16. kapitola (nb)

9. července 2010 v 22:44 | zazo/sabrine |  Nové Bradavice (zazo/sabrine)
Ahoj, moc se omlouvám těm, co čekali na slíbenou kapitolu, která nakonec nepřišla, ale oči se mi zase nepatrně vlivem sluníčka zhoršily a jsem na kapkách. Nemohla jsem teď nějakou dobu na pc. Povedlo se mi za pomoci Sabrine napsat další kapitolu k NB. Pokusím se psát, co to půjde, ale nic neslibuji (Raději). Doktorka věří, ž se mi oči dají do pořádku, ale neví kdy, takže se nestrachujte, že by to bylo trvalé, nebo tak, ale bude to trvat asi dlouho. Mějte proto prosím trpělivost a za chyby se moc omlouvám, ale nemohu to po sobě opravovat a kvůli mým častým ne-aktivitám na netu nemohu sehnat nikoho, kdo by to opravil. Tak to přežijte. Mějte se fajn.
                                                                                        ZaZo

16. kapitola



Harry ležel v houpací síti a odpočíval. Jeho šest dětí bylo pryč a on tak mohl nerušeně odpočívat. Sofie jela ke kamarádkám. James, Sirius a Remus se vydali na výlet do Rumunska za dřívějšími přáteli Charlieho, kteří s nimi zůstávali nadále v kontaktu a stali se i jejich přáteli. Albus s Lily zase přemluvili Harryho, aby je poslal do mudlovského Francouzského tábora, kam si přáli jet.
Harry často žasnul nad tím, jak se jeho děti podobali jejich jmenovcům. Trojčata Sirius, Remus a James, které měl s Tamarou, která zemřela při porodu, dělali neustále nějaké skopičiny. Ve škole si vysloužili několik podmínek a dokonce každý rok odjížděli s velikým vykřičníkem, který se následně dalším příjezdem smazal, jelikož začal další rok. Stačila by další nepatrná vylomenina a všichni tři by se loučili s Bradavicemi natrvalo.
Lily s Albusem neustále leželi v knihách, ale také si užívali nějaké té zábavy. Hlavně Albus. Vždy musel něco vyzkoušet a pochopitelně se mu to ne vždy povedlo. Teď už se Harry nedivil, když něco v domě chytilo nebo bouchlo. Albuse nejvíce bavili lektvary, které různě kombinoval a Harry se někdy až bál o životy všech obyvatel krásné vilky, kterou koupil spolu se svou poslední přítelkyní Marií.
Marie byla v jeho životě nejdéle. Starala se jak o trojčátka, tak o Sofii, ale pak také o své a Harryho dvojčátka, jimiž byl Albus s Lily. Když bylo dvojčatům tři roky, Marie zemřela při jednom útoku. Byl to hodně veliký šok pro všechny a trvalo dlouho, než se z toho dostali.
Harry se překulil a podíval se na meruňkově vymalovanou velikou vilku. Trvalo dlouho, než si na ní spolu s Marií vydělali. Zpočátku Bradavice neměli moc peněz na dobré platy, ale díky sponzorům a dalším vyrostli Bradavice do krásy. Postupem času sponzoři, kteří představovali rodiče vážených dětí z celého světa, kteří se u nich učili, chtěli vidět výsledky a tak Harry postavil několik pavilónů, nějaké zábavné oblasti a pak také nějaké sportovní areály v mudlovské části školy.
Pansy často kroutila hlavou nad tím, co se s Bradavicemi děje. Místo školy to byla téměř zoologická zahrada. Jenže díky tomu bylo žákům na škole dobře a často odmítali ze školy odejít. Nakonec se musela škola nechat otevřená po celý rok. Ve škole stále někdo byl a pomáhal se starat o množství zvířat. Škola tím vydělávala a děti byly spokojené.
Po čase musel Harry dovolit i pobyt o prázdninách rodičům, kteří brali Bradavice jako rekreační a zábavný způsob strávených prázdnin. Rodiče za to neplatili, protože to nebylo potřeba, jelikož i oni vypomáhali na hradě a tak byla škola neustále plná a dokonce se museli dělat i rezervace.
Profesoři byli rádi, že se jejich výtvor tak vydařil a že jej mají všichni rádi.
Teď však byli prázdniny. Období klidu, kdy Bradavice byli v obležení spokojených rodičů a jejich ratolestí. Na pořádek tam dohlíželo několik set kouzelníků, kteří se zapřísáhli, že nedovolí, aby se tam děli nějaké nepřístojné věci. Harry, Ron, Hermiona a Ginny si tenhle rok vzali službu a tak se tam občas zastavili, aby zkontrolovali, zda je vše v pořádku.
Harry zbystřil. Někdo se přenesl do jeho domu. S naprostým znechucením se zvedl a vydal se podívat, kdo ho to v tak krásný den ruší. V domě bylo moc velké ticho. Nikde se nic nepohnulo a ani nebylo nic slyšet. Harry stál a čekal.
"Je tu někdo?" ozval se malý dětský hlásek.
Harry přimhouřil oči. Podle hlasu to typoval na chlapce. Přeci jen vyučoval děti a tak už dokázal rozpoznat i na dálku malého kluka od holčičky, i když to mnohým problémy dělalo.
"Je tu někdo?" ozval se jiný hlas, tentokrát to byla dívka.
Harry si povzdechl a vydal se potichu za těmi narušiteli. Nemusí tu být sami. Kradl se tiše jako kočka. Byl na tohle dost zvyklí. Válka doposud neskončila. Bylo sice veliké ticho, už po několik let. Je pravda, že se sem tam někde nějaký ten smrtijed objevil, nebo že se vynořil nějaký poblázněný vlkodlak s upírem, ale stále to byli jen malé šarvátky, které byli předzvěstí něčeho většího.
Anglie byla jako na trní. Ostatní země byli v pohotovosti, ale ani oni doposud nezaznamenali nic většího, než malé útoky. Čekalo se. Někdo tvrdil, že smrtijedi jdou po nejmocnějších čarodějích světa. Těmi byli pochopitelně ti, které zasáhl mocný krystal, který byl ukryt v bývalém Štábu legendárního Fénixova Řádu.
Harry tedy musel být opatrný. Pokud je to nepřítel, jistě si nepřišel popovídat. Sice mu to přišlo nepravděpodobné, ale nemá cenu riskovat. Válka ho hodně naučila a tak byl obezřetný stejně, jako býval kdysi Moody. Teprve po válce pochopili, proč se tak bystrozor choval… chovali se totiž úplně stejně.
"Nikdo tu není," vzlykla dívka. Harry ztuhl a podíval se do pokoje. Stáli k němu zády. Ušklíbl se. Zmapoval okolí, ale nikdo tu nebyl. Podíval se tedy zpět na tři malé děti. Dva chlapci jedna dívka. Překvapeně vytáhl obočí. Ten jeden doposud nepromluvil ani slovo.
Přikradl se jim až těsně za záda.
"Kdo jste a co tu chcete?!" nadhodil chladným hlasem, který používal tehdy, když chtěl někoho zastrašit.
Děti nadskočily a prudce se otočily. Jeden z nich měl hnědé vlasy a jasné modré oči. Druhý měl hnědé, bystré oči a lesklé hnědé vlasy. Dívka měla zase černé dlouhé vlasy a hnědé oči.
"Dobrý den," zamumlal ten s modrýma očima.
Harry nereagoval.
"My se omlouváme," zamumlal ten samý. "My jsme sem nechtěli vtrhnout, ale Fakwes nás sem zanesl."
Harry povytáhl obočí a podíval se na malého fénixe, který jej omluvně pozoroval z krbové římsy jeho obývacího pokoje.
Bradavický ředitel, ředitel zmijozelské koleje, profesor a velmistr černé magie a lektvarů, nejmocnější čaroděj všech dob, hrdina a velitel teď neměl slov. Jen hleděl na to stvoření dobra, které jej vyplašeně, nejistě a omluvně pozorovalo.
"Moc se omlouváme, pane, my… půjdeme a už…" zablekotala dívka.
Harry si je začal bedlivě prohlížet. Dětem to bylo značně nepříjemné, ale nic neříkali. Harry vzpomínal… věděl, kdo jsou, ale nechtěl tomu uvěřit. Po všech těch letech to nebylo možné a přece tu byli.
"Nepředstavili jste se," nadhodil a vyčkával, co řeknou.
"Já jsem Albus Brumbál," představil se chlapec s modrýma očima. "Tohle je Alastor Moody a Minerva McGonagalová. A vy jste?" nadhodil.
Harry jej chvíli pozoroval. Nechtěl to teď říkat, byl by to zbytečně moc velký šok… ne, musí na ně pomalu. "Moje jméno není zatím důležité. Říkejte mi Mistr, tak jako všichni," odtušil. "Můžete tu zůstat," nadhodil. "Ale žádné hlouposti," prohlásil a nepatrně se usmál. "Pokoje jsou nahoře, můžete se tam ubytovat."
Děti přikývly a nejistě se na sebe podívali. Moody si povzdechl a kývl.
Zmizeli v horním patře a rozdělovali si tam pokoje. Harry přešel ke krbu a nabral hrst letaxového fialového prachu. Hodil jej do krbu a oheň nabyl fialové barvy. Vstoupil do plamenů a šeptem prohlásil místo, kde chce skončit.
Krb jej pohltil a Harry se ocitl v krásně čisté rouře, která byla hladká. Pod ním byly vývody do všech domácností, které byli na letax napojeny. Letěl natolik rychle, že všechno se zdálo jako obyčejná šmouha. Navíc byla roura dostatečně široká, aby se tam vešlo více lidí. A tak Harry sem tam postřehl, jak se kolem něj prohnal nějaký člověk, který propadl právě jednou z rour do nějakého domu.
Konečně se roury větvili do mnoha směrů. Bylo to takové obrovské rozcestí. Harry proletěl jedním vývodem a zapadl do jednoho vývodu. Začal klesat, ale také hlavně začal zpomalovat. Naprosto čistý skončil v krásně zdobeném křišťálovém krbu, který patřil ministerstvu.
Ministerstvo se za těch několik let strašlivě změnilo. Veliká bílá hala zdobená květinami. Celý strop byl vymalován v květinovém, až to působilo, že živé květiny se po sloupech stáčejí právě z toho vrcholu. Harry zas a znova žasl nad tím, jak byla budova postavena.
Velice lidí překvapilo, když se po roce objevila Narcisa Malfoyová. Tato žena se zřekla svého muže a své sestry. Stala se z ní architektka a velice rychle se vypracovala. Dnes byla nejuznávanější architekt v Anglii. Postavila ministerstvo, budovu bystrozorů, novou budovu Fénixova řádu. Postavila i Podjezerní ulici, kam byla přesunuta Příčná ulice. Postavila mnoho budov a staveb. Bradavice jí vděčily za krásné jeskyně pro draky a Nemocnice jí zase děkovala za nové lůžkové oddělení.
Harry se pousmál. Ano… teď bylo všechno jinak. Podíval se na krásnou sochu ze sněmu. Byl tam vyobrazen on, jako malý kluk, který sepisuje smlouvu se všemi zástupci inteligentních tvorů. Přišlo mu to tak dávno, co se tohle odehrálo, ale jak se zdá, lidé nezapomínali.
O kus dál byla další socha. Byla to veliká budova v plamenech a v těch plamenech umíral had. Byl to symbol naděje a míru… symbol výhry a poražení zla. Poukazoval na to, co se stalo a možná se i stane.
"Dobrý den, Mistře," usmála se na něj kolem jdoucí žena. Harry se usmál a kývl jí na pozdrav. Po chvíli kýval tou hlavou neustále, jak odpovídal na pozdravy. Zdálo se až, že kývá hlavou do rytmu nějaké hudby.

Před ním bylo zúžení, kterým prošel jeden člověk. Bylo tam těchto zúžení asi padesát, proto zde nebyl žádný problém s průchodností. Harry malou chvíli vyčkal a pak se objevil u přepážky, kde se na něj usmála mladá žena z vyšetřovatelské služby. Tahle služba se starala o pořádek a zabezpečení.
Došel až ke krásným proskleným výtahům. Byli neuvěřitelně jemně zdobené. Nebyla zde žádná fronta, protože výtahů zde bylo několik desítek. Harry do jednoho vstoupil spolu s jedním mladým bystrozorem. Ten měl na sobě stejnokroj. Vysoké pevné boty, temně šedé kalhoty, černý pásek, temně šedý top a černý plášť s hlubokou kápí. Vlasy mu držela černá čelenka.
"Dobrý den, Mistře," kývl hlavou.
"Dobrý den, Mirele," usmál se.
"Mistře, je tu něco, co by vás mohlo zajímat," nadhodil.
"A to?"
"Dvě děti, pane. Asi jedenáct let. Kluk a holka. Tvrdí, že se jmenují Kyngsley Pastorek a Nymphadóra Tonksová."
"Proč to neprověří Draco?"
"Velitel je pryč, stejně, jako ministryně, Mistře. Mají dovolenou a nikdo jiný Řád nezná… to, co je na tom tak divné je, že popsali do detailu Štáb a i tu noc, co se přihodila ta katastrofa. Bystrozorové, kteří prošetřovali Štáb po tom výbuchu krystalu, jim popis potvrdili, jako správný, ale všichni vědí, že Štáb je dávnou minulostí."
"Ano, Štáb jsme dali zničit hned, jak jsme zjistili, že je tam mnoho nebezpečných kouzel, která by mohli smrtijedi zneužít," vzpomínal Harry. "To je něco kolem třinácti, čtrnácti let," zamumlal.
"Jim je ale jedenáct," povzdechl si bystrozor. "Byl byste tak hodný a podíval se na ně? S dětmi to umíte, a pokud jsou skutečně ti, za které se vydávají… mělo by se to řešit," prohlásil.
Harry kývl hlavou. "Vlastně jsem také zaznamenal podobnou věc," nadhodil. Bystrozor se na něj podíval. Nedával najevo zvědavost nebo cokoliv jiného. Tady byla profesionalita vybroušená po válce do dokonalosti. Anglie dbala na to, aby jejich bystrozorové byli pečlivě vycvičeni. Velitelé nebyli závislí na ministerstvu, ale byli jím hlídáni. Pokud udělali nějakou velkou chybu, ministerstvo mohlo zasáhnout, ale až po tom, co bystrozorové se dohodli na tom, že velitel nebyl dál schopen velení.
"Dnes se mi v domě objevily tři děti. Přinesl je fénix. Ty děti prohlásily, že se jmenují Albus Brumbál, Alastor Moody a Minerva McGonagalová. Fénix dostal jméno Fakwes."
"Zvířatům se nedají jména měnit. Slyší jen na to své, které jim bylo dáno," zamyslel se muž a kývl. "Asi máme problém, Mistře."
"Asi ano," zabručel Harry.
Výtah se zastavil v patře, kde sídlili bystrozorové, kteří ministerstvo hlídali. Harry vystoupil společně se svým společníkem. Patro bylo celkem dobře zařízené. Nikdo jiný, krom bystrozorů tu nebyl. Za zamřížovanými dveřmi, které byly hned naproti v nejvzdálenějším bodu místnosti, byli provizorní žaláře, kam se předběžně zadržení dávali. Pokud byli odsouzeni, cela je teleportovala na jeden kouzelnický cíp Anglie, kde byla nová věznice. Byla bez mozkomorů. Jen vlkodlaci, bystrozorové, upíři, draci… Po stranách pak byli kanceláře bystrozorů.
Jediný útěk odsud byl přez výtah a to musel odsouzený kolem bystrozorů a draků. Nemožné… i když se o to pokoušelo už mnoho lidí.
Harry se podíval na bystrozora. Ten ho zavedl k mřížím.
"Vy jste je zavřeli?" vyděsil se.
"Jen do vyslíchárny," pokrčil rameny. "Nemůžeme je tu nechat pobíhat a zavřít do cely… to ne," povzdechl si. "No a kanceláře, jsou tam tajné dokumenty. Kdyby to byly jen děti, co si z nás dělají legraci, byl by to průšvih."
Harry chápavě přikývl. "Ví něco?"
"Myslíte to, že Řád je prohlášený už patnáct let za mrtvé?" nadhodil. "Nic jsme jim neřekli," prohlásil.
Harry kývl hlavou. "Dál to zvládnu," ujistil ho.
Muž se pousmál a vydal se pryč. Harry zaklepal a vešel. Na židli tam seděla uplakaná dívka s růžovými vlasy a hnědýma očima. Chlapec snědé pleti se na něj vzdorovitě podíval.
Harry se na ně pousmál.
"Jste lékouzelník, co?" zavrčel Kyngsley. "Nechte mě hádat. Nejsme v Anglii. Jsme někde jinde. Rozumíme vám díky té podivné mlze, která nás sem nějak dostala. Právě jste si zjistili, že Pastorkovi je čtyřicet a Tonksové dvacet pět let… považujete nás za blázny, co?" začal útočně.
Harry jej sjel pohledem… přemýšlel. Kdyby řekl, že jsou v Anglii, jistě by je to rozhodilo. Jediná možnost jak je nějak uklidnit… dostat je domů.
"Ne," odtušil. "Nemyslím si, že jste blázni. Víte co?" nadhodil. "Zajdu za velitelem, aby vás pustili. Odvedu vás k sobě domů a tam si v klidu pohovoříme, ano?" nadhodil.
"Myslíte si, že jsme…"
"Kyngsley," vzlykla dívka. "Prosím. Já chci pryč."
Chlapec se zasekl a podíval se na ní. Sklopil oči. "Chceme mluvit s Albusem Brumbálem."
Harry si povzdechl. "To moc nepůjde," zamumlal. "Řeknu veliteli, ano?" pousmál se. "Pak půjdeme ke mně. Tam budete v bezpečí."
Kyngsley nejistě přikývl. Harry věděl, že to nedělá kvůli sobě.
Vyšel tedy ven a došel ke kanceláři zástupce velitele. Zaklepal. Po vyzvání vstoupil.
"Mistře," vyskočil na nohy Stenber. Byl to bystrozor, kterého ve Švýcarsku pokousal vlkodlak. Země ho zdiskreditovala a tak se vydal do Anglie, která jej přivítala s otevřenou náručí. Sice byli zpočátku mezi ním a Dracem spory, teď vak byli nerozlučnými přáteli, kteří by pro sebe nasadili život.
"Versi," kývl. "Mohu si odvést ty děti? Myslím, že oba víme, co jsou zač," řekl jen.
Muž se zamyslel. Pak souhlasil. "Ale zítra se tam staví Draco s Alfonsem a s Hannah. Také tam přijde asi i ministryně. Tohle se nesmí podcenit. Kdo ví, kde je zbytek."
Harry chápavě kývl. "Měl bych jim to říct?" nadhodil.
"Ano. Stejně by se to dozvěděli. Čím dřív, tím líp."
"Dobře. Díky," usmál se a odešel. Vyzvedl Tonksovou s Kyngsleyem a přenesl je k sobě domů.
Děti se rozhlížely.
"To jsou vaše děti?" zajímala se dívka a ukázala na fotografii šesti nezbedů.
"Ano," kývl a usmál se.
"Už jste tu?" nadhodil mladý hlas. Harry se otočil na Brumbála.
"Ano," kývl. "Zavolej prosím zbytek. Musíme si promluvit," řekl nejistě a ztěžka se posadil do křesla.
Za chvíli už byli v pokoji všichni. Harry je nechal, aby se přivítali. Pak se však stočili na něj.
"Chtěl jste s námi mluvit," nadhodil Moody. "Tak mluvte. Nemá cenu tu čekat. Nechceme tu zdržovat. Neznáme vás. Rádi bychom taky odešli a našli své přátele."
Harry chápavě přikývl.
"Nejsme v Anglii," prohlásil sebejistě Kyngsley. "Jsme někde jinde. Celé ministerstvo je jiné. Bystrozorové neznámí."
"Takže… kde jsme?" nadhodil Brumbál a podíval se na muže před sebou.
"V Anglii. Kde byste měli být?!" nadhodil ironicky.
"Moc vtipné. Chcete z nás udělat hlupáky?" vyjel Kyngsley. "Ministerstvo je jiné… ty lidi neznáme. Jistě, vy si myslíte, kdo ví, jak to není vtipné, ale není."
"Kyngsley… prosím," tišil jej Albus. "Jak to je tedy?"
"Jste v Anglii," zopakoval.
"Aha… takže to co jsme viděli… bylo co?" nadhodila Tonksová a chvěl se jí hlas.
Harry si povzdechl. Tolik se změnil. Delší černé vlasy, černá bradka, vysoká trošku svalnatá postava. Jeho oči nabraly díky černé magii temný odstín natolik, že místo zelené se zdály černé. Jeho jizva byla málo viditelná a to díky Voldemortově smrti. Jeho rysy, dříve dětské, byli najednou ostré a jasné.
Navíc, jedna část oka byla mrtvá. Neviděl barvy a téměř ztrácel zrak v tom bodě docela. Takže tam bylo oko mírně kalné. Měl jizvu na tváři a na krku měl jizvu od upíra. Přesto se upírem nestal… nikdo nevěděl proč.
"Ministerstvo," prohlásil. "Ministerstvo Anglie."
"Takhle nevypadá ministerstvo," odsekl Kyngsley. "Ministerstvo je…"
"Nevypadá," opravil ho Harry klidně. "NEVYPADÁ," řekl důrazně, když se chlapec nadechoval k odpovědi.
Moody zbystřil. Rozhlédl se kolem dokola. Jeho čelo se zkrabatilo soustředěním. "Jak se jmenují vaše děti?" nadhodil.
"Proč?" zvědavě se zeptal Harry.
"Myslím, že vás znám," poznamenal. "Jsme v minulosti, že?"
"Ne," odtušil poklidně. "To, ke vší smůle, ne."
"Ke vší smůle?" vyděsila se Minerva.
"Tak kde jsme sakra?" vykřikl už Kyngsley. Harry na něm viděl nejistotu a možná i strach.
Harry se smutně na Kyngsleye podíval. "Pro kouzelnický svět," začal pomalu. "Jste už patnáct let mrtví," zamumlal. "Je mi to líto."
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 šampion šampion | 9. července 2010 v 23:10 | Reagovat

Jupííííííííííí!!! Další kqapitoláááááá!!! Hip hip huráá!!

2 Višnu Višnu | E-mail | Web | 9. července 2010 v 23:12 | Reagovat

Hip hip, hurá! Ty jo nová kapitolka a naprosto skvělá! Jsem naprosto unešená - no co jiného ode mě čekat po tak dlouhé době, že? Prostě fantazie,těch pár chybiček jsem si ani nevšimla. ;-)
Díky, doufám, že brzy přibude něco dalšího, i když tvoje oči jsou přednější, tak se o ně koukej pěkně starat. :-D

3 MMichlik MMichlik | E-mail | Web | 9. července 2010 v 23:43 | Reagovat

Ahojky, díky moc za novou kapitolu. Už jsem ani nedoufala, že se tu nějaká objeví. Ty nemáš betu? Netvrdím, že má čeština je na kdovíjaké úrovni ale právě jsem skončila druhák na gymnáziu s dvojkou z češtiny, takže se ti nabízím jako beta. Uvítám možnost procvičit si náš krásný rodný jazyk. Pokud máš zájem, klidně se ozvi.

4 Roman Roman | 10. července 2010 v 8:00 | Reagovat

Jako vždy moc pěkně napsaná kapitola, sice mě celkem zaskočilo jaký osud mají všechny Harryho ženy, ale zase mít tolik dětí? ten se nějak snaží :-D
Moc zajímavá byla taky scéna s "mladými" starými členy Fénixova řádu těším se na jejich reakci na nové informace a taky na to jak přijmou nový vzhled Bradavic :-)

5 Vl k Vl k | 10. července 2010 v 8:10 | Reagovat

škoda, že se ti to horší :(
nádhera x)a takle to useknout x)

6 Lucky Lucky | 10. července 2010 v 11:27 | Reagovat

Lidi nevíte kde bych nasel povídku kde Harryho kvuli nenávisti k Albusovi a zároven ze stoji na strane dobra prijmou na skolu Temnobýlích magů kde se seznámí s démonem.Ten se stane jeho nej kamosem(ron a Hermi ho zavrhli kdyz se dozvedeli ze je Nekromancer)

7 entita entita | 10. července 2010 v 12:30 | Reagovat

hip hip huráááá.... dálší kapitolka. POřád sem dofala že se tu brzo objeví a dneska sem se dočkala :)
sem ráda, že si nechala řád žít... sem zvědavá jestli se objeví malej Snape :D jeho postava, chování a sarkastický poznámky mi tam chybí :D :-D prosím ať se tam objeví taky :-D

8 Zulík Zulík | 10. července 2010 v 13:32 | Reagovat

Toto je super aj ked som trošku zmetená tým pokračkom.Heri posobí tak -mnam.
Zelám ti vela štastia s očami-ja som chvala bohu také problémi nemala,ale skoro mesiac som nosila pre istotu kvalitné čierne okuliare nonstop.

9 alyx alyx | 10. července 2010 v 15:42 | Reagovat

Ahojky, díky moc za novou kapitolu. Je fakt úžasná. Už se těším na pokračování. Ikdyž bude bůh ví kdy :0)

10 Torrance Torrance | 11. července 2010 v 12:18 | Reagovat

Juuuu...Další kapitola! Jsem tak ráda a doufám, že kapitoly se tu budou objevovat časteji:)

11 Elis Elis | 11. července 2010 v 13:51 | Reagovat

Super ty si na živu , doufá že brzo přibude povídka i k něčemu inému a přeju ti k brzkému uzdravení. Jo Lucky, pokud hledáš nějakou povídku tak jdi na tuhle stránku http://flave.blog.cz/0707/hledate-povidku .

12 morgana-le-fay morgana-le-fay | Web | 12. července 2010 v 17:59 | Reagovat

skvělá kapitola jako vždy a doufám v další kapitoly :)   a nechceš se spřátelit?

13 Claire Claire | 12. července 2010 v 21:05 | Reagovat

dik moc za povídku a moc se těším na další...jak to bude dál atd....ale myslím si že zdraví je přednější a měla by ses dát prvně do pořádku zvlášt když jsou to oči...myslím si že všichni zvládneme ještě počkat když jsme čekali tak dlouho....přeju aby ses dala do pořádku co nejdřív ;-)

14 Alexia Alexia | 14. července 2010 v 11:32 | Reagovat

tak to bol nadherne :D

15 vita vita | 14. července 2010 v 11:48 | Reagovat

konečně nová kapitola už se těším na další kdy bude?

16 gwindor gwindor | 15. července 2010 v 0:31 | Reagovat

Supr nova kapitola :-D jen je skoda ze uz jsou pric casi kdy byli pridavany kapitoly kazdej den :-D. No nic moc dekuji za kapitolu a preju hodne casu a inspirace

17 Charli Charli | 18. července 2010 v 18:57 | Reagovat

JÚÚÚÚ

18 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 19. července 2010 v 15:10 | Reagovat

Ajajaj:D Nové Bradavice nééé...:D:D:D
Já bych se ti zase nabídla dělat betu, ale vím, jak jsi náročná na čas, a já se někdy na netu nevyskytuju celý dny:) Škoda, no.:)
Kapitolu si přečtu, až přelítnu ty starší, už vůbec nevím, o čem to bylo. Ale ze zběžného pohledu se mi líbí:)

19 Tery Tery | Web | 20. července 2010 v 14:04 | Reagovat

Jsem velice příjemně překvapená, že přibyla po delší době nová kapitolka. Tvé dílo mě snad nikdy nezklame. :)

20 Karlos-sama Karlos-sama | Web | 22. července 2010 v 10:21 | Reagovat

Dlouho jsem se na tenhle dílek chystal, protože jsem stále neměl čas, ale dneska jsem si ho udělal a hned jsem se vrhnul na čtení.
Velice výborný díl, ale ten konec, to se přece nedělá, teďka musíme netrpělivě čekat na reakce starých známých. :)

21 Winky Winky | E-mail | 13. října 2010 v 20:37 | Reagovat

Krásná kapitola.
Moc se těším na pokračování, jak budou reagovat na novinky... A určitě se objeví i další. Zajímavé, lidé různých generací, jsou najednou stejně staří. Bude hezké sledovat jejich "nový" život. Těším se na Severuse, Molly, Artura, Remuse a další... Už se nemůžu dočkat pokračování. Doufám, že nějaké brzy přibude k tak pěkné povídce, která patří do skupiny nejlepších, které jsem kdy četla. Také se pokusím doufat, že ji přesuneš i na svůj nový blog, protože tak krásná povídka by se neměla ztratit.
Pokračování se nemůžu dočkat a za všechny čtenáře, kterých určitě není mále, v něj nepřestanu doufat.

22 Teressska, Teressska, | Web | 26. ledna 2012 v 20:08 | Reagovat

přečetla jsem to celé jedním dechem ( ke konci jsem už byla rudá, jak je to dlouhý :P :) - blbej vtip, já vím :D ) a je to úplně super povídka, jenom se mi ke konci zdálo, že jsi dost vynechala, ale nejspíš je to naschvál :) takže budu sledovat kdy přidáš další kapitolu :)

23 market market | 27. ledna 2012 v 18:45 | Reagovat

skvělý ;) jsem děsně zvědavá, jak to nude pokračovat a doufám, že to bude pokračovat co nejdřív...

24 vea vea | 29. května 2012 v 18:01 | Reagovat

[23]: Taky v to doufám, ale nevím, jaké jsou šance

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama