Prolog (CH)

22. srpna 2008 v 22:29 | sabrine |  Harry Potter cherubínem (sabrine)
Proč jsou ty prology tak krátké?

Prolog
Košík s prapodivným nákladem ležel u dveří jednoho z domů. Kvikálkovská ulice byla prázdná a tak se proutěné nádoby nikdo nevšiml. Všude byl klid a po podivných lidech nebylo ani památky.
Netrvalo však dlouho a měsíční svit zastínil zvláštní stín. Zdálo se, jakoby měl člověk křídla. Obrovský stín dosedl na zem nedaleko košíku. Zářivé, temné oči prořízly tmu, jako ostří meče. Netrvalo dlouho a proutěná nádoba byla spatřena tímto tvorem. Na první pohled to byl člověk. Delší černé vlasy, potrhaný černý háv a bledá kůže. Tak děsivě krásný tvor, až vám z toho musela naskakovat husí kůže.
Přešel ke košíku a pohlédl dovnitř. Malé dítě rozespale otevřelo oči. Jeho dva smaragdy se zabodli do té temné hloubky. Muž překvapením ucukl a nevědomky roztáhl svá černá, mírně potrhaná kožená křídla. Ještě jednou se odvážil podívat na dítě. Bál se však, že jej vystraší, jako všechny ostatní děti a lidi.
Chlapec opět spatřil anděla a usmál se. Vesele něco zažvatlal a vztáhl k němu malé ručičky.
Anděl si ho překvapeně prohlížel. Moc se mu to mládě líbilo. Věděl, kdo je to. Kvůli němu sem také letěl. Harry Potter. Byl na něj tak zvědavý, že nemohl odolat pokušení a nepodívat se na něj. Nyní když tu byl, se s chlapcem nemohl jen tak rozloučit. Vypadal jak anděl. Tak nevinný.
On sám byl cherubín, padlý anděl. Tenhle chlapec mu připomněl všechny hříchy, všechny krásy nebe a hlavně, jeho přátele, kteří tam zůstali, on ne.
Nejistě natáhl ruce a sevřel dítě v náručí. Chlapec se k němu přivinul a ručkami sevřel jeho háv. Zívl a zavřel své nádherné oči.
Anděl se kousl do rtu. Nechtěl ho tady nechávat, ale nemohl ho vzít ani sebou. Nevěděl, co má dělat. Přemýšlel. Co ho tady čeká? Nic, jen bolest a u něj?
Má před sebou nebezpečnou cestu. Je to přeci nové světlo ve válce, která za nějaký čas opět započne. Kdyby jej tak mohl něčemu naučit.
Anděl se usmál. "Budu tě učit," zašeptal nádherným, laskavým hlasem, kterým mluví andělé, ne cherubíni. Muž překvapeně zamrkal. Od té vzpoury v nebi takhle nemluvil. Zaradoval se.
"Slibuji, že tě naučím všemu, čemu budu moci a budu se o tebe starat," prohlásil. Popadl košík a roztáhl křídla.
Měsíc zakryl podivný stín anděla a to bylo naposledy co Kvikálkov tohle zažilo.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vruon Vruon | 23. srpna 2008 v 0:52 | Reagovat

Položil jsm si úplně stejnou otázku jako je na začátku :D Jinak vypadá to zajímavě..no uvidíme co z toho bude jenom mi tam nějak nesedí ta proutěná nádoba takový označení se snad ani nedá použít pokud je tím myšlený obyčejný proutěný koš, ale budiž ;)

2 KiVi KiVi | Web | 23. srpna 2008 v 14:29 | Reagovat

Mno to bude ještě zajímavý ;)

3 jita jita | 20. září 2008 v 9:24 | Reagovat

hm... je to chytlaví..hned du  číst další :D

4 tija tija | E-mail | Web | 23. února 2009 v 9:48 | Reagovat

Vypadá to zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama