5. kapitola (VD-L)

28. prosince 2009 v 19:57 | zazo |  Vánoční dárek: LOVEC
Tak ahoj všem. Kapitola je tu. Sice jsem myslela, že přesun je už tady, ale bude až v další kapitole. No, zda se Harry vydá do Bradavic... hmmm... :-D... každopádně kapitoly jsou napsaný a děj ve u mě na kompu v běhu... už se dokončuje 14. kapitola... tak se nechte překvapit, co se tu bude dít :-P

5. kapitola


Harry se učil doma u Argena, zatím co Hermiona se učila ve škole. Dívka se tam seznámila s hodně lidmi a také se seznámila s Lucasem Potterem. Starším bratrem Harryho. Lucas byl synem Lily a Jamese, zatím co Harry byl synem Lily a jejího milence Severuse. Aspoň tak se to říkalo.
Lucas byl studentem v Nebelvíru a byl Hermioniným kamarádem. Přesto mu dívka nikdy neřekla, kdo je jeho bratr a kde jej najde. Dala přeci slib a věděla, že kdyby o Harrym moc mluvila, mohla by jen uškodit.
"Ahoj," usmál se Lucas a v očích mu zahořely čtverácké plamínky.
"Ahoj," usmála se nejistě Hermiona. Její pohled padl na Ronalda Weasleyho, jejího druhého kamaráda.
"Jak se máš?" nadhodil.
"Dobře," pousmála se Hermiona a podívala se na pergamen, který ležel před ní na stole. Byl to budoucí dopis pro Harryho. Oba se domluvili, že on jí bude oslovovat Mio a ona jeho Are.
"Ar?" nadhodil Lucas. "Kdo je to?"
"Jeden můj kamarád," zrudla. "Znala jsem ho ještě dřív, než jsem přišla do Bradavic."
"Jo kamarád," ušklíbl se Ron a pak se podíval na svou esej, co právě psal pro Snapea. "Nic proti milenci tvé mámy, ale mohl by být milejší."
Lucas se podmračil, ale nic na to neřekl. Jeho kmotr Remus, u kterého žil, mu potvrdil, že měla matka milence, ale… nechtěl o tom moc uvažovat.
Hermiona se na Rona přísně podívala. "Já jdu," odtušila. Vzala dopis a odešla s ním na pokoj, kde se pustila do psaní. Pak se však zarazila. Doposud Harrymu o bratrovi a otci nic neřekla a byla na vážkách. Měla mu to říci nebo ne? Nakonec usoudila, že by měla. Dala se tedy do psaní. Když byla hotová a spokojená se zněním, vydala se do sovince.
Rozhlížela se a vybírala si jednu ze sov. Pak si jednu ze školních přivolala. "Tohle prosím dones Harrymu Potterovi. Žije v lese, jak je uvedeno na adrese. Leť," vybídla jí. Sova se vznesla a Hermiona nejednou zauvažovala o tom, jak ta sova může vědět, kam má letět, když má adresu napsanou na papíře.
Neměla však čas se tímhle dlouze zaobírat. Musela si ještě napsat úkoly a naučit se na zítřejší den. V duchu doufala, že neudělala chybu.
Sova neslyšně letěla oblohou. Vychutnávala si tu volnost a hlavně ten pocit důležitosti a zodpovědnosti. Zase byla na cestě a tentokrát nenesla jen tak nějakou zprávu.
Neletěla nijak dlouho. Požadovaný cíl byl od Bradavic přímým letem nedaleko.
Po dvou hodinách se pod ní objevil tajemný les, který v sobě ukrýval mnohá tajemství. Byl domovem mnoha zvířat a také lovců. Po nějaké hodince se střemhlav spustila mezi stromy a přistála na okenním parapetu jednoho z dřevěných domků, které byly postaveny na stromě.
Usadila se a podívala se na prostor pod stromem, kde spolu bojovali dvě osoby. Jeden vcelku mladý muž zápasil s mladým chlapcem, který se jej pokoušel porazit.
"Au," sykl mladík a upadl po mocném úderu jeho učitele na zem.
"V pořádku?" zeptal se starostlivě Argen.
"Nic to není," usmál se, ale byl podivně bledý. "Jen jsem si asi polámal kotník," vydechl.
Argen se na něj omluvně podíval. Vytáhl hůlku a přiklekl vedle Harryho. Harry se pousmál. Argen málo kdy používal hůlku, ale kdyby jí používal častěji, mnozí by zjistili, že je to velice silný kouzelník.
Harry natáhl nohu a vyhrnul si nohavici. Argen mu hůlkou klepl na část nohy a tepavá bolest zlomeného kotníku ustala.
"Necháme toho," prohlásil nekompromisně Argen. "Už toho bylo dost. Zatím si jen zvykáš na ten pocit vidění… a v tom sněhu se stejně špatně trénuje," usmál se. Pomohl svému adoptivnímu synovi na nohy a společně se vydali k malému schodišti, které se spirálovitě stáčelo kolem kmenu až ke dveřím domku.
Tam se oba zastavili a podívali se na sovu.
Harry se usmál. "To je určitě od Hermiony," zazubil se.
Argen se pousmál. "Tak si ho vem, ať tu chudinka nesedí celý den a pak honem do tepla, ať si ho můžeme přečíst."
Harry od sovy převzal obálku a pohladil jí děkovně po hlavičce. Sova se s houknutím vznesla a odletěla z lesa zpět domů na hrad.
Harry vešel se svým otcem do domu a tam se usadil ke stolu, zatímco Argen rozdělával oheň.
"Tak čti," vybídl ho muž.
Harry rozbalil dopis a začal číst.

Ahoj Are.
Jak se ty a tvůj adoptivní otec máte? Určitě lépe, než já. Nevěřil bys, co se všechno za tu dobu změnilo a událo.
Mám spousty nových kamarádů. Stále je mým kamarádem Ronald Weasley a také i Neville Longbotom. Také jsem se konečně sblížila se všemi holkami, se kterými jsem na pokoji.
Ale ať je to tu jakékoli, chybí mi domov, hlavně ten domov, který jsem měla nedaleko lesa. Budete mi moc chybět.
Je tu ještě něco, co bych ti měla říci, ale nevím, jak budeš reagovat. Harry, není pravda, že nemáš rodinu. Máš bratra Lucase Jamese Pottera a pak také otce, Severuse Snapea. Abys pochopil. Tvoje matka se provdala za Jamese Pottera, s ním měla Lucase, ale pak měla milence Severuse Snapea a to je tvůj pravý otec. Já vím, měla jsem ti to říci dřív, ale nějak jsem na to zapomněla a navíc mi to za daných okolností nepřišlo vhodné.

Abych to upřesnila, Lucas je o rok starší, než ty.
Doufám, že se na mě nezlobíš.
Moc Vás postrádám.
Mia

Harry se podíval na Argena, který hleděl na desku stolu.
"Můžeš odejít," řekl z ničeho nic. "Pokud budeš chtít, nebudu ti bránit," oznámil tiše. "Určitě chceš svého otce poznat a svého bratra taky."
"Já svého tátu znám. Nikoho jiného znát nepotřebuji," usmál se Harry na Argena. Ten na něj pohlédl s rozzářenýma očima.
"To ty ses o mě postaral, ne on. Nemám důvod, tě opouštět kvůli někomu, kdo se mě vzdal," zazubil se.
Argen jej uchopil za ruku. "Díky, mládě."
Harry se usmál. "Co odepíšeme?" nadhodil.
"Odepiš, co uznáš za vhodné,"prohlásil Argen.
Harry se zamyslel. Pak se usmál. Vytáhl hůlku a mávl s ním. Vedle něj se objevil kalamář s brkem.
"Kouzla jsou bezvadná," zazubil se a dal se do psaní.

Drahá Mio.
To je báječné, že máš tolik kamarádů. Velice nás to těší.
My se máme dobře. Všechno je stále při starém, vždyť to znáš. Neustále si užíváme života, jak jen je to možné. Musíš mi napsat, jak u vás probíhá výuka. Víš, že já se učím jinak, než Ty, tak mě to moc zajímá.
Kolik vlastně máte na škole mistrů? A co všechno se tam učíš a co se teprve učit budeš? Musíš mi toho tolik říci, takže příště se nesmíš krotit a popiš klidně tři pergameny.
Taky tu budeš chybět, Mio. Hlavně pak naše sezení budu postrádat. Ale věřím, že se někdy zase uvidíme. Můžeme se třeba někdy zastavit, pokud bys chtěla, ale obávám se, že by to bylo hodně vzácné, jelikož se moc s tátou nevzdalujeme od lesa, a když už, tak nikdy ne na dlouho.
Velice jsi mě tou zprávou o mé rodině překvapila, ale… mám Argena. Nechci jej opouštět a tenhle život mě baví daleko víc, než život ve městě či vesnici. Navíc, nevím, jak bych se měl zachovat, vždyť je vůbec neznám. Přesto bys mi o nich mohla něco napsat, všechno, co si o nich myslíš, co víš, co se kde šušká… jsem velice zvědavý, vždyť mě znáš.
Měj se moc hezky a pilně se uč.
Ar

Argen souhlasně pokýval hlavou, když si dopis přečetl.
"Jak jí ho ale pošleme?" nadhodil Harry.
"Přesunem asi ne," zabručel Argen a pak se usmál. "Víš co? Půjdeme koupit sovu," mrkl na něj.
Harry se rozzářil. "Kdy?"
"Zítra," pokrčil rameny.
Harry se usmál a už se nemohl dočkat.
Celý zbytek dne pak netrpělivě proseděl a těšil se, až si půjde večer lehnout, ale hodiny se vlekly pomaleji, než by se zdálo.
Harry doposud zvíře neměl. Vesměs proto, že neviděl. Jenže teď se věci změnili a Harry byl šťastný, jako už dlouho ne.
Argen viděl nedočkavost v Harryho očích a usmál se. Tenhle chlapec byl hodně zvláštní. Když byli sami, jeho tvář emocemi přetékala, ale jakmile tu byl ještě někdo, koho neznal nebo se mu nelíbil, jeho tvář byla jako z mramoru a nedokázal by v ní číst vůbec nikdo.
Konečně začalo slunce zapadat a Harry šel nezvykle brzy spát. Argen se tomu v duchu smál, ale nakonec i on usoudil, že jednou by skutečně mohli jít spát brzy.
Následující ráno vstávali časně. Argen se pobaveně díval na Harryho, který nemohl chvíli v klidu posedět.
"No, otevírají až za dvě hodiny," utrousil Argen lhostejně a bavil se netrpělivostí svého syna.
Harry do sebe naházel smažená vajíčka se sladkým ovocem a sušeným masem. Pak se však natolik nudil, že začal přecházet po pokoji a přemýšlel, jaká sova by se mu líbila.
Argen jej poklidně pozoroval ze židle a usrkával svůj bylinkový čaj. Bedlivě svého syna pobaveně pozoroval. Každá otočka ve světnici byla jen další jiskra do jeho zábavy.
"To se nedá vydržet," rozčílil se Harry.
Argen se rozesmál. "Tak se uklidni a pojď se posadit. Aspoň tě ještě stihnu naučit něco o Karkulinkách a dalších," mrkl na něj. Bažiny byli od nich hodně daleko, ale stejně Argen dbal na to, aby Harry toho věděl co nejvíc.
Když konečně uplynuly dvě hodiny, vyskočil Harry ze židle a popoháněl Argena, který si ještě vzpomněl, že se musí umýt nádobí. Když už teda po dvaceti minutách úporné práce a leštění umyl ty čtyři kusy nádobí, přenesl sebe i Harryho na Příčnou.
"Nejprve musíme do banky," mrkl na něj. "Jinak toho moc nekoupíme," zazubil se.
Harry tedy útrpně přežil návštěvu banky, kde požádali skřety, aby jim přinesli plný měšec zlata. Argen odmítl jet podzemím a tak nezbylo skřetům nic jiného, než přinést určitou částku peněz.
Argen se pak dál už rozhodl Harryho netrápit. Rychlým krokem tedy zašli do obchodu se zvířaty. Harry se okouzleně díval okolo. Nikdy tolik zvířat pohromadě neviděl… a v zoo opravdu nic neviděl.
"Páni," vydechl a díval se na všechna ta zvířata. Byla tam želva, která měnila barvu krunýře. O kus dál byl had se dvěma hlavami a o další kus dál zase byl maličký krab, který měl kolem sebe plamen.
"Vyber si, co chceš, ale budeme potřebovat sovu, takže pokud chceš něco víc, nebudu ti bránit," usmál se Argen.
Harry se na něj vděčně podíval a rozhlížel se po obchodu. Prodavačka jej jen s úsměvem pozorovala a nechala ho, ať si sám vybere.
Chlapec se procházel sem a tam obchodem. Prohlížel si ty rozmanité tvory a nemohl si vybrat. Nakonec si vybral mladou samici sovy sněžné. Přesto ještě chvíli se rozhlížel. Nic však neviděl zajímavého. Přišel k pultu a pak se zarazil. Cítil podivné chvění. Něco jej volalo. Chvíli ten pocit vychutnával a pak se vydal na průzkum.
V koutě uviděl maličkou voliéru a tam bylo vajíčko.
"Co je to?" zeptal se chlapec zvědavě.
"To je fénix," prohlásila prodavačka. "Vylíhne se tehdy, když se jej dotkne budoucí majitel."
"Mohu?" zeptal se Harry.
Žena kývla a usmála se na
Argena, který začal přepočítávat peníze. Naštěstí měl dost i na fénixe. Věděl moc dobře, že Harry by se nedotknul zvířete jen tak. Musel jej vábit a to znamenalo, že se to vajíčko vyklube, když se jej chlapec dotkne.
Harry splnil jeho očekávání. Když strčil ruku do klece a vytáhl vajíčko, vejce se začalo chvět a pukat. Po chvíli měl Harry v ruce malé ptáčátko.
Žena se usmála. "Už je tu chudák tak dlouho, jsem ráda, že si konečně vybral," poznamenala pobaveně. "Takže to bude sto galeónů," prohlásila veseleji. Argen si povzdechl a vyskládal mince na pult.
"Děkuji," usmála se žena.
Harry s Argenem jen kývli a vydali se ven z obchodu.
"Tak jak se budou jmenovat?" zajímal se Argen.
Harry se na něj podíval. "Já myslel, že jim dáme jména společně," prohlásil.
Argen však zavrtěl hlavou. "Jen vymýšlej, jsou tvoji," poznamenal.
Harry se rozzářil. "Tak… sova bude…" přemýšlel. "Hedvika," prohlásil nadšeně. "A fénix… je to kluk nebo holka?" nadhodil a vytáhl z kapsy malé ptáče, které návrat do klece odmítlo.
Argen jej chvíli studoval. "Holka," prohlásil. "Má kratší ocasní pera a bledší zobák."
"Tak bude…" zarazil se. "Dina."
Argen se usmál a přikývl. "Dobrá. Tak tedy Hedvika a Dina… no… to bude veselo," zasmál se.
Doma pak po Hedvice poslali dopis Hermioně a Harry v P.S. nezapomněl dopsat i dnešní nákup. Však to pro něj byl nejkrásnější den, jaký kdy zažil.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alexia Alexia | 28. prosince 2009 v 20:07 | Reagovat

velmi pekna kapitola :-D

2 onnyinka onnyinka | Web | 28. prosince 2009 v 20:09 | Reagovat

krásná kapitola. honem napiš další!! moc se těším

3 Imala Imala | 28. prosince 2009 v 20:09 | Reagovat

Moc pěkný ... :) Tak rychle další díl ... :) Plosím ... :D

4 Bria Bria | 28. prosince 2009 v 20:18 | Reagovat

moc hezka kapitola :)... malinkej dotaz.. budou kapitoly i k jinym povidkam?? :)

5 Martina Martina | 28. prosince 2009 v 20:19 | Reagovat

nádhera prostě boží těším se na další jsem napnutá jak struna :-)

6 zazo zazo | 28. prosince 2009 v 20:30 | Reagovat

Bria: Ah... začínám mít pocit, že si na začátek kapitoly píšu jen tak pro legraci pro sebe... ne, po dobu prázdnin bude jen tahle!

7 ciaky ciaky | 28. prosince 2009 v 20:33 | Reagovat

dobrá kapitola jsem zvědav jak se to bude vyvíjet

8 Hrabe_ Hrabe_ | 28. prosince 2009 v 20:47 | Reagovat

Dalsi skvele pokracovani:-)

9 Likvidator Likvidator | 28. prosince 2009 v 20:50 | Reagovat

Je to super kapitola. Jen tak dál :) Zajímalo by mně kolik asi tak zhruba plánuješ kapitol k téhle povídce?

10 Felis Felis | Web | 28. prosince 2009 v 21:00 | Reagovat

Už se moc těším na další dílek!

11 Michlík Michlík | E-mail | Web | 28. prosince 2009 v 21:56 | Reagovat

Ahojky. Máš moc hezké povídky a už se těším na další pokračování. Ne, že bych byla šťoura a kontrolovala ti to ale měla by sis dát větší pozor na psaní i a y hlavně v příčestí minulém. I tam kde by mělo být y trkne snad každého. Takže buď si dát pozor nebo si sehnat ochotnou a v češtině zdatnou betu. Jinak hodně štěstí a dostatek Múzy.

12 Wocas Wocas | 28. prosince 2009 v 22:13 | Reagovat

Tk fenix?...to sem necekal...jinak super kapca:-D...tesim se na dalsi vyvoj deje:-D

13 Nadarja Nadarja | 28. prosince 2009 v 22:20 | Reagovat

Hezké.

14 drahokam drahokam | 28. prosince 2009 v 22:33 | Reagovat

Paráda,takže Fénix, jménem Dina. Jak slyším Dina vzpomenu si ta tu potrhlou Dinu z Tvé druhé povídky. Ale velice mne potěšil pravý tatík Harryho, to znamená ještě hromadu problémů :-)
Jsem zvědavá, jaký bude Harryho bráška a co Remus, ale opět je mne ještě více divné, že ani Remus se po Harrym nescháněl, asi mne to bude ještě dlouho vrtat hlavou. Hm, 15 kapitolek, to je paráda, vypadá to na delší povídku, super, ale přimlouvala bych se i na Tvojí další povídku, jednu kapču prosím.

15 zazo zazo | 28. prosince 2009 v 23:05 | Reagovat

Michlík: Betu už jsem zkoušela mnohokrát, ale buď nejsme ve stejnou dobu na ICQ nebo já tu věc napíšu v neděli a já mám pořádný internet jen v týdnu, takže na kapitolu byste třeba místo měsíce mohli čekat taky delší dobu. A pak je tu o tom, že když mám psací náladu, tak bych betu asi zahltila... můj rekord je kapitola za půl hodiny a při té rychlosti... se prostě chyba objeví.
Takže proto betu nepreferuju.
Nejde o to, že bych neuměla češtinu, nebo tak, ale já v té rychlosti jsem tak nějak ráda, když se strefim do klávesy :-D a přemýšlím nad dějem, který se vytváří za pochodu. Upřímně ani nevím, co bude v kapitole i v době, kdy je půlka napasaná. :-D...

16 Anna Anna | 29. prosince 2009 v 9:29 | Reagovat

Super, jdu na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama