako ty tvoje vypatlaný gorily, který někdo z neznámých důvodů nazývá studenty."
Crab s Goylem to nepochopili, protože na něho nechápavě hleděli.
"Jak jsem řekl," posteskl si a potřásl hlavou. Celý Nebelvír se smál a zmijozel mlčel.
"Mluvil o vás," nevydržela to Pensy, kterou už nebavilo zírat na ty dva tupce. Ti hned zapraskali klouby a začali se blížit ke čtveřici. Harry se na ně jen díval a nijak nereagoval.
"Bacha, gorily se blíží. Aby ti třeba nesebraly něco k jídlu, vypadají hladově, ale tlustý jsou dost," utrousil Ron posměšně.
Crab s Goylem zběleli vzteky, když jim po pěti minutách došlo, o co jde.
To však už zazvonilo.
Za chvíli se objevil i profesor Moody a pohlédl na dva hromotluky, jak se chystají vrhnout na čtveřici nebelvírských, kteří je naprosto ignorovali. Bystrozor se skryl a čekal, co se bude dít.
"Longbottom je ještě blbější," posmívala se Pensy. "Je tlustý, blbí a jeho rodiče jsou naprostý tupci a jsou naprosto pitomí."
Nevillovi se zlostně zablýsklo v očích. Harry se na něho jen pousmál a uklidnil ho nepatrným stiskem paže.
"Zato ti tvoji ne?" odtušil s naprostým klidem. "Byl bych rád, abys mlčela Parkinsová."
Dívka se zarazila. Netušila, že jí takhle odpoví. Chtěli je vyprovokovat, ale oni jim to bravurně vše vraceli.
"Pottere," zvolal Malfoy. "Pověz. Tvoje matka byla jen hloupá mudlovská šmejdka, tvůj otec naprostý tupec, tak to se ti u Weasleových musí líbit, protože oni jsou naprosto stejní, ne-li horší pitomci. Je to odpad společnosti."
"Aspoň nejsou smrtijedi," odtušil Harry. "Hele, nemá tvůj otec blonďaté dlouhé vlasy? Přísahal bych, že jsem navlas stejné viděl, jak jednomu tomu zakuklenci vyčuhují zpod masky," odtušil pobaveně a hleděl na Malfoye, který okamžitě mírně zbledl.
"Jak se opovažuješ obvinit mého otce," vykřikl.
"Obvinit?" vyjekl Harry. "Nic takového netvrdím. Jen říkám, co jsem viděl, nemusel to být on, jen mě to tak napadlo, ale stejně nepopřeš, že byl z tohoto obviněn."
Moody na to všechno hleděl značně zaujatě. Tohle co se tady dělo, bylo zajímavé. Zmijozel se ty čtyři pokoušel vyprovokovat, ale oni jim to dokázali vrátit a mnohem lépe, než oni.
"Tak to by stačilo," zavrčel profesor. "Do třídy. Hned!"
Všichni si posedali. Naše čtveřice usedla do předních lavic.
"Vítám vás na naší dnešní první hodině obrany proti černé magii. Požaduji od vás znalosti, ochotu a DISCIPLÍNU!" vykřikl. Všichni se lekli, jen Harry, Ron, Hermiona a Nevill seděli nehnutě.
"Budete POLOUCHAT! Nechci slyšet žádné VÝMLUVY!"
Harry ho bedlivě pozoroval.
"Profesore?" zvedla ruku Hermiona.
"Ano slečno?"
"Smím se zeptat, co se budeme letos učit?" zeptala se. "Ráda bych se naučila bojovat a věřím, že vy nás to dokážete naučit."
"Ano, budeme se učit bojovat a naučím vás za ten rok vše, co budete potřebovat," prohlásil a zdálo se, že za chvíli praskne pýchou, ale to právě bylo to, co nahrálo čtveřici do karet. Takhle by lovec černokněžníků stranící se společnosti nejednal.
"Rok?" zamumlal Ron. "Vy tu dýl nezůstanete?"
"Ne, chci mít klid," zabručel. "Po tom všem," mávl rukou. "Toho mám už za sebou hodně. Nechci se už do ničeho zapojovat."
"To je jasné," zabrblal Harry. "Na to má právo každý."
"Ale teď zpět k práci. Nejprve si zapíši váš seznam a něco si řekneme k úvodu hodiny."
"Takže?" zamumlal Nevill po hodině, když seděli v koutě zahrady. Brzy se k nim přidali i holky a těm vše pověděli.
"Jestli takhle se Moody chová doopravdy, sním svou tašku," zabrblala Ginny, které všechno pověděli.
"Jo. Takhle by někdo jako Moody nereagoval. Do ničeho se nechce zapojovat, naopak. Moody se plete do všeho," vrčel Ron. "Říkal mi to taťka."
"Hlavně," zašeptal Harry. "Něco mi došlo. Všimli jste si, jak ztěžka došlapuje na tu nohu?"
Všichni přikývli.
"Víte někdo, jak dlouho jí má?"
"Asi třináct let," zamumlal Nevil.
"Takže, třináct let s něčím takovým chodíte, není to divné?" zamumlal.
"No jasně," vydechla Ginny. "Vždyť po tolika letech by neměl tolik kulhat. Jistě, kulhat bude, ale přeci ne tolik."
"Právě a to oko. Všimli jste si, že když se na vás jím dívá, že se mírně chvěje, jakoby ani pořádně nevěděl, jak jej udržet na jednom místě?" zvolal náhle Ron.
"Tohle není Moody," zavrčela Lenka.
"Ale kde je ten pravý?"
"Plánek?" vydechl Harry.
"Počkej Harry," zarazila ho Hermiona. "Ještě ne. Musíme si to promyslet. Neumíme toho moc. Pokud na nás přijde, bude malér. Nezapomeňme, dostal Moodyho. My jemu nesaháme ani po kolena."
"Má pravdu," posmutněl Nevill. "Budeme se muset šíleně učit, vymyslet plán a dostat ho ven."
"Proč nezajdeme za Brumbálem?" nechápal Ron.
"A co mu řekneme? Moody stárne a třese se mu oko, nebo že špatně chodí…" prskla Hermiona. "Plánkem nic nedokážeme, protože by Harry musel vysvětlit, kde ho vzal a kdo jej udělal."
"Musíme být opatrní a co nejtišší. Nesmí pojmout podezření a hlavně, oči na stopkách. Jakýkoli problém, nějaká podivnost, cokoli, hlásit," přikázal chlapec, který přežil.
"Jasně," zazubili se všichni a rozešli se na další hodiny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama