5.kapitola (Č)

17. srpna 2008 v 23:06 | zazo |  SP: černokněžník (zazo a sabrine)
5. kapitola

Dva černokněžníci seděli u stolu a popíjeli whisky. Mluvili spolu dlouho a příliš zaujatě, než aby nějak vnímali své okolí. Kolem chodili krásné ženy spoře oděné, aby upoutaly pozornost místních zákazníků.
Měli toho hodně co probrat. Museli se dohodnout, co a jak budou řešit. Brzy se k nim připojil ještě jeden muž. Také černokněžník. Řešili jisté nebezpečí, které se najednou objevilo.
Měli strach. Kdo by také neměl? Obchodovat s artefakty bylo velice nebezpečné a hlavně pro někoho, o koho se zajímal Lord Voldemort.
"Tohle je vážné, pánové," prohlásil Alafnes de Brings. "Musíme něco podniknout. Nějak se zabezpečit."
"Není jak," odporoval Jelikovsky. " Co můžeme dělat? Pokud něco bude chtít, musíme to splnit, jinak nás zabije," děsil se. "Ty máš výhodu. Máš toho mladíka, ale my?"
"Jakého mladíka?" zeptal se zvědavě Birs.
"Je to můj nevlastní syn. Vystudoval černokněžnickou školu."
"Chytrý mládenec, kolik mu je?"
"Patnáct."
Muž se málem zadusil kvalitní whisky. "Patnáct?"
"Jo, a on se prý bojí," sykl Jelikovsky.
"Nemá zkušenosti," prskl Alafnes. "Je ještě moc mladý na to, aby zvládl úkoly Temného pána."
"A kdo je zvládne?" prskl Birs. "Nikdo… protože pokud tě chce zničit, tak tě zničí!"
"No právě," posteskl si de Brings.
"Musíme mít nějaký plán. Musí být nějaké řešení."
"A kde vlastně ten tvůj zázrak je?" nadhodil Birs.
"V posteli," ušklíbl se Jelikovsky a v očích se mu zalesklo. "Každopádně není teď důležitý."
"Takže mladý pán má slabost pro dámy," zasmál se Birs. "To by mohla být jeho veliká slabina."
"No právě," zabrblal Alafnes.
"Nic se nedá vymyslet, ale díky, že jsi nás varoval. Budeme opatrnější," ujistil ho Jelikovsky.
Alafnes si povzdechl. "To se vám asi nepodaří…"
"No… pokud je to vše," nadhodil Birs. "A… mladý pán už skončil?"
Harry se samolibě ušklíbl. "Ano," usmál se. "Vy budete pan Birs, že?" nadhodil.
"Ano," podal mu ruku. "Rád vás poznávat."
"Potěšení na mé straně," zazubil se. "A vy pan Jelikovsky. Máte pěkné… hm… zboží."
Muž se zasmál. "Jsem rád, že jste spokojen."
"Kdo komu nakonec platil?" vyzvídal Alafnes zvědavě.
Harry se zamyslel. "Já dvakrát ona jednou."
Tomu se všichni zasmáli.
"Dobrá tedy. Sbohem."
Harry odešel spolu s Alafnesem. Ještě zamával své společnici, která se tvářila smutně.
"Měl bys mě sem brát častěji," prohlásil.
Alafnes si povzdechl. "Raději jedeme."
"Co jste probírali?" nadhodil znuděně a opět se mu do hlasu vkrádal chlad.
"Temného pána."
"Aha," zívl. "Celou dobu?"
"Jo… jsi nějaký unavený," nadhodil se smíchem.
Harry se jen ušklíbl.
:::::::::
Cesta domů byla nudná. Proběhla celkem normálně. Alafnes přemýšlel nad tím, co se bude dál dít a Harry… no… ten spal.
"Harry, vstávej… přistáváme," houkl jeho nevlastní otec a mírně s ním zatřásl.
"Co?" zívl. "Jo aha," zamrmlal.
Doma byl klid. Harry se pořádně mohl prospat a Alafnes začínal shánět kupce pro poklady, které Harry přinesl. Přemýšlel, co udělat se svitkem. Má ho nabídnout Malfoyovi anebo ho zatím ukrýt?
Kdyby ho prodal tomu blonďákovi, jistě by mu dal Temný pán pokoj, ale co by se stalo pak? Dával by mu další akce nebo by ho nechal? Pokusil by se ho kvůli tomu i zbavit, aby nikdo nevěděl o tom svitku?
Ne, zatím si ho nechá a nabídne Malfoyovi jen obyčejné hlouposti, co Harry sebral.
:::::::::
Harry ležel na posteli.
"Harry, mám pro tebe úkol. Sebereš mi z jednoho ministerstva jednu knihu. Je to kniha o elfech. Je jediný výtisk a žádal mě o něj Lucius Malfoy," prohlásil vážně. "Nesmíš to zkazit."
"Jaké je to ministerstvo?" nadhodil.
"Bulharské," prohlásil vážně.
Harry se podmračil. Podle žebříčku úspěšnosti bystrozorů, bylo Bulharsko druhé, hned po Anglii.
"Dobře, udělám to," řekl nakonec.
"Díky," usmál se muž.
"Ale pak mi dovolíš podívat se na zoubek Moodymu," řekl ostře.
Alafnes se zamyslel. "Dobře. Ale nikdo tě nesmí vidět, jasné?"
"Ano," přikývl.
::::::::::::
Alafnes se díval z okna na své pozemky. Pršelo. V dálce se mihl blesk a po chvíli zahřmělo.
Jen stál u toho velikého okna a díval se ven. Přemýšlel? Ale o čem? Jeho myšlenky se mohli točit kolem mladého chlapce, který se vydal do Bulharska plnit jeho rozkaz. Nebo snad myslel na Anglii?
Třeba se jeho mysl toulala kolem nejlepšího bystrozora světa Alastora Moodyho. Nebo snad kolem Temného pána? Který si říká Lord Voldmeort?
Měl veliké obavy o vše, co celý život budoval a o co se snažil. Mohl by to všechno tento jediný člověk zničit? Ale jistě že mohl. On mohl všechno.
Pak se pousmál nad tím, co Harrymu slíbil.
Tak mladý a horlivý. Zabít Moodyho by možná nebylo rozumné, ale zase… kdo ví… třeba to něčemu prospěje, možná.
Poodstoupil a uvelebil se v křesle.
"Pane?" vyjekl jeho sluha, který zrovna vběhl do pokoje.
"Děje se něco?" vyštěkl.
"Jelikovsky je mrtví a nad domem se našlo znamení zla."
Alafnes se zachmuřil. "Asi to nezvládl," zamumlal. "Přiveďte sem všechny muže. Musíme se připravit, kdyby se náhodou něco dělo," prohlásil a jen s velkými obtížemi překonával strach.
::::::
Harry se díval na budovu ministerstva kouzel v Bulharsku. Byla to velkolepá budova. Byla celá z mramoru a opravdu vypadala moc dobře. Jistě na ní Bulhaři byli pyšní.
Chlapec prošel zlatavou bránou a díval se na interiér.
Všechno bylo jak ze škatulky. Nebyl to žádný blázinec. Všechno mělo řád. Všude kolem byli bystrozorové a hlídali dění okolo.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama