1. kapitola (VD-L)

24. prosince 2009 v 15:40 | zazo |  Vánoční dárek: LOVEC
1. kapitola


Harry nejistě seděl na židli a nervózně mával nohama. Jeho opatrovník ho zavedl do nějakého domu, který patřil nejstarší lovkyni. Bylo jí přes třicet let a to bylo na člověka s tímto povoláním hodně vysoký věk.
Co chlapec pochopil, bavili se o něm. Ženě se moc nelíbilo, že nevidí… nechtěla, aby ho Argen přivedl do takového prostředí. Podle ní by hodně brzy zemřel a to by byla téměř vražda.
Harry jí celkem chápal. Za tu dobu, co byl s Argenem, na ně zaútočili vlkodlaci. I když je neviděl, vnímal je a některé i vycítil. Vlastně to byl on, kdo na ně Argena upozornil. Jenže tahle žena si myslela, že on zkrátka by v tomhle prostředí nepřežil a ještě by Argena vystavil velikému nebezpečí.
"Kylaro," uslyšel svého přítele Harry. "Není to hlupák. Nevidí, ale není slabí. To on vycítil ty vlkodlaky, co nás napadli. Vůbec jsem si jich nevšiml."
"Protože jsi měl oči jen pro něj… kdybys nemusel být s ním, staral by ses o okolí."
"To přeci není pravda," ohradil se muž. "Vůbec jsem se o něj nestaral. Zabezpečoval jsem okolí. Vůbec jsem si jich ani nevšiml, a pokud tě to zajímá, tak byli dvě hodiny odpoledne," křikl.
Žena zalapala po dechu. "Ale… ale…" koktala neschopná slova.
"ON není mrtví, Kylaro. Je někde tam venku, a je s NÍM někdo, kdo plní JEHO rozkazy. Copak to nechápeš? Ten kluk je důležitý a je dobrý. Měli bychom mu dát šanci ukázat mu, co v něm je. Pokud ON dělá nějaké pokusy, tak brzy zemřeme. Je nás hodně, ale pokud na nás temní tvorové budou útočit i za denního světla, pak nás hodně ubude, protože se ani neprospíme. Budeme celý den pod útokem a bez spánku to nepůjde…"
"A jak nám v tom pomůže ten kluk? Je slepí Argene… nemůže bojovat s něčím, co nevidí."
"On to nevidí, ale cítí to a oba víme, že oči nejsou všechno. Vlastně jsou i někdy přítěží, protože v noci se stejnak musíš spolehnout na něco jiného, než na oči, které ti ubírají energii, kterou bys mohla vložit třeba do sluchu," sykl.
Harry si povzdechl. Takhle se hádali už dvě hodiny, podle toho co slyšel od kukačky, která kukala vždy v celou hodinu.
"Jenže, jak se bude vyhýbat keřům, jak poběží, aniž by nevrazil do stromu?"
"Naučím ho, jak se všemu vyhnout, jak vycítit každou překážku. Nech mě to zkusit, Kylaro. Slibuji, že pokud se mi to nepovede, budu se ti zodpovídat… jen tě prosím, dovol mi to…"
Žena mlčela. Harry nevěděl, co si myslí, ani jak se tváří. Ale moc si přál, aby svolila. Nechtěl se už nikdy vracet k Dursleyovým.
"Tak dobrá," prohlásila s povzdechem. "Ale dobře mě poslouchej," sykla. "Pokud neuvidím nějaké zlepšení, budeš litovat toho, že jsi mě tu přemlouval."
"Ano," přitakal Argen.

Harry od té doby bedlivě naslouchal hlasu svého učitele. Miloval ho, protože se o něj vždy hezky staral. Jistě, sem tam byl potrestaný, občas ho musel Argen pokárat, ale jinak měli velice dobrý vztah.
Chlapec brzy mladému lovci začal říkat tati a Argen byl neskutečně šťastný.
Oba dva si neskutečně rozuměli. Argen Harrymu vyprávěl všechny příběhy, pohádky i legendy co sám znal a chlapec ho vždy spokojeně až šťastně poslouchal.
Také ho jeho poručník učil se zbraněmi. Sice Harry neviděl, ale brzy se naučil věřit všem svým instinktům, které ho neomylně vedli.
Dokázal poznat, kdo před ním stojí. Poznal nepřítele od přítele. Viděl, i když neviděl.
Jenže než se tohle naučil, trvalo to mnoho let.
Přesněji pět let trvalo, než se Harry mohl vydat za Kylarou a ubezpečit jí, že Argen ho naučil vidět i bez očí. Teprve teď mohl nastoupit na trénink lovce. Opět ho měl učit Argen.
"Tak jak ses vyspal?" zajímal se Argen a usmíval se na Harryho, který měl dnes dobrou náladu. Dnes totiž měl začít s výcvikem svého syna a moc se na to těšil.
"Celkem dobře," zívl. "Nemohl jsem nějak spát."
"A pročpak?" ušklíbl se, ale věděl, že jeho syn to nevidí. Bylo mu to líto. Často musel mluvit, i když nechtěl. Když nechtěl používat slova, udělal jen nějaké gesto a všichni kolem něj věděli, že nemají mluvit, ale Harry tohle nevěděl. Nevěděl, v jakém je rozpoložení. Poznal to až podle jeho hlasu a i to někdy bylo už pozdě.
Argen si často vyčítal, že je tak popudlivý. Ze začátku několikrát Harrymu nechtěně ublížil tím, že na něj bezdůvodně vyjel, ale po čase si na jeho nálady Harry zvykl.
"Dneska začíná výcvik," usmál se a jeho matné oči se maličko zúžily, jak se chlapec usmál.
Argen se mu podíval do očí a jako vždy ho bodlo u srdce. Tolik jej mrzelo, že se mu Harry vždy dívá někam za rameno, nebo někam na rameno či na břicho. Nikdy se mu nepodívá zpříma do očí.
"Co mě budeš dneska učit?" zajímal se.
"Dneska?" zamyslel se Argen. "Dneska začneme s výdrží, trochu tě proženu," zasmál se.
Harry se usmál. "Dobře a pak?"
"Pak? No… pak tě nechám jít samotného po lese."
Harrymu se rozšířily oči překvapením. Nikdy ho jeho otec nenechal samotného. Sice se o sebe dokázal postarat. Dovedl se i v běhu vyhýbat stromům a to díky tomu, že je dokázal nějak vnímat. Jeho otec to přikládal na vrub nějakému šestému smyslu, který se vždy objeví, jakmile ztratíme něco, co je pro nás důležité.
"Opravdu?" zeptal se s jistou bázní.
"Jistě," usmál se Argen a jeho oči změkly. Často si z něho lovci dělali legraci, že si ho ten chlapec omotal kolem prstu, ale on, ač to nerad přiznával před ostatníma, si to uvědomoval. Miloval ho natolik, že by pro něj udělal cokoli. Kdyby mohl, dal by mu své oči.
"Páni," vyskočil Harry a roztančil se po místnosti. Nebylo zde moc věcí, ale i tak musel Argen jako vždy žasnout nad tím, jak to dokáže, že o nic nezavadí.
Jakožto lovec měl obyčejný dřevěný domek na stromě. Vnitřek byl sice kouzelně zvětšený, ale nebylo to nic ohromujícího. Domek měl dvě patra. Jednu menší laboratoř, knihovnu, posilovnu, menší halu, kde se lovec mohl zdokonalovat, menší obývací pokoj, kuchyň s jídelnou a ložnici. Všechno bylo ze dřeva a přírodních materiálů.
Lovec žil převážně z toho, co kde sehnal. Oblečení nekupovali, oni si ho buď vyráběly z plátna, který ženy utkali, nebo které koupili. K plátnu pak přišili nějakou pevnou kůži, aby nebyli tak zranitelní, a z toho si pak ušili oblek, který jim vyhovoval.
Každý lovec se musel, spoléhat sám na sebe. Nikdo se o něj přeci starat nebude.
Argen se naučil žít bez pomoci všech. Spoléhal se jenom sám na sebe, na nikoho jiného. Lovil v lesích, šil si šaty, vařil si… jenže teď měl na starost i o Harryho a tohle všechno ho musel naučit. Jenže měl obavy. Harry sice dokázal vnímat předměty a vyhnout se jim, ale nedokázal rozpoznat, o jaké předměty se jedná. Dokáže ho to někdy naučit natolik, aby dokázal klást pasti, šít, prát, vařit?
Pokud tohle Harry nedokáže, bude se muset rozloučit s kariérou lovce v době, kdy on umře… leda by se hodně brzy oženil a to je pro lovec hodně riskantní.

Tohle dělalo Argenovi starosti už hodně dlouho, ale chlapci to nikdy neřekl. Vždy ubezpečoval svého syna, že jednou bude samostatný, ale někdy mu připadalo, že přesvědčuje sám sebe.
"Začneme tedy?" poskakoval horlivě po místnosti Harry.
Argen sebou trhl, jak ho Harry vyrušil ze zamyšlení. "Jistě… jdeme na to," prohlásil a rozhodl se, že své obavy teď nechá na jindy. Sice ho teď něco napadlo, ale uvidí se, jestli to bude moci uskutečnit… hodně by mu to pomohlo, ale co na to řeknou ostatní…?

Harry se poprvé procházel sám lesem. Dával si bedlivý pozor. Sice byl den a slunce svítilo vysoko na obloze, ovšem i tak mohlo být nějaké nebezpečí. Protože pokud vlkodlaci skutečně zmutovali tak, jak si to jeho opatrovník myslí, pak není bezpečno ani za dne.
Pomalu procházel lesem a vnímal jemný vánek, který mu čechral vlasy.
Vzpomínal na první dny, které strávil se svým opatrovník. Nijak jej nenutil učit se nic těžkého. Učil se jen orientovat. O rok později jej seznámil s kouzly a od té doby jej učil všemu možnému.
Ovšem nejvíce se Harry těšil, až bude moci jít sám lesem a to se dneska stalo. Konečně měl mírnou volnost.
Znal celkové rozpoložení lesa. Věděl, kde jsou hranice této oblasti. Znal nazpaměť každý kámen. Věděl, kde co žije a kde bydlí jaký lovec. Znal je všechny. Nebylo jich mnoho. Tedy, aspoň v tomto lese. Jinak jich v Anglii bylo mnohem více.
Les byl magicky upravený. Byl propojen s Irskem, ale to mudlové nevěděli, protože to bylo kouzlem opatřené. Tenhle les se táhl až několik desítek mil. Když loď plula místy, kde byl les, kouzla jí navedla na širokou řeku. Řeka byla sice hodně nebezpečná, ale ne pro lodě mudlů, které byly vždy ochráněny.
A teď Harry procházel její západní částí. Konec lesa směřoval k malému městečku, který se nacházel na úplném severu Skotska.
Nepotuloval se nijak dlouho, když uslyšel výkřik. Rozeběhl se a strnul. Jeho smysly řvaly na poplach.
Podle vrčení a dopadů tlap poznal, že se jedná o vlkodlaky.
Vytáhl malou kuši se šípy. Natáhl a vystřelil. Jeden vlkodlak padl. Vytáhl hůlku a třemi kouzly se zbavil i tří útočníků, kteří se sklopenými ocasy utekli. Jen jejich čtvrtý druh odkulhal.
"Jsi v pořádku?" zeptal se nejistě.
Někdo mu skočil kolem krku a podle délky vlasů a vzlyků usoudil, že to bude nějaké dívka.
"Dí-díky," pískla mu do ucha a dál mu smáčela jeho otcem ušitý oblek z vlčí kůže.
"Rádo se stalo…" zamumlal. "Jsi v pořádku?" zeptal se znova a pokoušel se jí nějak utišit.
"Nic… nic se mi nestalo. Díky tobě," zašeptala. Cítil i jemný dotyk ruky na své tváři. "Jsi slepý," vydechla.
"Ano… to jsem," ošil se.
"Jak to, že jsi je viděl?" nechápala.
"Já… totiž… neviděl… a-ale…" jak jí tohle má vysvětlit a proč se s ní tady baví? "Musím jít…" zamumlal.
"Počkej, ty… ty jsi taky kouzelník?"
"Taky?" povytáhl obočí. "Ty jsi čarodějka?" usmál se.
"A-ano," zamumlala rozpačitě.
"Ano jsem," přikývl.
"Jak se jmenuješ?" držela se ho dál.
"Harry… Harry Potter."
Zalapala po dechu. "TEN Harry Potter?"
"Ano," zasmál se. "A ty jsi kdo?"
"Jmenuji se Hermiona Grengerová."
"Ty mi nepřijdeš, že bys byla z kouzelnické rodiny," podmračil se.
"Ne… nejsem. Rodiče nekouzlí," potřásla hlavou. "Ale včera mi přišel dopis z Bradavic. Ty tam taky nastupuješ?" vyzvídala.
"Ne… jak bych mohl?" usmál se. "Nic přeci nevidím."
"Taky pravda," přikývla. "Ale… copak není lék?"
"Nevím… otec lék hledal, ale nikdy nenašel."
"Víš co?" usmála se, ale to on bohužel neviděl. "Tak já ti pomohu ho najít, když jsi mě zachránil. A… mohl… mohl bys tu zítra zase být? Ve stejnou dobu? Já… ráda bych… ráda bych tě zase viděla."
Harry znejistěl. "No… já… ehm… zeptám se otce a on… pošlu ti, když tak zprávu…" vyblekotal.
"Tak jo," prohlásila vesele a políbila ho na tvář. "Ještě jednou moc díky."
Osaměl, ale jemu to bylo jedno. Ztuhle stál na místě a držel se za místo, kam dostal pusu.

Argen pochodoval sem a tam. Dělal si starosti už od doby, co Harry odešel. Chtěl jít za ním, ale pak si to rozmyslel. Musel mu dát volnost, kdyby se hned za ním vydal, jistě by mu tím ublížil.
Jenže už to byly dvě hodiny a Harry se stále nevracel.
Najednou se dveře domu otevřely a Harry s podivným výrazem vešel.
"Tak už jsi zpátky?" usmál se a snažil se, aby to neznělo tak jako by si předtím dělal starosti.
"Ano…" zamumlal a hleděl někam do stěny. Což to bylo normální, ale vždy se Harry otočil za hlasem, nyní koukal téměř na druhou stranu, než byl jeho opatrovník.
"Stalo se něco?" zeptal se.
"Čtyři vlkodlaci," zamumlal.
"Jsi v pořádku?" reagoval hned a jeho strach stoupl. Co když ho pokousali.
"Dala mi pusu," vylezlo z něj.
"Co?" vylezlo z popleteného Argena.
"No… ta holka… co jí napadli ti vlkodlaci. Já je odehnal a ona mi dala… pusu."
Argen se začal šíleně smát. Neuvěřitelně ho to pobavilo, ale hlavně se mu ulevilo, že se Harrymu nic nestalo.
"Chce mě zítra vidět. Mohu… mohu tam jít?" zeptal se tiše. "Ona… je taky čarodějka a chce mi pomoct," zašeptal.
Argen k němu přišel a objal ho. "Jistě, můžeš," prohlásil laskavě. "Na výcvik jsi ještě moc malý, takže když budeme postupovat pomalu, nic se nestane," zabořil obličej do vlasů svého syna.
Harry se k němu více přivinul a vdechl jeho vůni. "Tati?" zašeptal.
Argen se usmál a chvíli si vychutnával ten báječný pocit, když vyslovil to slovo. "Ano," vydechl po chvíli.
"Kdy mě naučíš s mečem?"
"Jak to myslíš? Vždyť už tě učím," ohradil se.
"To jo, ale myslel jsem… opravdový meč."
"Je moc těžký, maličký," prohlásil a opatrně ho od sebe odtáhl. Pohlédl mu do tváře. Jemně ho pohladil. "Počkej ještě rok dva. Teď by ti to dělalo problémy a mohlo by ti to spíše uškodit, než pomoct."
Harry posmutněl. "Tak dobře… ale… toho se snad nedočkám."
"To jsi říkal před lety taky, když jsem ti oznámil, že výcvik na lovce začneme až později," zasmál se Argen.
Harry se usmál. "Máš pravdu," zahihňal se. "Ale stejně to byla celá věčnost."
"Však nikam nespěchej," rozcuchal ho. "Nic ti nikam neuteče a čím dýl se vrhneš do nebezpečí, tím déle budeš žít."
"No jo… ale mě se do čtyřiceti čekat nechce," prohlásil vážně a Argen ho se smíchem opět objal.
"Ty moje mládě," poklekl před ním a vychutnával si blízkost svého synka. Neskutečně moc ho miloval. Dal by cokoli za to, aby mu nic nescházelo.
Chvíli spolu takto setrvali, než se Argen rozhodl k menší hře. Začal Harryho lechtat a pak spolu jen blbli.
Druhý den ráno začali jako vždy vydatnou snídaní, která se skládala z čerstvého chleba a ovoce. Argen nerad chodil nakupovat. Sice peníze měl a měl jich hodně. Často dostával odměnu za nějakého vyhnaného tvora, který sužoval nějakou oblast. Jenže on nerad chodil na veřejnost. Lovci byli samotáři. Navíc byli vedeni k tomu, aby se o vše postarali sami. Když měli být na někom nebo něčem závislí, šlo jim to proti srsti.
Při snídani si povídali a Argen Harrymu vypravoval jednu z mnoha příhod z dob, kdy se ještě učil.
"Mistr Ker a já jsme takhle jednou leželi v křoví a čekali, kdy se něco uloví. Čekali jsme tak dlouho, až začalo pršet," usmíval se Argen. "Jenže nebyla to obyčejná přeháňka, ale příšerná bouřka. Kolem začaly padat stromy a tak. Musím říct, že jsem docela obavy, že na nás jeden spadne, ale nestalo se tak. Vždycky mistr použil kouzlo a strom se odvrátil."
"Stejné kouzlo, jako je kolem domu?" vyzvídal chlapec.
"Ano," přikývl Argen.
"Takže, od něj ses tohle naučil?"
"Ano."
"Páni… musel jsi mít vážně strach… tedy… já bych aspoň měl," prohlásil a mírně zčervenal.
"Bylo to poprvé," prohlásil poklidně. "Každý se napoprvé bojí, pak si zvykne."
Harry se zasmál. "Tak, jako já si zvykl na tmu?"
"Ano, přesně tak," ale v jeho hlase byl znát smutek a lítost.
"Ale tati," prohlásil konejšivě Harry. "Však se bez vidění obejdu."
"Já vím," zamumlal. "Ale rád bych ti ukázal barvy, chtěl bych…" povzdechl si.
"Chtěl bys, abych tě viděl? Abych věděl, s kým žiju?" zašeptal. "Ale to já vím. Bydlím se svým nejlepším tatínkem, jakého si můžu přát."
Argena tohle zahřálo. Už dlouho hledal lék na jeho zrak, ale vždy, když už si myslel, že je blízko, strnul. Bál se toho, jak na něj Harry zareaguje, až uvidí. Jenže i přesto hledal dál, až se dostal do slepé uličky zklamání. Přesto ho to někde v koutku duše potěšilo a zahnalo ten vtíraví strach, že ho chlapec zavrhne.
"Tak ale teď už se jde cvičit."
Harry hned vyskočil. "Jdeme běhat? Nebo tak nějak?"
"Jdeme do haly. Uděláme nějaké kliky a tak," usmál se Harryho horlivosti a v očích mu zajiskřilo.
"Tak jo."
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anfulka anfulka | 24. prosince 2009 v 15:55 | Reagovat

moc hezké

2 Višnu Višnu | Web | 24. prosince 2009 v 16:16 | Reagovat

Já ty tvoje povídky prostě žeru, a tahle není vyjímkou. :D
Naprosto skvělý!

3 mordvold mordvold | 24. prosince 2009 v 16:16 | Reagovat

Velice, pěkný. Moc se mi to líbí. Jen by to chtělo další kapitolu.

4 Alexia Alexia | 24. prosince 2009 v 16:23 | Reagovat

zatial to vyzera na nedhernu poviedku :-D

5 Imala Imala | 24. prosince 2009 v 17:06 | Reagovat

Hrozně moc pěkný ... :) to jest ... :D

6 Avatar Avatar | 24. prosince 2009 v 17:10 | Reagovat

Jé, skvělej vánoční dárek... Jen sem ho otevřel trochu dřív, nevadí ne? :) Jinak přeji všem veselé a šťastné Vánoční svátky.

7 Wocas Wocas | 24. prosince 2009 v 17:39 | Reagovat

Moc pekna kapca:-D uz se tesim na dalsi:-D...

8 Likvidator Likvidator | 24. prosince 2009 v 20:14 | Reagovat

Super dárek :) Je to moc dobrá povídka akorát nemůžu přijít na důvod proč přišel o zrak když mněl poraněná záda, ale jinak super a strašně se těším na další díl.

9 Felis Felis | Web | 24. prosince 2009 v 21:42 | Reagovat

Naprosto skvělý!!! Všechny tvoje povídky naprosto miluju :-D

10 Anna Anna | 24. prosince 2009 v 21:51 | Reagovat

Pěkná kapitola, těším se na další.

11 Land Ish Land Ish | 24. prosince 2009 v 22:17 | Reagovat

No tě pic:) Na týhle povídce je vidět, že je vánoční - děj plyne rychle, ale není nijak zvlášť promyšlený. To nevadí, pokud to tak nebude i u ostatních, což u tebe pochybuju.:D
Slepý Harry - trochu mi to připomíná povídky od Magiky, ta hodně často využívala slepotu:) Dá se to hodně vymakat, tak doufám, že to taky zvládneš.:D
Už se těším na další:)

12 lusi lusi | 24. prosince 2009 v 22:37 | Reagovat

skvělý !!!

13 zazo zazo | 24. prosince 2009 v 22:44 | Reagovat

Land Ish: Hmm... Magiku neznám... tedy nic mi to neříká.
Děj je sice kostrbatý, ale po dlohodobé chřipce a rychlosti... co byste ještě chtěli? Buďte rádi, že vůbec něco je :-D.
A Land Ish... kde jsou kapitolky??? ?:-) :-D

14 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 25. prosince 2009 v 0:16 | Reagovat

wooow....to bolo pekné stretnutie Hermiony a Harryho....najviac ma pobavila ta veta hneď po vlkodlakovi: dala mi pusu... a tamten nechápala:-)...naozaj super:-)

15 Bublina Bublina | 25. prosince 2009 v 0:47 | Reagovat

Skvělej dárek :) jen sem si ho přečetla trochu pozdě :) a Magiku taky neznám dejte sem prosím odkaz... poslední dobou nemám co číst, moji oblíbení autoři nějak stávkujou :D

16 Sherina Sherina | 25. prosince 2009 v 9:10 | Reagovat

odkaz na Magiku je zde: http://segarim.webgarden.cz/ je velká škoda, že už nepíše. Je tam asi 5 dokončených povídek např. Harry Potter a Purpurové znamení zla je jedna z mých nejoblíbenějších:)

17 Eset Eset | 25. prosince 2009 v 10:14 | Reagovat

Jéééé nová krásná povídka....díky za dárek:-)

18 drahokam drahokam | 25. prosince 2009 v 11:26 | Reagovat

Super, Hermionu jsem tedy nečekala, ale jak jí znám, ta lék jistě najde, moc by mne zajímalo, jestli Harry půjde do Bradavic. Už se moc těším na další kapču.

19 Land Ish Land Ish | 25. prosince 2009 v 13:06 | Reagovat

zazo: Kapitolky? Jejda.:D No, ne, že bych neměla nápady, ale dělám na jinejch věcech...:D:D:D Ale aspoň k jedný bych se takhle o Vánocích dokopat mohla:D
Jinak, k Magice - vidím, že je tu odkaz, takže jenom... Od ní sem nejvíc četla nedokončenou povídku Velké Kroky - tam zrovna ta slepota je:)
Ale je pravda, že někdy využívala slashe, což zrovna nemusím.:D Ale ty VK je prostě úžasná povídka, největší sranda je, že je vlastně z Ruska, což mě asi hodně inspirovalo.:D

20 georgen georgen | 25. prosince 2009 v 16:29 | Reagovat

tak jsem zvědav kdy přibude další jinak fakt super díl

21 neky neky | 25. prosince 2009 v 17:31 | Reagovat

začíná to zajímavě,pokračuj

22 Elis Elis | 25. prosince 2009 v 18:16 | Reagovat

Hezký jen tak dál.

23 ciaky ciaky | 25. prosince 2009 v 20:00 | Reagovat

super kapitolka i námět povídky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama