8. kapitola (VD-L)

30. prosince 2009 v 10:11 | zazo |  Vánoční dárek: LOVEC
Tak je tu kapitola :-D... uvidíme, jak se vám bude povídka dál líbit :-D...
Jinak mě napadlo, že bch předělala jedni povídku ze svých starých. Ty povídky jsou na estránkách, takže si jednu vyberte, napište jí do komentářů a ta, kteá bude mít nejvíce ohlasů, tak tu přepíšu a předělám ;) :-D

8. kapitola


Harry jakožto lovec, byl zvyklí na mnoho věcí. Jenže tohle předčilo i jeho očekávání.
"Jste jen ubožáci," poškleboval se Malfoy a díval se na Ronalda a další Nebelvíry. Harry to nijak nekomentoval. Jeho hlavou proudila jen jedna a ta samá myšlenka… mimina.
"Největší je ten, kdo něco takového prohlašuje," šklebila se Ginny.
Harry protočil oči a přemýšlel, kdy si konečně jednu vrazí, aby byl pokoj.
"Já aspoň nevyhazuju učebny do vzduchu," chechtal se nafoukaný aristokrat.
Harry děkoval všem, že se nedal na dráhu černokněžníka, protože kdyby se měl chovat takhle… oklepal se.
"Copak se tu děje?" ozval se suchý hlas. Harry se podíval na svého staršího bratra.
"Ale… Potter. Kde máš svého retardovaného bratra a jistě… on chcípnul… ani se tomu nedivím. Takový ubožák jako on, neměl šanci," chechtal se. "V přírodě přežívají jen ti nejsilnější."
Harry se na něj jen překvapeně podíval.
"Ty smradlavá fretko," zavrčel Lucas.
Harry vykulil oči. Tohle, že je STARŠÍ bratr? Přišlo mu, že se všichni chovají dost dětinsky. Jen se urážet bezduchými urážkami… kam to vedlo? Nebo co tím chtěli dokázat? Lovci, když se hádali, tak si vyčetli všechno, co bylo skutečné, ale urážky nepadali nikdy. Nemělo to cenu se hádat, mohlo to vést jen k tomu, že by vás při delší hádce někdo nebo něco sežralo. Tomu se lovci snažili vyvarovat a tak zkrátka si řekli, co a jak a tím to končilo. Pak spolu mluvili jen tehdy, když to bylo nutné, ale trucovat a kdesi cosi? Na to nebyl čas a ani to nebylo moudré.
Hermiona jej pobaveně pozorovala. Věděla, co se mu honí hlavou a někdy s ním musela souhlasit.
Život lovce byl těžký a tak neměl Harry čas starat se o to, jak se chovají děti v jeho věku. Nikdy to nevěděl. Všechny děti, které znal, byly sejné jako on. Byly také z klanu lovců. Tohle pro něj bylo nové a neznámé. Navíc, nikdy neměl možnost se takto chovat. Lovec musel mít přísnou disciplínu a přísné sebeovládání. Navíc na city nebylo nikdy moc času. To, že se v dětství upínal na Argena, byla výjimka, kterou si v dané situaci mohli dovolit, ale teď bylo tohle pouto nežádoucí a Argen i Harry se jej snažili co nejvíce zúžit. Kdokoli z nich mohl brzy zemřít a neskutečná bolest a slepá nenávist by byla to poslední, co by oba dva potřebovali.
Měli spolu stále dobrý vztah, ale už to nebylo takové, jako v době, kdy byl Harry slepí. Věci se změnili a Harry se jim dokázal snadno přizpůsobit. Jenže na tohle si zvyknout nějak nedokázal a uvnitř sobě věděl, že ani nechce.
"Ale, ale… pane Pottere," ozval se za ním chladný hlas profesora Snapea. "Copak zde chcete?" nadhodil.
"Profesor Brumbál by si přál mluvit s Ronem, Nevilem a Hermionou, pane," zavrčel.
"Weasley, jděte s Grengerovou a Lonbotomem. Ať vás tu už nevidím," sykl.
Harry se nepatrně pousmál na Miu. Věděl, že mu řekne všechno, co se bude řešit.
Snape je pustil do učebny a tam jim zadal úkol. Harry byl opět brzy hotov a přemýšlel, co jim mohl asi tak Brumbál chtít. Po chvíli však myšlenek zanechal. Musel se zamyslet nad lesem. Byl tam klid, ale na jak dlouho? Voldemort se už jednou pokusil oslabit Bradavice. Jistě se o to pokusí nějak znova… jenže jak?
Povzdechl si a zkroušeně se přihrbil.
"Nazdar," odtušil Malfoy povýšeně, když vstoupil na pokoj.
Harry mu jen kývl.
"My se ještě moc neznáme. Já jsem Draco Malfoy. Syn Luciuse Malfoye člena školní rady," ušklíbl se.
Harry se na něj klidně podíval. Vůbec ho to nezajímalo. "Harry Argen," kývl mu. "Mého pravého otce znáš," poznamenal. "Mého nevlastního neznáš a buď za to rád," ušklíbl se.
Malfoy povytáhl obočí a pak se uchechtl. "Proč?"
"Neptej se," prohlásil vážně a nijak se u toho neusmíval. Malfoy znejistěl.
Chvíli bylo ticho. "No, jsem rád, že jsem ve zmijozelu."
Harry se na něj jen podíval. "Aha," odtušil.
"No… tvůj pravý otec je kouzelník."
"Ano je," kývl.
"A tvoje matka?"
"Nemám matku," prohlásil.
"To je mi líto," odtušil, ale bylo mu to jedno. "Ale čarodějka byla?"
"Podle všeho byla," pokrčil rameny.
Malfoy si ho chvíli prohlížel. "Komu slouží tví otcové?" zeptal se zvědavě.
Harry ohnul ret znechucením. "Můj pravý otec je špeh," poznamenal. "Můj nevlastní neslouží nikomu. Pracuje pro ministra, ale neuznává ho. Není ničí člověk. Dostává plat, ale neposlouchá… není PES," sykl.
Malfoy se na něj udiveně podíval. Tohle bylo neobvyklé a Harryho nevlastní otec jej začal zajímat mnohem víc, než by si kdy přiznal. I on by rád byl nezávislí. Jak strašně nenáviděl svého otce, že jej nutí být poslušný Pánovi Zla.
"Omluv mě, musím si udělat úkoly," poznamenal a odešel. Tyhle úkoly… nesnášel je. K čemu to bylo. Většina věcí jej stejně neuživí. K čemu mu bude vědět, kdo vynalezl zaklínadlo umlčení? Hlavní bylo, že umí to kouzlo. Koho zajímá zbytek?
Zamračeně se odebral do knihovny a podíval se na knihy, které přetékaly informacemi o ničem a o všem.
"Budete si přát?" zabručela madame Pinceová.
Harry jí moc nemusel. Knihy mu nevadily. Ale ne všechny uznával. Nesnášel knihy, které mlely o jednom a tom samém a nic neřekly. Takové vždycky chtěl zničit, jen co se jich dotkl, ale… tahle žena by ho asi zabila.
"Děkuji, najdu si sám," poznamenal chladně a vydal se hledat knihu o formulích po všechny léta. Byla to tlustá kniha k ničemu. Harry jí nesnášel a vyhýbal se jí po celou dobu, co měli zadaný tenhle úkol, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, než se jí pokusit najít.
Prohlížel si regály plné knih a nakonec jí našel. Vstoupil si na špičky a tím se mu vytáhlo triko. Nesnášel hábit a tak si ho vždy hned po hodině sundal a chodil jen ve volném triku a kalhotách. Dnes se to ale ukázalo, jako chybný tah.
Tím, že se mu vytáhlo triko vysoko nad pas, se odhalili i jeho rýsující se břišní svaly. Nic by se nestalo, kdyby se v uličce neobjevily dvě hihňající se holky, které při pohledu na něj zalapaly po dechu, zaslintaly a sjely ho toužebným pohledem.
Když svíral knihu a otočil se a zarazil se.
"Děje se něco?" nadhodil.
"Copak děláš dneska?" vyhrkly obě.
Harry se zarazil. "Dneska?" opakoval nechápavě. "Nic," poznamenal.
"Známe jedno bezva místo," nakrucovala se jedna a ta druhá horlivě přikyvovala.
"Budeme mít soukromí," vábily ho. Harry by nebyl správný lovec užívající si svůj krátký život, kdyby řekl ne.
"Zítra v šest v pátém patře," nadhodil a povytáhl obočí.
Holky vypískly a zdrhly dřív, než se Harry stačil vzpamatovat. Mladík pokrčil rameny a vydal se k jednomu stolu a usadil se.
"Co se jim stalo?" nadhodil známý hlas.
Harry se podíval na Hermionu a usmál se. "Rande," utrousil.
Hermina se zamračila.
"Ale no tak," zabručel. "Nejsme manželé a lovci dlouho nežijí. Copak mi nedopřeješ ani trochu povyražení? Navíc jsem ti to slíbil," usmál se.
Hermioně divoce zaplály oči. "Nejsem tvoje hračka," sykla.
"Nejsi," kývl. "Ale nabídla ses sama. Mio… já nejsem muž, který se jednou ožení a bude mít děti. Lovci neuzavírají sňatky. Já byl jednou zasnouben, ale i tohle se dělá jen při nějakých okolností. Já byl slepý a manželka mi měla pomáhat. Teď už to není třeba. Má snoubenka je mrtvá a já jsem zdravý. Není důvod dalšího sňatku… a navíc my žijeme jen jako milenci nebo milenky. Nespíme s jedním, ale s víc lidmi. Náš úkol je mít dítě a starat se o pořádek."
"A Argen má dítě," ušklíbla se Mia.
"Nedávno něco říkal o pěti, ale jistý si není," pokrčil rameny. "Jsou ale moc malý a muž své děti nevídá. Jen tehdy, pokud se dožije toho, že je má učit. To matka se s nimi vídá po celou tu dobu. Muži učí chlapce a ženy dívky. Tak to je."
Hermioně se v očích zaleskly slzy. "Já…"
"Mio," zašeptal Harry. "Mám tě rád, ale nedělej si iluze. Moc tě prosím. Nikdy jsem neměl souhlasit s tvým návrhem. Mám tě rád, moc tě mám rád, ale nemohu s tebou být, je to nebezpečné."
"A s nimi?" vyprskla.
Harry potřásl hlavou. "Jen jedna noc. Nic víc nemohou čekat ani ony. Navíc… dítě smím mít jen s lovkyní. Nikým jiný."
"Proč?" vykřikla.
"Protože bys to nechápala. Dítě, které má krev lovce, patří k lovcům. Tak je to daný. Vzdala by ses dítěte? Nevzdala. Ty bys to nechápala. Lovkyně ano."
"Ale ty nejsi dítě lovců," připomněla vítězoslavně.
"Argen se mě ujal. Je můj otec," poznamenal trpělivě. "I když nemám jejich krev, jako bych měl. Já si to zvolil, byla to moje cesta."
"Ale co když dítě nechce být lovec?"
"Pak mu vymažeme paměť a je dán do sirotčince nebo do nějaké rodiny. Nikdo neví, kým je a tak…"
"To je kruté," sykla Hermiona.
"Není," potřásl hlavou Harry. "Podívej, zemřeli by, kdyby se rozhodli žít stranou. Vlkodlaci nerozlišují, kdo drží zbraň a kdo ne. Jednou jsi s lovcem… tak jsi nepřítel. Je to tak daný, bohužel. Není to úmyslně."
Hermiona potřásla hlavou. "A co kdybych prohlásila, že moje dítě nechce?" prohlásila vzdorovitě.
Harry povytáhl obočí. Copak ona s ním dítě chce mít za každou cenu? "Rozhodnutí je na něm, nikoli na matce. Do té doby musí být ukrytý v úkrytech lovkyň, která my muži, neznáme," potřásl hlavou. "Podívej, Mio. Znamenáš pro mě hodně. Za tu dobu…" zamumlal, ale pak potřásl hlavou. "Já tě nedokážu milovat. Nedokážu ti přinést modré z nebe. Já jsem tu proto, abych bojoval a zemřel," prohlásil měkce a díval se, jak se dívce kalí oči slzami.
"Já tě ale miluju," prohlásila dívka. "Hodně pro mě znamenáš, víš?" vzlykla.
Harry si povzdechl a prudce jí k sobě přitáhl. Rozhlédl se, ale nikdo tu nebyl. Rychle s ní smýkl na jednu stranu a zasyčel. Za nimi se otevřel průchod do Tajemné komnaty. Pamatoval si, jak se od Baziliška, dostali právě touhle chodbou. Přitiskl Hermionu na stěnu. Byl od ní jen malý kousek. "Miluješ?" zachraplal.
"Ano," vzlykla.
Harry bolestně zavřel oči. Zhluboka se nadechl. "Mio," zašeptal nešťastně. "Moje, Mio. Já tě nemohu milovat… nemohu…" vrtěl hlavou, ale jeho oči byly smutné.
"Ale miluješ mě, viď?" řekla s mírnou nadějí v hlase.
Harry se na ní podíval a smutně jí pohladil po tváři. "Já nemám právo, tě milovat, Mio. Já nesmím."
"A proč bys nemohl? Mohl bys toho nechat. Žít normální život. Mohl bys být…" zamyslela se. "Spojka," vypískla. "Zjišťoval bys informace od nás a byl bys spojnicí mezi normálními lidmi a kouzelníky a lovci."
Harry se podmračil. "Nic by se tím neměnilo. Mio. Takhle je to lepší, věř mi," zašeptal.
"Není," vykřikla a opět jí stékaly slzy. Praštila jej do hrudi, ale on to skoro ani nezaznamenal. "Jsi odporný zmetek. Žiješ jen svou prací… ta je pro tebe důležitější, než všechno ostatní," plakala.
"Je to důležitá práce," poznamenal jemně.
"Nejsi Lovec," vyjekla. "Nejsi!"
Harry povytáhl obočí.
"Ani jeden z tvých rodičů jím nebyl…" dýchala zrychleně a stírala si rukávem tváře. "Máš výcvik, ale nejsi jako oni. Ty JSI kouzelník. Tvůj otec i bratr jsou tady. Nejsou to LOVCI. Nech toho, prosím, buď s námi," škemrala.
Harry zavrtěl hlavou. "Hermiono… ne…" řekl vážně a ostře se nadechl, aby našel ztracený klid. "Lidé jsou šťastní a živý díky nám. Nemohu si dovolit… nemohu je opustit. Argen se o mě staral celou dobu. Je to MŮJ OTEC. Já JSEM lovec. Možná nemám krev, ale mnoho dalších také ne. Občas si lovci berou sirotky… ale Mio… poslyš… já vím, že chceš docílit toho, abych byl s tebou, jenže to chceš teď. Za pár let na mě zapomeneš a najdeš si někoho jiného. Láska není věčná," smutně se usmál. "Hodně pro mě znamenáš, jenže všechno není jen o tobě a mě. Vlkodlaci, upíři… a mnozí další mě už znají. Kdybych to teď hodil meč do žita, stále by po mě šli."
Hermiona vzlykla, ale souhlasila. Bude se s tím muset smířit. "Pustíš mě?" nadhodila.
Harry couvl a sykl na zeď. Ta se rozestoupila. Než však Hermiona utekla, políbila Harryho na rty. Harry se díval za utíkající dívkou a i on vešel do kouta knihovny, kde jej nikdo nemohl vidět. Pak i on odešel.

Blížil se čas Vánoc a s ním i doba, kdy Harry musel předat hlášení lovcům. V lese byl klid, i když občas narazil na Moodyho, který začínal mít podezření na nějakého lovce. Harry neměl chuť mu to vyvracet. Stejně se mezi lovci tradovalo, že Moody s nimi hodněkrát spolupracoval a všem bylo vštěpováno, že pokud se tento muž dostane do nesnází, jejich prioritou je jeho pomoc. Ať už jakákoli.
Kouzelníci o tom věděli, ale tvrdili, že je to mýtus. I Moody si to myslel.
Harry však věděl, že to pravda je a tak jej místo toho bedlivě sledoval do doby, než muž z lesa odešel.
Nebyl to však jen Moody, kterého Harry hlídal. Často mu dělala starosti Hermiona. Chodila teď jako tělo bez duše. Veškeré své touhy před ní bedlivě střežil, a pokud měl s nějakou dostaveníčko, ututlal to tak hluboko, že se o tom dívka zkrátka doslechnout nemohla. Naštěstí se s děvčaty netahal tak často, takže dívka skutečně nic nevěděla.
Harry se jí pokoušel zvednout náladu a nebyl sám. Nejvíce se snažili její kamarádi. Jenže dívka je nevnímala a často hleděla někam z okna.
Harry na známky kašlal a podle toho to vypadalo. Jediné, co měl dobře, byli lektvary a péče o kouzelné tvory. Zbytek jej nijak nezajímal, i když se v hodinách snažil naučit co nejvíce.
Navíc je profesoři připravovali na NKÚ, ale Harrymu tyhle zkoušky k ničemu nebyli a tak se o ně vůbec nezajímal.
Jeho pozornost byla upřena na les a ten se hodně měnil. Nejen, že zlo se pomalu rozšiřovalo, ale také se měnila i jeho podoba. Les pomalu houstl, ale Harry si toho hned všiml. Také se rozmnožily jedovaté rostliny, které tam dříve díky jednorožcům nebyli.
Co jej však trápilo, bylo, že doposud neviděl ani jednoho nebezpečného tvora. Cítil jejich přítomnost, ale vypadalo to, že se mu vyhýbají. Odněkud museli vědět, že tam je, ale on nevěděl, jak. Byl opatrný. Možná, že se schovávali před Moodym, anebo jej zkrátka poznali, když byl na hodině Hagrida.
Z cekem poklidného místa, se stalo vysoce nebezpečné. Harry poslal Dinu se zprávou za Rylem s prosbou o prozrazení. Tohle Brumbál musel vědět stůj co stůj.
Harry se převlékal z hábitu a chystal se na oběd, když se před ním objevil krásný fénix.
"Ahoj Dino," usmál se a pohladil jí po hlavičce. Převzal si dva dopisy. Jeden byl pro Brumbála, druhý pro něj. Byl tam souhlas, který Harry ani nepotřeboval. Stejně by to řekl, jen to takhle byl bez průšvihu.
Harry se tedy vydal do ředitelny. Díky Hermioně zde hrad už znal. Neznal však heslo. Zastavil se před chrličem a pokrčil rameny. Zakladatel lovců byl přeci Godrik Nebelvír, což věděli jen lovci a ti neměli tendenci to někomu říkat. Mezi lovci se po generace předávalo jedno heslo. Nikdo nevěděl, k čemu slouží, ale všichni cítili, že je důležité, jej znát.
Podle legend, to byl klíč ke všem vchodům v Anglii, která byla chráněna. Harry to ještě nikdy nezkusil, a taky nebyla příležitost… ale teď by mohl.
"Je-li rezaví meč, je lovec mrtev," zašeptal chrliči. Ten se na něj podíval. V očích mu zaplálo rudé světlo. "Vítej, můj následovníku," prohlásil hlubokým, hrdým hlasem. "Cítím zlo… jdeš pomoci?"
"Jdu… i nejdu. Jsem svým vlastním pánem," prohlásil tiše druhou část hesla. Chrlič se usmál a uskočil. Harry vešel na jezdící schody a nechal se vynést.
"Alastore, nepřeháněj… ty jsi jimi posedlí," posteskl si dobře Harrymu známý hlas. Harry se ušklíbl a přešel ke dveřím. Zaklepal. Za dveřmi nastalo ticho.
"Dále," vyzval jej Brumbál.
Harry vstoupil. "Dobrý den, Brumbále," poznamenal klidně. "Moody," kývl na druhého muže.
Bývalý bystrozor se zvědavě podíval na ředitele.
"Harry?" usmál se starý muž. "Co potřebuješ?"
"Promluvit si a donést dopis," odtušil klidně.
Brumbál se podíval na Moodyho. Ten se usadil a vyzývavě se na Brumbála podíval.
"Pokud ti nebude vadit Alastor."
"Ne," odtušil klidně. Podal Brumbálovi dopis a čekal.
"Posaď se," nadhodil Brumbál a zvědavě si prohlížel pečeť na zažloutlém dopise. Byl tam vyobrazen meč zabodnutý do křišťálu. Znak lovců, jenže ten Brumbál neznal a tak chvíli přemýšlel, komu znak patří.
Harry se usadil do pohodlného křesla a poklidně se díval na dopis, o kterém nic nevěděl.

Brumbále.
Náš nejlepší lovec, Harry Potter…

Brumbál se prudce narovnal.

…nám přinesl zprávy z Bradavic. Velice nás znepokojuje Zapovězený les. Každý den je situace horší. My lovci se snažíme jej vrátit zpět do původního stavu, ale bez podpory ministerstva je to zbytečná snaha, při které zbytečně umíráme.
Jediná vaše naděje je vypálit kus lesa a prodloužit tak pozemky hradu. Popřípadě budete muset i les oddělit… kupříkladu hradbami. Hlavně si les držte od těla.
Harry Potter je vám nyní k dispozici tak, jak tomu má být v každé válce. Jeden lovec pro školu, více jich nemůžeme postrádat. Můžete jej využít i ve svém Řádu. Je to velice schopný člověk, který má ten nejlepší výcvik. Pamatujte. Jak se k němu budete chovat vy, tak se bude chovat on k vám.
Ať vás provází odvaha našeho zakladatele.
Ryl, vůdce lovců.
P. S.: lovcům se nenařizuje. Lovci se prosí.

"Četl jsi dopis?" nadhodil Brumbál a podával kus pergamenu svému příteli. Ten se po přečtení usmíval. Znal trochu lovce a věděl, že i takhle mladý kluk toho bude umět víc, než se komukoli může zdát.
"Ne," řekl Harry mírně popuzeně.
Brumbál se však jen usmál. "Máš být ku prospěchu Bradavic a Řádu."
"Nic neočekávaného," pokrčil rameny.
"Také tě chválí. Prý jsi nejlepší," pokračoval Brumbál a zkoušel jej tím.
"Má občas sklon k přehánění," odtušil nezúčastněně.
Moody se začal smát. "Albusi, jeho nedostaneš. Není to nafoukaný bystrozor. Hochu, vítej na palubě," zazubil se.
"A co Remus?" nadhodil Brumbál podmračeně.
"Lupin mě nezajímá, pokud mě nenapadne. Nejsme vrazi. Náš úkol je chránit lidi… temného tvora nepředěláte. Buď je zlý, nebo se snaží být hodný. Když se snaží, jde mimo náš zájem, když ne, není jiná možnost, než jej zabít. Náš úkol je jasný… ochrana tvorů světla a ochrana nevinných."
Moody se usmál, ale pak se maličko podmračil. "Umíš kouzlit?"
"Ano," kývl. "Černá a bílá magie, obrana, léčivá kouzla. Nic víc umět nemusím, jakožto lovec. Ale ovládám ještě trochu runy a vyznám se v lektvarech a bylinách. A pak všeho, co se dá najít v lese," uchechtl se.
Brumbál se usmíval. "Někoho jako ty, budeme potřebovat, ale jsi velice mladý."
"Lovci umírají mladí," poznamenal Harry zcela klidně. "Nikdo se ještě nedožil třiceti pěti," zazubil se. "Nemám strach, Brumbále. Umím bojovat jak s kouzelnými tvory, tak i s kouzelníky. Meče, hůlky… cokoli… pro mě je to stejné."
"Umíš rozehnat kouzelnou bouři?" nadhodil Brumbál zvědavě. Harry se uchechtl. "To je to nejmenší," blýsklo mu v očích, protože moc dobře věděl, co chce Brumbál vědět. Ten uznale pokýval hlavou.
"Dnes je porada Řádu. Pojď…" usmál se Brumbál. "Půjdeš s námi."
Harry jen kývl.
"Použijeme letax."
Harry opět kývl a přistoupil ke krbu. Tam se otočil a čekal.
"Adresa je Grimwauldovo náměstí 12," prohlásil Brumbál.
Moody mu stiskl rameno. "Je tam půlka bystrozorského sboru. Jsou trošku nafoukaní, takže budou mít kecy. Ale myslím, že tobě to bude silně tam někde," uchechtl se. "Ber je s nadhledem. Jsou opravdu dobří a schopní. Vzepřeli se, jen aby pomáhali. Popletal nevěří v jeho návrat a oni s ním nesouhlasí. Čekala by je poprava, kdyby se na tohle přišlo. Měj to na paměti, až ti budou dávat sežrat tvůj věk."
Harry se na něj podíval a kývl. "Pokud nemají v hlavě jen piliny a pokud mě nenapadnou, nezajímají je."
"I kdyby tě napadli, nezabíjej je, prosím," prohlásil a díval se mu oběma očima do očí. "Jsou opravdu velmi dobří a určitě budou chtít dokázat, že tam nemáš co dělat. Napadnou tě jednou, a když uvidí, že na tebe nemají, budou jen bručet, ale o nic se už nepokusí… tedy doufám. Ale hlavně je nezabíjej, i když na to máš právo. Stále platí, že lovec je zproštěn všech zákonů?" nadhodil.
"Ano," kývl zamyšleně Brumbál a dostal obavy, aby tento chlapec, kterého si jako miminko zamiloval, teď neudělá z Řádu hromadu mrtvol.
Harry se zasmál. "Nezabiju je, ale něco jim zlomím, o to mě nikdo nepřipraví," ušklíbl se. "Každopádně, žádná smrt, žádné trvalé následky, i kdyby o mně tvrdili, že jsem zbabělec. Vím, že spojenci, ať už jsou jakýkoli, jsou cenní a musí se nechávat… no, když už nic jiného, v použitelném stavu," pokrčil rameny.
Moody kývl. "Pamatuj na to… jdeme," sykl.
"Zkouška ohněm," poznamenal Brumbál a nejistě se na Harryho usmál. Ten se však jen ušklíbl. Nabral si hrst letaxu a s výkřikem adresy zmizel v plamenech.
"A teď se modli," poznamenal Moody a i on zmizel.
"Kéž by motlitba pomohla," zabručel Brumbál a vstoupil do zelených plamenů. "Grimwauldovo náměstí."
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alencolm Alencolm | 30. prosince 2009 v 10:37 | Reagovat

Super těšim se na další kapču

2 Alcië Alcië | 30. prosince 2009 v 10:56 | Reagovat

Pěkná kapitola. Jsem zvědavá na poradu Řádu, moc ho asi nevezmou :D Situace v lese vypadá taky zajímavě, co se z toho nakonec vyklube. O rychlejší přidávání kapitol už nemůžu žádat, jen v té rychlosti prosím pokračuj! ;-)

3 pekne pekne | 30. prosince 2009 v 10:56 | Reagovat

dobre to je presne ten temnějsi raz na kterej jsem se těšil :D

4 drahokam drahokam | 30. prosince 2009 v 11:03 | Reagovat

úžasná kapča, ale teď budu opravdu netrpělivě očekávat další, myslím, že si to Harry náležitě užije. Už se moc těším až se mu budou posmívat za jeho věk, prosím přidáš další kapču ještě dnes?

5 Majuš Majuš | Web | 30. prosince 2009 v 11:11 | Reagovat

Super kapča. Jinač já jsem pro Bé-Téčka.

6 Hrabe_ Hrabe_ | 30. prosince 2009 v 11:24 | Reagovat

Dalsi skvela kapca:-)

7 Elis Elis | 30. prosince 2009 v 11:40 | Reagovat

To se nám to pěkně vyvýjí xD Doufám, že to v řádu dopadne dobře, i když... xD...:)) mocinky se těším na pokráčko :D:D:D

8 pajda pajda | 30. prosince 2009 v 11:49 | Reagovat

:-D:-D:-D bezva kapitlka už se těším na setkání řádu

9 Land Ish Land Ish | 30. prosince 2009 v 11:51 | Reagovat

Ha, to je super:D
Jinak, je Grimmauldovo náměstí, ale to je drobnost...:)
Už se těším na příští, ony ty Bradavice nakonec nejsou zlý (hezky jsi je zkrátila:D), je to fajn.
Jinak, já už si nepamatuju ty názvy, tak se musím podívat... Co vím, ze začátku jsem měla ráda mechanický svět - ale konec mě potom štval.:D Pak Moritury a mám pocit, že i Osudová chyba.

Ale celkově námět mám ráda Poberty v Harryho době, to je pak jedno, jaká povídka...:D

10 Likvidator Likvidator | 30. prosince 2009 v 11:51 | Reagovat

Už lituju bystrozorů. A myslím, že léčitelé budou mít kupu práce je dát znovu do "použitelného" stavu. jinak skvělá kapitolka.

11 Avatar Avatar | 30. prosince 2009 v 12:05 | Reagovat

Skvělí :) ty mě nepřestaneš překvapovat :) ráno se vzbudim, no ráno... dobře v půl dvanáctý se vzbudim a je tu další skvělej dílek. Tahle kapitola byla super, odehrálo se plno věcí a i přes to se ti to podařilo vecpat do jedný kapitoly, jen je mi líto Mii. No co se dá dělat, hold to má holka blbý, nebo žeby ne ??? Přece jen na ní Harrymu nějakym spůsobev záleží, jinak by alespoň neutajoval ty "vztahy". Už se moc těšim na další dílek, hlavně na poradu :) sem zvědavej jestli se doopravdy udrží :D Ještě jednou moc děkuju za přidání kapitolky tak brzo :)

12 Alexia Alexia | 30. prosince 2009 v 12:27 | Reagovat

to bolo velmi pekne:-D skvele:-D som zvedava na pokracovnaie :-D

13 Leia Erven Leia Erven | 30. prosince 2009 v 12:45 | Reagovat

skvělá kapitola (jako vždy :-)) a s tou předělávkou jsem pro Bé-Téčka protože je to skvělá povídka, ale ten konec se mi zdá takovej moc uspěchanej

14 tess tess | Web | 30. prosince 2009 v 13:05 | Reagovat

skvělá kapitola. harry je mi čím dál tím sympatičtější. už se těšim,kdo jako první napadne harryho. strašně se těšim na dlaší kapitolu.

15 Anfulka Anfulka | 30. prosince 2009 v 13:08 | Reagovat

Super kapitola příběh taky

16 Felis Felis | Web | 30. prosince 2009 v 13:44 | Reagovat

skvělý!!! Už se těším a další díl!! :-D

17 Avatar Avatar | 30. prosince 2009 v 14:15 | Reagovat

Jop a k té předělávce... já bych navrhoval Bojovníka času, jaká jiná povídka by měla dostat druhou šanci, když né ta v která je o druhé šanci napsaná :) líbí se mi sice všechny povídky, ale tahle má asi ze všech nejlepší nápad... jen mi připadá, že je taková nerozvedená... mno nechám to na tobě, ale hlasuju pro bojovníka času :) mno a rovnou s tim Kruté vězení přece jenom na to navazuje :)

18 Nadarja Nadarja | 30. prosince 2009 v 14:23 | Reagovat

Netvrdila jsi předtím, že runy nezná? Jinak pěkná kapitola.

19 Wocas Wocas | 30. prosince 2009 v 14:36 | Reagovat

Moc pekna kapca:-D...uz se tesim na dalsi:-D

20 Marek Marek | 30. prosince 2009 v 14:51 | Reagovat

Jupí, bude masakr. :D

21 Wocas Wocas | 30. prosince 2009 v 15:04 | Reagovat

Jinak tu povidku asi Bojovnik casu:-D

22 Imala Imala | 30. prosince 2009 v 15:08 | Reagovat

Moc pěkný ... :) Tak rychle další díl ... :) :D

23 Elis Elis | 30. prosince 2009 v 15:22 | Reagovat

Zajímavá kapitola docela se těším na další.

24 ciaky ciaky | 30. prosince 2009 v 15:24 | Reagovat

super kapča jen tak dál

25 šárka šárka | 30. prosince 2009 v 15:35 | Reagovat

super, už se těším až tam budou a on někomu něco provede

26 Bella Bella | 30. prosince 2009 v 15:40 | Reagovat

Naprosto skvělá povídka.....jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...

27 Bublina Bublina | 30. prosince 2009 v 15:48 | Reagovat

Skvělá série :) moc se mi líbí, sem tu už dlouho nebyla a najdenou KUK a ono nová série :) ale musim uznat, že se ti moc povedla, je taková návyková :) No a k tomu předělávání, bych se přiklonila také k Bojovníkovy času :) mám ráda všechny povídky kdy má Harry možnost něco změnit k lepšímu a hlavně kdy má možnost poznat rodiče, to v téhle povídce měl, ale jak psal Avatar, tak to nebylo tak rozepsaný jak by mohlo být... i když nevim jestli myslel zrovna tuhle část věku... třeba chce rozepsat válku s elfama, nebo zakladatele...

28 Anna Anna | 30. prosince 2009 v 17:03 | Reagovat

Nadherá moc se těším na další kapču.

29 paja paja | 30. prosince 2009 v 17:25 | Reagovat

bezvana kapitolka i celá povídka a hlasuji pro bojovníka času

30 Vruon Vruon | 30. prosince 2009 v 17:37 | Reagovat

Super kapitolka, snad se to už aspoň trošku rozjede.
Zatím chování postav je dost zmatený :D zpočátku jako bys chtěla z Harryho a Herm udělat pár a teď jako že sis to rozmyslela a tak si to s nima takhle utlla... no jsem zvědav na další vývoj hlavně na tu schůzy je jasný že se tam něco semele už podle toho jak si to tady na konci tak "nenápadně" okecávala :D
Když už jsme u toho další kapitolka by mohla být ještě dneska když už jsi se zlobila že jsem tak pomalej...co ty na to??

31 imnetet imnetet | 30. prosince 2009 v 18:33 | Reagovat

nejako rýchlo pribúdajú kapitolky niežeby osm sa sťažovala práve naopak moc sa tomu teším

32 KiVi KiVi | 30. prosince 2009 v 19:47 | Reagovat

Jeho tam poslali jako první? zvláštní.. Mia mi už pořádně leze na nervy :D Kdyby mě říkala to co Harrymu, tak bych jí pohodila někam vedle mrtvoly baziliška :D

33 salamasa salamasa | 30. prosince 2009 v 20:04 | Reagovat

No opět v celku pěkná kapitola.. :).. Zdá se, že ta příští bude mít trošku říz konečně :).. Tak se těším ;)...

34 lil lil | E-mail | 30. prosince 2009 v 20:34 | Reagovat

pěkný, a kdy bude další? *nasadí zvědavý výraz a hrozně moc se těší*

35 Lenule Lenule | Web | 31. prosince 2009 v 10:50 | Reagovat

http://coolgirls-club.blog.cz/0912/vgs-prihlaska#komentare ahojky přihlaš se do VGS máš hezký blog

36 Eset Eset | 1. ledna 2010 v 23:40 | Reagovat

Super!!!Miluju všechny tvoje povídky, ale kdybych si mohla vybrat tak  Bé-Téčka!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama