6. kapitola (VD-L)

28. prosince 2009 v 23:34 | zazo/ |  Vánoční dárek: LOVEC
Tak jsem opět neodolala :-D To s tou betou jsem vysvětlila v komentech u pětky.
Jinak, Tery, četla jsem tvou povídku HP a hra s časem. Je to velice hezké a vtipné ;)... jen jsem zpočátku byla překvapená, že myslíme podobně... po čase jsem usoudila, že asi stejně nemyslíme. Nezlobím se, ale prosím opatrně s tím... Uregen s rmudlovskou zbraní? :-D Nedovedu si představit :-D
6. kapitola


Harry stál naproti svému otci, Argenovi. Ten se jen usmíval. "Gratuluji," usmíval se spokojeně a v očích se mu leskla pýcha.
Harry se zazubil. Konečně byl právoplatný lovec. Trvalo mu to dlouho, ale výsledek stál za to. Bylo mu patnáct, což byl ideální stav pro vstup do společenství lovců. Mladý, rychlý, přesto zkušený.

Argen byl neskutečně pyšný na to, co jeho syn dokázal. A nemyslel teď poslední zkoušky pro přijetí. Pamatoval si moc dobře na dobu, kdy přiletěla Hermionina sova s prosbou o pomoc. Tehdy bylo Harrymu dvanáct let. A tak se s Argenem hned vydal do školy. Argen chtěl původně sám, ale Harry to odmítl.
Hermiona jim pak vypověděla, co se ve škole děje. Tehdy se Harry dozvěděl o své schopnosti, kterou byl hadí jazyk. Díky tomu se dostali do Tajemné komnaty, kde svedli nelehký boj s mocným baziliškem. Argen jej dokázal oslepit, ale pak jej had přivedl do bezvědomí tím, že s ním praštil o jeden ze sloupů.
Když přišel k sobě, usmíval se na něj jeho syn, který sám dokázal hada zabít.
Hermiona jim byla nevýslovně vděčná a o to víc, když zachránili ještě její kamarádku Ginny, která byla v rukou Voldemorta. Sice té dívce pak trochu museli poupravit paměť, Argen nechtěl, aby si na ně pamatovala, ale jinak se vše seběhlo bez nějakých problémů.
Následující rok přiletěla sova dříve. Téměř na začátku školního roku. Útěk Siriuse Blacka znepokojil všechny lovce. Vycítili, že se něco děje a s nimi to vycítili i tvorové temnoty. Upíři si najednou více dovolovali a vlkodlaci si dokonce troufali na posvátný háj lovců, což se nikdy dříve nestalo.
Harry a Argen se tedy přestěhovali na čas do Zapovězeného lesa, kde chránili jak školu, tak získávali informace pro lovce, kteří trpěli nedostatkem informací.
Bylo toho hodně, co se dozvěděli a lovce to znepokojilo. Voldemort zmizel z Albánie, kde se po porážce profesora, kterého zastavil Severus Snape, vrátil. Teď byl pryč a nikdo nevěděl, kam zmizel. Argen s Harrym zpočátku mysleli, že v tom má prsty Sirius Black, ale posléze zjistili, že to nebylo možné. Siriuse jednou Harry zahlédl u Mlátivé vrby a stačila chvíle na to, aby věděli, k čemu sloužila.
Oba dva se rozhodli zůstat zatím stranou. Přemýšleli, co zde Black nadále pohledává. Jistě, chtěl pomstu, ale Harry v Bradavicích nebyl, měl dost času na to, aby si tohle zjistil. Tak proč i nadále zůstává?
Argen bedlivě hlídal i Hermionu, která za nimi chodila a ujišťovala se, že jim nic neschází. Díky tomu se seznámili i s Křivonožkou a Harry s Argenem věděli, že tenhle kocour je víc, než jen obyčejné zvíře a začali jej hlídat. Bylo nesmírným překvapením, když zjistili, že je společníkem Siriuse Blacka, ze kterého se vyklubal schopný zvěromág.
Argena tohle znepokojilo, a začínal se zabývat myšlenkou, že možná Black hledá něco nebo spíše někoho jiného, ale ten někdo asi zřejmě student nebude, protože za tu dobu měl už tolik příležitostí, že to bylo až nehezké.
Jednou Hermiona přišla s pláčem, že zmizela Ronova krysa. Tehdy Harry vyslovil domněnku, že možná ta krysa je odpovědí pro všechno. Křivonožka měla s Prašivkou neustálý problém, i když neměl důvod na krysu útočit. Navíc, jak oba zjistili, byla krysa strašlivě moc stará, až nezvykle. Něco nesedělo.
Jednou Argen šel při okraji lesa a všiml si Hipogryfa. Podle Hermiony měl být popraven, což se lovcům ani za nehet nelíbilo. Přeci jen viděli, co se tehdy s Malfoyem stalo. Byla to jeho vina.
Argen tedy zvíře odvedl a schoval v lese.
Hned tu noc se udála mnoha změn. Ron byl unesen Blackem a Hermiona s Lucasem Potterem
se mu vydali na pomoc. Argen s Harrym netušili co se děje. Měli však obavu z toho, co se semele. Úplněk zářil na obloze a oba moc dobře věděli, že profesor Lupin není obyčejný profesor.
Než se nadáli, byl malér. Nějaký uvězněný muž uprchl, Lupin se přeměnil ve vlkodlaka, a kdyby jej Argen nenápadně neodlákal, byla by z většiny vlkodlačí hostina.
Harry se vydal za tím uprchlíkem, ale místo toho narazil na mozkomory, které obkličovali Blacka, Hermionu a Lucase. Rychlým kouzlem je zahnal a pak se musel schovat, jelikož se objevil nějaký profesor a ten odvedl trojici do hradu.
Harry pak odtáhl zachráněného hipogryfa před okno, kde byl uvězněný muž. Mávl hůlkou a okno cvaklo. Sám seskočil a za pomocí kouzla lehce dopadl na zem. Pak jen pozoroval jak překvapený a zmatený muž odlétá na krásném zvířeti pryč.
Tím se ukončila dobrodružství v Bradavicích. Nebo si to aspoň mysleli. Turnaj tří kouzelnických škol byla událost, která se nezdála ani lovcům a tak žádali Harryho, aby se tam vydal. Argen chtěl jít s ním, ale rada to nedovolila. Byl to Harryho test, zda už je připraven být lovcem.
A tak vyrazil. Turnaj probíhal klidně a tak se Harry zajímal spíše o les a nestačil se divit. Poměry v lese se začínali měnit. Něco se prohánělo lesem. Nějaký podivný strach s nejistotou.
Prvním úkolem byli draci, Harry pozoroval dění při turnaji a mračil se. Tohle neměl rád, ale hlavně ho to všechno znepokojovalo. Pořádat turnaj v téhle době byla hloupost. Lovci byli obezřetní a nic nebrali na lehkou míru. Únosy a zmizení pár lidí jim dělali starosti a jejich hypotézy, se čím dál víc stáčely k Voldemortovi. Lovci byli samostatná organizace. Nijak s ministerstvem nesouviseli, ale i tak mohli s nimi spojit síly. Jenže rozkaz z ministerstva nepřišel. Zdálo se, že ministerstvo to hodlá přejít a jak se Harry brzy dozvěděl, skutečně tomu tak i bylo.
Když pak nastala poslední zkouška, Harry zneklidněl a jeho neklid se stále prohluboval. Po nějaké době dostal strach a všechno v jeho těle se sevřelo. Když se pak před obrovským bludištěm objevil umírající šampión, který před svou smrtí oznámil návrat Voldemorta, Harry na nic nečekal. Vrátil se rychle ke svému otci a spolu pak předali zprávu radě lovců.
Lovci byli v plné pohotovosti. Rozdělovaly se úkoly a všeobecně se chystali na válku. Celý svět byl v plné mobilizaci. Zástupci lovců z celého světa se sjížděli do Anglie, kde spolu hovořili o situaci a diskutovali, co a jak má být dál.
Válka Anglie, se měla brzy přenést dál, věděli to všichni, protože temní tvorové uznávají Voldemorta a chtějí se mu zavděčit, aby i oni po nějaké době měli stejná práva, jako tomu mělo být v Anglické části světa, kterou Voldemort měl dobýt.
Lovci věděli, že tomuhle čaroději nejde jen o tuhle zemi. Tady šlo o celý svět.
Zatímco lovci měli poplach, kouzelníci byli klidní. Představě, že je zpět, se jen vysmáli a nic neřešili. Dokonce, místo aby začali jednat, posílali Brumbála na samé dno společnosti a dělali, co mohli, aby se ho zbavili nebo aspoň umlčeli.
Harry byl tedy uznán za schopného lovce a byl konečně přijat. Trvalo to však měsíc, díky blázinci, který s jeho příchodem z Bradavic nastal.
"Jsem na tebe hrdý," prohlásil Argen a Harryho pevně objal. "I tvá pravá rodina, by byla," ujistil ho.
"Děkuji, tati," zašeptal. "Měli bychom jít, pozvali nás na radu," prohlásil.
Argen přikývl a společně se vydali ke dveřím. Vyšli ven a procházeli tak důvěrně známým lesem. Nic se tu nezměnilo, jen stupeň nebezpečí, se zvýšil.
Oba dva se zastavili pod velikým dubem, kde byla menší chatka. Bylo to jakési shromaždiště. Chata byla tvořena jednou obrovskou místností, kde se lovci scházeli.
Vešli do ní a rozhlédli se. Všude byli ti nejstarší vůdci lovců z mnoha koutů světa.
"Harry, Argene," usmál se Ryl, který byl jejich vůdcem. Nejstarší lovec zdejší komunity se podíval po ostatních lovcích a pak jim pokynul, aby se posadili za kulatý stůl, kde už všichni seděli.
"Harry, máme pro tebe jeden úkol," začal Ryl.
Harry povytáhl obočí.
"Je tě potřeba v Bradavicích. Zdejší studenti nejsou dostatečně chráněni před tvory lesa. Byli bychom klidnější, kdybys nastoupil do Bradavic jako student. Nikdo by o tobě nic nevěděl. Všechno by bylo zařízené," prohlásil.
Harry se rozzářil. Vždycky si chtěl vyzkoušet výuku ve škole. Navíc tam byla Hermiona a tu on měl moc rád. Občas si jej kvůli tomu Argen dobíral.

"Pokud se mnou budou moci Hedvika s Dinou," pokrčil rameny.
"Obávám se," prohlásil Argen. "Že Dina nebude moci. Může být v lese, ale ne na škole."
"Tak jsme to taky myslel," ohradil se Harry.
"Výborně. Všechno tedy zařídíme," mrkl na něj Ryl. "Půjdeš do pátého ročníku pod jménem Harry Argen."
"To vám trvalo dlouho vymyslet, co?" nadhodil Harry.
Ryl jen pokrčil rameny. "Měl jsi soukromého učitele, žil jsi v malé vesničce nedaleko odsud. Tvoje matka zemřela, když jsi byl malý a otec se tě vzdal. Vyrůstal jsi s adoptivním otcem."
"Je v tom tolik fantasie, že se bojím, abych to náhodou nepopletl," bručel mladý lovec.
"Nebuď drzí," okřikla ho se smíchem jedna lovkyně.
"Jo, bylo to docela náročný, to zařídit," ohradil se s úšklebkem Ryl. "Pošleme tedy sovu Brumbálovi. Ani on nic nebude vědět. Tvou prioritou je les. Kdyby se cokoli dělo, pošleš nám Dinu se zprávou. Tak… to je vše… vyčkej doma na dopis. Jdi!"
Harry vstal. Byl sice zvědaví, co chtějí jeho otci, ale tohle zřejmě nebylo pro jeho uši. Diskrétnost byla lovcům vtloukaná od začátku výcviku stejně, jako tomu bylo s poslušností, ale i s přátelským poutem mezi lovci. Vlastně všichni byli jedna velká rodina. Všichni se v lese znali a stáli při sobě. Sice tu byli neshody a různé problémy, ale rozhodně ani jeden z nich nešel proti tomu druhému.
Harry tedy doma začal balit a těšil se, až nastoupí do školy. Rozhodl se, že napíše Hermioně. Co kdyby jej náhodou omylem prozradila? To se nesmí stát.
Přivolal si tedy brk a pergamen a dal se do psaní.

Drahá Mio.
Tenhle rok nastupuji na TAJNOU misi do Bradavic. Nyní však budu student. Moc tě prosím, abys to nikomu neříkala. Je to důležité. NIKDO nesmí nic vědět a ani mít podezření. Doufám, že to chápeš. Brzy se uvidíme.
Ar

Hedvika, která měla bidýlko v koutě, jej ostražitě pozorovala. Když si všimla, že její pán dopsal, přistála vedle něj a čekala, až dostane dopis k doručení.
"Leť za Hermionou," popohnal jí. "Vrať se brzy a šťastný let," s tím jí pustil.

Po několik dnů se nic nedělo. Jen se vrátila Hedvika od Hermiony, která slíbila, že bude mlčet.
Po čase se však objevila školní sova a nesla kladnou odpověď od profesora Brumbála. Přinesla také lístek na vlak, potvrzení o chození do jedné kouzelnické vesnice a pak také seznam potřeb do školy. Argen mu tedy všechno podepsal a pak se společně vydali na Příčnou.
"Tak, co tam všechno máš?" nadhodil Argen a díval se po obchodě s knihami.
"Co si budete přát?" nadhodil prodavač, který se k nim přihnal.
"Tohle," odtušil Harry a podal mu seznam.
Muž pokýval hlavou a začal všechno shánět. Argen jen pokrčil rameny a začal se rozhlížet. Harry zapadl do jedné uličky a tam jej upoutala jedna kniha. Předzvěsti smrti jej lákali a tak si tu knihu vzal. Nevěděl, co tam bude, ale on se rozhodně nebál.
Vzal si ještě runy a něco o nebezpečných tvorech světa, což byla deseti kilová kniha o mnoha stranách.
"Jste si jistý?" podivil se prodavač a díval se na knihu o smrti.
"Ano," odtušil Harry.
"A ještě tohle," odtušil Argen a hodil mu tam několik knih o plížení, o rostlinách, lektvarech a odvarech a pak také něco o zvířatech.
Harry se zasmál.
Zaplatili tedy a vyšli ven. Harry si ještě musel nechat ušít hábit a nějaké to oblečení pro normální kouzelníky. Sice měl nějaké mudlovské věci, ale moc toho nebylo a hlavně by to bylo podezřelé, kdyby tam pak běhal v kůži.
Argen mu koupil ještě několik dalších maličkostí, které lovci nepotřebovali, ale které by se Harrymu mohli hodit ve škole.
Naposledy se stavili v lékárně. Tam toho nekoupili moc. Většina věcí se dala sehnat v lese. Argen koupil Harrymu ještě nějakou knihu o léčivých lektvarech.
"Nemohu tě učit všechno," poznamenal. "A tohle ti pomůže se zlepšit. Zkus to cvičit a třeba i upravit. Na lektvary máš talent," řekl pyšně. "A ty budeš léčivé lektvary potřebovat víc, než vodu."
Harry se zasmál, ale věděl, že je to pravda.
Než se oba nadáli, byl tu čas rozloučení. Harry svého otce objal a vydal se do Londýna. Přemístil se do jedné zapadlé uličky a tam si zvětšil kufr, který měl doposud v kapse. Popadl klec s Hedvikou a kufr a vydal se na nádraží. Vzal si jeden vozík, na který náklad naskládal a vydal se pomalu k přepážce mezi nástupištěm devět a deset.
"Hele, to je ten novej," ozval se za ním výkřik. Otočil se a díval se na skupinku zrzků, která byla v přítomnosti několika podivných lidí. Harry poznal jen Hermionu a její kamarády, které mu popsala, ale pak také Moodyho a Lupina. Na ženu s růžovými vlasy překvapeně pohlédl, ale hned to zamaskoval. Nechtěl, aby někdo tušil, že jí zná.
"Ehm…" usmála se nejistě Ginny Weasleyová. Jediná dívka téhle rodiny. "Moc se za bratra omlouvám…"
"Ronalde," sykla popuzeně matka Hermioninýho kamaráda.
"Ehm… já jsem Remus Lupin a ty?" usmál se na něj muž kolem čtyřiceti, s pískovými vlasy, které protkávalo stříbro. Jeho medové oči se na něj usmívaly a Harry se musel zazubit. Byl tak nepodobný tomu vlkodlaku, kterého jeho otec držel na hranicích lesa.
"Jsem Harry Argen," představil se. "Omlouvám se však, že se s vámi neseznámím, ale vlak odjíždí za pět minut a zřejmě bychom nestihli. Snad budu mít tu čest jindy," poznamenal. Všichni se na sebe překvapeně a pobaveně podívali. Mladík za tu dobu stihl zmizet a tak i oni se odebrali na nástupiště, kde už ho v davu neviděli.
"Tak se mějte a nezlobte," nabádala je Molly Weasleyová naposledy a pak je poslala do vlaku.
Brzy se vlak rozjel a zanechal rodiče samotné.
Hermiona se vydala hledat kupé. Našla jedno, kde byl jen Harry.
"Ahoj," usmála se. "Můžeme dál?" nadhodila.
"Jistě," kývl hlavou.
"Děkujeme," usmála se.
Za chvíli už se seznamoval se všemi. Ginny, Ron a jeho bratr Lucas. Po chvíli přišel i Nevill a i jakási Lenka Láskorádová.
Harry si většinu cesty četl. Dal na radu jeho otce a začetl se do knihy o léčitelských lektvarech. Nijak jej zážitky z prázdnin nezajímali. O Hermioně stejně toho věděl tolik, že podruhé to slyšet nemusel.
Cesta byla zdlouhavá a nudná. Přesto to nebylo něco, co by se nedalo vydržet. Občas se s někým dal do hovoru, ale jinak se o ostatní nezajímal. Jeho práce byla v lese, nikoli mezi lidmi. A pokud chtěl odcházet nepozorovaně, musel být všem vesměs lhostejný.
Konečně začal vlak zpomalovat a Harry vyskočil na nohy. Začal se hned převlékat do hábitu a tak měli dámy na co se dívat. Harry sice neměl ještě tak vyrýsované svaly díky růstu, ale i tak bylo jasné, že jakmile bude jeho růst dokončen, bude mít svalů více než dost.
Rychle se tedy oblékl a nevšímal si pohledů dívek. Vyšel z vlaku a rozhlédl se kolem. Byli na obyčejném nádraží, které si pamatoval z obchůzek minulý rok.
"Prváci ke mně," křičel nějaký obr. Harry se za ním vydal. Venku byl pořádná bouře, ale Harrymu to bylo jedno. Byl zvyklý.
"A ty si ten novej? Tak ty pojedeš s námi," usmál se.
"Dobře, děkuji," kývl hlavou a počkal. Poté ho obr, spolu s prvňáky, vedl úzkou pěšinou do kopce.
"Za tím kopcem uvidíte hrad, děcka," houkl muž.
Harry se ocitl na vrcholu kopce a předstíral údiv. Když se všichni dost vynadívali, vydali se do lodiček, které je převáželi přes jezero. Harry se díval na rozbouřené jezero. Vlny byli veliké a klátily lodičkami.
Jejich průvodce je nabádal, aby se pořádně drželi.
Harry se v klidu posadil do jedné lodičky a nijak se nezdráhal. Ostatní děti však měly strach. Po chvíli však i ony nastoupily a tak se mohlo vyrazit do hradu.
Harry byl na plavby po vodě zvyklý. Argen jej často bral na divokou řeku protékající lesem. Byly to neuvěřitelné peřeje, které se museli lovci naučit sjíždět. Byla to totiž hlavní úniková cesta a byla to také nejrychlejší cesta při nějakých důležitých srazech.
Tyhle vlny jej nijak neděsili. On se dokáže udržet v lodi a dokáže i v téhle vodě plavat. Větší obavy měl o ty děti.
Muž tam na ně křičel pokyny. Kdyby se cokoli stalo, měli se aspoň chvíli udržet nad hladinou, aby je mohl vytáhnout. Harry se tomuhle ušklíbl. Radit uměl každý, ale dokázat to, už tak lehké nebylo.
Harry celou cestu doufal, že se nikomu nic nestane a že nikdo nespadne. Jenže bouřka najednou prudce zesílila. Harrym to smýklo o hranu. Překvapeně se podíval na oblohu. Ta se však nezměnila. Někdo nebo něco chtělo, aby se tu stalo neštěstí.
Harry se rychle rozhlédl. Jejich průvodce byl v šoku. Mávl nějakým deštníkem a kouzlil jím. Harry na to šokovaně koukal, ale pak toho nechal. Díval se, jak mužova kouzla svazují loďky, aby se nic nestalo. Jenže Harry věděl, že je to marné. Tohle nebyla obyčejná bouře. Tohle bylo kouzlo.
Najednou si vzpomněl na to, co četl o tomhle hradu. Byla to mocná pevnost, která měla jednu jedinou slabinu. V den přijímání žáků byla ochrana velice malá. Hrad si musel zvyknout na nové tváře, a aby vpustil neznámé osoby, musela být ochrana téměř nulová. Na veliký počet neznámých lidí totiž hrad reagoval tak, že vztyčil štít. To samé udělal, když viděl, že větší skupina lidí má zlé úmysly.
Jenže bylo nežádoucí, aby studenty do hradu vpouštěli po jednom či po čtyřech za den. Museli se tam dostat najednou a to znamenalo utlumit činnost obrany hradu.
Teď se to jevilo, jako veliká nevýhoda, protože kdyby došlo k útoku, není na hradě nikdo dostatečně silný, aby si s invazí poradil.
S Harrym to opět smýklo. Nabručeně se posadil a tentokrát se pevněji zachytil. Díval se na své vyděšené spolucestovatele. Bylo vidět, že jsou vyděšení k smrti.
Najednou bylo slyšet přes bouři něčí hlas. Harry ta slova znal. Byla to slova mocného odvolávacího zaklínadla. Lovec je začal tiše opakovat. Měl v úmyslu propojit svou magii s tím mužem, který bojoval proti téhle magií vyvolané bouři. Jistě by to sám zvládl, ale ve dvou, je to vždy jistější.
Jeho magie se uvolnila, ale nikdo z prvňáků to nemohl pocítit. Ještě neměli zkušenosti s magií natolik, aby byť i jeden z nich pocítili příval magie.
Cítil, jak se jeho mladá přesto silná magická energie proplétá se starou, přesto mocnou a jiskřivou magií. Byl to zvláštní pocit propojení. Harry věděl, že pokud bude tenhle muž v nebezpečí, pocítí to a bude mu moci pomoci. Stejně tomu tak bylo i obráceně. Jen s tím rozdílem, že on nepřijde, jelikož Harry nedovolí, aby zjistil, kdo mu dnes pomáhá. Pokud to tedy nebude nezbytně nutné.
Jejich magie se spojili v jeden mocný paprsek, který prostřelil oblohou a zabodl se přímo do jádra kouzla. Kouzlo nedokázala odolat tak mocnému přívalu a bouře se upokojila. Harry zase začal vnímat. Bouře se uklidnila, ale vlny tu stále ještě chvíli budou. Právě se přes ně převalila vlna, když uslyšel výkřik. Ohlédl se a viděl, jak místo čtyř, jsou v loďce jen dva a vedle loďky se čeří voda. Harry neváhal. Přiskočil k okraji a podivnou šipkou zaplul pod vodu. Rozhlédl se a uviděl, jak ke dnu klesají dvě těla.
Harry se pár tempy dostal až k nim a vyrazil k hladině. Cítil, jak se mu nedostává kyslíku. Dostal se moc hluboko. Cítil tlak na hrudi a posléze i menší pálení. Pak se prudce nadechl a opět skončil pod vodou, aby vyzvedl na hladinu i dvě děti. Pak se opět mohl nadechnout. Rozhlédl se a ke svému uspokojení spatřil jejich průvodce, který se k nim hnal s vyděšenou tváří.
Rychle je vytáhl do loďky. "Jste v pořádku?" strachoval se.
"Mě nic není," kuckal Harry, který se snažil zbavit těch pár loků vody, které do sebe nabral, když pomáhal tahat děti do lodě. "Co oni?" nadhodil.
Muž je kontroloval. "Budou v pohodě," poznamenal s úlevou a párkrát nad dětmi zakouzlil. Ty se rozkašlaly, ale jinak byly v pořádku. "Jináč, já jsem Rubeus Hagrid, ale přátelé mi říkají Hagrid."
Harry se usmál. "Harry Argen, ale pro přátele jsem Harry," zazubil se.
Muž s úsměvem kývl a vydali se ve velmi těsné loďce k ostatním, kteří se k sobě vyděšeně tiskli. Pak konečně dorazili ke břehu. Harry si hned všiml Brumbála, jak se ustaraně dívá na lodě. Harry hned poznal, že to byl on, s kým se propojil.
Vedle něj pak ještě stála nějaká stará, přísně vypadající žena a ještě pak jeden muž s hákovitým nosem a s vlasy, které vypadaly mastné. Přesto Harrymu ostrému pohledu neušel jemný detail, který unikal většině. Vlasy byly jen pod ochrannými kouzly, aby muže chránili, Merlin ví před čím.
"Jste všichni v pořádku?" křičela žena celá vyděšená. Brumbál měl starostí stažené obočí. Muž vedle něj však měl tvrdé neprostupné rysy. Harryho to ale neoklamalo. Cítil z něj napjetí a mírné obavy.
Harry začínal na sebe nadávat, že se nezajímal o jména profesorů, když tu byl. Sice tušil kdo je kdo, ale jistotu neměl.
"Všici v pořádku, ale bylo namále. Kdyby nezasáh Harry, bylo by nás o dva míň," rozhlásil hned Hagrid. Harry si pomyslel cosi o tom, že jeho nenápadnost vzala za své.
"Co se stalo?" dožadoval se Brumbál, když se díval na vystrašené děti, které se k sobě choulily. Jen jeden jediný, Harry, stál opodál a ždímal si hábit.
Muž s černými vlasy si jej chvíli prohlížel. Pak jen mávl rukou a mladík byl suchý. "Děkuji, pane."
"Profesor Snape," představil se muž.
Harry se usmál. "Děkuji, pane profesore," usmál se. "Hodně jsem o vás slyšel."
"Jistě," zabručel a očividně si myslel přesně to, co Harrymu bylo řečeno. Nepříjemný netopýr, který nadržuje Zmijozelu. "Bylo to od vás statečné a možná i trochu… hloupé."
"Severusi," okřikl ho Brumbál. "Pane Argene, jsem vám zavázán za záchranu našich studentů," poznamenal Brumbál.
Harry jen kývl. "Třeba si to při nějakém tom trestu vyberu," ušklíbl se Harry a díval se na překvapené profesory. "Jsem zvyklý žít v komunitě, ve které se mluví upřímně, všichni jsou si rovni a chováme se k sobě jako k rodině," prohlásil. "To, že máte TITUL profesor, pro mě nic neznamená. Moji úctu si musí každý zasloužit, do té doby jí neprojevuji. U nás se říká, že to není důstojné," poznamenal poklidně.
Brumbál překvapením zamrkal a pak se usmál. "To musí být velice hezké, žít mezi takovými lidmi."
Harry se na něj usmál. "Je," přisvědčil a zachvěl se. Bouře sice ustala, ale stále mírně pršelo a foukal ledový vítr.
"Jistě, omlouvám se," zvolal Brumbál a mávl hůlkou. Všichni byli suší, i Harry, který stihl opět trochu provlhnout. "Pojďme do tepla," vybídl je.
Brzy už byli ve škole. "Tady počkejte," nakázala profesorka. "Jen se na vás připravíme a hned vás pošleme dovnitř."
Profesoři odešli a Harry se díval na děti, které na něj obdivně hleděly.
"Díky," špitla malá holčička a objala ho. Harry v ní poznal jednoho z těch, které zachránil.
Než se nadáli, byla tu spousta duchů. Harry si je s klidem prohlížel, zatímco děti byly nadšené a zvědavé. Některé i maličko vyděšené.
"Ale vida," usmál se na něj nějaký muž, který vypadal jako šlechtic. "Prvňáci a kdo pak je tohle?" ukázal na Harryho. "Ty sem přestupuješ viď? No tak vás tedy vítám ve škole čar a kouzel."
"Vítejte," pokýval jim nějaký tlustý mnich.
Harry se na ně díval s klidným a vyrovnaným pohledem.
Najednou se dveře otevřely a v nich byla ta žena, která je přivedla. "Pojďte," vyzvala je. Vešli. Harry šel v čele a bedlivě se rozhlížel. Byl zvyklý, že i malý detail může o všem rozhodnout.
"Tady se zastavte."
Nastala píseň moudrého klobouku. Harry to moc nevnímal, protože to bylo o ničem. Jen o tom, jak rozdělit koleje a co která znamená.
"Až řeknu vaše jméno, dostanete na hlavu tenhle klobouk a ten určí vaši kolej."
Postupně se kolem Harryho hemžily všechny děti. Na své si přišly všechny koleje. Ani jedna nebyla ochuzená.
"Naposledy Harry Argen, který k nám nastupuje do pátého ročníku," usmála se na něj žena. Harry se posadil a rozhlédl se po čtyřech kolejních stolech. Jeho společníci na loďkách už jistě něco málo řekli, protože na něm všichni viseli očima.
Profesorka, jak už si stačil domyslet, mu na hlavu dala veliký klobouk, který mu přepadl přes oči. Byla tma, ale jemu to nevadilo. Tma jej provázela velkou částí jeho života.
'Vida, tak se konečně setkáváme. Čekal jsem tě dřív. Ale běda, kam tě mám zařadit? Ve zmijozelu bys vyniknul. Zesílil bys tam a dostalo by se ti uznání, ale tobě o tohle nejde. V nebelvíru bys také zapadl, ale nevím, tvoje činy jsou i pro ně příliš odvážné. Havraspár má v sobě moudrost, ani ta ti pravda nechybí, ale unudil by ses tam. O mrzimoru škoda mluvit. Ruku k dílu přiložíš rád, ale samotu oni neuznávají. Kdepak. Tak co s tebou? Havraspár ne, mrzimor ne. Hmmm… jsi mi to ale těžká osobnost. Tohle jsem už dlouho neměl. Tvoje cesta lovce je dlouhá a odvážná. Dej mi slib a já se rozhodnu.'
'Jaký?'
'Nebudeš podle sebe soudit ostatní. Jejich statečnost nedosahuje té tvé ani z poloviny. Ty v nebezpečí žiješ, oni ne. Slib, že na ně nebudeš používat stejný metr.'
'To je to nejmenší a slíbit to mohu.'
'Dobrá, nezlob se na mne, ale tohle je cesta, kterou bych byl rád, kdybys viděl. Je to cesta černokněžníka, ale já vím, že ty po ní nepůjdeš. Chci, aby ses podíval na to, co to všechno obnáší a jaký je to život. Stejně tu nejsi od toho, abys tu studoval. Chci ti tedy ukázat to, co jsi mohl mít, kdyby sis vybral jinak a věř… není o co stát.'
Harry se zasmál a kývl.
"Zmijozel," rozneslo se síní.
Všichni byli překvapení. Jeho čin odpovídal spíše nebelvíru, nikoli zmijozelu. Podíval se na Hermionu, ale ta se usmívala. Viděl v jejích očích souhlas. Harry přeci žil s temnými tvory a bylo jasné, že z toho nevyjde neposkvrněn. Navíc, lstivé tvory přemůže jedině lstivost.
Zmijozel vybuchl v jásot a tak si k nim Harry přisedl.
"Jsem Draco Malfoy," přispěchal k němu nějaký blonďák.
"Těší mě," odtušil neurčitě. "Harry Argen."
"Tohle jsou Crab a Goyl. A tohle," ukázal na dívku, která seděla nedaleko. "Je Pansy Parkinsová," představil je všechny.
Harry jen kývl hlavou. Nijak jinak neměl náladu reagovat. Věděl moc dobře, co jsou ty děti zač. Děti smrtijedů, ať už byly jakýkoli, měly začátek v černé magii. Měli nakročeno, jak poznamenal klobouk, na dráhu černokněžníka, a to bylo něco, co Harry nesnášel. Přesto se rozhodl být klidný a nic na sobě nedat znát. Lidé se mohou změnit a za rodiče přece nikdo nemůže. Vždyť i jeho otec je smrtijed, i když je teď špehem.
Pohlédl na Hermionu a nepatrně se usmál. Bude to tu sice nuda, ale zase pozná něco nového a to bylo přesně to, co se mu na téhle práci líbilo. Jen ještě, aby to s těmi ze zmijozelu vydržel.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alexia Alexia | 28. prosince 2009 v 23:51 | Reagovat

tak to bolo super :-D pri poslednej vete som si predstavila vyvrazdeny zmijozel :-D

2 Avatar Avatar | 29. prosince 2009 v 1:20 | Reagovat

Super dílky, řekl bych takový plný překvapení... a to od začátku do konce :) Mno přece jen je v Bradavicích :) Moc se těšim jak to bude pokračovat a jak to se zmiozelem vydrží :D

3 ciaky ciaky | 29. prosince 2009 v 8:09 | Reagovat

krásná kapitola

4 Nadarja Nadarja | 29. prosince 2009 v 9:45 | Reagovat

Moc hezké. Myslím, že Ron by pošel hlady, kdyby byl klobouk tak užvaněný pokaždé.

5 Hrabe_ Hrabe_ | 29. prosince 2009 v 10:50 | Reagovat

juchu dalsi skvela kapitolka:-)

6 Land Ish Land Ish | 29. prosince 2009 v 10:51 | Reagovat

Super:) Bylo to dost dlouhý, ale možná až zbytečně jsi popisovala ta dobrodružství. Nebo... Nevím, buď si to měla rozvinout ještě víc, nebo to tolik nepopisovat. Máš totiž zvyk popsat jenom ty nejdůležitější okamžiky, dějové, ale co si myslí postavy, na to občas zapomeneš.
Ale bylo to fajn. Jenom ty BRADAVICE!:D:D:D Vím, že je většina chce, ale je to už trochu ohraný...:D

7 Anna Anna | 29. prosince 2009 v 11:04 | Reagovat

Tak konečně jsem si ji mohla přečíst. Super kapitola jako vždy a moc se těším na další.

8 Tery Tery | Web | 29. prosince 2009 v 11:45 | Reagovat

Jooo! Zmijozel! Víc si ani nemůžu přát xD Jsem hrozně moc zvědavá na další kapitolku, prosím, dej jí tam co nejdřív :D

9 Satiras Satiras | 29. prosince 2009 v 11:46 | Reagovat

Super tahle povídka je prostě užasná. Těsim se na další díl :)

10 Tery Tery | Web | 29. prosince 2009 v 11:51 | Reagovat

A ještě, PROMIŇ, v Anglických jménech jsem jako Alenka v říši divů,xD no...prostě se omlouvám :D

11 Tery Tery | Web | 29. prosince 2009 v 12:13 | Reagovat

Do třetice všeho dobrého, ještě jedna slohovka na omluvu. :D
Už je to něco přes rok, co jsem přečetla všechny knížky Harryho Pottera. Shlídla jsem filmy, o prázdninách jsem šla do kina na šestku a chtěla jsem něco víc. Další příběhy, kde by Harry něudělal tohle, ale něco jiného. Začala jsem tedy číct fanfiction na internetu. Přečetla jsem spoustu povídek, ale některé se mi prostě od půlky přestali líbit. Přemýšlela jsem, co by mohl někdo udělat jinak a co by se stalo dál... no prostě bych většinu povídek nejradši poupravila. Pak jsem přišla na tvojí stránku a přečetla vše, co tu máš...myslím xD A přišla ta osudná otázka: Nezvládla bych taky napsat svojí povídku? Zdálo se to jako úžasný nápad, a tak jsem začala. založila si vlastní blog, ale nápady prostě docházeli, no...asi víš, co se stalo dál. Bála jsem se a stále se bojím, že něco napíšu a nikdo si to něpřečte. Budu si to psát jen tak pro sebe a nikoho to nebude zajímat. Tomu se chce asi každý vyvarovat a dopadlo to takhle. No jo, když nějakej blázen do HP přijde na tvůj blog, přečte to vše za jeden den a chce něco dalšího, takhle to dopadá. xD Jestli chceš, napíšu na blog čí je ten nápad, ale z povídkou neskončím, ani kdyby jsi prolezla počítačem a rozbila mi držku. xD Už to píšu skoro rok a i když ten nápad nění můj, vložila jsem do toho nějakou tu práci. Nikdy to nebude dosahovat tvých kvalit, ale možná, že jednou přijde stejný blázen jako já, přečte si to a...no, každopásně už mě nic nenapadá a nechci ti zaplevelit celý blog mýma hloupýma kecama...takže se ještě jednou moc omlouvám, stydím se za to :( a asi na tvůj blog přestanu chodit, protože je mi to prostě líto...ne dělám si srandu. Na tvůj blog chodím celkem často a tak to i zůstane xD Pa, pa

tvoje podlá spistovatelka Tereza

12 Tery Tery | Web | 29. prosince 2009 v 12:13 | Reagovat

Tý jo, možná jsem to trošku přehnala xD ↑↑↑

13 Shelis Shelis | 29. prosince 2009 v 12:18 | Reagovat

moc pěkné. přidáváš kapitolky úžasně rychle a já se tak doma aspon nenudím. Trochu jsem doufala, že bude v Nebelvíru,ale na Zmijozel jsem zvědavá. Hlavně na Snapea. Moc se těším na další :D

14 Felis Felis | Web | 29. prosince 2009 v 12:34 | Reagovat

kapitolka se mi moc líbila. Už se moc těším na další dílek! Harry ve zmijozelu-dobrý nápad!! :-D

15 zazo zazo | 29. prosince 2009 v 12:47 | Reagovat

Tery: Ale no tak :D... nemáš se za co omluvat... ta povídka je bezva, jen mě to pobavilo, nic víc. Navíc, jsem málem umřela smíchy a to se mi moc často nestává xD... bože, Brumbál v růžový :-D... jen jedna věc mě tam zaráží, ale to bych rozebrala spíše u tebe ;)... každopádně, klobouk dolů a rozhodně nekonči. Klidně se inspiruj kde chceš, třeba i z dalších povídek o de mně, ale jen prosím opatrně... trochu ti to tam ujelo... ale to bych nechala až u tebe na blogu, pokud ti to nevadí ;)

16 zazo zazo | 29. prosince 2009 v 12:49 | Reagovat

Land Ish: Myslela jsem, že máš o mě lepší mínění :-(... já a dávat na někoho? Tsss... tohle je napsaný už delší dobu a ne proto, že si to přejete. Je to hezké, ale tenhle důvod, proč je v Bradavicích, není o přání vás. Já se vám často snažím vyhovět, ale když mi to nezapadá do děje, tak to zkrátka nejde ;)... ostatně Land Ish neboj, ono tam ani nejde o Bradavice... :-D

17 Lycans academy Lycans academy | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 13:05 | Reagovat

Ahoj,
nová RPG hra se rozjíždí. Navštiv www.lycans-academy.blog.cz, staň se vlkodlakem a začni psát svůj příběh. Zapoj se do akcí, bojuj proti upírům, najdi si přátele - přidej se k nám!

18 Champik Champik | Web | 29. prosince 2009 v 13:19 | Reagovat

hMM, tak to bude zajímavý :-D

19 drahokam drahokam | 29. prosince 2009 v 13:20 | Reagovat

Paráda, takže Zmijozel, jsem na to zvědavá. Jinak já myslím, že by měl Brumbál poznat s kým spojil svou magii, kdo mu pomohl, už se moc těším na dobrodužství , které v Bradavicích nastanou. A jak pak asi bude Harry válšit se Sevíkem? Super kapča a těším se na pokráčko.

20 anfulka anfulka | 29. prosince 2009 v 13:23 | Reagovat

super

21 Land Ish Land Ish | 29. prosince 2009 v 16:01 | Reagovat

[16]: Ne, to fakt ne:) Já to nemyslela tak, že bys to udělala na prosbu čtenářů (a pokud jsem pochopila, tak jsi to stejně napsala ještě dřív, než si to někdo poprvé přál:D), to je fuk. (A teď asi začnu doufat, aby odtamtud brzo zmizel...:D Ne, když už tam je, ať je sranda.:))

22 Imala Imala | 29. prosince 2009 v 16:44 | Reagovat

Moc pěkný ... :) Tak rychle další díl ... :D

23 salamasa salamasa | 29. prosince 2009 v 17:08 | Reagovat

lahudkové :)... Doufám, že dneska přibude další :)

24 Martina Martina | 29. prosince 2009 v 19:08 | Reagovat

paráda prostě boží čím dál tím víc je to napínavější jsem zvědavá co bude dál!

25 pekne pekne | 29. prosince 2009 v 20:08 | Reagovat

ze zacatku mi to prislo trochu moc sladky ale ted to vypada ze by to mohlo ziskat aspon o trochu temnější ráz coz teda vitam tahle kapitola se mi moc libila

26 Alcië Alcië | 29. prosince 2009 v 20:44 | Reagovat

Skvělá kapitola. Čte se to úžasně, takže rychle další kapitolu ;-) nemůžu se dočkat, co tam Harry bude vyvádět. Je jisté, že pilně se učit nebude :D

27 KiVi KiVi | 29. prosince 2009 v 21:47 | Reagovat

hééé Zmijozel? :D No...ten se tam teda vůbec nehodí xD. Ale když jsi to tak vysvětlila, tak proč ne :). Aspoň pozná další způsob myšlení, a to se hodí.

28 Tery Tery | Web | 29. prosince 2009 v 22:26 | Reagovat

Dej sem další kapču, prosím! Prosím!...jestli jí sem nedáš, ukradnu jí a přepíšu. Harry nikdy nepozná Hermionu! Kromě toho, že bude slepej, bude i blbej a plešatej. bude se bát tmy, pavouků a hodnej kočiček. Unese ho Voldy, bude ho dlouho mučit a ministerstvo ho pak odsoudí na doživotí v Azkabanu za vraždu Argena, kterou pochopitelně nespáchal, ale udělala to Hermiona, která se přidala na špatnou stranu. Dej jí sem, nebo to tvůj kámoš Harryček nepřežije, protože mu dá pusu překrásná růžová mozkomorka!
xD Máš deset minut na rozmyšlenou xD

29 Wocas Wocas | 29. prosince 2009 v 22:31 | Reagovat

Uzasny...ostatne jako vzdycky:-D...uz se tesim co napises dal:-D

30 tess tess | Web | 29. prosince 2009 v 22:33 | Reagovat

nevim jak to napsat přiměřeně, tak to napíšu na rovinu. asi sem se zamilovala. tahle povídka je úžasná. je promyšlená, každá kapitola je dotažená a má hlavu a patu. všechno na sebe navazuje adává to smysl. už se nemůžu dočkat další kapitoly.

31 desolate desolate | Web | 9. září 2016 v 6:43 | Reagovat

nebankovní půjčka bez zástavy :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama