4.kapitola (Ř)

22. srpna 2008 v 22:43 | sabrine |  Řád dobra (Sabrine)
4. kapitola

"Cože?" smál se Ron. "Tak to máš docela smůlu, kamaráde."
"Mě to k smíchu nepřijde," odsekl Harry.
"Hele, nevíš kdo to je, třeba bude hezká a ty se do ní zamiluješ, tak co? Dobro by přeci nechtěla, abys trpěl v zajetí nějaké ženské, ne?" poškleboval se Nevill.
"Možná máš pravdu, ale stejně, je to strašná představa," prohlásila Hermiona.
Právě seděli v Chroptící chýši a povídali si o tom, co se stalo v jejich snech.
"No, takže, já jsem energie a vládnu olpynům, tvorové, kteří čerpají sílu z bouřek," prohlásila nadšeně Ginny.
"Jo, já vládnu vodě a s tím je spojený vodní drak, je slabší než ohnivý, ale stejně dobrý ne?" ušklíbl se Ron.
"Mě náleží rostliny a no… měním se v pernose, to je tvor, který se podobá jednorožcům, ale je silnější a dokáže měnit barvy podle prostředí," prohlásil Nevill.
"Já mám zvířata," ozvala se Hermiona. "A měním se v Gryffa."
"Já mám vítr a jsem kert," vysvětlila Lenka.
"To je co?" ozval se Harry.
"Kert je kočkovitá šelma, která má křídla a dokáže ovládat vzduch a co ty?"
"Já jsem vládce draků. Sám se měním v magického, ale měli by mě poslouchat i ti obyčejní. Vládnu tedy ohni."
"Tak to je něco," zamumlal Nevill.
"Hele, zjistíme si, co ti naši tvorové ovládají za schopnosti, abychom věděli, na čem jsme?" vyzvídal Ron.
"Jasně," mrkla Lenka. "Taky by to chtělo nějak zařídit, abychom mohli kouzlit i mimo Bradavice a taky, bychom si měli někde zřídit hlavní stan," nadhodila.
"Dobrý nápad," zamyslel se Nevill. "Hlavně, budeme se muset naučit přemístění, nemůžeme pořád běhat pěšky," pokrčil rameny.
"Tak se do toho dáme?" zajiskřilo v očích Hermioně.
"Jasně," vykřikli všichni.
Harry seděl v knihovně a byl zavalen horou knih stejně, jako všichni ostatní. Právě četl velice zajímavou knihu o dracích, když na něj dopadl stín. Chlapec se zarazil a vzhlédl. Hleděl do ustaraných očí profesora Brumbála.
"Dobrý den, profesore," usmál se Harry.
"Ahoj Harry," usmál se nejistě a bedlivě si ho prohlížel. "Mohu s tebou mluvit?"
"Jistě," zamumlal chlapec a chtěl vstát.
"Jen seď," prohodil profesor a posadil se na židli hned vedle chlapce.
"Děje se něco, profesore?" zeptal se Harry a odložil knihu, kterou ještě před tím založil.
"Něco mi dělá starosti," prohlásil.
"Opravdu?" povytáhl chlapec obočí.
"Ano, a tou starostí jsi ty."
"Já?" vydechl překvapeně. "Proč?"
"Harry, co se děje? Je na tobě vidět napjetí, tohle to kolem také není jen tak," ukázal na horu knih. "A nemluvím o tom, že jsi na hostině byl s kamarády zamyšlený. Nesoustředili jste se na hodiny. Jste duchem mimo, jste napjatý, jako byste na něco čekali. Harry, co se děje?"
Chlapec se zamyslel. "Je to složité," zamumlal. "Něco ani nesmím říci, i kdybych chtěl. Jednou se to dozvíte, to ano, ale ne dnes. Jediné, co mohu říci, je to, že mě někdo varoval. Někdo, komu věřím více, než sám sobě. Varoval mě před Voldemortem. Cítím, že sílí. Vrátí se. Nevím kdy, nevím jak, ale vrátí. Navíc…" zarazil se. Nevěděl, jestli by to měl říci.
"Co?" zeptal se Brumbál.
"Navíc, nějak… ne, to je jedno," mávl rukou Harry.
"Harry," zašeptal profesor a pevně mu pohlédl do očí.
"Dobře. Nějak… nelíbí se nám Moody. Ne tím, jak učí nebo tak, ale prostě proto, že se nám nezdá, že není tím, za koho se vydává, ale je to jen domněnka."
Brumbál ho chvíli pozoroval. Tušil, že tohle není zdaleka všechno, že ve všem je daleko víc, ale co? Co Harry tají? Co všichni tají?
"Dobrá," zamumlal. "Vím, že tohle není všechno, ale pokud o tom nechceš mluvit, nebudu to z tebe páčit," usmál se. "S Voldemortem máš pravdu, vrátí se. Buď opatrný," pohlédl na knihy. Jednu vzal do rukou a po tváři mu přeletěl úsměv. Bojová kouzla. Jak jinak.
"Je správné, že se připravujete. Rozhodně to není na škodu," prohlásil Brumbál a vrátil knihu zpět. "Ale buďte opatrní. Do ničeho se nevrhejte po hlavě, ano?"
"Jistě," zamumlal chlapec.
Brumbál opustil zamyšleně místnost. Všichni z party se hned nahrnuli k Harrymu, jelikož každý seděl sám s horou knih na stole.
"Co chtěl?" vyzvídala Hermiona.
Harry jim hned vše ochotně prozradil.
"Budeme si muset dávat větší pozor," zhodnotila situaci Ginny.
"Jo, nic na sobě nesmíme dát znát. Musíme se chovat tak, jako dříve, ale s co největší opatrností," prohlásil Nevill.
Harry se usmál. "Aspoň jsem mu řekl o Moodym. Navíc, přemýšlel jsem. Pokud budeme dost dobří, naučíme se spoustu nových věcí za půl rok až rok. Takže bychom měli obstojně umět bojovat už do prázdnin."
"To by bylo bezvadný," usmála se Hermiona.
"Jistě, pokud by se něco stalo, byli bychom už připravený," zazubila se Lenka.
"Fajn, ale to znamená vše utajit," povzdechl si Ron.
"Jo, aspoň budeme mít své tajemství," rozesmála se Ginny.
Po několik týdnů byl klid. Profesoři si už nestěžovali, protože parta vyvolených byla v hodinách pozorná, vlastně, byli takoví jako dřív. Nikdo je už neviděl utápět se v knihách, ale zase se stávalo, že někam na celý den zmizeli a objevili se až večer. Nikdo si s tím však hlavu nelámal. Mysleli si, že se někde poflakují po pozemcích školy, nebo se někde potulují.
Nikoho nenapadlo, že se přesunuli do Chroptící chýše, aby tam nerušeně zkoušeli kouzla a nové triky.
"Včera večer jsem zkoušel přeměnu," prohlásil Ron. "Moc mi to nejde."
"To nikomu," povzdechla si Hermiona.
"Povede se nám to," usmál se Harry. "Časem, jen musíme cvičit."
"Cvičit, cvičit, učit se, učit se," zabrblal Ron. "To je pěkná nuda," zabrblal.
"Lepší než se nechat zabít," prohlásila Hermiona.
"To je taky pravda," zabrblal Nevill, který měl už knih plné zuby.
Harry právě vypisoval horu užitečných kouzel.
"Měli bychom si udělat jakýsi deník kouzel," navrhla Ginny.
"Jako celý to zase přepsat?" vykřikl, když pohlédl na horu svitků.
"Ne, je na to kouzlo," zabrblala Ginny. "Ale nemůžeme se tu potloukat s horou svitků. Přeneseme výpisky do deníků a uděláme kopie. Každý tak bude mít jeden."
"Dobrý nápad," pochválil jí Harry.
Pak už vše pokračovalo tak, jako vždy. Všichni se začetli do knih a vypisovali kouzla všeho druhu.
Následující měsíc byl monotónní. Jen si konečně zakoupili deník, který byl plný kouzel.
Pokoušeli se najít něco, co by zabránilo ministerstvu v odhalení jejich magie, ale zatím na nic nepřišli a tak nemohli zkoušet, mimo Bradavice a své sny.
Harry seděl ve společenské místnosti a dělal obsáhlou esej do lektvarů pro Snapea, když k němu přiletěla Hedvika.
Harry nedočkavě otevřel dopis, který přišel od jeho kmotra a začetl se.
Milý Harry.
To co se stalo na mistrovství, ten sen a to všechno přestává být náhodou. Rozhodl jsem se vrátit zpět do Anglie. Prosím, musíš být opatrný. Dívej se kolem sebe a hlavně, do NIČEHO se nepouštěj sám.
O vyvolených nic nevím, ale věřím, že se Hermiona brzy uklidní, navíc, nebylo by na škodu, kdybyste se něčemu pořádně naučili.
Ale teď vážně. Harry, to co jsem zaslechl, není dobré. K mým uším se donesli podivné zvěsti. Tvrdí se, že sílí a mám obavu, že je to pravda, prosím, nedělej nic, nic co by tě ohrozilo na životě, drž se raději v ústraní a pokud se něco stane, zajdi okamžitě za Brumbálem, nehraj si na hrdinu!
Mám tě moc rád, nechci, aby se ti něco stalo.
Sirius
Harry na to chvíli zíral. Jeho tvář se hned vzápětí zachmuřila. Vrací se a to co píše, nebylo dobré.
"Takže i Sirius si myslí to, co mi," zamumlal zamyšleně. "Pokud se to k němu doneslo, pak o tomhle nepochybuje i většina lidí a ne všichni jsou na naší straně. Smrtijedi. Jistě, musí cítit, že sílí a on sílí. Půjdou za ním? Budou ho následovat? Určitě ano. Budou při něm stát, tak jako kdysi."
Vedle něho se posadila Hermiona. "Copak se stalo?" vydechla, když si všimla Harryho výrazu.
Chlapec jí ukázal dopis. Dívka se začetla a pak vydechla překvapením. "Víš, co to znamená?"
"Voldemort je blízko úspěchu," zamručel Harry. "Sirius se vrací, tady bude v nebezpečí, ale nic s tím nenadělám, kdo ví, kde je nyní."
"Bude v pořádku," prohlásila Hermiona. "Harry, ale teď jde o tu dýku a kouzla. Musíme přidat. Kdykoli se může vrátit a my na tohle nejsme připravení. Co když otevře dimenzi hned po své návratu? Nestihneme ani zkontaktovat naše spojence."
"To já vím, Hermiono," zavrčel.
"Harry," zašeptala starostlivě. "Vidíme, jak to na tebe doléhá. Cítíme tvou nervozitu. Jsi nejistý, máš strach z toho, co přijde, protože si nejsi sám sebou jistý, ale taková tvá nová podoba není. Myslím, že když se sžijeme s našimi podobami, že se přeměníme a naši magii ovládneme rychleji."
"Možná máš pravdu," posteskl si chlapec.
"Zkus to, zkus se chovat tak, jak bys měl ve své podobě a uvidíme, jestli se to všechno zlepší."
"Tak dobře Hermiono, zkusim to," usmál se chlapec. "Ale potřebuji čas."
Harry se skutečně začal měnit. Jeho charakter se měnil a s ním i Harry sám. Jeho pohled na věc byl vždy trefný, začínal si věřit a vše bral s nadhledem a hrdostí.
"Takže, Rone, zkus už konečně najít to kouzlo," nařídil. "Neville, najdi nějaké místo. Lenko, to utajení, Hermiono, pláště, Ginny, pomoz Ronovi a já se podívám po všech artefaktech a zbraních v katalozích, které by se hodili."
S tím všichni dostali práci. Harry se stal jejich vůdcem a byli za to rádi. Vždy si věděl rady.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama