4.kapitola (Č)

17. srpna 2008 v 23:05 | zazo |  SP: černokněžník (zazo a sabrine)
4. kapitola

Alafnes de Brings seděl ve svém oblíbeném křesle a díval se na oblohu. Měl jisté obavy. Kdo by se mu také divil? V sázce bylo hodně. Až příliš, dalo by se říci.
Navíc ho trápil ještě jeden problém. A právě temný pán. Podle toho, co se říkalo, se rychle dostával k moci a nemělo trvat dlouho, než se opět vrátí. Kdyby se tomu stalo, mohlo by to hodně věcí zničit. Musel by být opatrný a i jediná nepatrná chybička by mohla mít ošklivé následky.
"Do čeho jsem se to jen zapletl?" zamumlal si pro sebe. "A kde je sakra Harry?" prskl už trochu naštvaně.
:::::::::
"Avada kedavra," prskl muž.
Harry se stěží vyhnul paprsku jasné smaragdové barvy. "Imperio," křikl a pokusil se muže na chvíli ovládnout.
"Kde je ten svitek?"
"Ve třetím patře v sejfu," řekl omámeně, ale hned se vzpamatoval a vyslal nějakou kletbu. Harry jí zničil ještě v letu.
Vyměnili si několik kouzel. Harryho těsně minula vybuchujíc kletba, která zlikvidovala celou jednu stěnu takovým stylem, že se dům otřásl v základech.
Jenže to si chlapec nenechal líbit, přeměnil gobelín na lva a poslal ho na svého nepřítele.
Ten nečekal a zabil ho. Pak musel vyčarovat štít, protože jinak by ho zasáhla purpurová kletba.
Harry ztrácel trpělivost.
"Vzdej se!" prskl Potter.
"To určitě, zloději," ušklíbl se muž a neverbálně poslal několik kouzel, která hned Harry zničil.
"Jak chceš," zavrčel ledově chlapec. "Avada kedavra," opět minul.
Dům se opět otřásl, až se na zem snesla sprška prachu ze stropu.
Ovšem nemohlo nic spadnout, protože dům byl ochráněn kouzly.
Nyní zkusil Harry přivolávací kouzlo a vyvedl tak nepřítele z rovnováhy. Nakonec se mu jedním přivoláním podařilo podrazit mu nohy a on se rozvalil na zemi. A tehdy použil opět Imperio. Musel vědět, kde je ten sejf.
"Pod kobercem, pod křeslem," vyblekotal. Jenže to Harryho trefila kletba, která mu pohmoždila nohu.
Chlapec vyjekl bolestí a maličko poklesl, přesto vyčaroval štít a pak ještě pár kouzel, která však minula. K jeho smůle.
Za necelou minutu toho už oba měli dost. Jak Harry, tak i jeho soupeř. Byli unaveni.
Kolem bylo vše zničené. Díry ve zdi byli vskutku ošklivé a ukazovali, jakou mají oba dva sílu.
Chlapec toho však měl dost. Chtěl ten svitek a musel to nějak ukončit, ale jak? Jeho soupeř byl moc dobrý, nedal se jen tak zabít.
Kdyby tak ten pitomec udělal chybu.
Najednou ho něco napadlo.
Mohlo by se to povést?
Vzpomněl si na ten trik. Učili se ho na škole. Bylo to podlé, ale účinné.
Tehdy je to učili na černé magii. Nebylo to však nijak snadné.
Musel se nejprve bedlivě soustředit, pak pomyslet na cíl a pak říci potřebnou formuli.
Hodněkrát se mu to nepodařilo. Tak teď doufal, že to dokáže.
Zhluboka se nadechl a zamyslel se.
"Fire maxime," křikl Harry a muž začal hořet. Než se však uhasil, letěli na něj již tři kletby, kterým se vyhnout nedokázal.
Harry se díval na mrtvolu nějakého muže, který se nedal ani identifikovat.
"Někdo má holt blbej den," zamumlal a ošklivě napadal na nohu.
Vybelhal se do toho patra, co z chlapa vymlátil a objevil se v prostorné pracovně. "jen doufám, že nekecal, jinak bych ho zabil," zavrčel. "Jenže, ono to vlastně už víc nejde," zabrblal si nakonec.
Odtáhl křeslo a podíval se pod koberec. Byl tam sejf, ale…
"DO PR (Pro klidnější osoby nepřístupno a ostatní mají představivost)…"
Díval se totiž na velice bezpečný sejf. "Jak se z mrtvoly vymlátí bezpečnostní kód? TO MI NIKDO NEŘEKL!!!" prskal.
"Tak jo… klid… Když to nejde po dobrém, půjde to i po zlém," zavrčel si pro sebe, namířil hůlkou na sejf a vykřikl.: "Bombarda, Bombarda maxime, Derilius, Derilius maxima."
Obří detonace postihla celou budovu, která by se byla sesypala, kdyby jí nedržely kouzla.
Všechno v okruhu deseti metrů, bylo na maděru až na…
"Néééééééé… kterej pitomec tohle vymyslel…" skuhral neustále.
"Tohle bude ještě legrace," když otáčel otočným kódem. Hrál si s tím asi hodinu. Pak ještě další hodinu a pak se na to vykašlal.
"Ať si s tím hraje Alafnes," prskl podrážděně.
Kopl do sejfu, který stihl vyrvat z ohořelé podlahy.
"Sakra," nadával, když ho palec začal bolet. Pohled mu padl na stůl. Tam byla směsice čísel a o kus dál zase. Byla to číselná kombinace něčeho, ale ať to bylo cokoli, mohl to být i kód do toho sejfu?
"Se** na to," křikl a popadl sejf, který přenesl do jednoho pokoje, kde shromažďoval poklad.
"Tak tohle všechno beru sebou," zamumlal si pro sebe a nevraživě se podíval na sejf. "Jak to sakra otevřít." Chvíli se na to díval a pak to opět zkusil. Chvíli si s tím hrál a pak. CVAK.
"A je to moje," ušklíbl se a otevřel poklad. Vytáhl ven starý svitek. Začal se nevýslovně smát. "Konečně je to moje."
:::::::::
"Otče? Jsme tady," usmál se chlapec, když vešel do obývacího pokoje a v ruce vítězoslavně držel pradávný svitek.
"Konečně jsi tady," oddychl si. "Musím ti toho tolik říci," prohlásil a v očích se mu zračili obavy.
"Tak koho jsi dostal tentokrát?" nadhodil a ušklíbl se.
"Tentokrát dostali oni mě?"
Harry povytáhl obočí.
"Uzavřel jsem obchod s Luciusem Malfoyem…" a tak mu vše pověděl. Harry bedlivě naslouchal.
"Nedělej si s tím těžkou hlavu, Alafnesi," prohlásil chlapec. "Nějak to zvládneme," prohlásil vážně. "Teď máme ten svitek a pár dalších zajímavostí, které můžeme výhodně prodat."
"Co je na tom svitku?"
"Prastarý rituál. Ten, kdo ho podstoupí, tak tomu by se měli zahojit rány," ušklíbl se.
"Funguje to?" zajímal se.
"Jo," přikývl. "Tedy, mě to nohu napravilo," pokrčil rameny. "Ale tohle je přesně to, co nám pomůže," ušklíbl se a v očích se mu zračil fanatický lesk. "Budeme nejlepší… zbavíme se Moodyho a…"
"Brzdi," rozesmál se Alafnes. "To stačí… jsi trochu moc sebejistý."
"Nejsem," odsekl chladně. "Jen mám představy."
"Teď na představy není čas," odsekl nabručeně. "Čeká nás dlouhá cesta do Ruska a pak musíme získat ještě jeden artefakt. Vezmi ty věci, ukaž mi je! A pak je někam uschováme," prskl. "A nezapomínej, co se od tebe očekává."
"Jistě, otče," otočil se a vypochodoval z místnosti.
:::::::::
"Jak se ti líbí cesta?" nadhodil Alafnes.
"Nemám to rád," zabrblal chlapec. Raději bych se přemístil," odtušil.
"Co se dá dělat," odtušil muž a pohodlněji se usadil na sedačce mudlovského letounu. "Zítra už budeme zase zpátky doma," ujistil ho muž.
"To doufám," zamumlal Harry. "Rád bych se podíval více na ty věci, co jsem získal," prohlásil nevraživě. Vyčítal Alafnesovi, že mu nedovolil se jimi těšit.
"Za pár dní budeš zase na cestě za prací," prohlásil vážně. "Pak se uvidí, kam tě pošlu," prohlásil.
"Mohl bych se konečně podívat do Anglie a pokusit se zbavit Moodyho?" zeptal se.
"Uvidíme," řekl bez jakékoli emoce muž.
"Co s nimi budeš řešit?" nadhodil chlapec.
"CO s kým?" nechápal muž.
"No s těmi muži," mávl rukou.
"Aha… Temného pána. Máme z něj obavy," prohlásil. "Za jeho první vlády nám hodně uškodil. Lidí jako já bylo více, ale hodně jich kvůli němu zemřelo. Což je dobře… ale teď jsme na řadě my a to nás znepokojuje."
"Aha," zamumlal Harry a díval se na televizi, kde zrovna dávali nějaký zajímavý film.
Alafnes se starostlivě podíval na svého svěřence. Byl to Harry Potter. Kdo ví, co mu Temný pán udělá.
Zavolal si servírku a požádal jí o sklenici skotské.
"Dáte si i něco vy, mladý pane?" nadhodila žena.
"Prosil bych kolu s ledem a pokud možno bych si k ní dal plátek citrónu," nadhodil.
"Jistě," usmála se velkoryse žena a odběhla.
"Kolu s citronem?" uchechtl se Alafnes.
"Mám to celkem rád," mávl rukou.
Muž pokrčil rameny.
eru," ušklíbla se žena.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pekne Pekne | 23. srpna 2008 v 10:27 | Reagovat

Co chtela říct ta žena? Jinak jste se cekem rozjeli jen co je pravda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama