20. kapitola/1.část (lt)

10. ledna 2010 v 17:12 | zazo |  Lord z Tirosu (zazo)
Tak je tu kapitola. Panstvo, blíží se pololetí a většina si tím také prochází. Pokusím se psát, ale rozhodně nic slíbit nemohu. Do doby, než dostanu do ruky vysvědčení, nezaručuji žádnou kapitolu.
Velice mě překvapila vaše debata. Abych byla upřímná, je mi milenjší váš názor na povídku, než na otázku... kdy bude další :-)... Jde o to, že já z toho nepoznám, jak na vás co působí, jestli je dobrý popis, nebo je děj horší, nebo se vám líbí tohle, nebo tohle nelíbí... Je vaše věc, co napíšete, ale více jak dvě věty o tom, co prožíváte, když to čtete, by byli dobré, aspoň bych věděla, na čem jsem. To je tak nějak vše. Mějte se hezky a snad se brzy ozvu... papa

20. kapitola


"Vypadáš ztrhaně," usmívala se Dina na Harryho a pohladila si už trochu kulaté bříško.
"Nejraději bych se trůnu vzdal," prohlásil vážně a díval se z okna na nádvoří města, kde právě probíhaly trhy. "Rád bych byl jen špion. Nebo černokněžník."
"Jen?" zasmála se.
"Ale, tak tady jste," usmál se Uregen a vstoupil do pokoje. Zastavil se vedle Diny, sehnul se a něžně jí políbil. Přitom jeho ruka přejela přes bříško. Usmál se a vypadal šťastně.
Harry je s úsměvem pozoroval. I on se těšil, až bude Ariven ve větším stupni těhotenství. Až ucítí svého drobečka, až jej bude kopat a až… ale to bylo moc daleko.
"Kdy se budete brát?" nadhodil Harry.
"Za měsíc," prohlásil Uregen. "Chceme to co nejrychleji," prohlásil.
Harry kývl.
"A vy?" ozvala se najednou Dina.
"Rád bych si jí vzal tady v zahradách a…"
"Nejsou přestavěné. Vojsko nás tam nepustilo," zabručela.
Harry se usmál. "Je, ale ani slovo," řekl rázně.
Uregen s Dinou se na sebe pobaveně podívali.
"No, taky by bylo dobré co nejdříve," prohlásil. "Ale nevím… mám trochu obavy."
"Je to už jedno," mávl rukou Uregen. "Prostě si jí vem a neřeš to. Stejně čeká tvoje dítě," prohlásil. "Jen by mě zajímalo, jak to vezme Řád."
"Brzy přijde strejda, tak se jej můžete zeptat, jak se s tím vypořádali," zazubil se.
"Ted?" vykulila oči Dina.
"Ne, Albus," zasmál se.
"Ah… jistě," kývla.
Nemuseli čekat dlouho a Brumbál se objevil.
"Strýčku," kývla Dina a podívala se na Uregena, který si Brumbála měřil pohledem.
"Dina a Uregen, předpokládám," usmál se. "Velice mě těší, že konečně poznávám svou neteř a jejího nastávajícího."
Uregen se usmál. Potřásl si s Brumbálem rukou.
Harry nabídl Brumbálovi křeslo a ten se s radostí posadil.
"Dáte si něco k pití?" nadhodil.
"Dal bych si čaj, pokud mohu," prohlásil.
Dina se usmála a nalila mu šálek čaje. Nalila ještě sobě a Uregenovi, který se usadil vedle ní.
Harry se usadil naproti nim a zvědavě se podíval na Brumbála.
"Řád to vzal celkem dobře. Pan Weasley si neodpustil poznámku na Teodora. Prý už nikdy nemusíš pracovat, protože on ti ty peníze na život dá," zašklebil se Brumbál.
Harry něco zavrčel.
"Jinak se Molly moc zlobila. Jsi moc mladý, nemáš práci a hlavně jak ses opovážil svou snoubenku nepředstavit."
Harry se začal smát.
"Jak sis to představoval," ozvala se na oko pohoršená Dina.
"No, jestli chtějí, mohou zbytek prázdnin strávit tady, na hradě," prohlásil velkoryse.
"Ano, to by byl dobrý nápad," usmál se Brumbál.
Dina povytáhla obočí.
"Mohl by sem přijít i zbytek party," usmál se.
"Raději ne," zvolala Dina. "Moren, Chad a Brousek s bystrozory… byl by z toho jen zmatek," poznamenala.
"Dina má pravdu. Já tu budu stačit víc, než dost," zasmál se Uregen.
Harry však zavrtěl hlavou. "Berme to jako rodinnou sešlost," prohlásil vážně.
Brumbál se usmál. "Poznám rodinného léčitele."
Všichni ztuhli.
"Víš, Albusi," začala Dina. "Ono ho znáš," začala.
"Aha, a není to náhodou Gellert?" nadhodil.
"No… náhodou je," zazubil se Harry.
Brumbál potřásl hlavou a pak se zasmál. "No dobrá, budu tu nabídku tlumočit řádu. Ale myslím, že bude kladně přijata."
"Dobře, pošleš mi sovu nebo se mám stavit?" nadhodil.
"Pošlu Fakwese," pousmál se.
Harry kývl. "Uvidíme se tedy za dva dny," mrkl na něj. "Do konce školy zbývá kolik dní?"
"Dva týdny," zabručel ředitel.
Harry se na něj překvapeně podíval.
"Ministerstvo chce překontrolovat ochrany hradu, proto se škola uzavřela."
"Aha," kývl Harry. "Dobře, tedy dva týdny," usmál se. "Za dva dny vás tedy budu očekávat," mrkl na něj. "Musím už jít. Mám to vystoupení," posteskl si.
"Zvládneš to?" zajímala se Dina.
Harry se jen nepatrně usmál. "Doufám, že ano."
Přešel ke krbu a přenesl se do rodinného sídla. Adresa velice překvapila ředitele Bradavic, takže mu vše musela Dina objasnit.
Harry se zatím doma musel upravit. Vrčel a nadával na Kyngsleye, jak nejvíce mohl.
"Jsi připraven?" ozvalo se za ním.
Harry se už plně oblečený otočil a usmál se na Teda. "Ano," kývl hlavou.
Přešli do chodby a tam se kolem Harryho prosmýkla krásná žena. Měla hnědé vlasy do půlky zad a její štíhlá postava měla ty správné proporce. "Dovolíš?" nadhodila. "Teodore," zavrčela. "Kdo je to?" zavrčela.
"To je můj synovec," poznamenal.
PRÁSK.
Harry vyprskl smíchy. "Ty jsi Lira?" nadhodila.
Žena se na něj podívala a naštvaně kývla.
"Jsem Harry, jeho synovec. Ted mě odváží na jednu misi. Doufám, že to nevadí," usmál se nevinně a promluvil svým normálním hlasem, což znělo divně.
Lira se nejistě usmála a usmála se na Teda. "Promiň," špitla a pohladila Teda na místo, kde jej praštila. Pak ho tam začala líbat. Harry si všiml spokojeného pohledu jeho strýce.
"Omlouvám se, ale musíme jít. Tede, strávíte s Lirou dva týdny na hradě? Pozval jsem všechny. Bude to taková rodinná sešlost. Bude tam i Řád… možná," pokrčil rameny.
"Moc rádi," usmála se Lira. "Aspoň tě lépe poznám a snad i jako muže a ne jako ženskou," zasmála se. "Hodně štěstí a ty se na mě nezlob," udělala prosebný kukuč.
Ted se usmál a mrkl na ní. "Tak jdeme, Harry," popohnal jej.
Za chvíli už letěli vrtulníkem.
"Škoda, že se nedá tak dalek přemisťovat," povzdechl si. "Ale aspoň si zalétáme," zazubil se.
Harry kývl a usmál se. "Máš jí rád?"
"Je to úžasná žena, Harry," pousmál se. "Mám jí rád, o to nejde, ale ještě jsem si nezvykl. Nejsem ten typ, co… se váže," poznamenal.
Harry chápavě kývl.
Po dvou hodinách přistával Ted na Káhirském letišti.
"Já si půjdu něco vyřídit. Později tě tu vyzvednu. Hodně štěstí."
Harry se usmál a vydal se ven. Stopnul si jednoho taxíka a nechal se zavést na určenou adresu. Tam už na něj čekal jeden roztržitý arab, který měl kolem sebe pět strážců.
'Konečně jste tady,' oddychl si.
Harry se jen usmál a kývl.
'Pojďte, za hodinu začínáme a já vám musím toho tolik ukázat,' rozčiloval se.
Harry se nechal odvést do honosného paláce, který byl mudly neviděn.
Arab mu začal vyprávět příběh tohoto místa. Všude bylo to nejmodernější možné zboží, jaké si lze jen představit.
Stěny byly pozlaceny a všechno bylo nádherné.
Harrymu to však přišlo velice přehnané.
'A jsme tu, tady se můžete připravit a rozcvičit. Až vás zavoláme, předstoupíte před faraona. Nijak se nepředstavujte nic, jen tančete. Udělejte dojem, slečno Riger,' prohlásil.
Harry se usmál, ale v duchu přemýšlel, kdo tuhle kravinu vymýšlel.
Harry osaměl a tak se raději připravil. Rozcvičil se a soustředil se. Bude vystupovat před homosexuálním faraónem.
'Jste připravena,' vrazil po čase do dveří muž, který Harryho přivedl.
'Ano,' kývl.
"Dokážeš to," povzbudil jej v duchu Godrik.
"Jde ti to, tak se hlavně nestresuj," klidnila jej Helga.
"Vytřeš jim zrak," prohlásila Rovena.
"Hlavně klid," zabručel Salazar.
Harry se jen pousmál. Muž se zastavil a podíval se přes dveře, zda jsou už připraveni. Po chvíli na Harryho kývl a ten vešel. Před Faraónem zaujal základní postoj a pak začala hrát živá arabská hudba. Harry začal tančit.
Prohlížel si přítomné tváře. Byly zde hlavně muži. Žen bylo velice málo. Harry si zde všiml arabů a pak pár Angličanů. Všichni byli na seznamu pohřešovaných a Harry měl podivný pocit, že mu něco uniká. Přesto tančil dál.
Hudba utichla.
Faraón vstal a začal tleskat. Harry si jej prohlédl. Byl to velice pohledný mladý muž. Byl o pár let starší než Harry. Měl delší hnědé vlasy, jasné zářivé modré oči a plné rty. Měl očividně sílu, což jen dokazovaly jeho vypracované svaly.
"Velice jste mě uchvátil a překvapil, Lieme," prohlásil muž plynulou Angličtinou.
Harry překvapením zamrkal.
"Velice působivé představení a opravdu jsem nečekal, že si dáte tolik záležet. Kdybych netušil, že se zde objevíte, nepoznal bych vás."
Harry cosi zamrmlal.
"Vítejte u mě na dvoře, špione. Rád bych si s vámi promluvil. Buďte tak laskav a následujte mne do mé pracovny," požádal jej. Harry jej následoval v doprovodu asi třiceti ozbrojených arabů.
Jeho pracovna byla opravdu vkusná a obrovská. Harry se rozhlédl a musel uznat, že je to působivé. Tady by mohl létat na koštěti a nic by nerozbil. Jenže díky tomu prostor vypadal podivně chudě a prázdně.
"Mám rád prostor," prohlásil vážně a usmál se. "Posaďte se přeci, Lieme. A neobávejte se, nechystám se vás zabít."
"Jste laskav," odtušil bez zaujetí.
"Dobrá, k věci," usmál se muž a usadil se do pohodlného, pozlaceného křesla. Harry usedl chvíli po něm.
"Jistě se zajímáte, jak je možné, že o vás vím. Mám u vás své špehy a hlavně odposlouchávací štěnice."
Harry se podmračil se.
"Nezlobte se, Lieme. Jde mi hlavně o bezpečí svých chráněnců," prohlásil.
Harry pozvedl obočí.
"Viděl jste ty muže?" nadhodil.
Harry kývl.
"Jsou to zatracenci. Jistě budete tušit, kdo jsou…" usmál se. "Jsou stejní, jako vy…"
"Bojové rody?" vykulil oči.
"Ano," přikývl.
"Ale, proč je hledají?" vydechl Harry.
"Hledá je nepřítel. Jsou s nimi spjati rodem. Nikdo neví, že jsou z pravého bojového rodu ani jejich rodiny, to neví. Jsou to jen abnormálně silní kouzelníci, kteří jsou rychlí, šikovní a hbití. Temný lord se o ně velice zajímá a chtěl by je buď získat pro sebe, nebo zabít."
"Ale proč Anglie? Těžko jsou to Angličané."
"Také nejsou, ale staré kouzelnické rodiny jsou propojeni po celém světě mnoha svazky. Temný Lord se nezajímá jen o Anglii. A všichni víme, že smrtijedi se snaží všelijak získat náklonnost tohoto černokněžníka. I třeba tím, že mu předhodí nějaké jejich bratrance z x kolene."
Harry začínal chápat. Pohodlněji se usadil a bedlivě se na faraóna zaměřil. "Předpokládám, že jsem byl prozrazen Sparkym," usmál se.
"Ano, Sparky," zasmál se muž.
"Pak mi tedy řekněte, zda vyřídil můj vzkaz i mou prosbu?!"
"Vyřídil," prohlásil už pochmurně. "Hledal jsem řešení a možná jsem ho našel. Přesto, nerad bych s tím šel na světlo příliš brzy," poznamenal. "Každopádně se ještě rozmyslí. Mají za sebou těžký život, který jim pokazili ministerstva."
Harry se usmál. "Já vím," prohlásil. "Takže to všechno je zástěrka?"
"Ano, všechno," zasmál se muž. "Nikoho neunáším, jen ukrývám. Že se to někomu nelíbí… jejich mínus. Jsme oba mocní kouzelníci, Lieme a oba máme povinnosti vůči svému lidu. Byl jsem velice překvapen, že král ještě vypomáhá své rodné zemi jako špion a musím připustit, že mě to těší. Rád bych vám a vaší zemi nabídl spojenectví."
"Mile rád vaši nabídku přijmu, faraóne," usmál se.
"Pro vás, Harry, jen Ahmed."
Harry se usmál. "Dobrá tedy, Ahmede, snad se brzy uvidíme za jiných podmínek a snad budu už mužem, nikoli ženou."
"Mnohem více se mi líbíte jako žena, ale slibuji, že vaše nevinnost zde zůstane uchována. Pochybuji, že by má manželka, či některá z milenek přistoupila na dalšího muže v našem loži."
Harry se zasmál. "Děkuji vám za vysvětlení, Ahmede, slibuji, že nikdo z vysoce postavených, se nic nedozví. Můj velitel je však připraven s bojovými rody vyjednávat a uznává nás jako sobě rovné. Jemu mohu věřit."
"Dobrá, Harry, souhlasím. Pokud mu věříte, budu mu tedy věřit také," mírně sklonil hlavu.
"Je-li to vše, musím se vrátit," usmál se. "Kdybyste cokoli potřeboval, stačí stisknout tento přívěsek, říci jména své a všech, co vás budou vyprovázet, a přívěsek vás přenese k mému hradu. Ovšem armádu nebo nepřítele nepřenesete nikdy," usmál se a podával mu přívěsek, který měl podobu vlkodlaka s černým kamenem místo oka.
"Děkuji. Má stráž vás vyprovodí až k limuzíně, která vás dopraví na letiště," usmál se Ahmed. "Přeji hodně štěstí a krásný den.
"I já vám, Ahmede," usmál se. "Ať vaše cíle nikdo neodhalí. Hezký zbytek dne i vám," uklonil se a nechal se odvést.
Před budovou jej opravdu čekala krásná luxusní limuzína.
Harry do ní nastoupil a nechal se zavést na letiště. Tam se nějakou dobu coural, než dorazil Ted.
"Tak, jak jsi dopadl? Dozvěděl ses něco?" vyzvídal.
Harry mu vše pomocí telepatie řekl a Ted se nestačil divit.
"Vida, takže to nebylo úplně promrhaný čas."
"Nebyl, ale nemusel jsem ze sebe dělat pitomce," zabručel.
Ted se zasmál. "A to ti to tak sluší. Takže není na kluky?"
"Ne, ale jeho otec možná byl, nebo nebyl? Já ani nevim," mávl rukou.
Ted se zasmál. "Ať je to jakkoli, máš spojence a to je hlavní," mrkl na něj.
"To ano," poznamenal s úsměvem.
"Vyrážíme?" nadhodil.
"Jo," kývl. "Konečně budu mít pokoj, od tančení," vydechl spokojeně.
"Proč? Ty nám nezatančíš?" vykulil oči.
"Ne!" odsekl.
"Škoda a my se tak těšili."
Harry zavrčel.

Na hradě bylo veselo. Ariven měla být ten večer oficiálně pokousána. Vlkodlactví dítěti nevadilo a tak bylo rozhodnuto, že se to dál odkládat nebude.
Ariven se na to moc těšila. Už teď si vybírala šaty, aby vypadala hezky.
Harry si jí zálibně prohlížel, ale to mu nevydrželo dlouho. Musel zasedat radě, která řešila všechny problémy, které v zemi nastali. Nebylo jich málo. Letos se dařilo.
Přes zimu se nebude strádat a bude všeho dostatek. I látek bylo tolik, že cena všeho zkrátka klesla na hodně nízké ceny. Vlkodlaci měli práci. Muselo se toho tolik udělat, že zkrátka nikdo nestrádal. Stavěli se nová obydlí, lordi potřebovali předělat zastaralé paláce a hlavně tu byl král, který potřeboval dostatek služebnictva.
Lid byl spokojený. Chudoba se vytrácela a díky kouzlům se lidem žilo lépe.
"Lid je spokojený. Nebouří se. Naše armáda je lepší, než kterákoli jiná. Naše policie se rychle zaběhla a naše věznice jsou konečně moderní," hlásil mu spokojeně Tesák.
Harry pokývla spokojeně hlavou. "Konečně je vše tak, jak by být mělo."
"Nikdo si nestěžuje. Všichni jsou spokojení," hlásil mu Dark. "Obchodujeme s lektvary a různými bylinami v deseti zemích. Oni nevědí, odkud to je, ale bohatneme na tom."
"S démony obchodujeme také rychle a dobře," chválili si další. Lordi byli spokojeni. Všechny problémy padli na krále a ten jim dával určitou volnost pod podmínkou, že nebudou spory o půdu a nebudou vykořisťovat svůj lid. Navíc na to bohatli i oni.
"Nepokoje, války… všechno je pryč. Jediný, kdo nám dělá starost, je Pán Zla," prohlásil naštvaně Tesák. "Útoky na náš lid za hranicemi země jsou na denním pořádku. Lid prchá a snaží se přežít. Většina lidí tam zemře, protože jsou bez zásob. Některé vlkodlaky poprava Šedohřbeta popudila. Hlavně pak Pána Zla. Poslední útočiště je tahle země. Jenže ani ta nezůstane dlouho skryta," poznamenal.
Harry kývl. "Udělal jsem dohodu s Egyptem…"
Mezi lordy to překvapením zašumělo. Spojence potřebovali a žasli nad tím, s jakou lehkostí jejich nový král spojence získává. Pak si uvědomili, že jejich král má moc a většina se jej bojí, nebo si jej nechtějí poštvat proti sobě. To měli výhodu. Bude málo těch, co půjdou proti této zemi.
Jenže Harry jim v očích vyděl i obavy a i on si jich byl vědom. Pokud zemře, nebude jej mít kdo nahradit. Ted je dobrý, ale není na tohle stavěný stejně jako John nebo Charles. Moody je už hodně starý stejně, jako Brumbál. Dina bude brzy upírka a tak nepřicházela v úvahu.
Ariven byla skvělá, ale bude po svém boku potřebovat manžela a to vnese do země spory o její ruku. Jistě se o ni bude ucházet mnoho vysoce postavených mužů. Jenže ani jeden z nich nebude mít moc bojového rodu a nebude mít v sobě královskou krev.
Jediná naděje, byl Harryho potomek, ať už dcera nebo syn. Jenže jak moc se bude rodičům rovnat… to nevěděl nikdo a z toho měli všichni veliký strach.
I Harry věděl, že jakmile zemře, země zase upadne a ti, co se jí bojí, se bát přestanou. Největší hrozbou je tu on sám.
Ještě chvíli probírali hrozbu Lorda Voldemorta, ale nepřišli na nic.
Dál už se jen řešili nepodstatné věci a tak se pak Harry odebral do své pracovny, kde si vzal horu papírů na vyplnění. Byli tam různé žádosti nižších hrabat a knížat. Harry je musel všechny pročíst a odpovědět na ně. Bylo to nepříjemné a zdlouhavé, ale bylo to důležité.
Nejvíce oznámení bylo od vůdců smeček za hranicemi země. Neustále se obraceli s prosbou o pomoc. Harry se snažil jim všem pomoci, ale jediná pomoc byla, aby se stáhli do země. Neustálé posílání zásob oslabovalo zemi a nepřinášelo to nic užitečného. Pokud dorazily zásoby, za pár dní byly opět pryč.
Několik vůdců chtělo vysvětlení Šedohřbetovi popravy. Harry jim tedy poskytl všechny důkazy a svá odůvodnění, ale většinou to nic nepřineslo. Takových vůdců bylo asi deset, nebylo to málo, ale nebylo to zase moc.
Před Harry se se zábleskem objevil dopis. Harry se usmál a převzal jej. Jeho úsměv nahradil hněv.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Champik Champik | Web | 10. ledna 2010 v 18:46 | Reagovat

Co se týče mého názoru tak já si myslím že když se píše o další tak je to jasná známka úspěchu :D

2 Anna Anna | 10. ledna 2010 v 22:40 | Reagovat

Skvělí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama