9. kapitola (VD-L)

30. prosince 2009 v 20:33 | zazo |  Vánoční dárek: LOVEC
9. kapitola


"Co tu dělá ten malej smrad?" nadhodil jeden muž, který seděl u stolu. Harry jich tam viděl pět. Všichni se na něj dívali s jakým si opovržení.
"Furt lepší malej, než velkem," poznamenal Harry a maličko nakrčil nos. "A že je to fakt síla."
"Ty je jeden drzej spratku," vyskočil na nohy.
"Jeden? Já jich vidim pět," poznamenal.
To už se na něj muž vyřítil. Harry uhnul a popadl jej za ruku. Hodil jej na stůl a ten se pod jeho vahou rozpadl na kusy. Harryho protivník popadl kus a vyrazil na mladíka. Ten na nic nečekal a popadl kus nohy stolu, která k němu doletěla.
Nejprve muži podrazil nohu. "Ty jo, to jsou všichni takoví idioti?" nadhodil posměšně a to byla poslední kapka pro ostatní.
Moody vyletěl z krbu ve chvíli, kdy se zbytek vrhl na mladého lovce. Bystrozor jen těsně uhnul letící váze.
Harry v chumlu nepřátel uskakoval a bránil se. Byl ve svém živlu. V tomhle se narodil a pro tohle byl vycvičen. Boj zblízka a hlavně jeden proti několika.
Nastavil nohu stolu a dalšího kopl do holeně.
Nadělali tolik randálu, že přivolali zbytek.
"Co se to tu děje?" vyjekla Ronova matka Molly.
"Alastore, tos to nemohl zarazit?" vyskočil z krbu Brumbál.
"Už se rvali," poznamenal.
"To rychle," povzdechl si.
"DOST!" ozval se výkřik. Nastalo ticho. Jenže ne proto, že by byl rozkaz uposlechnut. Pět bystrozorů se válelo na zemi. Byli potlučení, vyčerpaní a s překvapením hleděli na zcela klidného, zdravého mladíka, který zvědavě hleděl na muže, který křičel.
"Co to má znamenat?" vyzvídal muž. Byl to vysoký, snědý muž. V uchu měl náušnici a tvářil se naštvaně. "Od kdy útočíme na děti? Nevím, co vás za kouzlo zastavilo, ale kdybyste tomu klukovi cokoli udělali tak bych vás zabil."
Moody se tam začal smát.
"K tomu by asi nikdy nedošlo," hlesl jeden z těch mužů, kteří leželi.
"A to jako proč?" sykl Lupin, který se tam objevil. "Protože byste se zarazili? To jste říkali i u Lexe a ten teď leží v nemocnici a ještě měsíc si poleží."
"Jsi dobrej," řekl uznale další a zdvihal se ze země. Mávl hůlkou a uzdravil se. Ani jeden nebyl zraněn natolik, aby potřebovali ošetřit. "Kolik ti je?"
"Patnáct," utrousil.
Obdivné zabručení stačilo k tomu, aby jej tihle nafoukaní rváči přijali.
"Na kluka dost dobrý. Proč je tu, Brumbále?" vyptával se ten, co Harryho zprvu urazil.
"Je tu, aby nám pomáhal, Klerenci. A věř mi, že tyhle rvačky tu tolerovat nebudu."
"No… nemysli si, že ti to někdy nevrátíme," zabručel směrem k Harrymu.
"Nepokoušel bych ho, Klerenci," poznamenal Moody. "Dal by tě i se zavřenýma očima. Ale teď už dost, musíme tu dořešit několik věcí. Ať jdou všichni do místnosti sněmu. Máme práci," sykl.
"Jsi v pořádku?" zajímal se ten snědý muž o Harryho a starostlivě si ho přejížděl očima. Harry se na něj ostře podíval.
"Někdo tak slabí, jako oni, mě přeprat nedokáže," poznamenal klidně Harry. Nemyslel to jako provokaci, jen odpovídal. Pravda bolí, ale je nutné jí říkat, jak je to vždy učili.
"Ty jeden mrňavej," sykl Klerenc. A rozmáchl se. Harry jednal instinktem. Ani pořádně nevěděl, co udělal. Moody to zaznamenal a užasl. Jestli tohle umí mladý lovec, co umí ten nestarší? A pak se zarazil. Vzpomněl si na to, co psal Ryl… jestli je skutečně nejlepší, tak je to náramně vidět. Ryl rozhodně nepřeháněl, jak říkal mladík.
Brumbál přimhouřil zlostí oči. Alastor jej však uchopil za paži. "Nech tohle na mě. Ten kluk to neudělal schválně," prohlásil mírně.
Řád byl zaražený a dívali se na bystrozora, který ležel v bezvědomí. Moody k němu přišel a sáhl mu na krk. Žil a nic mu nebylo. Jen byl v bezvědomí kvůli ráně, kterou schytal. Harry očividně i přes to všechno věděl, co a jak má dělat.
"Viděl jsem mnoho bystrozorů, bojovníků a viděl jsem i pár lovců," poznamenal. "Ale teď vím, že tvůj velitel nelhal. Jsi nejlepší."
Harry na to nic neříkal. Věděl moc dobře, že ten muž žije. Netušil, co provedl a ani jak, avšak měl už dostatek zkušeností, aby poznal na první pohled mrtvolu od muže v bezvědomí.
"Málem ho zabil," řekl ohromeně Lupin.
"Nechtěl ho zabít, jinak by byl mrtví," poznamenal Moody zcela klidně. "Tohle si vtiskněte pitomci do těch svých hlav," zavrčel. "On se smrti neštítí," probudil kouzlem Klerence a ten s hekáním a sténáním vstal. Držel se za krk, kam kopanec schytal.
"Jednal jsi rychle a instinktem. To je něco, co má málo kdo. Poslyš… já vím, že na tohle zvyklí nejsi, ale… byl bych ti vděčný, kdybys nějakou dobu mluvil jen se mnou. Odpovíš jen mě a nikomu jinému, ano? Je to jen po dobu, než se naučíš naše zvyky. Vím, že u vás se říká, že pravda sice bolí, ale je nutná. U nás je to trochu jinak. Prosím tě, abys nějaký čas jen poslouchal a vnímal naše hovory a naše zvyky," prohlásil a pevně se na něj díval.
"Jak si přejete, Moody," pokrčil rameny a díval se, jak se na něj Klerenc mračí.
"Dobře. Drž se u mě a pamatuj. S nikým ani slovo."
"Alastore, zase to nepřeháněj," povzdechl si Brumbál.
"Ne, Albusi. Jen by tu jednoho z nich jednou zabil. Nech jej si zvyknout."
Brumbál kývl. "Dobře. Pokud jsi živý, Klerenci, pak jdeme do sálu. Musíme začít."
Harry se držel u Moodyho. Ten jej vedl do jakési síně.
Síň byla podivná. Byla černá a kolem byly hvězdy. Harry byl velice zvědaví a okouzlený, ale výcvik mu nedovolil se rozhlížet. Cítil se mezi těmihle lidmi nesvůj. Hlavně když se jich pak vyhouplo na sedmdesát osob. Bylo to velice nepříjemné pro někoho, kdo žil hlavně samotářský život. Lovci se scházeli jen pětkrát do roka. Zpívalo se, skákalo se přes oheň, dělali se závody, tančilo se. Byli to velkolepé oslavy, které sebou přinášeli i smutný podtón, kdy o několik lovců bylo méně… ale zase bylo hodně nových, takže se to vyrovnalo. Jenže stejně… byla to připomínka toho, že ani vy jste tam příště být nemuseli.
"Scházíte se někdy?" zajímal se Moody.
Harry se smál. Jakoby mu četl myšlenky. "Ano," kývl Harry. "Oslavuje se to, že žijeme," usmál se trpce. "Nemáme uznání. Máme jen pár peněz. Tři galeony za týden."
Moodymu poklesla čelist. "Cože?"
"Ano, to dostáváme od ministerstva," pokrčil rameny. "Peníze se předávají z mistra na učně. Někdy si vyděláme i tím, že zbavíme nějaké vesnice nebezpečí. Ale nejvíce si vyděláme sběrem bylin a různých věcí, jako žíně z jednorožce. My peníze nechceme od ministerstva. Nechceme být na ně vázaní. Pokud vyjde nějaký hnusný zákon, jakože by brzy měl, pak nemusíme, kvůli velmi malé mzdě, poslechnout. Popletal to moc dobře ví a tlačí nás, abychom přijali pět tisíc za měsíc. Jenže my se bráníme i těm třem," zazubil se.
Moody se zamyslel a pak se ušklíbl. "Velmi zajímavé a rozumné. Bojí se Popletal?"
"A jak, ječel na Krystal, to byla dřívější velitelka, že jestli nepřijmeme, odebere nám svobodu před zákonem."
"A?" nadhodil Moody.
"Pokud by to udělal, vyhlásili bychom vzpouru. V Anglii je nás dva tisíce," zazubil se. "Jak myslíte, že by to dopadlo?"
Moody se zasmál. "Tak to by byla rychlost," chechtal se.
"Ticho prosím," ozval se Brumbál. Harry se podíval na vyvýšený stupínek, kde Brumbál seděl. Před ním bylo menší pódium. Za ním, byla do půlkruhu sestavena tribuna pro ostatní. "Rád bych tu přivítal Harryho Pottera, kterého už někteří z vás poznali velmi zblízka."
Nastal šum.
"Za chvíli někoho zabiju," zabručel Harry a nenávistně se díval na lidi kolem. Moody mu sevřel paži. "Klid," zabručel.
"Kyngsley, můžeš nám říci, co je nového na ministerstvu?" nadhodil.
Do středu přišel muž snědé pleti, který zasáhl proti té rvačce.
"Popletal s Umbredgiovou zavádí nový zákon proti vlkodlakům. Mají se prý všichni vyhubit. Do jednoho. Prý to hodili na lovce. Navíc kolují fámy, že lovci tohle nechtějí."
"Tak to bude nějaká blbost. Všichni víme, co jsou lovci zač," poznamenal nějaký tlustý hnusný chlápek, který vypadal jak pytel hadrů.
Harry zavrčel.
"Mundungusi," prohlásil mírně Brumbál. "Nemyslím, že je to s lovci až takové."
"Neřekl jim, kdo jsem… proč?" nadhodil Harry k Moodymu tak tiše, že jej stěží slyšel ten muž.
"Nechce je vyděsit. Lovci mají hodně špatnou pověst. Navíc, je mezi námi Lupin a je hodně oblíbený. Některým z nás zachránil život. Je to skvělý člověk, kterého pokousal Šedohřbet jako malé dítě."
"Ano, to mi bylo řečeno. My Lupina hlídáme. Je to jedna z našich povinností, starat se o ty, co se snaží žít normálně. Stejně, jako zabíjet ty, co vraždí a napadají nevinné. Snažíme se vlkodlačí vir vymítit. Jenže dokud tu budou vlkodlaci jako Šedohřbet, tak se nám to hned tak nepovede."
"Co vlastně máte za úkoly?" nadhodil.
"ALASTORE!" křikl Brumbál.
"Promiň, Albusi, jen jsem byl zvědaví," pokrčil rameny. "Co potřebuješ?"
Brumbál se usmál a v očích mu zajiskřilo. "Jistě má náš přítel spousty znalostí a spousty tajemství, které bys rád znal, ale my tu potřebujeme teď tvůj názor. Znáš lovce. Jak oni se k tomu staví?"
Moody jen pokrčil rameny. "Nemyslím, že by to byli zas takoví šílenci."
Brblání naplnilo celý sál.
"Bojí se nás? Proč?" nechápal Harry.
"Lovci prý vraždí pro potěšení," posteskl si Moody.
Harry protočil oči. "U nás se traduje, že bystrozorové zpohodlněli."
"Jo… to je pravda," posteskl si dvojnásobně.
"To není dobré."
"To není," přikývl.
"Děkuji ti," usmál se Brumbál na Kyngsleye. "Remusi, jak je to mezi vlkodlaky."
Harry zbystřil a Moody se usmál.
"Všude je klid. Zatím žádné útoky a žádné rozkazy od Voldemorta. Nejsem nijak vysoko, takže nevím, jestli se něco plánuje, ale zatím jsme nic nechystali."
"Nechystá se něco na lovce?" nadhodil nějaký muž z davu.
"Ne, Dedalusi, nevím proč. Lovců je jen pár desítek."
Harry se podíval na Moodyho. Ten se jen usmál. "Koukám, že ani vlkodlaci neví, kolik vás je."
"Ještě aby," zazubil se. "Jen ať si něco zkusí. Pěkně si nabijí ty své čenichy," zazubil se. "Navíc, oni vždy, ví jen o jednom, dvou lovcích, kteří nedostanou všechny. Znají i ty, co zabili. Ovšem většinou nájezdy lovců nikdo nepřežije. Je to kvůli našemu krytí a pak také, že ten který přežije, ten pak vraždí dál."
"A děti?"
"Děti nás nezajímají. Ty se změnit můžou. Máme mezi sebou vychovatele. To jsou lovci, kteří byli pokousání. Ti jsou z nás nejstarší. Myslím, že nejstaršímu je pět set let. Je to upír. Ti převychovávají vlkodlaky a upíry. Ale většinou je pozdě… pokud někdo takový propadne krvi, jeho temná stránka jej stáhne. Příkladem je Šedohřbet. Bojoval proti temnotě. Vlastně se říká, že to býval lovec, kterého kousl vlkodlak. Pak, jednoho dne, jej ovládl nějaký kouzelník a nechal ho zabít šest lidí. Tehdy jej ovládl vlkodlak. Vychovatelé se jej snažili navrátit zpět, ale bylo pozdě. Šedohřbet dva zabil a uprchl. Od té doby vládne temnotě."
Moody na něj třeštil oči. "Tak takhle je to? Proto je hned zabijete?"
"Ano… oni se už nevrátí do světla. Proto musíme hlídat i ty, jako je Lupin. Můžou být sebe silnější, ale jakmile je ovládne vlkodlak, není šance. Teď je Lupin ve smečce a brzy dostane rozkaz někoho zabít… nesmí to udělat. Každou vraždou se totiž přitáčí k temnotě a tím jej víc pohlcuje vlkodlak. My mu zkusíme pomoci, ale pokud to nepůjde…"
Moody kývl. "Ani bych nic jiného nechtěl. Nemohl bych se na to pak dívat."
"Děkuji, Remusi, Severusi?" otočil se Brumbál na údajného Harryho otce. Ten vešel na světlo. Vypadal divně. Byl bledý a roztěkaný. Občas pohlédl na Harryho, ale ten jej moc nevnímal. Místo toho se bavil s Moodym.
"Máš pro nás nějaké zprávy?" zeptal se měkce Brumbál. Vždyť mu nešetrně představil syna. Hodně nešetrně.
"Já…" zadrhl se. Pak jen potřásl hlavou, jenže nitrobrana se mu nedařila. "Pán zla nám nakázal zabíjet vlkodlaky a upíry. Ti, co nic nedělají. Máme pak zabít i nějaké nevinné. Chce to hodit na lovce."
Ticho.
"Proč?" vyjekla mladá žena s růžovými vlasy.
"Chce, aby v ně lidé přestali věřit a vzbouřili se proti nim."
Moody se podmračil a podíval se na Harryho. Ten byl zcela klidný.
"Tak k tomu nic nepotřebuje. S lovci by se paktoval jen cvok," poznamenala nějaká žena. Všichni jí souhlasně přikývli.
Harryho to naštvalo. Proč vlastně umírají? Proč se vzdávají rodiny a životu v přepychu? Jen pro lidi, kteří je odsuzují? Jenže nebyl to vztek, co jej nejvíce svíralo. Byl to smutek za lovce, kteří zemřeli pro takovéhle věci.
Moody si toho všiml a jemně mu stiskl rameno. Harry se však vtrhl. Smutně se na něj usmál.
"Kdyby lovci vůbec nebyli, bylo by všem lépe," kývl Dedalus.
Harry si posteskl. Pak se podíval na jednu ženu a usmál se. Nymphadora. Byla to dcera lovců. Vzdala se téhle cesty, kvůli své nemotornosti. Byla to její volba. Její otec, Ryl, to akceptoval a sám jí vymazal paměť. Za měsíčné noci jí dal do výchovy Tonksovým. Harry si na ní pamatoval. Byla sice starší, ale dívka se rozhodla ve svých deseti. To bylo Harrymu šest let.
Ryl na ní byl hrdý, že to dotáhla tak daleko za tak krátkou dobu. V Bradavicích díky svému nadání přeskočila tři roky. Nikdo nevěděl, kde se v ní ten talent vzal, ale obdivovali jí. Kdyby nebylo její nemotornosti, byla by skvělá.
Harry jí neviděl, ale často si s ní hrával. Držela jej nad vodou a podívali si s ním. Byla to hodná holka.
Nymfadora dostala jméno podle své matky Dóry a podle tvora, který jí zabil, Nymfy. Dívka na jméno byla velice hrdá a nosila jej s úctou.
"DOST!" zařval Brumbál a v očích mu hněvem i zklamáním jiskřilo. Úkosem se podíval na Harryho a všiml si jeho bledosti. Určitě to chlapce muselo zasáhnout. "Tonksová, máš pro nás zprávy z Obrtlé?"
"Tonksová?" sykl.
"Nesnáší své jméno," poznamenal nevzrušeně Moody.
Harry sebou škubl. "Je dcerou Ryla a Dóry. Její matku zabila nymfa. Byla to jeden čas moje nejlepší kamarádka," zašeptal. "Milovala své jméno."
Moody na něj překvapeně pohlédl. "Proč si to nepamatuje?"
"Lovec, který se rozhodne jít jinou cestou, musí si zvolit včas. Do svých jedenácti má čas si vybrat, pak musí jít dál. Aby přežil mimo les, musí se přestat chovat jako lovec, nesmí si nic pamatovat, jinak jej nějaký tvor pozná a zabije. Takoví si většinou něco pamatují. Znalosti… někdy i dává jména… někdy. Lovci, když se vzdávají dětí, vymažou jim paměť a dají jej do sirotčince nebo k nějaké rodině, která s nimi dál žije, ale většinou tu rodinu dlouho pozorujeme, než se tak rozhodneme. Nymfa si sama rodinu vybrala a sama se rozhodla. Ryl jí vymazal paměť a dovedl jí k rodině, která se jí zmatenou ujala. Ví, že není jejich?"
"Ano, to ví," kývl. "Měla by znát pravdu."
Harry zavrtěl hlavou. "Vzpomněla by si. Začala by se chovat jako lovec… zemřela by."
Moody se na něj smutně podíval. "Jestli chceš jít ven, můžeš. Muselo tě to… zdrtit."
Harry se na něj podíval. "Díky," usmál se a vytratil se. Dvě medové oči jej pozorovaly. Moody se díval, jak místnost opustil i Lupin a znejistěl. Pak se však uklidnil. Harry mu neublíží.
Harry vyšel ven a posadil se na židli v jídelně. Poklidně tam seděl a přemýšlel. Jaký je smysl zachraňovat někoho, kdo o to ani nestojí. Proč to dělat, když vámi opovrhují? Protože je to nutné. I když jimi opovrhují, stále díky nim žijí, a proto je dobré bojovat. Uchechtl se. Tohle by chtělo pořádný alkohol, ale to tu asi nebude, bary neznal a vracet se domů by nemělo valný efekt… všechno stejně vychlastal Argen s ostatními.
"Ahoj," vešel do místnosti Lupin.
Harry se na něj jen podíval a kývl.
"Jsem Remus Lupin. Znám tvého otce."
"Jo… já vím," pak se zarazil. "Kterého myslíte?" nadhodil.
"Máš jich víc?"
"Nevlastního."
"Měl bych ho znát?" nadhodil.
"No… když jste s ním strávil noc před dvěma lety v lese, tak snad jo."
"To byl tvůj otec, kdo mě tehdy nepustil do Prasinek?" usmál se.
"Ano… byl."
"Pak tys musel pomoci Siriusovi."
"Na tom nesejde," mávl rukou.
"Zachránil si ho."
"No a? Stejně jako desítky dalších," odfrkl si. "A co z toho mám? Urážky a posměch. Měli jsme se na to vysrat a to by teprve bylo."
Lupin se podmračil. "Teď nevím, na co narážíš. Já vám vděčný jsem," poznamenal a opět se usmál.
"Vy jste vděčný lovcům?" nadhodil.
Lupin sebou trhl. "Proč bych…" a pak zbledl a couvl. "Tedy… ehm… já…"
"Jistě, klidně zdrhněte," utrousil Harry nevzrušeně a podíval se na zeď.
Lupin však dál stál a pak potřásl hlavou. "Proč jste mě nezabili?"
"A proč jo?"
"Jsem vlkodlak."
"No a?" nadhodil nechápavě.
"Vy zabíjíte vlkodlaky."
Harry protočil oči. "Víte jaký je rozdíl, mezi vámi a Šedohřbetem?" nadhodil.
"Ano," kývl nechápavě.
"Tak jste pochopil, proč žijete."
"To nechápu," poznamenal po chvíli a sedl si naproti němu. To bylo nejblíže, nakolik si troufl. Ale i tak udělal na Harryho dojem.
"Pamatujete si den, kdy jste byl pokousán?"
"Abych pravdu řekl… ne," poznamenal zamyšleně.
"Znám to z vyprávění," usmál se. "Napadl vás Šedohřbet. Chtěl vás zabít, ale jedna lovkyně jej odehnala. Umíral jste, ale díky našim znalostem vás dokázala udržet na živu do doby, než vás předala v přestrojení lékouzelníkům u Munga, kde se o vás postarali. Ovšem i tak jste neměl moc šancí. A tak se tam vypravili další lovci za noci. Vloupali se k vám a dali vám léky. Proto máte jizvu ve tvaru meče. Je to magie lovců a jste pod naší ochranou do doby, než propadnete temnotě a to, jak moc dobře víte, může být kdykoli."
"A co se stane pak, až propadnu temnotě?" zděsil se hned.
"Zkusíme vás vrátit zpět, ale pokud se to nepovede… budete stejný, jako Šedohřbet. Stejně posedlí krví i touhou ubližovat. Nepoznáte ani svého nejlepšího přítele. Nebudete znát svou minulost. Nebudete si pamatovat nic. Opravdu byste chtěl takto žít?" nadhodil. "My už pak nemůžeme udělat nic, než toho dotyčného zabít. Musíme si zvolit buď jen on, nebo zemřou další, které napadne."
"Jak se jmenovala ta žena?" zeptal se tiše.
"Sorentiel, myslím," zamračil se.
"Co všechno lovci dělají?"
Harry se usmál. "Stejně zvědaví jak Moody," zabručel. "Dodáváme dřevo na hůlky, dodáváme i suroviny do hůlek. Dodáváme byliny do nemocnic i krámů, vyrábíme lektvary, vyrábíme zbraně, zjišťujeme informace o tvorech a poskytujeme je bystrozorům, spisovatelům odborných knih," zamyslel se. "No… pak hlídáme vlkodlaky a upíry, kteří ještě nepropadli temnotě, vychováváme jejich děti, pokud tedy zabijeme jejich rodiče a víme, že ty děti mají nakročeno k temnotě. Pak převychováváme čerstvě posedlé vlkodlaky a upíry. Snažíme se vytvořit lektvary proti vlkodlačímu a proti upířímu viru. Bojujeme s chimérami, temnými dryádami, nymfami, Karkulinkami a dalšími nebezpečnými tvory a pak čistíme les. Kácíme stromy, vysušujeme bažiny… zkrátka snažíme se udržet vše v rovině a v klidu."
Lupin na něj koukal s pusou dokořán. "To jako vážně?"
Harry se na něj naštvaně podíval. "Samozřejmě. My se neflákáme jako bystrozorové," zavrčel.
"Promiň," omlouval se hned. "Jen mě to překvapilo. Vždycky mi říkali, že jste posedlí vraždami a tak."
"Jistě, proto nás taky založili," uchechtl se. "Měl byste být na poradě."
"Ty taky," odtušil Lupin.
"Sám jste to slyšel. Kdyby lovci nebyli, bylo by vám všem lépe."
Lupin si povzdechl. "Je to těžké."
"Jistě, pro koho není, že?" pokrčil rameny. "Nechme toho. Mám dojem, že na nás ministerstvo naházelo pár vražd, které s námi nesouvisí a ani se tomu nedivím. Popletal nás nemá rád, protože jej odmítáme poslouchat a dál si děláme, co chceme."
Lupin se uchechtl. "Popletal. Já… promiň, měl jsem si o vás něco zjistit a pak vás soudit."
Harry však potřásl hlavou. "Vy máte na odsuzování právo. Jste vlkodlak, musíte mít strach, ale co ostatní?"
"Spíše stojí za mnou,"pokrčil rameny.
"Pak máte šťastný život. Jste starý, máte přátele, jste to stále vy."
"Starý?" zasmál se. "To děkuji."
"Je vám čtyřicet, tolika se lovec nikdy nedožije," poznamenal.
Lupin se smát přestal.
"Nejstaršímu je krátce přes třicet. Převychovatelé jsou bývalý lovci, co byli pokousáni. Ti se dožívají vysokého věku, ale jsou prokletí," pokrčil rameny.
Lupin se na něj smutně podíval. "Proč to děláte?"
"Stojí to za to," poznamenal. "Riskujeme život pro lidi. Žijeme krátce, ale naplno. Jediné, co nemáme, je rodina a to jistá osoba nikdy nepřekousne," povzdechl si a vzpomněl si na Hermionu. "No… máme děti, které málo kdy vidíme. Máme milenky… těch máme hodně," usmál se. "Dětí vlastně díky tomu taky dost. Někdy ani přesně nevíme kolik," poznamenal zamyšleně. "Doufám, že žádný zatím nemám."
Lupin vyprskl smíchy.
"Pijeme jak duhy. V destilaci jsme snad nejlepší," poznamenal Harry. "Ve vaření… mezi námi, v Bradavicích je to humus," oklepal se.
Lupin se usmál.
"Všichni se známe, radujeme se společně, bojujeme společně. Děti si spolu hrají a učí se jeden od druhého. Staráme se jeden o druhého ať už jakýmkoli způsobem. Sem tam si zařvete na Popletala… je to skvělý život. Krátký, ale úžasný."
Lupin to nechápal. "Ale zemřít ve třiceti?"
Harry se na něj usmál. "Co jste za tu dobu dokázal?" nadhodil. "Kolik jste měl žen, kolik jste měl společných akcí se všemi přáteli najednou? Kolik jste zachránil lidí? My miliardy. Každý den, kdy zabijete jednoho upíra, máte jistotu, že jste zachránil padesát generací. Upíři žijí po dvanáct století a to je hodně znát. Když zabijete smečku vlkodlaků, víte, že díky vám žije bezstarostně několik set lidí. A co vy? Kolik jste vy zachránil za život lidí?"
"Zabil jsem tři smrtijedy," přiznal se. "A zbytek poslal do vězení."
"A z toho vězení utekli. Kdybyste je zabil, neumřeli by teď další lidé. Je to buď anebo. Zvolil jste správně… nebo špatně?" povytáhl obočí. "Pořád si myslíte, že zabíjíme pro legraci?"
"Oni ale nejsou dobrovolně na straně temna."
"To většina smrtijedů taky ne," poznamenal měkce. "A zabíjejí. Někomu rupne v bedně, jako Lestrengový. Ani ona nebyla zlá a vy to víte. Jednoho dne zkrátka jí přeskočilo, díky tvrdým trestům její rodiny. A zabíjí děti… zabijí rychleji, než kdokoli jiný. Vy jí zavřete, ale rozum se jí nevrátí. Teď je venku a zabijí dál. Zabije, i kdyby, třicet dětí, zmařil jste třicet životů, protože jste jí nezabil. Žijte teď s tím! My podobnou chybu udělali se Šedohřbetem. Byl to lovec. Kousl jej vlkodlak a pak jej pohltila temnota. Nic si nepamatuje ze své minulosti, ale i tak mu něco zůstalo. Lovci jej dostihli a zavřeli. Nechtěli jej zabít a tak se pokusili o jeho převýchovu, i když bylo jasné, že tu není naděje. Šedohřbet utekl. Lovci jej pronásledovali, ale nedostihli jej. O pět dní našli vás… kdyby jej bývali zabili, nebyl byste vlkodlak stejně, jako desítky dalších… a stejně tak, jako žije Šedohřbet díky nám, žije i Bellatrix, díky vám. Co je lepší, zabíjet… nebo nechávat žít? Poslat někoho na smrt není trest, ale tam už nikomu neublíží."
Lupin sklonil hlavu. Nadechl se, že něco řekne, ale pak jen naprázdno zavřel ústa. Povzdechl si. "Já nevím," přiznal. "Já opravdu nevím, co je lepší."
 

33 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tery Tery | Web | 30. prosince 2009 v 20:44 | Reagovat

První komentář! xD... a jdu si to přečíst :D

2 Alexia Alexia | 30. prosince 2009 v 20:50 | Reagovat

nadherna kapitola sa mi moc pacila:-D

3 šárka šárka | 30. prosince 2009 v 21:08 | Reagovat

super, zajímavá rozmluva, těším se na pokračování

4 Felis Felis | Web | 30. prosince 2009 v 21:09 | Reagovat

Skvělá kapitolka!! Už se moc těším na další dílek!! :-D

5 Thanan Thanan | 30. prosince 2009 v 21:12 | Reagovat

Super povídka :-), je to hooooooodně zajímavý:-).... oufám že Hermiona se s Harrym udobří byly by krásný pár :-) :-D aspon jednou by spolu být mohly:-D

6 Anfulka Anfulka | 30. prosince 2009 v 21:12 | Reagovat

Ůžasná kapitola a rozmluva

7 Avatar Avatar | 30. prosince 2009 v 21:19 | Reagovat

Další pěkný díl... teda sice nevim jak to děláš, že máš ty díly tak rychle, ale jen tak dál :) Z téhle kapitoly se mi nejvíc líbil ten rozhovor Harryho a Remuse. A upřímě být Harry tak je tam teď půlka řádu :D

8 Nadarja Nadarja | 30. prosince 2009 v 21:34 | Reagovat

Pěkný, propracovaný dialog, těším se na pokračování.

9 Luci Luci | 30. prosince 2009 v 21:40 | Reagovat

Tohle je fakt skvělá kapitola. Líbí se mi, že je Severus lidštější. Ukázal, že ho to rozhodilo. Jsem zvědavá, jak se bude Severus k Harrymu dále chovat.

10 ciaky ciaky | 30. prosince 2009 v 22:28 | Reagovat

super kapča

11 salamasa salamasa | 30. prosince 2009 v 23:19 | Reagovat

Jsem docela hotovej z toho, že 15-letej kluk vezme dospělého chlapa jako hračku a mrsne s ním na stůl no :)... Ale jinak to nebylo špatné ;).. Jen tak dál :).

12 lusi lusi | 30. prosince 2009 v 23:34 | Reagovat

goood

13 zazo zazo | 30. prosince 2009 v 23:38 | Reagovat

salamasa: když zvládne vlkodlaky... :-D

14 Hrabe_ Hrabe_ | 30. prosince 2009 v 23:52 | Reagovat

Je to skvely:-)

15 Wocas Wocas | 30. prosince 2009 v 23:59 | Reagovat

LoL,jak dal tem bystrozorum na hubu:-D...jinak moc pekna kapca:-D...uz se tesim na dalsi:-D

16 Imala Imala | 31. prosince 2009 v 0:12 | Reagovat

Úžasný ... :) Tak rychle další díl ... :) :D

17 KiVi KiVi | Web | 31. prosince 2009 v 1:02 | Reagovat

grrr takhle je urážet..já bych se neudržela :D Osobně..Nymfadóra je příšerný jméno :D:D:D

18 Vruon Vruon | 31. prosince 2009 v 1:45 | Reagovat

Jeho schopnosti mi nijak přehnaný nepřijdou. T yjsou v poho ale na Lovce e setsakramentsky ukecanej :D Trošku mě drtí jak pořád omýlá to samý o lovcích chápu že to pokaždý vysvětluje někomu jinýmu, ale i tak...
Každopádně jsem zvědav na další kapitolku ;)

19 Anna Anna | 31. prosince 2009 v 8:37 | Reagovat

Opět super, moc se těším na pokračování.

20 Champik Champik | Web | 31. prosince 2009 v 11:13 | Reagovat

Juchů

21 lil lil | 31. prosince 2009 v 11:20 | Reagovat

dobrá bitka. kdy Harryho odhalíš Řádu?

22 Ihna Ihna | 31. prosince 2009 v 11:41 | Reagovat

Super kdy bude  další kapitola těším se na nějakou bitku

23 Bella Bella | 31. prosince 2009 v 13:33 | Reagovat

Skvělýýýýýýýýýýýýýýýý.....kdy bude další kapitola????

24 Revan Revan | 31. prosince 2009 v 14:05 | Reagovat

skvělá kapitola... nejlepší bylo jak je tam Harry seřezal :D už se těším na pokráčko

25 Alencolm Alencolm | 31. prosince 2009 v 14:55 | Reagovat

Super kapča

26 Alcië Alcië | 31. prosince 2009 v 17:55 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. Pobavila jsem se tou menší rvačkou, opravdu skvělé. Rozhovor s Lupinem též skvělý. Zajímali by mě dál Tonksová a Snape, hlavně ten, jak to vezme. Díky a co nejdřív přidej pokráčko ;-)

27 Višnu Višnu | Web | 31. prosince 2009 v 19:08 | Reagovat

Tak právě jsem zhltla všechny ty tři poslední kapči naposezení. A nestačím se divit, opravdu, ale opravdu boží.
Zazo, díky, za tuhle povídku, je prostě báječná.

28 mAAgis mAAgis | 1. ledna 2010 v 0:10 | Reagovat

Přeju všechno nej v novém roce

29 Elis Elis | 1. ledna 2010 v 16:11 | Reagovat

úžasná kapča!!!

30 Land Ish Land Ish | 1. ledna 2010 v 16:42 | Reagovat

Super kapitola, jenom tam byly asi potřetí tytéž informace o lovcích - ty kecy o dožití se třiceti let, milenkách a harantech.:D
Jinak, je to fakt hezké:)

31 drahokam drahokam | 1. ledna 2010 v 19:46 | Reagovat

Moc pěkné, ale jsem trochu zmatená, nějak jsem nepochopila pár věcí, Brumbál a ostatní celkem v klidu přešli, že je tam s nima ztracený Potter, a co Sevík a jeho představení coby otce, buď jsem to někde přehlédla nebo náznak nepochopila.
Ale jinak senzační jako vždy.

32 Helion Helion | 2. ledna 2010 v 13:50 | Reagovat

Bude  povídka pokračovat  když už nejsou vánoce ?

33 Saskya Saskya | 2. ledna 2010 v 14:09 | Reagovat

peknééé :)

34 oronis oronis | 2. ledna 2010 v 14:41 | Reagovat

Kdy přidáš pokráčko? A bude vůbec, když už je po svátcích? Já doufám že jo. A kdy přidáš pokračování i k ostatním povídkám?

35 Kat DeLuxe Kat DeLuxe | Web | 2. ledna 2010 v 21:17 | Reagovat

prav esom na teba narazila, zaujimave, asi sa tu este zdrzim :)

36 Jimi Jimi | 3. ledna 2010 v 15:53 | Reagovat

Kdy bude další kapitola?

37 Tery Tery | Web | 3. ledna 2010 v 20:25 | Reagovat

Asi to píšu trošku pozdě, ale bylo hrozně těžké se rozhodnout. Já mám nejradši Kruté vězení a tím pádem i Bojovník času. xD

38 Roman Roman | 4. ledna 2010 v 6:18 | Reagovat

Zdravím všechny po svátcích jsem se konečně vrátil domů a tolik kapitol jsem rozhodně nečekal 8-)
Tak abych se dal do komentování povídka je vymyšlena skvěle i když mi to ze začátku připadalo hodně podobné na Sethovu povídku o lovcích. Všechny kapitoly které jsi napsala jsem jao obvykle skvělé ale s tím se dalo počítat když máš s psaním takovou praxi.

39 tara tara | 4. ledna 2010 v 15:42 | Reagovat

na tvojí stránku jsem narazila nedávno, ale moc se mi líbí a byla bych ráda, kdyby tu brzy něco přibylo

40 Karlos-sama Karlos-sama | Web | 5. ledna 2010 v 20:20 | Reagovat

Všech devět dílů jsem přečetl jedním dechem a líbilo se mi to. Doufám v další díly co nejdříve, ale také doufám, že se objeví i díly u ostatních rozdělaných povídek, hlavně u zazo :)

41 pajda pajda | 6. ledna 2010 v 19:01 | Reagovat

ahojky pridas sem nak v rzke dobe nejakou kapitolku??

42 pajda pajda | 6. ledna 2010 v 19:01 | Reagovat

* v brzke

43 já | 6. ledna 2010 v 21:25 | Reagovat

moc se mi to líbí, ale už umírám touhou po další kapitole... nechci na tebe tlačit, ale myslím, že bychom byli všichni rádi

44 drahokam drahokam | 6. ledna 2010 v 22:07 | Reagovat

Já také umírám touhou po další kapče, ale myslím, že autorka je ve škole, na intru nebo koleji, myslím, že to tu už někdy dříve v komentíku psala, takže další kapča bude, pokud bude asi až o víkendu, snad.

45 já | 7. ledna 2010 v 2:37 | Reagovat

no jo já zapomněl, protože marodim a prodlužuju si tim prazdniny...všem co jsou ve škole přeju hodně štěstí a pevné nervy s učením...

46 Mayako Mayako | 7. ledna 2010 v 20:41 | Reagovat

hezká kapitolka...:D

47 Ari Ari | 8. ledna 2010 v 0:40 | Reagovat

To vám všem ještě nedošlo že dokud se autorovi nebude chtít tak tady nepřibude ani koment.Nappište koment ke kapitole pokud se Vám chce ale prosit????To je zbytečný...

48 zazo zazo | 8. ledna 2010 v 8:31 | Reagovat

Ari: To bylo dost výstižné.
Jak už někdo zdůraznil, jsem ve škole na intru a není čas. Musí se dohnat známky... blíží se pololetí :-( :-/... a já musím zabrat. Mám už napsané nějaké kapitoly, ale přidám je asi až v sobotu nebo v neděli nebo až dýl... nejsem si jistá... podle toho, kolik bude času. Tak se zatím mějte hazky a pa

49 Týnka --> Soutěžící 3 Týnka --> Soutěžící 3 | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 20:12 | Reagovat

Ahojky,
Ahojky, hlasovali by jste prosííím všichni pro SOUTĚŽÍCÍ 3 tady:
http://mw-diamondcats.blog.cz/1001/7-kolo-nakresli-logo-dc-posledni

DĚKUJU VÁM VŠEM!! ;) JE TO DO TÉHLE NEDĚLE TAK PROSÍÍÍÍM HLASUJTE CO NEJDŘÍVE A PAK SI NAPIŠTE NA MŮJ BLOG O ODMĚNKU!! ;)

Děkuju a papa!! :-*

P.S.- Máš hezů blog, taky bych chtěla mít takou návštěvnost!! ;)

50 Ari Ari | 8. ledna 2010 v 21:32 | Reagovat

Zazo neber to osobně ale myslím si že neustále "prosím" a "kdy to bude" jenom autora deprimují.Vím o čem mluvím.Někdy je čas na psaní někdy není a to i nápady co do povídky dát jak se má povídka rozvíjet,kde dát zápletku.Není to jenom o tom že čtenářům ruplo v bedně a že něco chtějí.Raději si počkám až se to bude autorovi hodit.Ne vždycky můžeme mít to co chceme hned,někdy se čekání vyplatí...

51 hej hej | 9. ledna 2010 v 1:06 | Reagovat

tož to je dobre toto

52 Marta Marta | 9. ledna 2010 v 9:34 | Reagovat

Hej hezký no:D Nejdřív každej píše že se nemůže dočkat, že máš dát další kapitolku a v nejhorší at si pohneš a pak přinde někdo kdo tomu dá pořádnej gol a najednou všichni nedočkavci s ním souhlasí:)...Doufej, že jim to vydrží dostatečně dlouho možná do doby než přibude nová kapitolka:)...I když ono to zas začne nanovo*lituji*:)...Jinak Krásný povídky, některý nejsou podle miho vkusu ale jinak máš talent, a pokud se může hlasovat která kapitola nejdřív rtak sem jednoznačně pr Lorda z Tirosu:D...Měj se a přeju hodně fantazie:)

53 hovado hovado | 9. ledna 2010 v 9:51 | Reagovat

by mě zajímalo, jak by to bral autor, kdyby nikdo nežádal o novou kapitolu... já osobně bych byl zklamaný a neměl bych takovou chuť do psaní...když se řekne, že je to pěkná povídka, to taky potěší, ale pak si člověk nemůže být jistý jestli to náhodou není jenom ze slušnosti... můj názor...

54 Marta Marta | 9. ledna 2010 v 10:05 | Reagovat

Jistě ale kdyby napsali něco o té kapitole že se jm líbí anebo co se jim na otm nelíbí..někteříí to dělají..ale ostatní?..napíšou jen kdybude dalši kapitola?...A autor ještě píše že není čas

55 Roman Roman | 9. ledna 2010 v 13:10 | Reagovat

Je rozdíl mezi tím když někdo okomentuje kapitolu a slušně se zeptá kdy přibude další a tím když napíše že chce další kapitolu co nejdřív. Zvlášť když Zazo napsala že během školy na psaní nemá tolik času a přesto se u každé kapitoly najde hodně těch kteří jenom pořád dokola opakují že chtějí další kapitolu co nejdříve.

56 Toranes Toranes | 9. ledna 2010 v 15:22 | Reagovat

myslim že tohle by se mohlo řešit donekonečna... každy ma v něšem pravdu... ale stejně všechno záleží na autorce ne?..prostě to nemá cenu řešit lidi si stejně budou psát svou

57 Sam Sam | 10. ledna 2010 v 16:32 | Reagovat

Musím se přiznat, že ať už píšeš cokoli, vždy mě tím dostaneš. Máš neskutečný talent. Píšeš napínavě, vtipně.. No prostě cokoli a píšeš to dobře.
Tahle povídka je více než zajímavá.. Moc se mi líbí. Dokážeš skoro až dokonale popsat veškeré pocity a situace, že mě to vždy vtáhne a nepustí.. :-) Moc se těším na pokračování. A jak řekla Ari, na tohle se opravdu vyplatí počkat.. :-)

58 Vandal De Polo Vandal De Polo | E-mail | 27. ledna 2010 v 17:43 | Reagovat

no proste supr jen tak dal, snad bude dalsi kapca :)) moc se mi to libi tak ja jen budu rad ;) pa ju P.S : mas talent tak ho nepremrhej ...

59 Fido Fido | 19. února 2010 v 23:10 | Reagovat

závěr ... dobrá filosofie :) moc dobrá

60 Andík Andík | 22. února 2010 v 11:40 | Reagovat

Kdy bude další kapitola??už jsi ji nepřidala hrozně dlouho píšeš ji vůbec??

61 mizu mizu | 16. června 2010 v 13:12 | Reagovat

super kapitola ale chtelo by to neake pokracovani

62 Sizzza Sizzza | 6. srpna 2010 v 23:22 | Reagovat

Sakra tohle by se mělo dopsat!!!!!!!!!!!!!!!

63 Miranda Miranda | 1. září 2010 v 3:45 | Reagovat

chjo, čtu to už asi po páté a tahle povídka by si fakt zasloužila dokončit.

64 Vl k Vl k | 26. září 2010 v 0:23 | Reagovat

naprosto úžasný x)

65 adus adus | 26. září 2010 v 17:51 | Reagovat

super kapca ale chcelo by to uz pokracko

66 Kari § Anne Kari § Anne | Web | 3. ledna 2011 v 6:14 | Reagovat

prosím prosím pokračuj

67 market market | 29. ledna 2012 v 10:28 | Reagovat

jo pokračuj prosíím

68 lucik lucik | 3. března 2012 v 14:31 | Reagovat

prosím prosím vrať se k této povídce je zajímavá a napínavá

69 paulian paulian | Web | 8. září 2016 v 0:18 | Reagovat

nebankovní půjčka 5000 :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama